Otvírák na Bibli 12. - HOTOVO

Korunou studia biblického textu je HERMENEUTIKA - VÝKLAD toho, co má přečtené znamenat dnes!

Zejména dnes si budeme muset vzít k ruce protokol, který jsme si při studiu biblického místa vedli. Shrneme si, co jsme vypátrali, a zda a jak se naše postoje k němu od těch počátečních nějak vyvinuly. Uděláme si nyní generální shrnutí celé práce. Ale to nebude její vrchol. Všechno, co jsme až doposud dělali, byly podklady k tomu nejdůležitějšímu.

Až doposud jsme se snažili pochopit, co oddíl kdysi říkal těm, jimž ho Pavel adresoval. Zejména v kroku 7. jsme si museli ujasnit, že dopis nám určen nebyl, a ani při detailním rozboru neřeší naše otázky a problémy. Zabývá se těmi, které chtěl řešit Pavel se svými adresáty. V posledním kroku si tedy budeme hledat cestu, jak z té cizí korespondence vyposlechnout něco i pro sebe. I když to není to, co Pavel psal a zamýšlel, jen když pochopíme tehdejší význam, můžeme od něj odvodit legitimně nějaký dnešní. Avšak síla toho dopisu (Pavel jich napsal určitě mnohem víc, než co máme v Bibli), že se dostal do NZ, je důvodem, proč si ho pak začali číst i jiní, jímž také určen nebyl, až ho udělali součástí našeho biblického kánonu - byla to schopnost promlouvat i do jiných situací, než pro kterou vznikl.

Co jsme vyčetli z komentářů?

Nespoléhejme nikdy na jeden. I komentáře podléhají mnoha subjektivním faktorům. Proto je dobré poučit se u více, alespoň dvou, nejlépe různého charakteru, theologického pozadí a zaměření (viz pojednání o komentářích z minula). Vždy je dobré podívat se na věc z několika úhlů, i kdyby to mělo znamenat, že se dostanou do konfliktu s tím naším.

Nabídl jsem několik českých komentářů, k dispozici jsou však i jiné, zejména v jiných jazycích. Je nesporné, že se všechny v něčem shodly - nutně  v otázkách faktografických. Ale určitě vykázaly mnoho rozdílů:

• Komentátor, zejména odborník, je různě zaměřený: tak například u některých komentářů převažují informace historického charakteru, zatímco jiné se věnují jazykovému stavu textu, gramatickým rozborům a podobně.
• I komentátor, stejně jako čtenář, vnáší do výkladu svá očekávání a preference. Jako jsme si pořádek v těch svých udělali tím, že jsme si je pojmenovali  a zapsali, u komentářů se nejlépe projeví porovnáním různých od různých autorů.
• Přístupy se lišily v různých dobách: dříve šlo často o dogmatické výklady - snaha nalézt potvrzení nebo vyvracení nějakého theologického směru, jindy se hledala jazyková, textologická, historická či strukturální analýzy. Často se snaží přečtené aktualizovat a spiritualizovat.

V zásadě by ale správně koncipovaný komentář měl postupovat nějak tak, jako jsme postupovali i my, i když na hlubší úrovni:

• Měl by postupovat od celku k detailům a od nich zpět k celku.
• Měl by z celku izolovat odůvodněně menší úsek, který dále rozdělí na menší segmenty.
• Tyto pak pojedná z různých perspektiv, ale ...
• ... vždy je nakonec vrátí do celku jak svého spisu, tak i do celku ostatní  Bible a víry.
• Měl by zhodnotit stav, strukturu, literární a dobové pozadí, literární druh a styl, použitou slovní zásobu atd.
• Může pojednat vliv rozebíraných částí na dějiny církve, dogmatu, případně i umění a politiky.
• Nakonec buď vydestiluje nějaké poselství pro soudobého čtenáře, nebo k tomu alespoň ukáže cestu.
• A samozřejmě by měl se čtenářem spolupracovat, ne se ho snažit vodit za ručičku či mu něco, svůj výklad, vnucovat. Jeho závěry musejí být podloženy srozumitelnými a logickými argumenty.

Protože je mnoho komentářů, a určitě jich ještě mnoho napsáno bude, protože se budou otvírat nové otázky i nové pohledy na Bibli samu i její jednotlivé spisy, nemohu předvídat, co jste si nastudovali vy (moje poznámky najdete zde). Vynechám zde výklady slovíček a podobných detailů, které můžete najít v těch komentářích. Jen několik podstatných bodů, které vycházejí ze všeho, co jsme doposud nastudovali.:

Midraš Sifrej DevarimXXXIII,  343, 6:

Hospodin napřed oslovuje Edómce, zda chtějí Tóru. Když se dozvědí, že v ní je i nezabiješ, odmítnou ji, protože je má živit jejich meč (Gn 27, 40 he,ř,l). Oslovil Amónce a Moábce. Ti však odmítli kvůli přikázání nesesmilníš, protože smilstvo je původem jejich rodu (Gn 19, 31-38 he,ř,l). Naposledy oslovil Araby (Izmaelity), ti však odmítli přikázání nepokradeš, protože loupež je jejich osud (Gn 16, 12 he,ř,l). Potom oslovil veškeré národy (Ž 138, 4 he,ř,l), ale všichni odmítli, pouze Židé řekli, že podle ní budou jednat a poslouchat ji.

Podobně i další midraše.

• Pavel nepíše dogmatiku, i když sepsal nejucelenější a nejsystematičtější souhrn křesťanské víry, jaký lze v NZ a vůbec v celé Bibli najít. Stalo se to ale bezděky: účelem listu bylo představit se římským křesťanům a získat si jejich důvěru.
• Nebylo to snadné, protože přichází se zcela novým pojetím křesťanství, které bourá dosavadní představy: Ježíš nepřišel udělat z Židů ještě lepší Židy, nýbrž otevřel boží náruč naprosto dokořán vůči všem lidem. Atributy židovství (obřízka, kašrut, bohoslužba, oběti, etnická čistota ...), které odlišovaly vyvolený národ od nevyvolených, jsou nyní pasé. Jediné, co se po lidech, Židech i nežidech, žádá, je důvěra v to, co Ježíšova smrt znamená: smrt starého lidství a zrození nového - to je cesta ke spravedlnosti, nebo jinak řečeno, ke spáse.
• Smyslem listu je především ukázat, proč k tomu došlo, a jaká je dnes pozice Židů a křesťanů, zejména těch, kteří najednou vstupují do církve, ačkoliv nejsou Židé a Pavel je odmítá podrobovat předpisům Tóry.
• Jeho dopis je kázáním na toto téma, řečnickou diatribou, která zahrnuje určité pasáže: náš text patří k úvodu, jímž si Pavel připravuje téma, že evangelium je moc ke spáse pohanům i Židům (Ř 1, 16n ř,l).
• Náš text je portrétem pohanů - uctívačů model. Pavel i ostatní Židé je vidí jako bezuzdné lidi, jimž nebyla dána Tóra, nebo ji podle některých legend dostali, ale odmítli (midraš Sifrej Devarim 343 i další. Viz výše vpravo). I pohanům dal ale podle těchto legend Bůh sedm přikázání už Noemovi (Gn 9, 1-17 he,ř,l), ale ani ta nedodržovali. Podobné představy mohou být i za Pavlovými výroky, současně ale předpokládá, že sláva boží je viditelná, když se člověk zamyslí nad světem a přírodou.
• Proti nim následuje portrét Židů, kteří sice Tóru měli, ale neplnili ji také, takže to nakonec vyjde nastejno.
• Poselstvím listu tedy je, že oba tábory potřebují boží milost, která se jim nabízí v Kristu, tom ukřižovaném. S ním umřeli svému starému životu, s ním vstali z mrtvých skutků k životu novému, s novou motivací.
• Tím jsou si ale rovni, proto není třeba na sobě dělat nějaká znamení oddělení - typicky obřízku.
• Náš text tedy nepodává žádné učení - dokonce ani o pohanech, ani o lidstvu. Ilustruje jeho situaci, ale ne jako článek víry, nýbrž jako pozvánku k božímu smíření.
• To lze říct i o té homosexualitě: Pavel ji nevnímal tak, jak ji vnímáme my. Spolu se svým národem, když viděl, co Řekové, Římané i další národy v impériu dělají či tolerují, vysvětloval si to jako součást jejich pohanství. Dnes víme, že s náboženstvím to nesouvisí. Ale ani v jeho očích nebyla tím hříchem - hříchem byla neúcta k pravému bohu. To, co Židy na pohanech pohoršovalo, viděl jako důsledek toho, že byly tyto národy ponechány samy sobě.

Samozřejmě, i vy k tomu můžete přičinit své poznámky. Ty si udělejte také k jednotlivým bodům, které jste si vyznačili ve svém protokolu, zejména v analýze svého pochopení a prožitku. Tady nemohu odpovídat za vás, ani rozebírat jednotlivé postřehy k tomu, co jsem si označil při diakritické analýze. Za sebe jen mohu říct, že třeba v otázce co se mi nelíbilo jsem se zmínil o tom, že mě zarazilo (spíš ale kdysi. Popravdě - už se tím zabývám mnoho let, takže to byla spíš vzpomínka na dřívější zkušenosti), bylo jakési nabubřelé škarohlídství. Ostatně dodnes mají mnozí křesťané pocit, že jsou povinni na všem v tomto světě hledat pouze chyby a nedostatky. Ale zasazený do celku listu vyznívá i tato pasáž úplně jinak. Pavel tu vědomě přehání, protože si zjednává pozornost pro mnohem důležitější poselství.

Ale to jsme si jen řekli, co oddíl znamenal ve své době. My ale Bibli čteme, abychom si z ní něco přebrali dnes. A tím se zabývá poslední krok:

Výklad, čili hermeneutika:

Ani Bible není výjimkou mezi starými spisy, že ti, kdo ji dnes čtou (my), nejsou autorem cílenými čtenáři. A přesto, že zejména tady nakukujeme do cizí korespondence. Biblické knihy si však právě tím získaly respek, že i tak měly co nabídnout i jiným čtenářům, ale nejde to přímou cestou. Nestačí jen přečíst a porozumět. Posledním krokem je INTERPRETACE pro aktuální situaci, osobní i skupinovou.

My nemůžeme vnímat biblické spisy tak, jako dřívější čtenáři. Připomeňme si krok 7. V něm jsme si uvědomili, že původní a dnešní (my) čtenář, jsou naprosto jiní čtenáři, s jinými zkušenostmi, vědomostmi, otázkami a problémy. Jako byla jedinečná a neopakovatelná situace těch kdysi, i ta naše je jedinečná. Proto můžeme z Bible přijmout i naprosto jedinečné poselství. Ale to je stále závislé na tom původním. Porozumění původnímu sdělení má tedy svůj význam, protože na něm můžeme teprve postavit naše vlastní.

V kroku 4. jsme si tudíž museli připomenout, že se na biblický text v dějinách nabalilo mnoho nepůvodních významů. Ty samozřejmě musíme pomocí exegeze odhodit, rozlišit, co je smyslem vykládané pasáže, a co už ty příměsi. Ale nyní bych se na ně chtěl podívat z jiného úhlu. Samozřejmě, že Bible při své cestě dějinami a různými situacemi musela dostávat další významy. Stejně i my si z něj dnes vyloupneme ten svůj. A vlastně, pokud budeme text číst znovu a v jiné situaci, možná že nám zase řekne něco nového, proto čteme Bibli opakovaně, a to i tehdy, když ji máme celou přečtenou.

Tomuto aktualizačnímu procesu se tedy říká hermeneutika. Samozřejmě na to, jak se to má dělat, jsou různé názory (viz odkazy v patě stránky). Hermeneutika, ačkoliv ji budeme věnovat jen jeden modul, je velmi nesnadný proces, protože je právě jedinečnou událostí v neopakovatelných souvislostech a situacích. Proto ani návod, jak to dělat, nemůže být jednou pro vždy a jednoduše poskytnutý. Je nutné zachovávat si navíc zdravou otevřenost, být připraven na nové podněty a zužitkovávat nové přístupy, které se teprve vyvinou.

Už starocírkevní hermeneutika pracovala se čtyřmi body působení biblického textu:

1. CO MÁM VĚDĚT? - význam doslovný
2. CO MÁM VĚŘIT? - theologie / věrouka
3. CO MÁM DĚLAT? - pragmatika / etika
4. CO MÁM OČEKÁVAT? - naděje / eschatologie

Samozřejmě jsou i jiné možnosti, jsou dokonce i takové názory, že nad biblickým textem nic takového ani řešit nemáme, máme jenom poslouchat a čekat na oslovení. Obecně lze proti tomu namítnout, že mám-li něco poslouchat, musím to pochopit. To se dělá hlavou, tedy rozumem, stejným božím darem, jako všechno ostatní. K tomu nám ho Bůh dal. Proč ho tedy zrovna nad Biblí nepoužívat? Bůh by byl špatný otec, kdyby chtěl dělat všechno za nás. Vypnout rozum a čekat na oslovení je stejně zatraceníhodné, jako skočit z věže a čekat, že nás zachrání (Mt 4, 5-7 ř,l || L 4, 9-12 ř,l; srv. zde III, 20.).

Naopak různé alternativy hermeneutického tázání jsou zcela legitimní (v. 5. modulu jsem nabídl otázky Clause Wegenasta, ty se mohou hodit i zde), je dokonce nutné, aby vznikaly stále nové, jak se mění naše otázky, hledání i způsob vnímání světa. To starocírkevní je hlavně jednoduché a přehledné.

1. - Co mám vědět?

Z toho, co jsme si nastudovali, je zřejmé, že oddíl z Ř není informativní, spíš preinformativní. Informace, které podává, jsou přípravou pro jiné, důležitější. Ty byly hlavně pro tehdejšího čtenáře. I nám pomáhají zorientovat se v tom, co bude následovat, ale neříkají nám nic pro naše momentální poučení, leda, jak Pavel a jeho současníci viděli svět, který je obklopoval.

2. - Co mám věřit?

Pavel v tuto chvíli nepodává žádné články víry, nedává žádnou katechezi. Neříká nám tedy žádné "pravdy", ať už o lidstvu či pohanech. Pravdu, kterou nám chce sdělit, říká dál - že vyvolený národ i ty nevyvolené jsou pod stejným soudem, nemohou dosáhnout spravedlnosti vlastním úsilím, pouze boží milostí, zásluhou Kristovou.

3. - Co mám dělat?

Pavel žádné konkrétní pokyny, co máme dělat, nepodává. Kdyby, dával by je adresátům. My v jeho době nežijeme. Lze však dovodit, že v prvé řadě chtěl, aby se křesťané z Židů i pohanů přijímali jako rovnocenní. I v jiných epištolách, zejména 1Kor, Ga a Fp usiluje o totéž - aby se nikdo nepovyšoval a nemyslel si, že je pro svůj původ, své zážitky, prožitky a hloubku víry, něco víc, než ostatní. Vzkaz pro sebe i současnou křesťanskou komunitu (lhostejno, pod kterou firmou, či zda vůbec pod nějakou), bych tudíž hledal zde. Rozhodně mě však jeho slovo nezavazuje k nějakému škarohlídství vůči lidem, jak toho býváme svědky v kázáních, už vůbec ne k nenávisti vůči nevěřícím, jinověrcům, ani k homosexuálům. Určitě mám sám vědět, že jsem si nic, ničím nezasloužil.

4. - Co mám očekávat?

Doufám, že to platí pro mě, ale i pro druhé - že právě to nás přivede k větší spravedlnosti, ale také k lepšímu vzájemnému porozumění

Tak tolik stručně. Protože se však hermeneutika odehrává v určitých osobních i globálních souvislostech, je jisté, že každý dojdeme k jiným závěrům a při příštím studiu objevíme zase něco nového.

MÁME HOTOVO? NE, HERMENEUTIKA JE NEKONČÍCÍ PROCES. TAK HODNĚ ZDARU DO DALŠÍHO STUDIA!

Připomeňme si na závěr, jak jsme postupovali:

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?
10. Jak si opatřit další, externí, informace?
11. Už jsme dospěli k četbě komentářů!
12. Korunou výkladu je HERMENEUTIKA

1. Napřed jsme si propátrali své osobní důvody, proč Bibli vlastně otvíráme, s jakými očekáváními, protože ta ovlivňují naše vnímání. Tím, že si je uvědomíme, získáme od nich odstup. Zavedli jsme si studijní protokol, abychom mohli sledovat vývoj svého chápání textu.
2. Ujasnili jsme si i výběr. To bylo důležité kvůli tomu, že vykládáme jen oddílky, ale ty patří do většího celku. Výběrem může dojít k přerušení souvislostí a tím zmatení významů. Vybraný oddíl jsme si důkladně pročetli, tedy nejlépe v několika překladech, pokud nepoužíváme původní jazyky, abychom si ujasnili, ne ani tak, který překlad je nejlepší, spíš, který se bude nejlépe hodit k našemu účelu: důkladnému studiu.
3. V přečteném oddílku jsme si napřed udělali pořádek hrubou segmentací, abychom si uvědomili strukturu zkoumaného textu a získali přehled o jeho vnitřních, posléze i vnějších, souvislostech.
4. K tomu jsme ale potřebovali ještě jemnější segmentaci na smyslové řádky, abychom si víc uvědomili, co a jak na nás v textu působí a jaké další kroky budeme potřebovat.
5. V následujícím kroku jsme se proto naučili používat interpunkční analýzu a analýzu prožitku.
6. Pak jsme se naopak učili vnímat náš oddíl jako součást těch větších celků a širších souvislostí. Pomáhaly nám v tom i odkazy, kterými vydavatelé Bible biblické texty opatřují.
7. Následně jsme se věnovali tématu, o jaký v textu šlo. Přitom jsme si museli ujasnit, že je tu mezi námi a biblickými texty silný kulturní a historický rozestup, že vlastně nejsme původními adresáty těchto spisů. Autor i my máme rozdílné představy, klademe si jiné otázky a máme jiné představy i informace. Tyto rozdíly však nelze ani popírat, ani potírat a stírat. Stačí o nich vědět, potom můžeme použít nástroje sémantické analýzy. Také ujasnění si literárního druhu a jeho zákonitostí.
8. Dále jsme se seznámili s některými pomůckami, z nich vybrali ty, které se nám pro daný oddíl a typ textu budou hodit. Začali jsme konkordancemi,
9. ... pokračovali biblickými slovníky, ...
10. ... doplňující literaturou,
11. ... až jsme dospěli k tomu, abychom se naučili pracovat s komentáři.
12. Korunou všeho se stal výklad. Co si z toho mohu přebrat dnes, v naší situaci, s našimi zkušenostmi. Co si z toho mohu přebrat ne jen já, ale i věřící obecně, a třeba i ostatní společnost?

Tyto postupy jsme si vyzkoušeli na jednom konkrétním místě v Bibli. Bylo třeba, abychom pochopili, jak se na výkladu jednoho místa projevují různé vlivy:

• prostředí vzniku - jinak bychom museli přistupovat ke Starému zákonu, ale i k novozákonní látce různých generací. Pavel psal za zcela jedinečných a neopakovatelných podmínek i okolností.
• situace - jinak se psalo v dobách raného křesťanství, jinak v dobách formování církve, v dobách pronásledování, a jinak zase, když církev prožívala pokojnější časy. Také situace autorova i jeho adresátů se na tom podílejí, jako i jejich vztahy a události v církvi a ve společnosti té doby. To má vliv na přístup, jaký bychom měli při výkladu zvolit.
• Žánr - epištola má jiné zákonitosti, než třeba vyprávění, evangelia, nebo poezie, kázání či apokalyptika.
• Důvody a záměry autorovy, se kterými psal - jiný byl důvod sepsání epištoly třeba Korinťanům, jiný Římanům.
• Pozice spisu v korpusu biblické literatury a zvoleného místa v něm - tak například, my jsme pracovali jen s pouhým úvodem k epištole. Páteřní epištole v NZ i v dějinách církve, ale jádro sdělení bychom museli očekávat někde uprostřed. Výklad okrajové části musí tudíž vést od středu ke kraji, ne opačně, a ne hledat v oddílu, který připravuje čtenáře k jádru, samostatné sdělení.
• Dějiny výkladu - jsou neméně důležité, protože uchovávají povědomí o určitých věcech a faktorech (uvědomme si, jak se do biblického vyjadřování vtiskly pastevecké zkušenosti židovského národa, ačkoliv se z hlediska dějin jednalo o epizodu, přesto jim rozuměli a používali je i pozdější generace, které pastevecký život už znaly jen z vyprávění, a dokážeme jim rozumět i my, kteří mají ještě menší zkušenosti s životem kočovných pastýřů!), současně ale mohou zatížit výklad cizími významy (například zápasy renezančních reformátorů se v Ř sice inspirovaly, ale jejích zápasy nejsou ani Pavlovými, ani našimi!).
• Vlastní očekávání - naši četbu a chápání velmi ovlivňuje důvod, proč jsme určitou část Bible (případně Bibli celou) vůbec četli, a co si z ní nakonec vezmeme (pokud vůbec něco). Nezapomeňme, že četbou Bible můžeme dospět ke zcela fatálním důsledkům: zkusme domyslet, co všechno by se mohlo přihodit nesprávným výkladem třeba Mk 9, 42-48 (ř,l)! Výklad je proto vždy velmi citlivou a zodpovědnou věcí, týká-li se knihy s jistou mírou autority. JE JISTÉ, ŽE NÁM NEMŮŽE ŘÍKAT TO, CO PŮVODNÍM ČTENÁŘŮM, ALE NEMŮŽE SE SE SVÝM PŮVODNÍM OBSAHEM ANI MINOUT, ANI DOSTAT DO ROZPORU. Aby se to nestalo, musíme spis především opravdu pochopit, a svá pochopení vždy znovu prověřovat.

Materiály k tomuto modulu budou ve dvou souborech, pdf i powerpoint: pro hermeneutiku a pro závěrečné shrnutí.

---

K dalšímu studiu:

• Moje poznámky k textu Ř 1, 18-32.
• Laická práce s Biblí.
• Odborná práce s Biblí.
• Četba Bible - odborník vs. laik? Raději plodná spolupráce.
• Biblická nedorozumění.
• Vše o Bibli na tomto blogu.
• Vše o exegezi na tomto blogu.
• Vše o hermeneutice na tomto blogu.
• Biblický blog.
• Přehled biblických pomůcek, dostupných na internetu.
• Úvahy o autoritě Bible.