Otvírák na Bibli 7.

(Vracím se tímto k projektu, který jsem musel před pěti lety přerušit, zaneprázdněn soukromými starostmi, včetně zdravotními. Spoustu věcí se vyřešilo, i zrak mi byl chvála Bohu navrácen, takže můžeme pokračovat. Bohužel se k tomu přidal i kolaps jednoho počítače a jeho harddisku. Snad se ho, tedy hlavně data na něm, podaří vzkřísit.)

Houby v lese jsme nasbírali, teď je budeme čistit a krájet, čili -

ANALÝZA TÉMATU

O čem to vlastně je?
O čem chce autor mluvit? Copak to není jednoduché?

Jeden starý farář, který se v devadesátých letech pokusil normovat pracovní dobu svých kolegů, stanovil na přípravu kázání či biblické hodiny 10 minut! Prý to stačí: "nikdo přece nestudujeme Bibli, jak se to učí na fakultě - přečíst text, nějaký komentář, a je to." Skutečně to stačí? Komentář, a pokud možno nejen jeden, by měl být až na samém konci práce s Biblí, jinak si nebude s to její čtenář udělat vlastní představu. A tu by měl mít, než ji bude konfrontovat s představami a postřehy jiných lidí, včetně odborníků, kteří píší komentáře. Mimo jiné i proto, aby takovým komentářům vůbec rozuměl, věděl, co v nich hledat a dokázal s jejich autory držet krok (Wilhelm Egger, Methodenlehre zum Neuen Testament, ISBN 3-7462-0441-0). To platí nejen pro kazatele a jiné profesionály, nýbrž i pro laiky.

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.

Práci na každém textu je třeba si nějak rozvrhnout. Bible není jednotný text, i když se to tak mnoha lidem jeví. Proč se učí studenti biblistiky o historii jejího vzniku? Proto aby dokázali sledovat vliv této na konečnou podobu Bible, dokázali pochopit, co s čím a jak souvisí a jak to poznamenalo prezentaci významu textu v dané době. Především je zřejmé, že Bible nevznikla jako celek. Jím se stala postupně. Jde spíš o almanach židovské (Starý zákon, respektive Apokryfy) a raně křesťanské literatury (Nový zákon). V důsledku toho zahrnuje původem, účelem, okolnostmi, stylem a dalšími faktory, které se podílely na jejich vzniku, tak rozmanité, že neexistuje jednotná methodika k jejich výkladu, ačkoliv různí autoři takové návody (název Otvírák na Bibli byl míněn trochu ironicky) nabízejí.

Jedinou univerzální methodou k výkladu biblických textů je, zaposlouchat se do nich, o jaký další postup si řeknou samy.

O čem to vlastně je? O čem chtěl autor mluvit? Copak to není jednoduché?

V minulém kroku jsme tedy pracovali s křížovými odkazy. K tomu se ještě vrátíme. Ale napřed je třeba si říct, o čem to vlastně je, provést analýzu tématu. Není to jasné, o čem to je. I z každodenní zkušenosti víme, jak často si lidé neporozumí, a to i přesto, že mluví stejným jazykem, ve stejné kultuře a době. Oč spíš, když je mezi námi a autory tisíce let a velký kulturní odstup!

Autor (často spíš redaktor):

• Je dítětem své doby a kultury.
• Zpracovává své představy a zdroje, záměry a cíle v nový celek.
• Cílí na určitého čtenáře a chce jej ovlivnit.
• Jakmile vypustí dílo z rukou, ztrácí na jeho další působení vliv.

Čtenář:

• Je dítětem své doby a kultury.
• Vnímá podle svých představ, kódů, záměrů a cílů v jiné době a prostředí.
• Řeší jiné otázky.
• Nemůže se autora zeptat.

TYTO DVA SVĚTY SE SEJDOU JEN NESNADNO!

Můžeme mít pocit, že jsme text pochopili, a může být dokonce i správný. Přesto se na to musíme i opakovaně ptát.

Dosavadní kroky, zejména uvědomění si, jak na nás text působí, by nám nyní měly pomoct k tomu, abychom svá čtenářská očekávání upozadili (ne zrušili!) a dali chvíli prostor právě autorovi, jeho světu, čtenářům a záměrům.

I když si kazatelé a katecheti zvykli říkat, že "Pavel nám říká", ve skutečnosti Pavel mluví k někomu jinému. My jim jen nakukujeme do jejich korespondence. Toho si musíme být vědomi.

Vyjdeme nyní z toho, co jsme s textem vykonali, a prohlédneme si pomůcky, které máme k dispozici. Vybereme z nich ty, které se nám budou pro příslušný text hodit, které nám pomohou hledat odpovědi na otázky, které nám v průběhu práce s textem vyvstaly. Odkazuji zde na materiál z kroku 6. V něm jsme se seznámili s některými z dostupných pomůcek a ukázali si podrobně na odkazované oddíly k našemu textu v Bibli Kralické a v Českém ekumenickém překladu. I když se už Pavla nezeptáme, co a jak myslel a proč to psal, odkazy na (zřejmě) související místa nám poskytnou do jeho světa, myšlení a vyjadřování alespoň nějaký vhled. Nyní se na ně podíváme podrobněji:

Práce s odkazy:

V minulém kroku jste si měli zapsat své postřehy a zkušenosti s odkazy. Moje komentáře najdete v prezentaci Ř 01, 18-32 - Analýza 02 - Analýza tématu, kterou najdete spolu s ostatními materiály pro veřejnost v cloudu, na který odkazuje QR kód a odkaz dole.

Zde jen malá ukázka →

Jeden odkaz mi ale u všech vydání chybí – na 3. Sibyllu, kde čteme dost podobnou zprávu. Jde o Chválu Židů, tedy jakési dodávání si sebevědomí Židů, oč jsou lepší, než pohané. Pavel zjevně na něco podobného naráží:

3. Sibylla, řádky 595-602

z Chvála Židů

Posvátnost lože manželského vždycky na mysli mají, s mladými chlapci nic nemají, tak jak to obvykle činí foiničtí, egyptští, latinští muži, i široké Řecko podobně jako z ostatních národů veliké množství, jako jsou Peršané, Galatští i muži Asie celé rušící posvátný zákon od Boha nesmrtelného. Pro to vše Nesmrtelný sám na lidi smrtelné sešle pohromy, hladomor, rozličné rány a trápených nářek, války i morové rány a zármutek s bolestí k slzám, za to, že nesmrtelného nechtěli uctívat dárce lidského života, ale jen rukama dělaným modlám vzdávali chválu.

Překlad Thdr. Prof. Petr Pokorný, in KNIHY TAJEMSTVÍ A MOUDROSTI I., ISBN 978-80-7021-144-1

Spis vznikl před 160 př.n.l. a byl velmi populární. Pavel ho mohl znát, ale i kdyby ne, vyrůstal v prostředí, kde se takto myslelo. Ani u Bible si nevystačíme pouze s tím, co je v ní.

Je velmi důležité se takto u textu pozdržet a detailněji se jím zabývat. Býváme totiž plni svých otázek a hledáme na ně odpovědi. Může nám tak uniknout, že Pavel mluví o něčem jiném.

Například nehovoří o žádné anthropologii, ani o přirozeném poznání Boha. To jsou otázky pozdně středověké scholastiky. Přesto na tom mnozí kvůli 19. verši ulpěli.

Dnes, kdy mnozí hledají, i vedeni svojí vírou, spravedlivý postoj k sexuálním menšinám, zatímco druzí jsou svojí vírou puzeni bránit tzv, tradiční hodnoty, ulpíváme na vv. 24. a 26.n. Také Pavel tu trochu prodlévá, ale není to těžiště výpovědi ani tohoto oddílu, natož epištoly.

Proto se musíme od svých otázek odpoutat a dát prostor jemu. V následujícím kroku si v tématice uděláme trochu pořádek:

Hledání smyslu:

Dost jsme se obírali detailní analýzou, mimo jiné, abychom se od svého tázání odpoutali a víc se zaposlouchali.

Detailní tematický průzkum ukazuje, že ani téma anthropologie a přirozeného poznání Boha, ani homosexuality nejsou tím, co chtěl Pavel řešit, i když na tom trochu prodlévá.

Nyní si to uspořádáme:

Tvrzení	(předpokládaný) Opak
v. 18.
· Hněv Boží vzbuzuje bezbožnost a nespravedlnost lidí, kteří …	·
· … převracejí pravdu v nepravost.	·
v. 19.-20.
· Pravda se týká toho, kdo je a jaký je Bůh.	·
· Pravda o Bohu (jeho moc a božství) je čitelná od stvoření světa.	·
· Absence výmluvy. (× K Athéňanům ve Sk 17, 30 hovoří o prominutí času jejich nevědomosti. Není úplně jasné, zda si tou nevědomostí byli sami vinni. ČEP je vyviňuje).	·
v. 21.
· Boha poznali, ale nevzdali mu chválu,	·
· … jejich mysl se tím zatemnila (Židé většinou Gójů, upírají schopnost rozlišovat).	·
v. 22.
· Přesvědčení o své moudrosti jsou hloupí …	·
v. 23.
· Důsledkem je modlářství.	·
v. 24-32.
· Důsledkem modlářství je morální rozvrat.	·

Vašim úkolem bude:

1. Pročíst si témata jednotlivých veršů, zda byste je neuspořádali jinak.
2. Do druhého sloupce napsat, co by mělo být jinak?

Pokud přijmeme tvrzení A, říkáme, že neplatí Ā, dokonce může být jeho pravým opakem.

Máme-li pochopit, o co mluvčímu (Pavlovi) šlo, proti čemu a pro co mluví, musíme se zamyslet nad tím, jaké důsledky vyplývají z jeho tvrzení.

Z toho také vyplyne, která část jeho tvrzení je těžištěm, a která jen prostředkem k vyjádření.

Jedním z omylů katecheze je tvrzení, že v Bibli má všechno stejnou důležitost. I v Bibli naopak platí, že se její výpovědi dělí na SDĚLENÍ a PROSTŘEDEK KE SDĚLENÍ. Zaměňováním obojího k porozumění nedojdeme.

3. Úkolem tohoto kroku bude zkusit si vyplnit podle předchozí tabulky jednotlivé kolonky.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům