Otvírák na Bibli 9.

 

Co si počít s biblickým slovníkem?

Zatímco konkordance byla "jakoby slovníkem", biblické slovníky jsou opravdové slovníky, které sestávají ze slov, hesel nebo témat, jež jsou abecedně uspořádána a ke každému slovu je nějaký výklad, tu jedna věta, jindy několik stran textu. Někdy jsou i dílem jednoho člověka, většinou spíš celého kolektivu. Podrobnosti se můžete dočíst třeba i na Wikipedii, kde je i velmi podrobný výčet dostupných v češtině, na internetu jsou dohledatelné i online (často pirátsky). Bývají vydávány samostatně, nebo jako moduly aplikací (viz DAVAR 4, kde je i český populární, geniální, bohužel zastaralý, Biblický slovník Adolfa Novotného jako modul aplikace i samostatně v pdf), někdy bývají přímo součástí vydání Bible (například německá Die Gute Nachricht), ale to spíš v zahraničí. Podrobnosti si povíme dále, teď si ale zopakujeme úkol z minulé lekce:

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?

Čím nám pomohla konkordance?

V minulém modulu jsme se tedy zabývali používáním konkordancí. Jako významné slovo jsme si určili vše, co se nějak týká moudrosti. Pokud pracujeme s českými konkordancemi, je samozřejmě důležité ujasnit si, jaké slovo je za výrazem českým. Jenomže pohled do velmi důkladné konkordance Bič-Souček nám ukáže bohatost synonym jak v řecké, tak i v hebrejsko aramejské částí Bible! Navíc, máme-li být opravdu důkladní, pak musíme pracovat ne jen s moudrý, ale i moudrost, moudře, či moudřejší (samostatně u Kašpara), dokonce i moudrým učinit, protože na to má řečtina samostatné sloveso. To samé slovo pak bývá překládáno různě. V Kral. se můžeme setkat i s překladem opatrný/opatrnost. Bylo by na výsost seriózní projít všemi těmito možnostmi. Ale tady si to trochu zjednoduším. Soustředím se pouze na Pavlem užitý termín sofos/sofia (σοφος/σοφια).

Protože Pavel mluví o těch, kdo se moudrými být cítí, zjednoduším si to pouze na ty moudré. I tak to bude práce jako na kostele, jak ukazuje obrázek vpravo. I když i starozákonní jazyky nabízejí pár dalších možností, hlavní výrazivo tvoří kořen CH-K-M (חכם) - u Bič-Souček. Řecká zásoba synonym se zdá být poněkud bohatší, ale ne všechno, co se v Kral. překládá moudrý, je skutečně nejvhodnější překlad. Podíváme-li se jen na výsek Pavlova slovníku, který jsem zachytil na obrázku níže, převládá u něj naprosto výraz sofos - H (σοφος).

Významy obou znamenají samozřejmě moudrý, ale to hlavně ve své slovníkové podobě. Významy mu však dává i způsob užívání, jak Pavlův, tak také v literatuře, která jej nesporně formovala, což jsou knihy SZ. Tady už sledujeme i jiné významy. Může to dokonce znamenat šikovnost, zručnost (τεχνη), ale i zbožnost.

Způsob, jakým ho bylo užito Pavlem v Ř nás nutí zabývat se otázkou, zda jsou jeho významy kladné, nebo záporné. V Ř 1, 22 (ř,l) je patrný despekt vůči těm "moudrým". Ještě víc tento dojem budí jiné Pavlovy výroky o moudrosti, za všechna 1Ko 1, 19-27 (ř,l) (ve v. 19. ovšem Pavel poněkud ohnul starozákonní citát. Tomu se věnuji podrobněji zde). Avšak sám Pavel používá toto slovo i v kladném smyslu. Popravdě, hlavně v komunikaci s Korinťany, tedy vůbec ne s korintskými pohany, nýbrž s křesťany! A vůbec nešlo o vědu nebo filosofii, nýbrž o pocit náboženského zasvěcení! V celém listu Ř je naopak toto místo jediné, kde jej použije ironicky. Už v Ř 1, 14 (ř,l) (ČEP a B21 to ovšem převádějí jako vzdělaní/nevzdělaní nebo prostí, toto místo navíc v Kašparově konkordanci chybí! Viz obrázek níže) se prohlašuje za dlužníka moudrých i nemoudrých, Řeků i barbarů (to má pro výklad našeho oddílu význam dost značný, ale o tom jindy)! Moudrost je naopak cílem v Ř 16, 19 (ř,l), kde to má morální důsledky. Vlastně jediné místo, kde mluví Pavel, ani ne negativně, spíš varovně, v Ř o moudrosti, je Ř 11, 25 (ř,l lépe Kral.), kde to sice připomíná náš oddíl, ale zde použije Pavel pro něj neobvyklé slovo fronimos (φρονιμος) - K - spíš rozumný (viz i 2Ko 11, 19 ř,l). Jeho napomenutí bylo zjevně inspirováno Př 3, 7 (he,ř,l) a ohlasem několika podobných míst v Př, Kaz a Iz, kde se však pracuje s jinými výrazy, a to i v hebrejštině (na obrázku stránky Kašparovy konkordance níže zatrženo).

Co jsme tímto průzkumem zjistili? Hodně. Pavel sice v námi sledovaném místě hovoří o (lidské) moudrosti s despektem, a najdou se i jiná podobná místa. I u Pavla však, a zejména v celé Bibli, převažuje drtivě kladný význam. Moudrost je někdy totožná se zbožností a je i cílem zbožnosti. Podtrhuji: Pavla nevyjímaje. Bylo by tedy pošetilé, ačkoliv je to velmi časté, tvrdit, že je nějaký Pavlův, či dokonce údajně "biblický" odmítavý postoj k moudrosti a vůbec k lidským intelektuálním schopnostem a vybavení.

Teď k těm slovníkům:

Známe cizojazyčné slovníky. Takové jsou k Bibli také - hebrejsko / nějaké, nebo řecko / nějaké, pro nás tedy hlavně české, ale je dobré využívat všech jazyků, které známe, protože pro širší jazykovou oblast se toho najde pochopitelně víc. Ale výklady potřebují i slova z naší mateřštiny. Sice jim rozumíme, avšak v Bibli mohou mít význam dost specifický.

U biblických slovníků musíme věnovat pozornost těmto vlastnostem:

• Vykládají-li konkrétní slova, ke kterému překladu byly vytvořeny, protože v jiném mohou být tatáž slova přeložena jinak.
• Jsou slovní, nebo tematické - protože v druhém případě by ta vazba na překlad byla volnější, ale zase by nám nepodával informace přímo ke slovu, které hledáme.
• Dobré je také znát autory a prostředí, ve kterém slovník vznikl. Vznikají různé slovníky, avšak ne vždy od dostatečně erudovaných lidí.
• Ze všeho nejdůležitější je vědět, co a proč tam hledáme.

Postup:

Předeslal jsem, že tu sice nepůjde o homosexualitu, na které se dnešní čtenář snadno zadrhne, ale to neznamená, že se budeme tomuto tématu vyhýbat. Je naopak přímo ideální na to, abychom si ujasnili, co od biblických slovníků můžeme očekávat, a jak k nim přistupovat.

Bylo by sice prospěšnější prostudovat jiná slova či jevy, ale zde se dá nejlépe demonstrovat sepětí mezi slovníkem a překladem, nebo charakterem slovníku, zda slovním nebo tematickým. Slovo homosexuál, homosexualita se totiž v Bibli nikde nevyskytují, a to i přesto, že v některých špatných překladech ho najít můžeme, ale jen za tu cenu, že je tam překladatelé vmáčkli o své vůli!

Letmý pohled odhalí, kdo to s tím "překládáním" poněkud přepískl. Slovo na cestu jde i nad rámec
Nidova dynamického ekvivalentu.

Jak se o podobných jevech mluví v Bibli, o tom jsem se rozepsal v exkursu "Sodomáři" v článku Nebýt homosexuálů ... (nyní i v samostatném článku zde). Podrobnosti najdete tam. Jen zopakuji, že o něčem se nemusí vypovídat pouze slovy, ale někdy i příměry nebo opisem. Zde máme právě co dělat s opisným vyjádřením. Proto nemůžeme pracovat jen se slovíčky.

Pro jednoduchost si vybereme dva slovníky, které jsou oba jinak koncipované, jeden starší, druhý novější. Ten první je český, ten druhý, ač přeložený do češtiny, má původ zahraniční:

1. to bude samozřejmě již zmíněný Biblický slovník Adolfa Novotného.
2. bude britský tak řečený Nový biblický slovník, ISBN 80-85495-65-1, který u nás vydalo v roce 1996 nakladatelství Návrat domů.

Adolf Novotný: (AN)

 - představuje typ slovníkového slovníku, tedy orientovaného na pojmy, a tudíž závislý na konkrétním překladu. V jeho případě by to byla tedy Kr. Pokud tedy chceme zjistit něco o dané věci, čteme-li jakýkoliv jiný překlad, budeme se muset kouknout i do té kralické, se kterou beztak pracujeme. Ale co tam budeme hledat?

Tady nám to komplikuje právě to, že homosexualita tu není nikde jmenována. Proto na to budeme muset jít komplikovaně. Pokud bychom se orientovali pouze na náš text, tedy Ř 1, 27 (ř,l), nebude lehké stanovit si, čeho se chytit? Začít např. pojmem žádost, žádostivost, nezjistíme víc, než že převažují negativní vlastnosti. Pokud se chopíme pojmu rozpáliti se, to už budeme úspěšnější, protože na konci toho hesla je i přímý odkaz na námi zkoumaný verš. Ale heslo je velmi stručné, skoro se nedozvíme víc, než jsme věděli už před jeho přečtením. Lidé se tam rozpalují hlavně hněvem, u Iz a Jr také pijatikami. Aspoň se potvrdí, že naše místo je v Bibli svým významem unikátní.

Abychom z AN přece něco vytěžili, budeme si muset projít v Kr taková místa, která o námi sledovaném jevu hovoří přímo. Napřed se můžeme podívat, jak Pavel, jediný v NZ, komu to leželo na srdci, o tom mluví jinde. V 1Ko 6, 9 (ř,l) a v 1Tm 1, 10 je (ř,l) nám známý již pojem αρσενοκοιτης - "samcoložník", tedy ten, kdo obcuje s muži. V případě 1Ko dokonce jako zde v souvislosti s modlářstvím, v 1Tm jen s tím, co se příčí zdravému učení. Ovšem stejně se dozvíme to, co jsme už věděli: "Žilka překládá pederast, Škrabal: chlapcomilec [1K.6:9], sodomita [1Tm.1:10], muž pohlavně zvrácený, ukájející pohlavní pud s mužem nebo s nedospělými chlapci." Jinými slovy, chybí tam to, po čem se asi dnešní čtenář táže nejvíc - chybí tam jakákoliv hodnotící nebo zdůvodňující výkladová linka.

Mohli bychom se tedy obrátit k tomu pojmu, který Kr užívá pouze v rámci SZ (stejně jako u ČEP, také u Kral. SZ překládala jiná parta, než NZ), a tou je už výše zmíněný sodomář. Tam už se toho najde víc, i když tam přímý odkaz na novozákonní místa chybí, pochopíme víc souvislosti. To už nechám na vás.

Nový biblický slovník: (NBS)

- je tematický. Ostatně už proto, že je přeložený, nemohl být vázán na nějaký konkrétní překlad. Proto tam položku homosexualita nalezneme.

Zde se dozvíme více podrobností na jednom místě. Také o debatách některých theologů a které názory autor hesla (jde o kolektivní dílo) odmítá, především, že by Pavel měl na mysli pouze homosexuální prostituci. Připomíná nám, že Pavel skutečně homosexualitu odsuzoval, ale varuje, aby toto zjištění nedošlo v dnešním užívání "daleko". Tuto thesi ovšem víc nerozvádí. Bez větší argumentace, pouze "zdá se, že ...," naznačuje, že Pavel měl na mysli homosexuální chování, ne homosexuálního jedince.

Stejně jako AN připomíná, že Pavel, stejně jako starozákonní tradice, viděl homosexualitu v souvislosti s pohanskými praktikami, tedy jako též v námi zkoumaném oddílu.

Popravdě se ani zde nedozvíme mnoho z toho, co by nám mohlo konkrétně při výkladu našeho oddílu pomoct.

Úkol:

Jak jsem však předeslal prve: ne všechny kroky jsou korunovány nějakým přínosem, ale proto ještě nejsou zbytečné. Jsou tu samozřejmě další hesla, na které bychom se mohli podívat, a to je úkol do dalšího kroku. Zaznamenejte si stručně, co se dozvíte o:

• Pavel,
• List k Římanům,
• o jednotlivých zde jmenovaných nectnostech,
• Zjevení,
• Hněv / boží,
• samozřejmě i tu Moudrost/Moudrý
• a cokoliv, co vás napadne, hlavně to, u čeho jste si udělali otazníček.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům

Otvírák na Bibli 8.

Online vyhledávání na stránkách
ČBS

K čemu je dobrá konkordance?

Další postupy a pomůcky.

Vrátíme-li se pár kroků zpět, tedy do 5. modulu - Interpunkční analýze, nadělali jsme si k textu nějaká znaménka. Jde mi zejména o otazníčky, ale i ty ostatní jsou důležité. Je třeba si to projít znovu a zeptat se, na co všechno už jsme dostali odpověď. Možností je několik:

• Ano, a můj názor se mi potvrdil.
• Ano, ale můj názor se zkomplikoval, ne-li zcela změnil.
• Ne, musím hledat dál.
• Ne, začal jsem si klást otázky jiné.

