Další z meditací pro denní čtení Mana pro tento den .
Meditace nad 2Tm 2,8-13 (na den 5. 10. 2016 - středa)
Rouhavá
myšlenka pro mnohé, že? Ale ano: dnes se hovoří o tom, co má společného
s křesťanstvím islám, a v čem si podobné být tyto víry nemohou. Málo
kdo ví, že v islámu hraje jistou roli i Ježíš, ale není spasitelem,
dokonce ani nebyl ukřižován. V islámu je akcentována všemohoucnost boží až
k absurdnu. Proto je pro muslima křesťanství těžce nesrozumitelné.
I my vyznáváme
Boha všemohoucího, a přece věříme, že se dějí spousty věcí, které Bůh
neschvaluje. Ovšem ani svého jednorozeného syna přitom neušetří lidské bídy,
nechá na něm náš hřích plně vyřádit. Ne jen na něm, ale kdokoliv jej vyzná,
jako svého Pána, jede v tom s ním. To pocítí slepec v Janově
evangeliu, nebo Lazar. Jeho svědkové nemusejí mít vždy úspěch; Pavel narazí na
nepochopení, je dokonce považován za zločince. To je také to, k čemu
Pavel vyzbrojuje svého žáka: buď mocný, mocný jako Bůh – mocný, ale
v milosrdenství.
Tady je
úběžník mezi mocí, láskou a disciplínou, o které Pavel mluví. Pavel neztrácí
svoji osobnost ve vyrovnaných řadách Kristovy armády. Vyčnívá z této raně
křesťanské armády tak zřetelně, že kolem jeho epištol vykrystalizuje nový
zákon, a inspirují další novozákonní i paralelní autory. Ale jen proto, že jeho
životem projde život Kristův, což zdůrazňuje i v listu k Římanům.
„Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ On je zdrojem moci, lásky i kázně
svých následovníků. Pavel není důležitý. Důležité nejsou jeho zásluhy o sbor, o
církev, o misii. Ty jsou jen nástroji toho hlavního: slovo Boží nesmí být
spoutáno. Jeho láska není jen nějaký jalově něžný cit. Projevuje se skutečným
nasazením a trpělivostí pro „vyvolené“.
Kazatel, který
na první místo staví svoji službu, takový ji dál nepředá, jeho dílo umře s ním.
Pavel je v poutech, ale už v listu do Filipis zdůrazňuje, že to není
žádný problém. Hlavně, že evangelium jde dál. Tam je mu dokonce jedno, že i přes
jeho odpůrce!
Jak poznám, co
je Vůle boží? Pro křesťana je to Ježíšův příběh, jak jej dosvědčuje nový zákon.
Jak koresponduje s naším životem a našimi volbami? Mnozí theologové se opět
snaží Ježíše sundat z kříže, ale jsem si jist, že se jim to nepovede.
Ježíš nás vždy bude zvát na nepohodlné cesty. Na těch můžeme selhat, a musíme
počítat i s důsledky selhání. Ale v poslední větě slyšíme o
Všemohoucím, že ani on nemůže všechno: nemůže být nevěrný sám sobě. A tato jeho
věrnost sobě a svému milosrdenství nakonec zvítězí i nad naším případným
selháním.
Modlitba:
„Smiluj se
nad námi, Pane, když selháváme. Sám víš, jak cesta, na kterou zveš, je
nesnadná, jak se příčí naší lidské přirozenosti. Ale čerpáme naději
z tvého milosrdenství, že klesající nenecháš ležet na cestě, nýbrž
podpíráš je a neseš na svých ramenou. Děkujeme ti, že i když my selháváme, tvé
milosrdenství neselhává.“
Něco pro Boží hod Vánoční :-), neboť v tento den je tato meditace v mém blogu publikována.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pravidla diskuse:
1. mluvit věcně, výstižně a ne zbytečně dlouze.
2. mluvit k věci.
3. nechat mluvit i domluvit a vnímat druhé.
4. reagovat na řečené, ne na domněnky.
5. nepodsouvat, co druhý neřekl.
6. nevyvracet, co druhý netvrdí.
7. respektovat čest oponenta.
8. oponent není satan ani třídní nepřítel, ani není nemocný.
9. pravda se dokazuje argumenty, ne silou hlasu, velkými písmeny ani hrozbami a nadávkami.
10. jiný názor je třeba pochopit, i když ne nutně přijmout, zásadně však není tvým úkolem ho potřít.
" ... lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš." (Jk 1, 20)
SLUŠNÝ ČLOVĚK MÁ JMÉNO, ANONYM JE HNUSNÝ SRAB A JEN NICKY POUŽÍVAJÍ NICKY!