Otvírák na Bibli 12. - HOTOVO

Korunou studia biblického textu je HERMENEUTIKA - VÝKLAD toho, co má přečtené znamenat dnes!

Zejména dnes si budeme muset vzít k ruce protokol, který jsme si při studiu biblického místa vedli. Shrneme si, co jsme vypátrali, a zda a jak se naše postoje k němu od těch počátečních nějak vyvinuly. Uděláme si nyní generální shrnutí celé práce. Ale to nebude její vrchol. Všechno, co jsme až doposud dělali, byly podklady k tomu nejdůležitějšímu.

Až doposud jsme se snažili pochopit, co oddíl kdysi říkal těm, jimž ho Pavel adresoval. Zejména v kroku 7. jsme si museli ujasnit, že dopis nám určen nebyl, a ani při detailním rozboru neřeší naše otázky a problémy. Zabývá se těmi, které chtěl řešit Pavel se svými adresáty. V posledním kroku si tedy budeme hledat cestu, jak z té cizí korespondence vyposlechnout něco i pro sebe. I když to není to, co Pavel psal a zamýšlel, jen když pochopíme tehdejší význam, můžeme od něj odvodit legitimně nějaký dnešní. Avšak síla toho dopisu (Pavel jich napsal určitě mnohem víc, než co máme v Bibli), že se dostal do NZ, je důvodem, proč si ho pak začali číst i jiní, jímž také určen nebyl, až ho udělali součástí našeho biblického kánonu - byla to schopnost promlouvat i do jiných situací, než pro kterou vznikl.

Co jsme vyčetli z komentářů?

Nespoléhejme nikdy na jeden. I komentáře podléhají mnoha subjektivním faktorům. Proto je dobré poučit se u více, alespoň dvou, nejlépe různého charakteru, theologického pozadí a zaměření (viz pojednání o komentářích z minula). Vždy je dobré podívat se na věc z několika úhlů, i kdyby to mělo znamenat, že se dostanou do konfliktu s tím naším.

Nabídl jsem několik českých komentářů, k dispozici jsou však i jiné, zejména v jiných jazycích. Je nesporné, že se všechny v něčem shodly - nutně  v otázkách faktografických. Ale určitě vykázaly mnoho rozdílů:

• Komentátor, zejména odborník, je různě zaměřený: tak například u některých komentářů převažují informace historického charakteru, zatímco jiné se věnují jazykovému stavu textu, gramatickým rozborům a podobně.
• I komentátor, stejně jako čtenář, vnáší do výkladu svá očekávání a preference. Jako jsme si pořádek v těch svých udělali tím, že jsme si je pojmenovali  a zapsali, u komentářů se nejlépe projeví porovnáním různých od různých autorů.
• Přístupy se lišily v různých dobách: dříve šlo často o dogmatické výklady - snaha nalézt potvrzení nebo vyvracení nějakého theologického směru, jindy se hledala jazyková, textologická, historická či strukturální analýzy. Často se snaží přečtené aktualizovat a spiritualizovat.

V zásadě by ale správně koncipovaný komentář měl postupovat nějak tak, jako jsme postupovali i my, i když na hlubší úrovni:

• Měl by postupovat od celku k detailům a od nich zpět k celku.
• Měl by z celku izolovat odůvodněně menší úsek, který dále rozdělí na menší segmenty.
• Tyto pak pojedná z různých perspektiv, ale ...
• ... vždy je nakonec vrátí do celku jak svého spisu, tak i do celku ostatní  Bible a víry.
• Měl by zhodnotit stav, strukturu, literární a dobové pozadí, literární druh a styl, použitou slovní zásobu atd.
• Může pojednat vliv rozebíraných částí na dějiny církve, dogmatu, případně i umění a politiky.
• Nakonec buď vydestiluje nějaké poselství pro soudobého čtenáře, nebo k tomu alespoň ukáže cestu.
• A samozřejmě by měl se čtenářem spolupracovat, ne se ho snažit vodit za ručičku či mu něco, svůj výklad, vnucovat. Jeho závěry musejí být podloženy srozumitelnými a logickými argumenty.

Protože je mnoho komentářů, a určitě jich ještě mnoho napsáno bude, protože se budou otvírat nové otázky i nové pohledy na Bibli samu i její jednotlivé spisy, nemohu předvídat, co jste si nastudovali vy (moje poznámky najdete zde). Vynechám zde výklady slovíček a podobných detailů, které můžete najít v těch komentářích. Jen několik podstatných bodů, které vycházejí ze všeho, co jsme doposud nastudovali.:

Midraš Sifrej Devarim XXXIII,  343, 6:

Hospodin napřed oslovuje Edómce, zda chtějí Tóru. Když se dozvědí, že v ní je i nezabiješ, odmítnou ji, protože je má živit jejich meč (Gn 27, 40 he,ř,l). Oslovil Amónce a Moábce. Ti však odmítli kvůli přikázání nesesmilníš, protože smilstvo je původem jejich rodu (Gn 19, 31-38 he,ř,l). Naposledy oslovil Araby (Izmaelity), ti však odmítli přikázání nepokradeš, protože loupež je jejich osud (Gn 16, 12 he,ř,l). Potom oslovil veškeré národy (Ž 138, 4 he,ř,l), ale všichni odmítli, pouze Židé řekli, že podle ní budou jednat a poslouchat ji.

Podobně i další midraše.

• Pavel nepíše dogmatiku, i když sepsal nejucelenější a nejsystematičtější souhrn křesťanské víry, jaký lze v NZ, a vůbec v celé Bibli, najít. Stalo se to ale bezděky: účelem listu bylo představit se římským křesťanům a získat si jejich důvěru.
• Nebylo to snadné, protože přichází se zcela novým pojetím křesťanství, které bourá dosavadní představy: Ježíš nepřišel udělat z Židů ještě lepší Židy, nýbrž otevřel boží náruč naprosto dokořán vůči všem lidem. Atributy židovství (obřízka, kašrut, bohoslužba, oběti, etnická čistota ...), které odlišovaly vyvolený národ od nevyvolených, jsou nyní pasé. Jediné, co se po lidech, Židech i nežidech, žádá, je důvěra v to, co Ježíšova smrt znamená: smrt starého lidství a zrození nového - to je cesta ke spravedlnosti, nebo jinak řečeno, ke spáse.
• Smyslem listu je především ukázat, proč k tomu došlo, a jaká je dnes pozice Židů a křesťanů, zejména těch, kteří najednou vstupují do církve, ačkoliv nejsou Židé a Pavel je odmítá podrobovat předpisům Tóry.
• Jeho dopis je kázáním na toto téma, řečnickou diatribou, která zahrnuje určité pasáže: náš text patří k úvodu, jímž si Pavel připravuje téma, že evangelium je mocí ke spáse pohanům i Židům (Ř 1, 16n ř,l).
• Náš text je portrétem pohanů - uctívačů model. Pavel i ostatní Židé je vidí jako bezuzdné lidi, jimž nebyla dána Tóra, nebo ji podle některých legend dostali, ale odmítli (midraš Sifrej Devarim 343 i další. Viz výše vpravo). I pohanům dal ale podle těchto legend Bůh sedm přikázání už Noemovi (Gn 9, 1-17 he,ř,l), ale ani ta nedodržovali. Podobné představy mohou být i za Pavlovými výroky, současně ale předpokládá, že sláva boží je viditelná, když se člověk zamyslí nad světem a přírodou.
• Proti nim následuje portrét Židů, kteří sice Tóru měli, ale neplnili ji také, takže to nakonec vyjde nastejno.
• Poselstvím listu tedy je, že oba tábory potřebují boží milost, která se jim nabízí v Kristu, tom ukřižovaném. S ním umřeli svému starému životu, s ním vstali z mrtvých skutků k životu novému, s novou motivací.
• Tím jsou si ale rovni, proto není třeba na sobě dělat nějaká znamení oddělení - typicky obřízku.
• Náš text tedy nepodává žádné učení - dokonce ani o pohanech, ani o lidstvu. Ilustruje jeho situaci, ale ne jako článek víry, nýbrž jako pozvánku k božímu smíření.
• To lze říct i o té homosexualitě: Pavel ji nevnímal tak, jak ji vnímáme my. Spolu se svým národem, když viděl, co Řekové, Římané i další národy v impériu dělají či tolerují, vysvětloval si to jako součást jejich pohanství. Dnes víme, že s náboženstvím to nesouvisí. Ale ani v jeho očích nebyla tím hříchem - hříchem byla neúcta k pravému bohu. To, co Židy na pohanech pohoršovalo, viděl jako důsledek toho, že byly tyto národy ponechány samy sobě.

Samozřejmě, i vy k tomu můžete přičinit své poznámky. Ty si udělejte také k jednotlivým bodům, které jste si vyznačili ve svém protokolu, zejména v analýze svého pochopení a prožitku. Tady nemohu odpovídat za vás, ani rozebírat jednotlivé postřehy k tomu, co jsem si označil při diakritické analýze. Za sebe jen mohu říct, že třeba v otázce co se mi nelíbilo jsem se zmínil o tom, že mě zarazilo (spíš ale kdysi. Popravdě - už se tím zabývám mnoho let, takže to byla spíš vzpomínka na dřívější zkušenosti), bylo jakési nabubřelé škarohlídství. Ostatně dodnes mají mnozí křesťané pocit, že jsou povinni na všem v tomto světě hledat pouze chyby a nedostatky. Ale zasazený do celku listu vyznívá i tato pasáž úplně jinak. Pavel tu vědomě přehání, protože si zjednává pozornost pro mnohem důležitější poselství.

Ale to jsme si jen řekli, co oddíl znamenal ve své době. My ale Bibli čteme, abychom si z ní něco přebrali dnes. A tím se zabývá poslední krok:

Výklad, čili hermeneutika:

Ani Bible není výjimkou mezi starými spisy, že ti, kdo ji dnes čtou (my), nejsou autorem cílenými čtenáři. A přesto, že zejména tady nakukujeme do cizí korespondence, biblické knihy si ovšem právě tím získaly respekt, že i tak měly co nabídnout i jiným čtenářům. Nejde to ale přímou cestou. Nestačí jen přečíst a porozumět. Posledním krokem je INTERPRETACE pro aktuální situaci, osobní i skupinovou.

My nemůžeme vnímat biblické spisy tak, jako dřívější čtenáři. Připomeňme si krok 7. V něm jsme si uvědomili, že původní a dnešní (my) čtenář, jsou naprosto jiní čtenáři, s jinými zkušenostmi, vědomostmi, otázkami a problémy. Jako byla jedinečná a neopakovatelná situace těch kdysi, i ta naše je jedinečná. Proto můžeme z Bible přijmout i naprosto jedinečné poselství. Ale to je stále závislé na tom původním. Porozumění původnímu sdělení má tedy svůj význam, protože na něm můžeme teprve postavit naše vlastní.

V kroku 4. jsme si tudíž museli připomenout, že se na biblický text v dějinách nabalilo mnoho nepůvodních významů. Ty samozřejmě musíme pomocí exegeze odhodit, rozlišit, co je smyslem vykládané pasáže, a co už ty příměsi. Ale nyní bych se na ně chtěl podívat z jiného úhlu. Samozřejmě, že Bible při své cestě dějinami a různými situacemi musela dostávat další významy. Stejně i my si z něj dnes vyloupneme ten svůj. A vlastně, pokud budeme text číst znovu a v jiné situaci, možná že nám zase řekne něco nového, proto čteme Bibli opakovaně, a to i tehdy, když ji máme celou přečtenou.

Tomuto aktualizačnímu procesu se tedy říká hermeneutika. Samozřejmě na to, jak se to má dělat, jsou různé názory (viz odkazy v patě stránky). Hermeneutika, ačkoliv ji budeme věnovat jen jeden modul, je velmi nesnadný proces, protože je právě jedinečnou událostí v neopakovatelných souvislostech a situacích. Proto ani návod, jak to dělat, nemůže být jednou pro vždy a jednoduše poskytnutý. Je nutné zachovávat si navíc zdravou otevřenost, být připraven na nové podněty a zužitkovávat nové přístupy, které se teprve vyvinou.

Už starocírkevní hermeneutika pracovala se čtyřmi body působení biblického textu:

1. CO MÁM VĚDĚT? - význam doslovný
2. CO MÁM VĚŘIT? - theologie / věrouka
3. CO MÁM DĚLAT? - pragmatika / etika
4. CO MÁM OČEKÁVAT? - naděje / eschatologie

Samozřejmě jsou i jiné možnosti, jsou dokonce i takové názory, že nad biblickým textem nic takového ani řešit nemáme, máme jenom poslouchat a čekat na oslovení. Obecně lze proti tomu namítnout, že mám-li něco poslouchat, musím to pochopit. To se dělá hlavou, tedy rozumem, stejným božím darem, jako všechno ostatní. K tomu nám ho Bůh dal. Proč ho tedy zrovna nad Biblí nepoužívat? Bůh by byl špatný otec, kdyby chtěl dělat všechno za nás. Vypnout rozum a čekat na oslovení je stejně zatraceníhodné, jako skočit z věže a čekat, že nás Bůh zachrání (Mt 4, 5-7 ř,l || L 4, 9-12 ř,l; srv. zde III, 20.).

Naopak různé alternativy hermeneutického tázání jsou zcela legitimní (v. 5. modulu jsem nabídl otázky Clause Wegenasta, ty se mohou hodit i zde), je dokonce nutné, aby vznikaly stále nové, jak se mění naše otázky, hledání i způsob vnímání světa. To starocírkevní je hlavně jednoduché a přehledné.

1. - Co mám vědět?

Z toho, co jsme si nastudovali, je zřejmé, že oddíl z Ř není informativní, spíš preinformativní. Informace, které podává, jsou přípravou pro jiné, důležitější. Ty byly hlavně pro tehdejšího čtenáře. I nám pomáhají zorientovat se v tom, co bude následovat, ale neříkají nám nic pro naše momentální poučení, leda, jak Pavel a jeho současníci viděli svět, který je obklopoval.

2. - Co mám věřit?

Pavel v tuto chvíli nepodává žádné články víry, nedává žádnou katechezi. Neříká nám tedy žádné "pravdy", ať už o lidstvu či pohanech. Pravdu, kterou nám chce sdělit, říká dál - že vyvolený národ i ty nevyvolené jsou pod stejným soudem, nemohou dosáhnout spravedlnosti vlastním úsilím, pouze boží milostí, zásluhou Kristovou.

3. - Co mám dělat?

Pavel žádné konkrétní pokyny, co máme dělat, nepodává. Kdyby, dával by je adresátům. My v jeho době nežijeme. Lze však dovodit, že v prvé řadě chtěl, aby se křesťané z Židů i pohanů přijímali jako rovnocenní. I v jiných epištolách, zejména 1Kor, Ga a Fp usiluje o totéž - aby se nikdo nepovyšoval a nemyslel si, že je pro svůj původ, své zážitky, prožitky a hloubku víry, něco víc, než ostatní. Vzkaz pro sebe i současnou křesťanskou komunitu (lhostejno, pod kterou firmou, či zda vůbec pod nějakou), bych tudíž hledal zde. Rozhodně mě však jeho slovo nezavazuje k nějakému škarohlídství vůči lidem, jak toho býváme svědky v kázáních, už vůbec ne k nenávisti vůči nevěřícím, jinověrcům, ani k homosexuálům. Určitě mám sám vědět, že jsem si nic, ničím nezasloužil.

4. - Co mám očekávat?

Doufám, že to platí pro mě, ale i pro druhé - že právě to nás přivede k větší spravedlnosti, ale také k lepšímu vzájemnému porozumění

Tak tolik stručně. Protože se však hermeneutika odehrává v určitých osobních i globálních souvislostech, je jisté, že každý dojdeme k jiným závěrům a při příštím studiu objevíme zase něco nového.

MÁME HOTOVO? NE, HERMENEUTIKA JE NEKONČÍCÍ PROCES. TAK HODNĚ ZDARU DO DALŠÍHO STUDIA!

Připomeňme si na závěr, jak jsme postupovali:

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?
10. Jak si opatřit další, externí, informace?
11. Už jsme dospěli k četbě komentářů!
12. Korunou výkladu je HERMENEUTIKA

1. Napřed jsme si propátrali své osobní důvody, proč Bibli vlastně otvíráme, s jakými očekáváními, protože ta ovlivňují naše vnímání. Tím, že si je uvědomíme, získáme od nich odstup. Zavedli jsme si studijní protokol, abychom mohli sledovat vývoj svého chápání textu.
2. Ujasnili jsme si i výběr. To bylo důležité kvůli tomu, že vykládáme jen oddílky, ale ty patří do většího celku. Výběrem může dojít k přerušení souvislostí a tím zmatení významů. Vybraný oddíl jsme si důkladně pročetli, tedy nejlépe v několika překladech, pokud nepoužíváme původní jazyky, abychom si ujasnili, ne ani tak, který překlad je nejlepší, spíš, který se bude nejlépe hodit k našemu účelu: důkladnému studiu.
3. V přečteném oddílku jsme si napřed udělali pořádek hrubou segmentací, abychom si uvědomili strukturu zkoumaného textu a získali přehled o jeho vnitřních, posléze i vnějších, souvislostech.
4. K tomu jsme ale potřebovali ještě jemnější segmentaci na smyslové řádky, abychom si víc uvědomili, co a jak na nás v textu působí a jaké další kroky budeme potřebovat.
5. V následujícím kroku jsme se proto naučili používat interpunkční analýzu a analýzu prožitku.
6. Pak jsme se naopak učili vnímat náš oddíl jako součást těch větších celků a širších souvislostí. Pomáhaly nám v tom i odkazy, kterými vydavatelé Bible biblické texty opatřují.
7. Následně jsme se věnovali tématu, o jaký v textu šlo. Přitom jsme si museli ujasnit, že je tu mezi námi a biblickými texty silný kulturní a historický rozestup, že vlastně nejsme původními adresáty těchto spisů. Autor i my máme rozdílné představy, klademe si jiné otázky a máme jiné představy i informace. Tyto rozdíly však nelze ani popírat, ani potírat a stírat. Stačí o nich vědět, potom můžeme použít nástroje sémantické analýzy. Také ujasnění si literárního druhu a jeho zákonitostí.
8. Dále jsme se seznámili s některými pomůckami, z nich vybrali ty, které se nám pro daný oddíl a typ textu budou hodit. Začali jsme konkordancemi,
9. ... pokračovali biblickými slovníky, ...
10. ... doplňující literaturou,
11. ... až jsme dospěli k tomu, abychom se naučili pracovat s komentáři.
12. Korunou všeho se stal výklad. Co si z toho mohu přebrat dnes, v naší situaci, s našimi zkušenostmi. Co si z toho mohu přebrat ne jen já, ale i věřící obecně, a třeba i ostatní společnost?

Tyto postupy jsme si vyzkoušeli na jednom konkrétním místě v Bibli. Bylo třeba, abychom pochopili, jak se na výkladu jednoho místa projevují různé vlivy:

• prostředí vzniku - jinak bychom museli přistupovat ke Starému zákonu, ale i k novozákonní látce různých generací. Pavel psal za zcela jedinečných a neopakovatelných podmínek i okolností.
• situace - jinak se psalo v dobách raného křesťanství, jinak v dobách formování církve, v dobách pronásledování, a jinak zase, když církev prožívala pokojnější časy. Také situace autorova i jeho adresátů se na tom podílejí, jako i jejich vztahy a události v církvi a ve společnosti té doby. To má vliv na přístup, jaký bychom měli při výkladu zvolit.
• Žánr - epištola má jiné zákonitosti, než třeba vyprávění, evangelia, nebo poezie, kázání či apokalyptika.
• Důvody a záměry autorovy, se kterými psal - jiný byl důvod sepsání epištoly třeba Korinťanům, jiný Římanům.
• Pozice spisu v korpusu biblické literatury a zvoleného místa v něm - tak například, my jsme pracovali jen s pouhým úvodem k epištole. Páteřní epištole v NZ i v dějinách církve, ale jádro sdělení bychom museli očekávat někde uprostřed. Výklad okrajové části musí tudíž vést od středu ke kraji, ne opačně, a ne hledat v oddílu, který připravuje čtenáře k jádru, samostatné sdělení.
• Dějiny výkladu - jsou neméně důležité, protože uchovávají povědomí o určitých věcech a faktorech (uvědomme si, jak se do biblického vyjadřování vtiskly pastevecké zkušenosti židovského národa, ačkoliv se z hlediska dějin jednalo o epizodu, přesto jim rozuměli a používali je i pozdější generace, které pastevecký život už znaly jen z vyprávění, a dokážeme jim rozumět i my, kteří mají ještě menší zkušenosti s životem kočovných pastýřů!), současně ale mohou zatížit výklad cizími významy (například zápasy renezančních reformátorů se v Ř sice inspirovaly, ale jejích zápasy nejsou ani Pavlovými, ani našimi!).
• Vlastní očekávání - naši četbu a chápání velmi ovlivňuje důvod, proč jsme určitou část Bible (případně Bibli celou) vůbec četli, a co si z ní nakonec vezmeme (pokud vůbec něco). Nezapomeňme, že četbou Bible můžeme dospět ke zcela fatálním důsledkům: zkusme domyslet, co všechno by se mohlo přihodit nesprávným výkladem třeba Mk 9, 42-48 (ř,l)! Výklad je proto vždy velmi citlivou a zodpovědnou věcí, týká-li se knihy s jistou mírou autority. JE JISTÉ, ŽE NÁM NEMŮŽE ŘÍKAT TO, CO PŮVODNÍM ČTENÁŘŮM, ALE NEMŮŽE SE SE SVÝM PŮVODNÍM OBSAHEM ANI MINOUT, ANI DOSTAT DO ROZPORU. Aby se to nestalo, musíme spis především opravdu pochopit, a svá pochopení vždy znovu prověřovat.

Materiály k tomuto modulu budou ve dvou souborech, pdf i powerpoint: pro hermeneutiku a pro závěrečné shrnutí.

---

K dalšímu studiu:

• Moje poznámky k textu Ř 1, 18-32.
• Laická práce s Biblí.
• Odborná práce s Biblí.
• Četba Bible - odborník vs. laik? Raději plodná spolupráce.
• Biblická nedorozumění.
• Vše o Bibli na tomto blogu.
• Vše o exegezi na tomto blogu.
• Vše o hermeneutice na tomto blogu.
• Biblický blog.
• Přehled biblických pomůcek, dostupných na internetu.
• Úvahy o autoritě Bible.

Otvírák na Bibli 11.

 Už jsme dozráli k četbě komentářů ...