Všechny tyto možnosti (a kdo ví, nenajdete-li ještě jiné!) mají své oprávnění i význam. Nic z toho není špatně. Ale ještě zdaleka jsme se nepřiblížili konci. Nyní se dostáváme do fáze, kdy by nám měly naskakovat nové a závažnější otázky:

1. O co v textu jde?
2. Jaké další informace budu potřebovat?
3. Kde a jak si je opatřím?

V této fázi je jedno, čím budeme pokračovat. Některé kroky můžeme i vynechat. Ale něčím začít musíme. Začneme používat pomůcky, které nejsou přímo v samotném textu, tedy alespoň většinou. V této chvíli bych chtěl probrat možnosti konkordancí a textových vyhledavačů.

Před tím si však musíme shrnout výsledky minulého úkolu:

Shrnutí hledání významu:

Tvrzení	(předpokládaný) Opak
v. 18.
· Hněv Boží vzbuzuje bezbožnost a nespravedlnost lidí, kteří …	· (Zbožnost a spravedlnost Boží hněv tedy odvracejí) – co je to zbožnost a spravedlnost? Jr 5, 1; 7, 19 aj. opak všeho následujícího:)
· … převracejí pravdu v nepravost.	· (Uvedení nepravdy na pravou míru).
v. 19.-20.
· Pravda se týká toho, kdo je a jaký je Bůh.	· Jde tedy o představu Boha?
· Pravda o Bohu (jeho moc a božství) je čitelná od stvoření světa.	· Bůh není to, co vyrobíme svýma rukama nebo důvtipem.
· Absence výmluvy. (× K Athéňanům ve Sk 17, 30 hovoří o prominutí času jejich nevědomosti. Není úplně jasné, zda si tou nevědomostí byli sami vinni. ČEP je vyviňuje).	· Je tedy člověk plně odpovědný za své náboženství?
v. 21.
· Boha poznali, ale nevzdali mu chválu,	· Jak jej poznali a jak mu měli vzdát chválu?
· … jejich mysl se tím zatemnila (Židé Gójům často upírají schopnost rozlišovat - שכל).	· Kdo nemá mysl zatemněnou? Nebo může člověk se zatemněnou myslí posoudit zatemněnou mysl lidstva?
v. 22.
· Přesvědčení o své moudrosti jsou hloupí …	· Jsou snad moudří přesvědčeni o své hlouposti? Co je moudrost?
v. 23.
· Důsledkem je modlářství.	· Opakem je tudíž ta pravá úcta k pravému Bohu?
v. 24-32.
· Důsledkem modlářství je morální rozvrat.	· Je dobrá víra zárukou dobrého života a jednání? Jaký vliv má víra na skutky?

A k jakým výsledkům jste dospěli Vy?

Vyplnění sémantického čtverce by mohlo vypadat takto:

Pokud si kladete otázku, k čemu je to dobré, tak jen zdůrazním, že v procesu zkoumání textu je vlastně téměř každý krok nějakým výstupem a zároveň přípravným krokem k dalším operacím. V tuto chvíli jsme si ujasnili, co autor (Pavel) sleduje. Trochu nás to zpomalilo, abychom trochu krotili svá porozumění a předporozumění, a přinutili se tím zabývat, ne zbrkle předpokládat, že jsou ty věci jasné. Jako nejdůležitější shrnutí vidím toto:

1. Tématem je modlářství. Jak si ukážeme dále, Pavlovým tématem nebyla ani homosexualita, ani jakákoliv anthropologie. Dokonce ani spasení pouhou vírou!
2. Jak už bylo řečeno, každý výrok dostává smysl pouze v širších souvislostech a vazbách. Vlastní Pavlovo téma musíme rozklíčovat na dvou polích: v jeho vlastním poslání, o kterém čteme ve Sk a mezi řádky i v jeho epištolách (samozřejmě i v knihách tomu věnovaných a v příslušných heslech biblických slovníků, ale o tom jindy). Podstatné je tedy téma, to bylo nadhozeno už v Ř 1, 16 (ř), a to se bude jako refrain vracet i v kapitolách následujících: podvojnost pohan (Řek, gój) × Žid.
3. Nyní se ale budeme věnovat jednotlivým slovíčkům.

A na co jste přišli Vy?

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?

Slovíčka a zase slovíčka!

Starší exegeze, a ani ta současná se od toho úplně neoprostila, se vyžívala ve "vážení slovíček na lékařských vahách." Dnes bychom měli umět rozlišovat mezi slovem a významem. To má dvojí dopad:

• Ne vždy, když dva používají stejné slovo, mu přikládají stejný význam, a ani když jej jeden autor přebírá od druhého, nemusí tím myslet totéž, dokonce může jít i proti tomu, jak jej ten prvý užil. Budeme sledovat, jak onen autor s některými slovíčky pracuje v jednom svém spisu, porovnáme to s tím, jak jej užívá jinde, a to všechno s tím, jak s tím slovem pracují jiní. Slovo má vždy význam v souvislostech, nestačí jen slovník.
• Mějme na paměti, že tentýž význam se dá vyjádřit i jinak: synonymy, symboly, opisem, rčeními, nebo celým literárním útvarem. Pražská lingvistická škola, které se drželi překladatelé Nového Zákona při překládání ČEP, říká, že nositelem významu není slovo, nýbrž věta. Ale může to být klidně celý odstavec.

Konkordance:

Ukázka stránky konkordance
Bič - Souček.

Jsou slovníky, které ale místo významu slova odkazují na místa, kde se hledané výrazy objevují v Bibli. Mohou být jak pro původní texty, tak pro překlady. Překladové konkordance jsou bohužel závislé na konkrétním překladu. Někdy jsou i součástí vydání Bible, ale o českém takovém nevím.

Pokud odkazují na slova v původních textech, mohou být jen řecké nebo hebrejsko aramejské, jsou i kombinované, tedy, aby zabíraly i řecký Starý zákon, ale jsou těžko dostupné a velmi drahé, protože je užívá jen úzká skupina odborníků. Tyto konkordance pak bývají závislé na určitém typu původního textu. U Starého zákona to není až tak významné, u Nového by ale být mohlo.

Vyhledavače:

V dnešní době je možné vyhledávat slova pomocí vyhledávacích programů, buď v biblických aplikacích, nebo na webových vyhledavačích. Zde je problém hlavně morfologický: jak v češtině, tak i řečtině a hebrejštině/aramejštině, máme co dělat s jazyky ohebnými, v nichž dochází často ke kmenovým změnám. Už třeba samo sloveso být – to nemá pevný kmen: jsem, jsi, je, jsme, … to se základním tvarem nemá společného nic. Sloveso být je tím pověstné i v jiných jazycích (Lichtenberg). Některé biblické aplikace navíc nefungují úplně spolehlivě.

Užití Strongových čísel v programu
DAVAR 4.

Strongova čísla:

Výše popsané problémy se pokusil geniálně vyřešit americký profesor exegetické theologie James Strong. Pod jeho vedením vznikla v roce 1890 konkordance k překladu KJV. V ní označil slova, která mají společný kořen, čísly. Tím vznikl nadčasový systém, který je přenositelný na jakýkoliv překlad. Nadčasovost se ukázala až o víc jak sto let později, když byly biblické texty, původní i překlady, zpracovány digitálně. Strongovými čísly bylo možné skrytě i viditelně propojit slova se stejným základem v původních jazycích. Dnes jsou běžnou součástí on-line Biblí i biblických aplikací. Tím se užívání konkordancí dostalo na vyšší úroveň.

Jak pracovat s konkordančními pomůckami?

Poněkud složitý způsob odkazování na konkrétní
slova v konkordanci Bič - Souček.

Konkordance má doma kde kdo a přístup k vyhledavačům ještě víc lidí. Pokud vím, k ČEP nestačila vzniknout žádná. K Bibli kralické vznikla jednodušší Kašparova, ale i mnohem důkladnější, která u českých výrazů zaznamenává i jejich podklad v původních jazycích, ale ne tak, jak to vymyslel pan Strong. To je dílo profesorů M. Biče a J. B. Součka, která vyšla roku 1963 v celkem 32 sešitech. Ty si pak nechávali lidé sešít do tří tlustých svazků. Ale málo kdo ji uměl používat. Prof. Jan Heller dokonce plánoval vydat seznam hebrejských slov v ní obsažených, čímž by z ní udělal konkordanci hebrejskou, ale pokud vím, tak se mu to do konce dotáhnout nepovedlo.

Potíž je v tom, že ji málo kdo umí používat. Maximálně, když si lidé vzpomenou na nějaký verš, ale nevědí, odkud je, si ho s pomocí konkordance vyhledají. Ale to je opravdu jen minimum, co se s tím dá dělat.

Pro nás je důležité, že význam slov nedělá jen jejich slovníkový význam, a to ani kdybychom hledali v nějakém slovníku k původním jazykům, ale způsob užívání. Je dobré vědět, jak se některá klíčová slova používala i mimo komunitu, která vytvořila Bibli, ale to je spíš pro odborníky. Ale tato komunita užívala některé pojmy, nebo s nimi spojené obsahy, někdy velmi specifickým způsobem. Starý i Nový zákon jsou také dílem různých škol. V nich zase měly některé pojmy ještě specifičtější význam (kupříkladu janovská literatura v NZ). A pro některé autory jsou jistá témata obzvlášť typická. Je dobré si udělat jejich průzkum. A právě v tom nám výše popsané nástroje pomáhají.

Postup:

Nyní se tedy vrátíme k těm původním textům, kde jsme si některá slovíčka označili jako důležitá, jedno, zda šipkou, otazníkem nebo vykřičníkem, a proženeme je těmito nástroji.

Pavlem preferovaný výraz σοφος a odvozeniny
má u Stronga číslo G4680.

Není tu prostor, abych to tu učinil se všemi, to si udělejte sami. Ale ukáži to jen na jednom slovu a jeho derivátech, které jsem si původně ani neoznačil. V průběhu práce jsem ale zjistil, že jsou klíčová. V materiálech už to předělávat nebudu, abych tento jev podtrhl: v průběhu práce se může ukázat, že některá slova, kterým jsme přisuzovali důležitost, vlastně tak důležitá nejsou, zatímco jiná, kterých jsme si nevšimli, mohou prokázat důležitost vyšší. Během práce na textu, ale také pod vlivem některých diskusí, které s tím nesouvisely, jsem si uvědomil, že pro Pavla je velmi důležitý pojem moudrost (σοφια), především podoba přívlastku moudrý (σοφος) a její slovesná podoba (σοφιζω), ačkoliv ta se přímo u Pavla nevyskytuje.

U PC pomůcek musíme pracovat
velmi opatrně. Kořen moudrosti
je současně moudr i moudř.

Podrobným průzkumem, který zde nemohu plně publikovat, ale který si můžete s dostupnými pomůckami snadno ověřit, zjistíme, že moudrost, ať už užijeme kterékoliv z bohaté palety synonym hebrejských, aramejských a řeckých, mají v Bibli vždy pozitivní zvuk. Jen málo míst v Bibli moudrost lidskou problematizuje. Některá místa, zvláště Žalmy nebo Přísloví, se jí dovolávají. Je i cílem zbožnosti. Hlavně tam, kde lidem v Písmu kovaným k poznání Boha nepomáhá, bývá brána i kriticky, ale není to postoj zásadní. Pavlovou vinou, který se s ní zjevně trochu, ale rozhodně ne principiálně, pral, a hlavně vinou špatných kazatelů, však zůstal v lidech pocit, že moudrost je cosi, co se staví proti víře. Dodnes se někteří ohrazují proti světské moudrosti, staví víru proti vědě a podobně. Ale Pavel s ničím takovým nebojoval. Abychom Pavla pochopili lépe, musíme si uvědomit, že byl na svoji dobu dobře vzdělaný sám: měl dobré školy, prý se vzdělával u rabína Gamaliele, což byla v té době tak vysoká prestiž, až to dodnes někteří zpochybňují. Jeho spisy však prozrazují i dobrou znalost soudobé řecké filosofie. Svého vzdělání plně využívá a nikde jej neshazuje.

Jeho vztah ke vzdělání a moudrosti (což není totéž!) nejlépe poznáme porovnáním jiného místa, kde o ní mluví, na které bylo i v odkazech odkazováno, které najdeme v 1Ko 1, 17-25 (ř;l). Zde přijde ke slovu opět dualita Židé × Řekové (tedy všichní tzv. "gójové" - pohané), jedni hledají znamení, druzí moudrost, v obou případech ani učenost náboženská (znalost Bible!), ani učenost filosofická, nepomohly najít cestu ke zjevení Božímu v trpícím Kristu. Ale Pavel, ať už vědomě či nevědomě, přejímá i prvky Sókratovské filosofie, pro které mohl být i ve své skepsí vůči moudrosti srozumitelný. Filosofie se proti sofistice vymezila jako hledání, nikoliv vlastnění, moudrosti. Sókratici a platonici mimochodem také odmítali pohanský polytheismus! Ale ani jedna strana neměla samozřejmý přístup ke smyslu Kristova kříže. O to tady v Pavlových výhradách vůči lidské moudrosti jde.

Úkol:

Teď to po mně překontrolujte, pak si, buď s konkordancemi, nebo s PC pomůckami (nejlépe s obojím), projeďte slova, která jste si poznamenali, nebo Vás teprve zaujmou, a své postřehy si zaznamenejte.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům

Otvírák na Bibli 7.

(Vracím se tímto k projektu, který jsem musel před pěti lety přerušit, zaneprázdněn soukromými starostmi, včetně zdravotními. Spoustu věcí se vyřešilo, i zrak mi byl chvála Bohu navrácen, takže můžeme pokračovat. Bohužel se k tomu přidal i kolaps jednoho počítače a jeho harddisku. Snad se ho, tedy hlavně data na něm, podaří vzkřísit.)

Houby v lese jsme nasbírali, teď je budeme čistit a krájet, čili -

ANALÝZA TÉMATU

O čem to vlastně je?
O čem chce autor mluvit? Copak to není jednoduché?

Jeden starý farář, který se v devadesátých letech pokusil normovat pracovní dobu svých kolegů, stanovil na přípravu kázání či biblické hodiny 10 minut! Prý to stačí: "nikdo přece nestudujeme Bibli, jak se to učí na fakultě - přečíst text, nějaký komentář, a je to." Skutečně to stačí? Komentář, a pokud možno nejen jeden, by měl být až na samém konci práce s Biblí, jinak si nebude s to její čtenář udělat vlastní představu. A tu by měl mít, než ji bude konfrontovat s představami a postřehy jiných lidí, včetně odborníků, kteří píší komentáře. Mimo jiné i proto, aby takovým komentářům vůbec rozuměl, věděl, co v nich hledat a dokázal s jejich autory držet krok (Wilhelm Egger, Methodenlehre zum Neuen Testament, ISBN 3-7462-0441-0). To platí nejen pro kazatele a jiné profesionály, nýbrž i pro laiky.

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?

Práci na každém textu je třeba si nějak rozvrhnout. Bible není jednotný text, i když se to tak mnoha lidem jeví. Proč se učí studenti biblistiky o historii jejího vzniku? Proto aby dokázali sledovat vliv této na konečnou podobu Bible, dokázali pochopit, co s čím a jak souvisí a jak to poznamenalo prezentaci významu textu v dané době. Především je zřejmé, že Bible nevznikla jako celek. Jím se stala postupně. Jde spíš o almanach židovské (Starý zákon, respektive Apokryfy) a raně křesťanské literatury (Nový zákon). V důsledku toho zahrnuje původem, účelem, okolnostmi, stylem a dalšími faktory, které se podílely na jejich vzniku, tak rozmanité, že neexistuje jednotná methodika k jejich výkladu, ačkoliv různí autoři takové návody (název Otvírák na Bibli byl míněn trochu ironicky) nabízejí.

Jedinou univerzální methodou k výkladu biblických textů je, zaposlouchat se do nich, o jaký další postup si řeknou samy.

O čem to vlastně je? O čem chtěl autor mluvit? Copak to není jednoduché?

V minulém kroku jsme tedy pracovali s křížovými odkazy. K tomu se ještě vrátíme. Ale napřed je třeba si říct, o čem to vlastně je, provést analýzu tématu. Není to jasné, o čem to je. I z každodenní zkušenosti víme, jak často si lidé neporozumí, a to i přesto, že mluví stejným jazykem, ve stejné kultuře a době. Oč spíš, když je mezi námi a autory tisíce let a velký kulturní odstup!

Autor (často spíš redaktor):

• Je dítětem své doby a kultury.
• Zpracovává své představy a zdroje, záměry a cíle v nový celek.
• Cílí na určitého čtenáře a chce jej ovlivnit.
• Jakmile vypustí dílo z rukou, ztrácí na jeho další působení vliv.

Čtenář:

• Je dítětem své doby a kultury.
• Vnímá podle svých představ, kódů, záměrů a cílů v jiné době a prostředí.
• Řeší jiné otázky.
• Nemůže se autora zeptat.

TYTO DVA SVĚTY SE SEJDOU JEN NESNADNO!

Můžeme mít pocit, že jsme text pochopili, a může být dokonce i správný. Přesto se na to musíme i opakovaně ptát.

Dosavadní kroky, zejména uvědomění si, jak na nás text působí, by nám nyní měly pomoct k tomu, abychom svá čtenářská očekávání upozadili (ne zrušili!) a dali chvíli prostor právě autorovi, jeho světu, čtenářům a záměrům.

I když si kazatelé a katecheti zvykli říkat, že "Pavel nám říká", ve skutečnosti Pavel mluví k někomu jinému. My jim jen nakukujeme do jejich korespondence. Toho si musíme být vědomi.

Vyjdeme nyní z toho, co jsme s textem vykonali, a prohlédneme si pomůcky, které máme k dispozici. Vybereme z nich ty, které se nám budou pro příslušný text hodit, které nám pomohou hledat odpovědi na otázky, které nám v průběhu práce s textem vyvstaly. Odkazuji zde na materiál z kroku 6. V něm jsme se seznámili s některými z dostupných pomůcek a ukázali si podrobně na odkazované oddíly k našemu textu v Bibli Kralické a v Českém ekumenickém překladu. I když se už Pavla nezeptáme, co a jak myslel a proč to psal, odkazy na (zřejmě) související místa nám poskytnou do jeho světa, myšlení a vyjadřování alespoň nějaký vhled. Nyní se na ně podíváme podrobněji:

Práce s odkazy:

V minulém kroku jste si měli zapsat své postřehy a zkušenosti s odkazy. Moje komentáře najdete v prezentaci Ř 01, 18-32 - Analýza 02 - Analýza tématu, kterou najdete spolu s ostatními materiály pro veřejnost v cloudu, na který odkazuje QR kód a odkaz dole.

Zde jen malá ukázka →

Jeden odkaz mi ale u všech vydání chybí – na 3. Sibyllu, kde čteme dost podobnou zprávu. Jde o Chválu Židů, tedy jakési dodávání si sebevědomí Židů, oč jsou lepší, než pohané. Pavel zjevně na něco podobného naráží:

3. Sibylla, řádky 595-602

z Chvála Židů

Posvátnost lože manželského vždycky na mysli mají, s mladými chlapci nic nemají, tak jak to obvykle činí foiničtí, egyptští, latinští muži, i široké Řecko podobně jako z ostatních národů veliké množství, jako jsou Peršané, Galatští i muži Asie celé rušící posvátný zákon od Boha nesmrtelného. Pro to vše Nesmrtelný sám na lidi smrtelné sešle pohromy, hladomor, rozličné rány a trápených nářek, války i morové rány a zármutek s bolestí k slzám, za to, že nesmrtelného nechtěli uctívat dárce lidského života, ale jen rukama dělaným modlám vzdávali chválu.

Překlad Thdr. Prof. Petr Pokorný, in KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI I., ISBN 978-80-7021-144-1

Spis vznikl před 160 př.n.l. a byl velmi populární. Pavel ho mohl znát, ale i kdyby ne, vyrůstal v prostředí, kde se takto myslelo. Ani u Bible si nevystačíme pouze s tím, co je v ní.

Je velmi důležité se takto u textu pozdržet a detailněji se jím zabývat. Býváme totiž plni svých otázek a hledáme na ně odpovědi. Může nám tak uniknout, že Pavel mluví o něčem jiném.

Například nehovoří o žádné anthropologii, ani o přirozeném poznání Boha. To jsou otázky pozdně středověké scholastiky. Přesto na tom mnozí kvůli 19. verši ulpěli.

Dnes, kdy mnozí hledají, i vedeni svojí vírou, spravedlivý postoj k sexuálním menšinám, zatímco druzí jsou svojí vírou puzeni bránit tzv. tradiční hodnoty, ulpíváme na vv. 24. a 26.n. Také Pavel tu trochu prodlévá, ale není to těžiště výpovědi ani tohoto oddílu, natož epištoly.

Proto se musíme od svých otázek odpoutat a dát prostor jemu. V následujícím kroku si v tématice uděláme trochu pořádek:

Hledání smyslu:

Dost jsme se obírali detailní analýzou, mimo jiné, abychom se od svého tázání odpoutali a víc se zaposlouchali.

Detailní tematický průzkum ukazuje, že ani téma anthropologie a přirozeného poznání Boha, ani homosexuality nejsou tím, co chtěl Pavel řešit, i když na tom trochu prodlévá.

Nyní si to uspořádáme:

Tvrzení	(předpokládaný) Opak
v. 18.
· Hněv Boží vzbuzuje bezbožnost a nespravedlnost lidí, kteří …	·
· … převracejí pravdu v nepravost.	·
v. 19.-20.
· Pravda se týká toho, kdo je a jaký je Bůh.	·
· Pravda o Bohu (jeho moc a božství) je čitelná od stvoření světa.	·
· Absence výmluvy. (× K Athéňanům ve Sk 17, 30 hovoří o prominutí času jejich nevědomosti. Není úplně jasné, zda si tou nevědomostí byli sami vinni. ČEP je vyviňuje).	·
v. 21.
· Boha poznali, ale nevzdali mu chválu,	·
· … jejich mysl se tím zatemnila (Židé většinou Gójů, upírají schopnost rozlišovat).	·
v. 22.
· Přesvědčení o své moudrosti jsou hloupí …	·
v. 23.
· Důsledkem je modlářství.	·
v. 24-32.
· Důsledkem modlářství je morální rozvrat.	·

Vašim úkolem bude:

1. Pročíst si témata jednotlivých veršů, zda byste je neuspořádali jinak.
2. Do druhého sloupce napsat, co by mělo být jinak?

Pokud přijmeme tvrzení A, říkáme, že neplatí Ā, dokonce může být jeho pravým opakem.

Máme-li pochopit, o co mluvčímu (Pavlovi) šlo, proti čemu a pro co mluví, musíme se zamyslet nad tím, jaké důsledky vyplývají z jeho tvrzení.

Z toho také vyplyne, která část jeho tvrzení je těžištěm, a která jen prostředkem k vyjádření.

Jedním z omylů katecheze je tvrzení, že v Bibli má všechno stejnou důležitost. I v Bibli naopak platí, že se její výpovědi dělí na SDĚLENÍ a PROSTŘEDEK KE SDĚLENÍ. Zaměňováním obojího k porozumění nedojdeme.

3. Úkolem tohoto kroku bude zkusit si vyplnit podle předchozí tabulky jednotlivé kolonky.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům