Prohledat tento blog

Zobrazují se příspěvky se štítkemholokaust. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemholokaust. Zobrazit všechny příspěvky

2023-01-10

Jak vzpomínáte na COVID-19? A jak na 3. říši?

 Recenze knihy Julie Boydové, Cestovatelé ve Třetí říši (Travellers in the Third Reich, 2017), ARGO 2019, Překlad Robert Novotný, ISBN 978-80-257-3067-6 (váz.), 978-80-257-3144-4 (e-kniha).

Chytli jste COVID? A jak to probíhalo? Ano, u mnoha mých známých zle, někteří i zemřeli. Já měl to štěstí, že jsem přežil, dokonce jsem měl potíže minimální. Kdyby bylo jen na mně, mohl bych na to vzpomínat s potěšením. Mně dal čas na čtení, protože kromě záchvatů únavy jsem netrpěl ničím. A také se rozběhly naplno internetové obchody, takže jsem mohl z domácí karantény zběsile kupovat knihy, i do čtečky, kterou jsem krátce před tím dostal od synka, a číst a číst, jak už jsem dlouho čas neměl. Mimo jiné jsem se věnoval tématu Třetí říše, především otázce, jak ji prožívali obyčejní Němci. A jak ji prožívali obyčejní turisté, kteří tudy jen projížděli, vedla je sem nějaká humanitární aktivita, studovali tu, přilákala je zvědavost, vědecké či umělecké angažmá, Olympiáda, nebo 5. baptistický kongres, který se konal v Berlíně od 4. do 10. 8. 1934? A jak to na ně působilo? Mohli rozpoznat, co se tam děje doopravdy a co z toho vzejde? Takovou otázku si položila britská historička Julia Boydová, když studovala deníky, dopisy a vzpomínky těchto turistů. Sleduje vývoj jak německé mentality tak i mentality pozorovatelů z venčí (ale třeba i vzpomínky čínského studenta, který kvůli válce v Německu uvíznul!) od konce války, přes hospodářské krize, opojení "novým věkem" až po vypuknutí další světové války.

Kniha nabízí zcela nový pohled, jak toto téma pojmout, proto ji vřele doporučuji i Vám. Zde budu upozorňovat na další tituly na toto téma, které jsem díky uvržení do karantény mohl v klidu prostudovat.


Dále k tématu:


2022-04-02

Zhulený Hitler?

 Norman Ohler, Totální Rauš, drogy ve třetí říši (Der totale Rausch. Drogen im Dritten Reich, 2015), překlad Nina Vojtů 2016. ISBN 978-80-7491-790-5 (vázaná kniha); 978-7577-022-6 (pdf); 978-7577-023-3 (ePub); 978-7577-04-0 (MobiPocket). HOST Brno 2016. RECENZE

Před nějakým časem bylo v debatách o nacismu (ale i jiných totalitách) otevřeno dlouho ignorované téma: jaký je podíl drog na hrůzách 2. světové války nebo holokaustu? A není to znevažování dějin a jejich obětí, budeme-li to nahlížet z této stránky? Leckoho napadne, že mluvit o drogách v této souvislosti, může být bulvární honba za senzací. Vědecká historická publikace se ptá po seriózních, logických, procesech, které vyplodily události, a také jejich neméně logické důsledky. S iracionálními faktory obvykle nepracují, protože jsou sotva objektivně uchopitelné pomocí nějaké kvantifikace. A přece se v roce 2015 objevila publikace, hned následující rok nabídnutá i českému čtenáři, která má obsahovou i formální podobu seriózní vědecké, historické, publikace, právě na takové téma.

V očích některých českých, povrchních, recenzentů dílu ublížil i fakt, že autor není historik, nýbrž novinář, že nemluví seznamy čísel a nečtivým, nesrozumitelným jazykem. Ale žijeme již dávno v době, kdy se takto ani odborná práce nedělá, protože i ty největší kapacity všech oborů vědí, jak jsou závislé na popularizaci výsledků svého bádání. Avšak ona tam i ta čísla, která někomu chybí, jsou. Jsou tam například přehledy objednávek, které u chemiček udělal Wehrmacht, z čehož se dá leccos dovodit. Jsou tam i přehledy o obchodech, které uzavíral osobní Hitlerův "lékař" doktor Morell. Vše, co autor tvrdí, je nějak podložené. Spis je nakonec vybaven všemi náležitostmi, včetně seznamu použité literatury a věcného i jmenného rejstříku.

Spis dává nahlédnout do předhitlerovského období moderních německých dějin, o kterém se i u nás ještě málo ví, kdy období mezi roky 1918-1933 zůstávají zahaleny stínem toho, co přišlo po nich. Přitom jde o velmi dynamické období, ve kterém se formoval první německý pokus o demokratický stát na materiálních i duševních troskách první světové války. Ty začaly bojem proti pokusům komunistů zavést svoji diktaturu, vyrovnávání se s ekonomickými nedostatky, zátěží z reparací, ztrátou perspektivy, čachry junkerů z Východního Pruska podporované senilním prezidentem. To by se však nakonec dařilo, nebýt světové ekonomické krize, překonat. Začaly se rýsovat obory, ve kterých jsou Němci dodnes na špici, tedy včetně chemického a farmaceutického průmyslu. Autor netvrdí, jak mu některé české recenze podsouvají, že nacismus a světová válka jsou výlučně produktem chemie, ale že i tyto obory život v zemi, která si lízala rány, jež si zavinila, ale za žádnou cenu se nechtěla vzdát představy, že je jen obětí událostí a spiknutí, ovlivnily. Samozřejmě i jinde se konzumovaly drogy na veliko (vzpomeňme jen tuto neblahou stránku u takových osobností našich vlastních dějin, jako byl Jan Masaryk, bohužel také kokainista), ale v Německu se sešla síla chemického a farmaceutického průmyslu s celkovou depresí ve společnosti. Němci se chopili japonského Pervitinu, aby jej nabídli běžným občanům jako antidepresivum, později jím nabudili vojáky při "Blitzkriegu".

Autor velmi pečlivě zkoumá veškeré dokumenty, ať v archivech, osobních vzpomínkách či materiální pozůstatky po činnosti distributorů drogy, rozpory mezi oficiálním bojem nacistů proti drogám a rozporuplnou skutečností, včetně toho, že přísný abstinent, nekuřák a vegetarián Hitler se musel nechat před svými veřejnými vystoupením stimulovat ne jen vitamíny a proteiny živočišného původu, že jeho nejbližší spolupracovník Göring byl závislý na morfiu a další. U recenzí, které mu podsouvají, že se snad pokouší události z doby nacismu vyložit pouze jedním, poněkud bulvárním, aspektem, jsou stejně nesmyslné, jako tvrzení, že se snad pokouší Hitlera a spol. vyvinit tím, že nebyli při smyslech. I tomu je tam věnovaná jedna kapitola. Podobné výtky jsou jen bohužel důsledkem úpadku české literární kritiky, která se často spokojí jen s letmou četbou a sžíravými, zdánlivě duchaplnými, komentáři.

Kniha je užitečná z mnoha ohledů, už proto, že se věnuje aspektu, kterému se snad ze strachu, že by tím vážnost 2. světové války utrpěla, historici nevěnovali prakticky vůbec, i když se o nich vědělo. Je připomínkou, že historii netvoří jen ekonomické, sociální a historické příčiny, nýbrž i lidská rozhodnutí, decise, ale také spousta iracionalit. Jelikož, sledujeme-li výroky vůdčích osobností nacismu i ty, kdo je od nich hltali, nemůžeme se zbavit dojmu, že se jejich myšlení pohybovalo v nějaké jiné dimenzi (za dob svého působení v Německu jsem se ještě mohl stýkat s tehdejšími aktéry, kteří vysloveně mluvili o tom, že své dřívější myšlení a rozhodování dnes nechápou), musíme vzít v úvahu i kolektivní blouznění. Cerman a jemu podobní by si měli uvědomit, že historické události se skládají z nekonečného množství různých kamínků, jako mozaika. "Velké" dějiny se skládají z atomů těch "malých". Hlubokých rozborů historicky vážných, sociálně a ekonomicky popsatelných determinantů, byly napsány mraky. Jen v nich stále zůstávají prázdná místa. Ta budou, pokud do nich nepustíme i ta méně "vážná", ale fakticky působící témata.

Mravními důsledky takových zjištění, tedy, zda se tím neumenšuje tragičnost obětí a vina pachatelů, se 3. díl ostatně zabývá také. Že byl někdo zhulený, to ničí vinu nezmenší, zato tragédie je tím větší. Kdyby si onen kritik dílo raději pořádně přečetl, než aby si dával záležet na kousavé ironii, došlo by mu, že tím zhuleným tam nebyl jenom, a ani hlavně, Hitler, aby bylo možné tvrdit, že kdyby nebyl na drogách, nikdy by se to takhle nestalo. O tom ta kniha opravdu není.

Že ve "velkých" a "vážných" událostech hrají roli i motivy nízké, o tom už dnes není pochyb. Dílo je příspěvkem k tzv. "dějinám všedního dne", jimž se začala konečně několik posledních dekád věnovat pozornost víc.


K tématu dále: 

2022-02-02

Whoopi Goldbergová v soukolí blbosti.

 Mekkou blbosti amerického fundamentalismu a z ní plynoucích represí je stát Tennessee. Je to ten stát, který se proslavil tzv. Opičím procesem. Aby nepřišel o svoji pověst, přidala jeho školská rada nové rozhodnutí, které by určitě u nás dokázali vymyslet leda radní města Kocourkova. Rozhodli vyloučit ze školních knihoven místo Darwina tentokrát komiks Maus. Ten sice nepovažuji za moc zdařilé dílo, i když se samozřejmě zabývá vážným tématem, holokaustem. Vadí mi, jak jsou tam vypodobněni Poláci, myslím totiž, že je to vůči nim nefér. Ale "moudří" radní narazili na mnohem závažnější problém: považte, v knize, která se zabývá utrpením především Židů v koncentračních táborech, se objevují klení, nadávky a, hrůzo nepopsatelná, nazí lidé! No nešokovalo by vás to? Co je proti tomu zde popisovaná fyzická likvidace jednoho národa! A tak zase jednou zbožná blbost vydala své květy i s ovocem. Vyšel zákaz. Ale zdá se, že bohyni hlouposti to ještě nestačilo. Rozhodnutí školské rady v Tennessee totiž rozpoutalo úplné orgie lidské tuposti a kretenismu.

    Podivné rozhodnutí vyvolalo mnoho diskusí i u nás na internetu a sociálních sítích. V americké televizní stanici ABC v pořadu moderovaném i u nás slavnou herečkou tmavé pleti Whoopi Goldbergovou se k němu 31. 1. 2022 stočila diskuse také. V jejím rámci vyjádřila moderátorka pochybnost, zda při holokaustu šlo o rasismus, když to byl konflikt dvou etnik bílé rasy? Doslova řekla, že to byl mezietnický konflikt, ne rasový. Teď už nešlo jen o tupostí pověstný stát Tennessee. Vibrace hlouposti rozvlnily klima na celé planetě, dorazily dokonce i k nám. Okamžitě zareagovaly židovské obce, že se ten výrok dotkl mnoha jejích členů. Ředitelka stanice pohotově herečku za tyto výroky na dva týdny suspendovala. Ale český bulvární list Expres, rozpálený spravedlivým rozhořčením, vyjádřil 2. 2. 2022 přesvědčení, že by běloch za takový projev dostal větší pálku, proto se téhož dožaduje i pro černošku. A najde se toho víc.

    Whoopi Goldbergerová se "dotýká citů" lidí opakovaně. Tak se například zastala kolegy obviněného ze sexuálního obtěžování tím, že dokud nerozhodne soud, bude pro ni kolega nevinný. Nedopustila se tím ničeho víc, než že se postavila za presumpci neviny, která by v každé slušné společnosti měla platit. Ale tím se prý dotkla citů obtěžovaných žen. Slušní lidé, kteří se tak perou za jejich city, dokonce považovali za svoji morální povinnost bombardovat herečku rozhořčenými telefonáty, dopisy a výhrůžkami, dokonce i smrtí. To máme ale mravné a čestné lidi mezi sebou!

Nyní tedy zpochybnila holokaust. Čím prosím, vy spravedliví? Herečka nikde neřekla, že by to bylo v pořádku, nebo že by vina nacistů na průmyslové likvidaci jednoho národa byla o něco menší tím, že by nebyla rasistická. Hereččina argumentace je samozřejmě divná, související s jejím osobním vnímáním rasismu, ale sotva nemorální či dokonce zločinná. Avšak u mnoha lidí je už dávno myšlení vytěsněno emocemi, především "spravedlivým" zápalem, rozhořčením a naštváváním se téměř na povel. Cožpak tolik záleží na tom, zda to zapadne do kategorie rasismu nebo ne?

Herečka ostatně i v onom výroku prohlásila holokaust za zločin, jen se nahlas zamyslela nad definicí rasy a rasismu. Minimálně upozornila na určité mezery ve vymezení těchto pojmů. Rozhodně však nespáchala nic, za co by měla být trestána, co by se mělo kohokoliv dotknout. I její omlouvání se za tyto výroky považuji za zbytečné.

A tak mlýny blbosti se točí dál, teď dokonce melou slavnou černošku, a to pod "ušlechtilou" záminkou boje proti rasismu, i u nás! Nastávají orgie všech, kdo si z boje proti rasismu i z utrpení Židovského národa udělali kšeft.