Ano, zatímco někteří lidé hledají v komentářích hned po přečtení nějaké biblické pasáže, možná i dříve, pro nás to bude vrcholem vlastní exegetické práce. Někdo může namítnout, že to vypadá, jako bychom se cítili být chytřejšími a vzdělanějšími, než autoři komentářů. Jiná námitka může znít, proč se napřed neseznámit s tím, co už o daném místě bylo napsáno? Nebudeme pak objevovat Ameriku, nebo dokonce, nedostaneme se na scestí, která jsme si mohli přečtením komentářů ušetřit?

První námitka je hloupá. Nikdo není neomylný, dokonce ani autoři komentářů ne, a vůbec tím nesnižujeme jejich vzdělanost a inteligenci. Vzpomeňme však na poučku z modulu 7., že autor i čtenář jsou dětmi své doby, mají jiné zkušenosti, kladou si jiné otázky, protože také řeší jiné problémy. Platí to i o těch čtenářích, kteří sepsali ty komentáře. Psychologicky by se dalo říct i to, že jsme každý jiného zaměření. I proto je dobré své zkušenosti sdílet s jinými, abychom se na věc mohli podívat z více pohledů. Komentáře neslouží, tedy NEMĚLY BY SLOUŽIT k tomu, aby nahrazovaly naše zkušenosti. I když budeme svoji zkušenost sdílet s velmi vzdělaným odborníkem prostřednictvím komentáře, pořád je to jen člověk. A naopak, může být naše zkušenost a postřehy méně významné, ale jejich význam je v autentičnosti - pokud bychom začali komentářem, ztratili bychom schopnost vlastních postřehů i vlastního tázání. I neučeného může napadnout otázka či postřeh, kterých si odborník nevšiml.

Jen vybaveni vlastním studiem budeme autorům komentářů partnery. Jinak hrozí, že budeme jejich otroky. A to i za cenu, že při četbě komentářů zjistíme, že něco už bylo někým popsáno, nebo že jsme něco viděli špatně. To k procesu myšlení patří také. STUDIUM BIBLE NESPOČÍVÁ V HLEDÁNÍ NEOMYLNOSTI. Tím padá i ta námitka druhá.

Teď ale shrnutí minulé lekce:

Jestli by bylo složité vypsat všechno, co vám mohly dát biblické slovníky, pak odborná, populárně odborná, nebo vůbec tematicky šířeji či specifičtěji zaměřená literatura už by se nám sem sotva vešla. Záleží na tom, po čem jste sáhli, na co jste se zaměřili, a i na těch otázkách, které jste si na počátku položili i těch, které vám vyvstaly v průběhu předchozího studia. A ano, i na těch očekáváních, se kterými jsme po Bibli sáhli, ještě než jsme si vybrali konkrétní oddíl, jak jsme o tom hovořili v úvodním modulu.

Aby bylo možné shrnout sklizeň studia doplňující literatury, zkusme si stručně ujasnit odpovědi na otázky ohledně epištoly a okolností jejího vzniku, které nám tato literatura poskytla:

1. Kdo je autor?
2. Kdy epištolu psal?
3. Komu?
4. Jaké byly okolnosti a podněty sepsání?
5. Jaký to mělo účinek a dopad?
6. Jaký prostředek autor zvolil?
7. A možná vás napadne i něco dalšího ...

Nyní si tedy to, co jste načetli, zkuste do této osnovy shrnout. Následně tedy ukáži, co vše jsem z této literatury vyčetl já, ale znovu zdůrazňuji, že jsme lidé různí, proto i to, co nám v paměti uvázne, co nás zaujme, může být různé. I to je nakonec dobrý podnět pro různé rozhovory a debaty.

Podle standardní biblické mapy je
patrné, že do Říma vedla až úplně
poslední Pavlova cesta.

Tak tedy:

1. Ačkoliv je nepochybné, že epištolu psal skutečně Pavel, jemuž je věnována větší část knihy Skutky apoštolů a hlavní část Epistoláře (o jiných jemu připisovaných epištolách pochybnosti jsou). I podle jeho vlastních zpráv (Fp 3, 4-6 ř,l; 2Ko 11, 22 ř,l; hlavně však Ř 11, 1 ř,l!) se jedná o diasporního Žida, který pocházel z Tarsu, dnes turecký Mersin. Patřil prý do benjamínského kmene (jeho původní jméno Saul odkazuje na prvního izraelského krále z téhož kmene), což bývá zpochybňováno, zda tou dobou nějací Benjamínci zbyli. Ale i když kromě Judejců většina izraelských kmenů zanikla, část Levijců a Benjamínců se zachovala také. Kdyby Pavel takto lhal, mohl by oklamat nás, sotva však své současníky (jeho židovský původ dnes zpochybňují někteří autoři, jako Gerald Messadié, Obecné dějiny antisemitismu, ISBN 80-7252-038-5; Hyam Maccoby, The Mythmaker: Paul and the Invention of Christianity, ISBN 978-0-7607-0787-6; oba ale pracují pouze s nedoloženými domněnkami). Pavel sám se hlásí k farizejské tradici, dokonce se k ní hrdě hlásí i jako křesťan, alespoň podle Sk 23, 6 (ř,l) vnímá víru v Ježíšovo vzkříšení jako naplnění farizejského přesvědčení o vzkříšení. Nejen Sk, i sám Pavel připomíná, jak byl ve víře horlivý. Sice sám netvrdí, že by byl žákem rabana Gamaliela staršího, známe to jen z Lukášova podání (Sk 22, 3 ř,l). I to dnes mnozí zpochybňují. Rozhodně nepřejal jeho tolerantní přístup ke křesťanství (Sk 5, 34-39 ř,l). I on sám ve svých listech přiznává, že se tento nový (zatím jen v rámci židovství) směr snažil vyhubit. Pak ale došlo k obratu, který Sk popisují velmi fantasticky hned 3 × (9, 1-19 ř,l; 22, 6-16 ř,l; 26, 12-18 ř,l), vždy s drobnými odchylkami, sám Pavel se o tom v epištolách vyjadřuje jen velmi stručně. Důsledkem ale je, že se z pronásledovatele křesťanů stal velmi horlivý misionář. Ovšem křesťanství se až dosud šířilo jen po Židech. Také Pavel začal po synagogách, ale v Korintu došlo mezi ním a Židy k roztržce (Sk 18, 1-11 ř,l srv. i 13, 46 ř,l), už před tím jsou v Antiochii i slovně stoupenci tohoto hnutí odlišeni od židovství - poprvé jsou nazváni křesťany (Sk 11, 26 ř,l)! Nakonec se křesťanství rozdělí do dvou větví: židovská a pohanská (Ga 2, 9 ř,l). Zatím co ta židovská nezaznamenala žádný valný úspěch, ta pavlovská nastavila dnes běžný stav, kdy je křesťanství světovým, nejen etnocentrickým, náboženstvím. V jeho době to bylo ale nové, a je to jeho skutečný vklad do nové víry. Zároveň vykazuje dobré povědomí o tehdejší helénské filosofii, používá helénské prostředky argumentace. Byl tak dobře na svůj úkol apoštola pohanů (Ř 11, 13 ř,l) vybaven. Současně byl ale Pavel římským občanem, a to už od narození (Sk 22, 25-28 ř,l), což mu zajišťovalo i určitá privilegia (i to někdy budí pochybnosti o jeho židovství, ale Židé s římským občanstvím výjimkou nebyli). Určitě nebyl chudý: jako farizeus byl vyučen řemeslu, a i když je zastává názor, že ten, kdo je vyučován "ve slovu", má se s vyučujícím dělit o prostředky k živobytí (Ga 6, 6 ř,l), alespoň v Korintu se drží farizejské zásady, že učitel zákona se má živit sám (1Ko 9, 4-15 ř,l). Jeho řemeslem bylo šití stanů, což ho spojovalo s manželi Priscillou (Priskou) a Akvilou (Sk 18, 1-3 ř,l), Židy z Říma, které zmiňuje i ve svých epištolách (Ř 16, 3 ř,l). Jejich pohyb umožňuje Pavlovy epištoly datovat, protože se stali obětí Claudiova vyhnání Židů z Říma, což je dobře datovatelný údaj. Pavlovo vyjadřování prozrazuje filosofické a rétorické vzdělání.

2. 

   Pravděpodobné místo sepsání.

   Epištola má sice čelnou pozici v epistoláři, ale nejstarší není. Spíš nejpropracovanější (viz bod 3.) což bylo dáno okolnostmi. Jelikož zde Pavel podává velmi kompletní přehled svého učení, už od dob patristických, zejména pak v reformaci, se stává zdrojem dogmatik. Pravděpodobně tedy byla sepsána roku 55 při poslední návštěvě Korintu, kdy se chystá pokračovat ve svých cestách do Říma. Jeho kolegové, manželé Priscilla s Akvilou, jsou už zase zpět (Ř 16, 3 ř,l).
3. Důvod, proč je epištola tak obsáhlá a zároveň systematická, spočívá právě v tom, že římský sbor Pavel nezaložil, znal tam jen pár lidí, ale osobně ho římští křesťané neznali. Musel se jim představit a také své učení. Byl už sice v církvi známý, dokonce o něm kolovaly mezi křesťany i pomluvy (Ř 3, 8 ř,l), nebyl ale ve své době ani v církvi autoritou. Dlouho se vyrovnával s Petrem a Jakubem, bratrem Ježíšovým, který řídil jeruzalémskou církev. Autoritou se stal až po své smrti, když si církev uvědomila význam jeho epištol. Situace římských křesťanů se tak podobá naší: ani my nejsme v přímém kontaktu s Pavlem. Zatímco ostatní epištoly působí zmateně, protože je Pavel píše svým známým, a nemusí jim tudíž spoustu věcí vysvětlovat, zde je situace jiná. To zajistilo Ř její postavení v epistoláři, ale i v dějinách dogmatiky.

Pavel se chystá pokračovat do Říma, jakmile doručí do Jeruzaléma sbírku, kterou vykonaly jeho pohanokřesťanské sbory na jeruzalémské chudé (Ř 1, 8-15 ř,l; 15, 22-23 ř,l).
, čímž mimo jiné demonstrovali sounáležitost obou větví raně křesťanské misie - Pavlovské i apoštolské (srv. 1. bod). Tam však byl zatčen a teprve po průtazích, kdy se raději odvolá přímo k císařskému soudu do Říma, deportován. Takže to dopadne trochu jinak, než měl v plánu (viz časovou osu vlevo - nedostatky v češtině padají na vrub AI, která se to teprve učí. Buďme shovívaví). Na rozdíl od jiných epištol neřeší Pavel s adresáty žádné problémy. Na druhou stranu mějme na paměti, že v době sepsání ještě nedošlo k oddělení křesťanství od židovství. Také Židé provozovali v té době misii mezi pohany, a i mezi nimi se o to vedou spory, zda je to tak správně. Mnozí učenci tuto praxi nakonec zavrhnou. Jejich proselyté jsou však plně podrobováni starozákonním pořádkům, včetně obřízky a dietetických předpisů. I raná církev si dlouho nevěděla rady, jak prozrazuje zejména 15. kapitola Sk (1-29 ř,l). Podle Sk ovšem raná církev i na tyto křesťany, i když v míře omezené, některé příkazy, s výjimkou obřízky, aplikovala. Sám Pavel ale proti tomu, zejména v epištolách Fp a Ga, dost vášnivě brojí - podle něj je po Kristu zbytečné nadále udržovat tyto vnější znaky oddělení vyvolených od nevyvolených, jejich význam byl dočasný (Ga 3, 19 ř,l). Nyní se rozdíl mezi Židy a góji stírá, stejně jako i další rozdíly: muž × žena, urozený × neurozený, bohatý × chudý, svobodný × otrok ... (Ga 3, 28 ř,l; 1Ko 12, 13 ř,l). Tím Pavel vyvolal jak mezi Židy, ale i v zárodku budoucí křesťanské církve, nejedno napětí, shádal se kvůli tomu dokonce i s apoštoly (Ga 2, 11-14 ř,l)! Protože se situace od těch dob už v následujících století radikálně změnila, tím spíše dnes žijeme v jiné realitě, mnoho z významů těchto souvislostí nám uniká a připisujeme jim významy jiné. Všimněme si hlavně, že Pavel nemluví pouze o spasení, jak mu to čteme často mezi řádky, nýbrž o spravedlnosti pouhou milostí! Jedno z falešných pochopení Pavla je i představa, že je odpůrcem Tóry (pražský rabín Sicher ho v jednom ze svých článků charakterizoval jak geniálního odpůrce Tóry. nebyl ani jedno - geniální, ani odpůrcem Tóry). Je třeba také připomenout, že Pavel žil ve zkráceném horizontu dějin, neboť očekával brzký druhý příchod Kristův (parúzii), tudíž i konec dějin (1Te 4, 15 ř,l). S nenaplněním takových očekávání se církev po něm, jak je doloženo i v NZ, také až bolestně vyrovnávala. Mnohé z jeho výroků, které si dnes čtenáři vysvětlují jako odkaz na posmrtný soud, cílily ve skutečnosti tímto směrem.

Pavlovým záměrem bylo představit se římským křesťanům a vyvrátit některé pomluvy. Jak to římští křesťané přijali a zpracovali, to už se nezvíme. Mezi nimi a Pavlem neproběhla tak čirá korespondence (nebo se nám z ní alespoň nic nezachovalo), jako mezi ním a korintskými. Také mezi ně přišel už jinak, než jako misionář. Avšak jeho korespondence se stane krystalizačním bodem budoucích písem svatých křesťanů, NZ, takže už 2Pt 3, 15n (ř,l) o ní mluví v jedné rovině s "Písmem," čímž v té době (80. léta 1. století) mohl myslet pouze židovský kánon. Už pro generaci otců, hlavně Augustina, se Ř stala základem pro shrnutí křesťanského učení do dogmatik, podobně pro renezanční reformátory, když reagovali na kupčení s odpustky, ale je východiskem dogmatik a věrouk až do dnes. Sám Pavel, a to musíme stále držet v paměti, NESEPISOVAL DOGMATIKU.


Otvírák na Bibli
1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?
10. Jak si opatřit další, externí, informace?
11. Už jsme dospěli k četbě komentářů!
12. Korunou výkladu je HERMENEUTIKA
V důsledku svého cestování, také několikerého věznění, udržoval Pavel se svými sbory, či tím římským, styk písemný. To mělo v té době velmi vlivnou literární paralelu: populární epištoly Epikúrovy. Pavel, stejně jako Epikúros, ani nepomyslel, že by spisovali nějaké knihy. Epikúros proto, že nevěřil ve význam smrti: "pokud jsme tu my, není tu smrt; pokud je tu smrt, nejsme tu my. Proto se nás smrt netýká". Pavel na tom byl částečně podobně: tím, že očekával brzký konec světa, pro něj nemělo spisování nějakého svědectví pro příští generace cenu. Ale pro něj byly ještě Písmem svatým knihy Starého zákona. Určitě neměl vůli jim konkurovat. Bohatě se na ně naopak odkazuje. Pro křesťany však založil epištolu jako literární druh a manýru. Jeho řecké vzdělání prozrazuje, že jeho epištola je spíš řečnickým projevem: klade si v ní otázky, na které odpovídá, řeší různá pro a proti ... MUSÍME MÍT NA PAMĚTI, ŽE JEHO POSLOVÉ PŘEČETLI ADRESÁTŮM DOPIS NARÁZ, NE VERŠÍK PO VERŠÍKU jak se stalo později zvykem! Pavlovým tématem je tedy setření rozdílů mezi Židy a góji (Ř 10, 12n ř,l), a zcela jinak nastavená otázka spravedlnosti i přístupu, už zcela bezprostředního (Ga 3, 20 ř,l), člověka k Bohu, díky Kristově oběti, ale také z toho vyplývající morální důsledky, nové morálky. Tedy ne obchodování církve s odpustky, ani polemika s Pelagiem. Pavel také neřešil pozdější filosoficko theologickou otázku poznatelnosti Boha rozumem, i když některé formulace v nám zkoumaném oddílu tyto debaty vyprovokovaly. I na to je při výkladu Pavlovy epištoly třeba pamatovat.
To už je na Vás ...

To je shrnutí toho, co lze z různé literatury, z těch slovníků a encyklopedií, jimiž jsme se zabývali před tím, vyčíst, co je vlastně čitelné i z novozákonních spisů; soudobé autory Pavel a jeho dílo nijak nezaujali. Tyto informace potřebujeme k tomu, abychom se podívali na to, o čem ten spis doopravdy je, nezatížený dalšími dějinami výkladů a použití. To, na čem až dosud pracujeme, je exegeze: rozpoznání, co text kdysi znamenal. V posledním modulu se budeme zabývat tím, co si z toho vzít pro sebe v našem životě. Ale napřed se musíme prokousat k vlastnímu, dobovému, významu.

U té literatury jsme se měli soustředit na několik otázek:

• Co nám autor o sledovaném tvrdí?
• Jak ke svým závěrům došel?
• Jsou jeho argumenty přesvědčivé?
• Umí svá tvrzení dobře vysvětlit?
• Staví se vůči nám partnersky, nebo nás nutí věřit bez možnosti ověření?

A totéž budeme hodnotit i u těch komentářů:

Co je komentář, co od něj očekávat, a jak s ním pracovat?

Komentáře k biblikým textům jsou zřejmě starší než Bible sama. Pořizovali je už židovští autoři, některé pasáže v NZ jsou vlastně komentáři k výrokům starozákonním. Koncem 16. století vydala Jednota českých bratří svůj překlad Bible v 6 dílech, poslední roku 1579, i s komentáři.

Komentáře pomáhají vyložit hlavně nejasná místa, doplnit další souvislosti, zejména o historickém, kulturním a jazykovém pozadí biblických textů, pro lepší porozumění laikům i na podporu práce vykladačům a kazatelům. Bývají vydávány samostatně, nebo jako součást biblických překladů. Ale spíš než tyto technické otázky je důležitý charakter komentářů, které použijeme a proč právě ty. Také komentáře a výklady jsou totiž různého typu:

• 

  Akademické: ty sdílejí poznatky mezi odborníky a jejich studenty či kazateli, kteří v praxi nerezignovali na kritické zkoumání biblické látky. Zabývají se biblickými jazyky, doplňující literaturou, dobovým a materiálním pozadím, theologickými debatami. Zaměřují se spíš na výzkum, než na praktickou použitelností. Naproti tomu ...
• Aplikační: ty se snaží historický text propojit víc s dneškem, s lehčím exegetickým zájmem.
• Spirituální: zaměřené na podporu osobní zbožnosti. Nejsou ani pro kazatele, ani pro odborníky. Snaží se formovat zbožnost jednotlivce, nebo k použití pro menší skupinky.
• Exegetické: pracují s biblickou hebrejštinou, aramejštinou a řečtinou, sledují slovní zásobu, syntaxi, strukturu, textové varianty dostupných rukopisů (podrobně zde) a podobně.
• Výkladové: snaží se vyvážit důkladný rozbor s pastorační jasností, vysvětlení autorova záměru s uplatněním konkrétních míst v dnešní době, zpravidla verš po verši. Ty bývají většinou součástí vydání Bible. V hodné při přípravě kázání, vyučování náboženství, pastoraci, nebo soukromou, ale hlubší, práci s biblickým textem.
• Homiletické: ty jsou pořizované na podporu kazatelů při přípravě kázání nebo látky k vyučování. Nabízejí vysvětlení biblických pasáží, ale nezahlcují technickými detaily.
• Specializované: věnují se velmi úzkým tématům, jako třeba reflexi SZ v NZ, biblickému zeměpisu, historickému bádání a podobně. Jsou spíš doplňkem k jiným komentářům, nebo rozvádějí ty akademické.
• Theologické: v Bibli sledují především témata dogmatiky.

(podrobnosti - viz The Expositor's Library)

Avšak každý dobrý komentář nakonec obsahuje od toho všeho něco. I tady je výběr závislý na osobních očekáváních, zájmu a vlastní orientaci. U každého komentáře můžeme totéž sledovat i u jejich tvůrců. Také si musíme všímat záměrů, dogmatických předznamenání, ale i poctivosti, srozumitelnosti a jasnosti a nezáludnosti v argumentaci. Je to vlastně stejné, jak jsem o tom výše mluvil o té rozšiřující literatuře. Komentáře autorů, kteří se domnívají, že nic dokazovat ani vysvětlovat nemusejí, dovolávají se na nějaké tajemné zdroje a inspirace, nebo vám nedostupné vzdělanosti, ty můžeme klidně odložit. Nestačí ani odvolávání se na starší či respektované autory. Také oni musejí svá tvrzení něčím doložit, a to srozumitelně. Všímejme si i toho, do jaké míry jsou komentáře orientovány nejen na konkrétní místo, ale i na celek (viz modul 6.)!

Jaké komentáře jsou k dispozici?

No, v našem jazykovém prostoru je to horší. Tady skutečně pomohou naše jazykové znalosti. Ještě víc zaráží, že v češtině je toho k tak významné epištola, jako je Římanům, obzvlášť málo. Série ekumenických komentářů České biblické společnosti k ní také dosud nedospěla. Pár věcí se přesto najde:

• Jan Blahoslav Souček, Spravedlnost Boží: Výklad epištoly k Římanům, Praha 1948.
• Alois Adlof, Výklad epištoly Pavla Římanům, 1. díl 1902 a 2. díl 1925.
• Jiří Beneš, Formování spirituality v listu Římanům, Návrat domů 2023.
• Karl Barth, Stručný výklad listu Římanům, Praha 1989.
• Michael Theobald, List Římanům - Malý stuttgartský komentář k NZ, Karmelitánské nakladatelství 2002.
• Michal Klus - Kázání a studijní výklady k Římanům - vlastní stránky.
• Různé on-line nástroje mívají i nějaké komentáře, že jsou však zdarma, jsou buď historické, nebo ne úplně nejlepší. I tak ale stojí za studium - viz zde.

Není důležité, co si o nich myslím, nebo co si o nich myslí jiní. Stejně budeme jejich nálezky porovnávat s tím, co jsme už nastudovali v předcházejících krocích, a budeme si tak schopni udělat opravdu svůj názor. Také není dobré být závislí na jednom komentáři, nýbrž srovnat si jich víc, nejlépe komentářů různého typu.

Úkol?

Zkuste si vybrat, co znáte, nebo co seženete. Vezměte si k ruce své úvodní otázky i postřehy z průběhu studia. Podívejte se zejména na to, jak vám osvětlily ta místa, kde jste si udělali nějakou tu značku. Potom se to pokuste celé vyhodnotit a shrnout. 

Až budeme mít to všechno pohromadě, pustíme se do posledního, vrcholného kroku, a tím bude VÝKLAD, neboli HERMENEUTIKA.

QR kód k získání veškerých
studijních materiálů,
k Otvíráku i mnohé další.
Materiály pro tento modul nesou označení
Ř 01, 18-32 - Analýza 06 - Práce s komentáři.

Otvírák na Bibli 10.

 Jak si opatřit další, externí, informace?

• 
  literární druh
• typ textu
• pozadí

V minulých krocích jsme hledali informace, které se týkají buď textu přímo, nebo jsou pro tento text specifické. Nyní pro ně půjdeme dále. Zatím ještě ne do komentářů, na to je ještě čas. Ale pustíme se do širší literatury: knihy o Bibli, o Novém zákoně, o epištolách, o rané církvi, či přímo o Pavlovi a jeho době. Napřed si však shrneme poznatky z kroku minulého.

Výsledky minulého úkolu?

Pokud jste se na to podívali důkladně, je jasné, že bychom už dnes nic jiného nepopsali. Ale doufám, že jste si to prošli a sami rozpoznali, co stojí za to si poznamenat, buď že vám to pomůže u výkladu tohoto oddílu, nebo i něčemu dalšímu. Homosexualitu jsme už řešili. Zkusme si demonstrovat přínos slovníku třeba opět na heslu moudrost, jímž jsme se zabývali nad konkordancí:

Adolf Novotný:    (AN)

• 
  potvrdil, že neexistuje biblické pojetí moudrosti, protože např. v SZ je mnoho různých způsobů pojetí moudrosti: může znamenat i zručnost.
• Na druhou stranu je zřejmý její kladný význam, je darem božím, ano, může dokonce reprezentovat Boha samotného.
• Jejím protikladem je bláznovství, jehož charakter je jednoznačně protibožský. Pavlova práce s těmito pojmy, zvláště v 1Ko a Ř je dost výjimečná a vědomě provokativní, ale ne normotvorná.
• I pro NZ (tam je heslo poněkud rychle sfouknuté) je moudrost cílem zbožnosti.

Nový biblický slovník:    (NBS)

• 
  Je obsáhlejší, věnuje se vyrovnaně SZ i NZ.
• Pokud jde o SZ, pak se tam opakují stejné postřehy, jako u AN, ale víc detailně propracované.
• Tím, že se AN novozákonnímu užití příliš nevěnoval, nelze je srovnávat.
• V zásadě se oba slovníky shodnou na celkově pozitivním hodnocení moudrosti. Všimneme si však, že oproti AN nepracuje NBS s biblickými výpověďmi v jejich literárních souvislostech, ale stále jakoby s dogmatickými výpověďmi. To se týká i míst, kdy hodnotí význam Pavlových výroků.
• V obou Zákonech klade důraz na antagonní poměr zjevené moudrosti vůči "světské," prý založené jen na intuici, zkušenosti a rozumu, a to hlavně té řecké. Tady už moc neargumentuje biblickými odkazy. Trochu z toho čiší spíš moderní  zápas theologů s vědou než skutečné otázky svatopisců. Zdá se, že zde z autorů mluví spíš jejich ideologický postoj, protože v Bibli takové napětí není.
• Velmi zajímavý je ale odkaz na Ř 11, 33 (ř,l). Je sice zvláštní, že pominul náš oddíl, ale je to prakticky jediný odkaz do Ř. A navíc dost příhodný, protože, jak jsme si řekli, že námi studovaný oddíl pouze připravuje prostor pro vrcholný výrok, pak je to právě verš tomuto předcházející: Ř 11, 32 (ř,l). Proto i tento s našim oddílem úzce souvisí.

Vzhledem k tomu, že je tento úkol už poněkud náročnější, nebudeme dělat větší shrnutí obsahů. Záleží to dost na Vás, které slovníky jste použili a na jaká hesla jste se soustředili. Důležité ale je si, vše podstatné, důležité i zajímavé, poznamenat pro další práci. Teď jen souhrn metodický: možná jsme se dozvěděli hodně věcí, které nám dal už průzkum konkordanční. Ale ani to není bez užitku. Alespoň se nám náš postřeh potvrdil z jiných zdrojů, a určitě byl i něčím doplněn. Podobné to bude, až se podíváme do komentářů. Půjdeme-li do nich s vlastními postřehy, budeme v tom víc autentičtí, a budeme je vnímat jak nezávisle na autorovi, tak i víc do hloubky a s větším pochopením.

Co ještě potřebujeme vědět?

Ale nestačí jen Bible, ani pomůcky pro Bibli přímo vydávané. Představa, že stačí číst jen Bibli, že tam je všechno, lichotí naší lenosti, ale ten, kdo ji někdy opravdu četl, pozná sám, že takhle to nefunguje. Ano, opravdu poctivý čtenář brzy zjistí, že těch informací potřebuje víc. Prošli jsme zatím odkazy, konkordance a slovníky. Mapy či synopse nám tady pomohou leda minimálně. Z map hlavně "Cesty apoštola Pavla," které bývají často součástí vydání Bible, ale hlavně Biblických atlasů. Na komentáře se vrhneme později; abychom s nimi dokázali držet krok, budeme si muset ještě trochu rozšířit obzory. V dnešní době je mnoho literatury, i v češtině, dostupné laikům. Naposledy všechno jistí internet, v poslední době i umělá inteligence (AI), i když se s ní teprve všichni učíme pracovat.

Jedna ze standardních biblických map:
Cesty apoštola Pavla.

Teď se ale podíváme na literaturu. Pominu odbornou; budu mluvit jen o té běžně dostupné. Literatura se může týkat:

• Bible jako celku,
• jen Nového zákona,
• pouze pisatelů, v našem případě Pavla,
• nějakého tématu,
• doby a místa vzniku,
• nebo může s námi studovaným oddílem souviset jen nepřímo.

Těžko říct, co tam budeme hledat. Hledáme totiž všechno, především to, co nevíme, takže ani nemůžeme vědět, že jsme to hledali. Také proto možná zjistíme, že mnohé z toho, co jsme si nastudovali, nám nakonec nepomohlo. Ale ani tak to nebude marné. Možná se nám to bude hodit jindy. Teď si spíš povíme o tom, jak bychom v těch knihách měli hledat? Ale určité vodítko by tu bylo:

• Autor,
• Spis,
• Okolností vzniku,
• Účel,
• Zákonitosti formy

Některé monografie o Pavlovi tady mohu vypsat - jsou to:

• Günther Bornkamm, Apoštol Pavel, ISBN 80-7017-175-3, Teologická a historická studie o životě, misijní činnosti a teologii apoštola Pavla. Bornkamm propojuje biblické texty s historickým kontextem a sleduje Pavlovo myšlení v rámci raného křesťanství. Dnes už trochu zastaralé.
• Wolfgang Trilling, Apoštol Pavel: Misionář a teolog, ISBN 80-7021-124-4, původní německý název: Mit Paulus im Gespräch, tedy asi jako Rozhovor s Pavlem. Kterýsi čerchmant nakukal redaktorům ve Vyšehradu, že tak tupý název bude pro lidi lákavější, ale holt, stalo se. Autor skutečně jakoby vede rozhovor s Pavlem nad jeho epištolami, čímž vzniká čtivá dialogická studie o Pavlově teologii, jeho misijním působení a duchovním odkazu. Přibližuje tak Pavla jako živého partnera v rozhovoru o víře, církvi a Kristu.
• Daniel Marguerat, Pavel z Tarsu, Muž, jenž se potýkal s Bohem, ISBN 978-80-86498-39-3. Autor přednáší Nový zákon na universitě v Lausane. Nakladatelství Mlýn, které tuto knihu vydalo, vydalo i jeho Úvod do Nového zákona, ale o tom, až budeme mluvit o literatuře širší perspektivy. Autor sice bojuje s různými stereotypy, spíš předpokládanými, ale odhaluje skutečnou podstatu Pavlova působení, která jde za stále se opakující souboj víry a skutků, jenž nikam nevede. Vydavatelství nemá moc dobře uspořádané stránky, je proto nutné na nich dost hledat. Odkázat přímo na cíl není možné.

Znovu ale připomínám, najít by se toho dalo i více, i od českých autorů.

Nebudeme opomíjet ani internet:

• Celkem slušné informace nabízí Wikipedie, česká, ale využijete-li svých jazykových znalostí, jistě získáte i informací více.
• V dnešní době je také třeba pracovat s umělou inteligencí (AI), i když její informace je nutné ověřovat. Zkusil jsem různým nástrojům tohoto druhu položit otázku: "Co je pozitivně známo o apoštolu Pavlovi a jeho působení?" Zkuste si to sami:
• Chat-gpt.
• Gemini.
• Copilot.
• Claude Anthropic.
• A další, které se mezi tím vyvinou, nebo které znáte a máte s nimi nějaké dobré zkušenosti.
• Své slovníky mají i theologické fakulty, například
• ETF UK
• KTF UK

Internet či AI dnes budí v kázáních a výrocích církevních osobností často spíš rozpaky a obavy, ale moudřejší je se začít učit tyto nástroje dobře využívat. To, že laickému čtenáři činí mnohé pomocné informace dostupnějšími, patří určitě mezi ty dobré. Tím, že se můj projekt v minulosti dost zdržel, jsme se dočkali právě třeba i té AI, proto se s ní můžeme učit pracovat společně.

Literatura širšího záběru:

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?
10. Jak si opatřit další, externí, informace?
11. Už jsme dospěli k četbě komentářů!
12. Korunou výkladu je HERMENEUTIKA

Samozřejmě že i tady lze využít výše popsané onlineové nástroje, takže se nyní budu věnovat už pouze literatuře. Půjde především o publikace, které se věnují Novému zákonu nebo době rané církve, kam Pavlův spis náleží. Avšak, zatímco u různých úvodů do Bible a Nového zákona víme, kam sáhnout, stačí si třeba podle obsahu nalistovat příslušnou kapitolu, třeba o rané církvi, o Pavlovi či jeho epištolách, u publikací s mnohem širším záběrem, třeba dogmatickým nebo historickým a morálním, to může být těžší. Kvalitní publikace by však měly na konci obsahovat rejstříky, nejlépe dělené na věcný a jmenný, ty nejlépe vybavené publikace mohou mít dokonce i rejstřík biblický, ve kterém si můžeme snadno hned nalézt, na kterých stránkách se pojednává přímo o námi studovaném oddílku. Stejně jako u konkordancí a biblických slovníků však musíme mít jasnou představu, co budeme v těch rejstřících hledat. K tomu nám může pomoct příprava, kterou jsme si udělali při interpunkční analýze. Současně si však musíme dále zachovávat otevřenost, aby nás zaujetí otázkami nezaslepilo, a my zůstali připraveni vyslechnout i taková sdělení, která jsme nečekali. I k tomu jsme si svá očekávání na počátku vypsali, abychom se od nich dokázali odpoutat.

Při veškeré otevřenosti si však musíme pár bodů, které budeme dále zjišťovat, vypsat:

• Kdy spis vznikl?
• Proč byl sepsán?
• Jak tehdy vůbec církev vypadala a co se v ní dělo?
• Co konkrétně se řešilo mezi pisatelem a adresáty a jak to bylo asi úspěšné?

Jen tak se přiblížíme pochopení toho, oč ve spisu doopravdy šlo. Už teď ale připomenu to, co bude tématem úplně posledního modulu, že tím ještě nebudeme hotovi s tou nejdůležitější otázkou, a sice, co z toho konkrétně vyplývá pro nás. Avšak bez toho prvního nemůžeme seriózně zodpovědět to druhé.

Z literatury širšího záběru, která je dostupná českému laickému čtenáři, lze doporučit například:

• Petr Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, ISBN: 80-7021-052-4. Jo, je to už velmi odborné, ale myslím, že ne nedostupné i laikům. Záleží na míře, jakou chcete do problematiky proniknout. prof. Petr Pokorný byl jedním z mála evangelických theologů, který neulpíval na liteře, ale šel dál. Za mnohé svědčí i to, že ten úvod není jen theologický, ale i literární.
• Velmi doporučuji produkci nakladatelství Mlýn: specializuje se na velmi náročná témata, ale, zvláště v tzv. "Malé řadě," jsou tato témata podaná významnými odborníky všeobecně dostupnou formou. Bohužel nemá Mlýn uživatelsky moc vstřícné stránky a je těžké v nich vyhledávat. Doufám, že je přeci jen zmodernizují. Z jejich produkce vybírám, ale zdaleka to není vše, co lze doporučit:
• 
  Daniel Marguerat a kol., Úvod do Nového zákona, ISBN 978-80-86498-78-2, oddíl III, zvl. kap. 9.
• Bernard Gillièron, Bible nespadla z nebe, ISBN 80-901589-0-0: tato kniha nám pomůže pochopit literární okolnosti vzniku Epištoly k Římanům (nehledě na to, že i ostatních biblických knih).
• tentýž - Církev právě zrozená, ISBN 80-907589-6-X, kde se naopak seznámíme s historickým a věcným pozadím toho, za jakých okolností epištola vznikla.

A mohl bych pokračovat. Je mnoho křesťanských nakladatelství, která produkují literaturu pro pochopení Bible, někdy horší, někdy velmi dobré, úrovně. Některá bohužel svoji činnost ukončují, jako Kalich. Naopak katolické nakladatelství, které směle produkuje i evangelickou literaturu, Vyšehrad, funguje dál. Ale práce nekončí, proto nabídka není nikdy vyčerpávající. Chci jen ukázat, že i český laický čtenář Bible má po čem sáhnout. Není nutné přelouskat všechno. Něco si zkrátka vyberte.

Odbornost odborné literatury se neměří nesrozumitelností, či dokonce těžkou dávkou nesnadno pochopitelných informací, ale fakticitou, argumenty, kterými autoři doloží, jak ke svým poznatkům došli, a jak moc jim lze věřit. Ale ze zkušenosti vím, že i ta populární literatura může být pro někoho "těžká". Ne proto, že by bylo složité ji pochopit, nýbrž že bourá některé naivní představy o Bibli a o křesťanské víře. Leckoho zaskočí, že Bible vznikala ve velmi složitém procesu, a ne, že by ji někdo přinesl hned hotovou. Je na vás, budete-li mít odvahu se tomu otevřít, zda chcete věřit pravdě, nebo svým představám. Kdo se však pustí do poctivého studia Bible, musí počítat s tím, že se jeho názory budou nutně měnit či vyvíjet.

Úkol:

1. Vypište si poznatky z literatury, které se vám hodily k práci s námi sledovaným textem.
2. Projděte si poznámky z celého procesu a vytvořte si z nich souhrny, případně si zapište, co ještě budete chtít, ano, co budete potřebovat, vědět.

Tím teprve budeme připraveni na práci s KOMENTÁŘem!

QR kód k získání veškerých
studijních materiálů,
k Otvíráku i mnohé další.
Materiály pro tento modul nesou označení
Ř 01, 18-32 - Analýza 05 - Práce s pomůckami - Shánění dalších informací.