JAKÁ SPRAVEDLNOST?

Další z meditací pro denní čtení  Mana pro tento den .

Meditace nad Sk 28, 1-15 (na den 29. 9. 2016 - čtvrtek)

Můžeme se pohoršovat nad úvahami maltských obyvatel. Překlady je jmenují korektně jako domorodce, nebo prostě místní obyvatele. Pisatel Sk je ale fakticky nazývá „barbary“, což ani v té době nebylo prosté hodnocení. Nic hezkého. Ale na druhou stranu působí Malta jako učiněný ráj. Jsou to barbaři, pohané, ale jsou to lidé dobří. Mile se postarají o ztroskotance, dokonce i místní vládce si jejich záchranu vezme za osobní záležitost. Potřebují tihle lidé vůbec obracet?

Na to, abychom zvěstovali smíření v Kristu, si svět kolem sebe nemusíme malovat v těch nejhorších barvách. Bible nepopírá kvality světa. Lidé jsou hříšní, ale ne nutně zlí. I ti barbaři touží a hladoví po spravedlnosti. Snad proto, aby svět měl řád, přisuzují všelijakým událostem významy: kousne zachráněného ztroskotance had? Je to vrah a spravedlnost ho dostihla. Přežije? Pak je to bůh. Takhle bychom to my neřekli, jelikož bible nám to zapovídá, ale mnohdy postupujeme stejně. Vzpomeňme jen na Karafiátovy broučky, kde potlučený Brouček nedojde u zbožné Janinky útěchy: potloukl ses? Tak to jsi byl neposlušný.

A přece je jedno, že lidé Pavla nechápou. Není nutné lidi přesvědčovat, že všechno je jinak, že spravedlnost není v tom, že se někomu přihodí něco zlého. Ani v tom, že když se nic zlého nepřihodí, nemusí to znamenat, že je člověk nadán nadpřirozenými schopnostmi. To, co dělal Pavel na lodi za bouře, pokračuje i nyní: všude rozdává naději, až si lidé myslí, že tedy vyřeší všechny jejich nemoci a potíže. Ale v tom není nutně poslání věřícího. Zázraky dělat nemusíme. Ježíš je však v nouzi naším služebníkem; i my máme sloužit tam, kde jsme. Není nutné lidi kolem z něčeho obviňovat. A přece je možné jejich svět prozářit nadějí. Snad jen stačí mít stejnou lásku, jako oni.

Nakonec je tu další důvod k radosti: setkání se stejně smýšlejícími. Oni se chtějí seznámit s cizím bratrem Pavlem, a on má radost z nich. Ale nikde není řečeno, že by měl o to horší vztah k těm, kteří s ním víru nesdílejí.

Obávám se, že mnoho křesťanů se nesnese ani s lidmi stejné víry, natož s těmi ostatními. Víra nás občas vede k tomu, že jsme ve střehu, aby nás někdo nesvedl ze správné cesty, nevěřící, dokonce i věřící, ale třeba nějak divně, jinak, bludařsky. Umíme mít ale jeden z druhého radost? Umíme mít radost ze světa kolem nás? A proto nás Pavel nabádá v listech, aby především naše láska byla bez přetvářky (Ř 12, 9). O to také před Bohem usilujme na svých modlitbách.

Modlitba:

Ať si lidé o nás myslí dobré nebo zlé, dej, Pane, ať především zkoumáme, co se líbí Tobě, abychom i lidem kolem sebe mohli být solí a světlem ve Tvém jménu. Amen.