Další z meditací pro denní čtení Mana pro tento den .
Meditace nad Sk 28, 1-15 (na den 29. 9. 2016 - čtvrtek)
Můžeme se
pohoršovat nad úvahami maltských obyvatel. Překlady je jmenují korektně jako
domorodce, nebo prostě místní obyvatele. Pisatel Sk je ale fakticky nazývá
„barbary“, což ani v té době nebylo prosté hodnocení. Nic hezkého. Ale na
druhou stranu působí Malta jako učiněný ráj. Jsou to barbaři, pohané, ale jsou
to lidé dobří. Mile se postarají o ztroskotance, dokonce i místní vládce si
jejich záchranu vezme za osobní záležitost. Potřebují tihle lidé vůbec obracet?
Na to, abychom
zvěstovali smíření v Kristu, si svět kolem sebe nemusíme malovat
v těch nejhorších barvách. Bible nepopírá kvality světa. Lidé jsou hříšní,
ale ne nutně zlí. I ti barbaři touží a hladoví po spravedlnosti. Snad proto,
aby svět měl řád, přisuzují všelijakým událostem významy: kousne zachráněného
ztroskotance had? Je to vrah a spravedlnost ho dostihla. Přežije? Pak je to
bůh. Takhle bychom to my neřekli, jelikož bible nám to zapovídá, ale mnohdy
postupujeme stejně. Vzpomeňme jen na Karafiátovy broučky, kde potlučený Brouček
nedojde u zbožné Janinky útěchy: potloukl ses? Tak to jsi byl neposlušný.
A přece je
jedno, že lidé Pavla nechápou. Není nutné lidi přesvědčovat, že všechno je
jinak, že spravedlnost není v tom, že se někomu přihodí něco zlého. Ani
v tom, že když se nic zlého nepřihodí, nemusí to znamenat, že je člověk
nadán nadpřirozenými schopnostmi. To, co dělal Pavel na lodi za bouře,
pokračuje i nyní: všude rozdává naději, až si lidé myslí, že tedy vyřeší
všechny jejich nemoci a potíže. Ale v tom není nutně poslání věřícího.
Zázraky dělat nemusíme. Ježíš je však v nouzi naším služebníkem; i my máme
sloužit tam, kde jsme. Není nutné lidi kolem z něčeho obviňovat. A přece
je možné jejich svět prozářit nadějí. Snad jen stačí mít stejnou lásku, jako
oni.
Nakonec je tu
další důvod k radosti: setkání se stejně smýšlejícími. Oni se chtějí
seznámit s cizím bratrem Pavlem, a on má radost z nich. Ale nikde
není řečeno, že by měl o to horší vztah k těm, kteří s ním víru
nesdílejí.
Obávám se, že
mnoho křesťanů se nesnese ani s lidmi stejné víry, natož s těmi ostatními.
Víra nás občas vede k tomu, že jsme ve střehu, aby nás někdo nesvedl ze
správné cesty, nevěřící, dokonce i věřící, ale třeba nějak divně, jinak,
bludařsky. Umíme mít ale jeden z druhého radost? Umíme mít radost ze světa
kolem nás? A proto nás Pavel nabádá v listech, aby především naše láska
byla bez přetvářky (Ř 12, 9). O to také před Bohem usilujme na svých
modlitbách.
Modlitba:
Ať si lidé o
nás myslí dobré nebo zlé, dej, Pane, ať především zkoumáme, co se líbí Tobě,
abychom i lidem kolem sebe mohli být solí a světlem ve Tvém jménu. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pravidla diskuse:
1. mluvit věcně, výstižně a ne zbytečně dlouze.
2. mluvit k věci.
3. nechat mluvit i domluvit a vnímat druhé.
4. reagovat na řečené, ne na domněnky.
5. nepodsouvat, co druhý neřekl.
6. nevyvracet, co druhý netvrdí.
7. respektovat čest oponenta.
8. oponent není satan ani třídní nepřítel, ani není nemocný.
9. pravda se dokazuje argumenty, ne silou hlasu, velkými písmeny ani hrozbami a nadávkami.
10. jiný názor je třeba pochopit, i když ne nutně přijmout, zásadně však není tvým úkolem ho potřít.
" ... lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš." (Jk 1, 20)
SLUŠNÝ ČLOVĚK MÁ JMÉNO, ANONYM JE HNUSNÝ SRAB A JEN NICKY POUŽÍVAJÍ NICKY!