Kdysi se mě pokusil jeden farář stáhnout na svoji stranu slovy: "mimochodem, bratře, také považujete určitě chatové diskuse na internetu za nešťastné?" Musím mu odporovat. Že bychom si lépe porozuměli v hospodě, tváří v tvář, to jisté není. V internetu chyba není, ale v lidech. Na internetu je to jen víc vidět. Jsem naopak rád, že lidé diskutují, dokonce o víře a Bibli. Že to končí v hádkách a neporozumění, v tom ať raději zpytují své svědomí (Mk 7, 14-23).
Na jednom chatu položilo jisté děvče otázku, jestli by někdo neměl něco k výkladu Ef 5, 22-24, prý potřebuje vyzbrojit na jakousi debatu. Neřeklo o čem, ani co tam chce zastávat, ale evidentně šlo o otázky, které je dnes v módě nazývat "genderové", a patrně se snažila vymanévrovat pozice mezi pravdivostí Bible a rovnoprávností žen. Zajímavé byly odpovědi. Většina jí upozorňovala, že je třeba zohlednit širší kontext, pojmout do toho i vv. 22-29 (že k tomu patří i 5, 30 - 6, 9, to ovšem nepřipomněl nikdo).
Pozitivní bylo, že se jí nikdo nepokusil setřít tvrzením, že to tak prostě být má, žena ať je svému muži podřízena a konec. V mnoha křesťanských rodinách se to tak ovšem praktikuje. Jen v současné době, kdy se vyrovnáváme s islámem, se klade důraz (a bylo to už ve středověku) na lepší postavení žen v křesťanském prostředí, než v islámském. Proto připomínka podřízenosti žen by se asi špatně vyjímala, ale v osmdesátých i devadesátých letech minulého století to mnozí prezentovali, jako křesťanský, Bohem žádaný, model rodinných vztahů, dokonce i za pomoci "psychologických" argumentů. Stejně se ovšem postupovalo i v následné diskusi, která se zamotala na tom, proč muži úcta, ženě láska .... Celá diskuse prozradila, že si vlastně všichni debatéři nevědí rady s Biblí a s ideály rovnosti: jak to na sebe napasovat?
První kolo spočívalo v tom, že jistý člověk onomu děvčeti text "vyložil": vyprd odzbrojující výklad v duchu, jak to je, takový, který neřekne nic až tak špatného, ale celý text, s jeho intencí a dynamikou, jednoduše zabije, usmrtí. Ten byl v tom duchu, mají-li být ženy podřízené, tak ať chlapi milují až za hrob. Nic proti tomu, ale neseděl mi v tom ten podivný schematismus. Tím byly prosyceny i další úvahy, jako že muži a ženy jsou jinak nastaveni, že to tak napsal ten a ten strejda psycholog: muž přinese domů výplatu, to je jeho vyznání lásky, pak si pustí hokej. Žena by si chtěla popovídat - staré, otřepané stereotypy. Nedávno na Facebooku někdo třeba zrecykloval tvrzení, že "muži si povídají s ženami, aby s nimi spaly; ženy spí s muži, aby si s nimi povídali". Stupidní stereotyp, předpokládající u muže sexualitu, naproti tomu u ženy asexualitu. Mnohokrát už bylo ukázáno, že ženy rozhodně asexuální nejsou, a ani muži necloumá jen pohlavní chtíč. Ale zejména mezi křesťany jsou tyto rádoby psychologické zkratky velmi oblíbené.
O čtení Bible jsem se i v souvislosti s dotčeným oddílem vyjádřil v poněkud delší a komplikovanější studii Úvahy o autoritě Bible. Rád bych se k tomu nad textem Ef 5, 21 - 6, 9 poněkud jednodušší formou vrátil. Pro lepší pochopení ještě nabízím ke stažení v pdf pomůcku jak v češtině, tak v řečtině.
Ukázka české verze:
úvod
|
17
Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a
skrze něho děkujte Bohu Otci.
|
21.
V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým:
|
|||||
vztah
manželský
|
18.
Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu.
|
19
Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně.
|
22
ženy svým mužům jako Pánu, 23 protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je
hlavou církve, těla, které spasil. 24 Ale jako církev je podřízena Kristu,
tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.
|
25
Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni
obětoval, 26 aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; 27 tak si on sám
připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla
svatá a bezúhonná. 28 Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní
tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. 29 Nikdo přece nemá v nenávisti své
tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev;
|
3,
1. Stejně i vy ženy, podřizujte se svým mužům; i když se někteří z nich
vzpírají Božímu slovu, můžete je beze slov získat svým jednáním, 2 když uvidí
váš čistý život v bázni Boží. 3 Pro vás se nehodí vnější ozdoba - splétat si
vlasy, ověšovat se zlatem, střídat oděvy - 4 nýbrž to, co je skryto v srdci a
co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch; to je před Bohem převzácné. 5 Tak
se kdysi zdobily svaté ženy, které doufaly v Boha. Podřizovaly se svým mužům,
6 tak jako Sára poslouchala Abrahama a 'nazvala jej pánem'. Vy jste jejími
dcerami, jednáte-li dobře a nedáte se ničím zastrašit.
|
7
Stejně i muži: když žijete se svými ženami, mějte pro ně porozumění, že jsou
slabší; a prokazujte jim úctu, protože jsou spolu s vámi dědičkami daru
života. Tak vašim modlitbám nebude nic překážet.
|
|
30 vždyť jsme údy jeho těla. 31 'Proto opustí muž otce i
matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo'. 32 Je to
velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. 33 A tak i každý z vás
bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.
|
|||||||
vztah
rodičovský
|
20
Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu.
|
21
Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly.
|
6,
1. Děti, poslouchejte své rodiče [v Pánu], protože to je spravedlivé. 2 'Cti
otce svého i matku svou' je přece jediné přikázání, které má zaslíbení: 3
'aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.
|
4
Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a
napomenutích našeho Pána.
|
× × × × ×
|
||
vztah
otrocký
|
22 Otroci, poslouchejte ve všem své
pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce,
v bázni Páně.
23 Cokoli děláte,
dělejte upřímně,
jako
by to nebylo lidem, ale Pánu, 24 s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na
jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte. 25 Kdo se dopouští
křivdy, dostane za to odplatu. Náš Pán nikomu nestraní.
|
4,
1. A vy, páni, dávejte otrokům, co jim spravedlivě patří. Pamatujte, že i vy
máte Pána v nebi.
|
5 Otroci, poslouchejte své pozemské pány
s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení jako Krista. 6 Nejen naoko,
abyste se zalíbili lidem, ale jako služebníci Kristovi, kteří rádi plní Boží
vůli 7 a lidem slouží ochotně, jako by sloužili Pánu. 8 Víte, že Pán odmění
každého, kdo něco dobrého učiní, ať je to otrok nebo svobodný.
|
9
Vy páni, jednejte s otroky také tak a zanechte vyhrůžek. Víte přece, že
jejich i váš Pán je v nebesích, a ten nikomu nestraní.
|
2,
18 Služebníci, podřizujte se ve vší bázni pánům, nejen
dobrým a mírným, nýbrž i tvrdým. 19 V tom je totiž milost, když někdo pro
svědomí odpovědné Bohu snáší bolest a trpí nevinně. 20 Jaká však sláva,
jestliže budete trpělivě snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li
trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. 21 K tomu
jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak
příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 22 On 'hříchu neučinil a v jeho ústech
nebyla nalezena lest'. 23 Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl,
nehrozil, ale vkládal vše do rukou toho, jenž soudí spravedlivě. 24 On 'na
svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi
spravedlnosti. 25 'Jeho rány vás uzdravily.' Vždyť jste 'bloudili jako ovce',
ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.
|
vztahy: Tato struktura pochází z Aristotelovy
Politiky, kapitoly 3,5nn. Přímá inspirace touto knihou není prokázaná, ani
nutná, ač Aristotelovo dílo se právě v těchto dobách stalo populárním mezi
správními úředníky Říše římské, četli jej i císaři. Aristotelés studuje
společnost od primárních článků, a tím základním je rodina. Vztahy uvnitř
„dokonalé domácnosti“ (οικια τελεια)
rozděluje na tyto tři od „nejnižší“ po nejvyšší:
vztahy
v aristotelově pořadí
|
pořadí v Ef
5, 21 – 6, 9 (Kol 3, 17 – 4, 1)
|
pořadí v 1Pt
2, 18 – 3, 7
|
δεσποτης × δουλος (pán × otrok)
|
3.
|
1.
|
ποσις* × αλοχος* (manžel × manželka)
|
1.
|
×
|
πατηρ × τεκνα (otec × dítě)
|
2.
|
2.
|
* pojmy v NZ
neznámé
Základním vztahem v domácnosti jsou otroci
× svobodní (3,1nn). Také tzv. „Haustafeln“ prochází základní vztah nadřízení
(muži, rodiče, páni) a podřízení (ženy, děti, otroci).
vztah rodičovský: Jistá pavlovská ilustrace v Ga4, 1 napovídá, že tento vztah měl v dané době blízko ke vztahu
následujícímu: δεσποτικην.
Zde je třeba připomenout, že
právě tento vztah hraje v Judaismu mimořádnou roli (viz Desatero), že
v židovských představách je neúcta k rodičům jedním ze znaků
„gójství“ (Ř 1, 30). Na řadě
míst Pavlových epištol, zejména v obou listech do Korintu, lze doložit, že
své poslání vůči pohanům (εθνη,
εθνικοι = גוים) chápal v tom smyslu, že je od jejich „gójství“ očistí (1Kor 12, 2).
Když si onen dotazovaný text takhle srovnáme, zjistíme první důležitou věc: texty z Kol a Ef patří do stejné generace novozákonních spisů. 1Pt je pozdější, ale vzniká v podobném klimatu. V této tradici, která hovoří o vztazích v domácnosti, působí podání Ef jako nejpropracovanější.
Neméně zajímavé je, že všechny tři texty (tedy s jistou výhradou i Pt), je možné srovnat do dvou sloupců, přitom v prvním jsou ti, kteří byli v dané společnosti (řečeno adornovsky) "znevýhodnění", zatímco ve druhém "zvýhodnění".
Zaujati dnešními otázkami přehlížíme fakt, že společnost, do níž je text adresován, se od té naší dost podstatně liší: předně považujeme ideály rovnosti už přes dvě sta let za samozřejmost, nadto už v hlubokém středověku považovala křesťanská společnost otrokářství za pohanskou zvrhlost, zatímco zde není tento jev problematizován vůbec; otrocký stav je samozřejmostí, stejně jako třeba v Desateru. Lidi, kteří považují podřízenost ženy v křesťanské rodině za boží vůli, kupodivu nikdy nehorují pro obnovu otrokářství, ale "Bible tu hovoří naprosto jasně". Jenomže tohle snadno podceníme, zaujati opět novodobým tématem: rovnost mužů a žen.
Děvče, které naneslo Ef 5, 22-24 do diskuse, bylo tak zaujaté "gendrovou" otázkou, že text vytrhlo z přímých souvislostí, a zároveň i z následujících, souvisejících napomenutí. Samozřejmě i ze širších dobových i z toho, "jak se tehdy v církvi o dané věci psalo", ale i z toho, jak se o tom psalo v tehdejší společnosti, a co mohli mít pisatel i adresáti před očima.
Ještě zaslepenější však byli ti, kdo přijali tupě její téma, a rovnou se snažili apoštoly i Boha bránit hned na dvou frontách: v jejich neomylnosti i spravedlnosti - Bůh je přeci moderní, moderní i v otázkách rovnosti pohlaví. Pokud mluví tak v případě žen, onak v případě mužů, má k tomu jistě své důvody. Ty ale musejí být jeho advokátovi srozumitelné, on musí poznat mysl Páně. A tak fabuluje o psychologii mužů a žen. Proč ne i o psychologii dětí a rodičů, nebo otroků a jejich pánů? Prostě moderní témata (údajné) mužské a ženské psychice byla tehdejším pisatelům vzdálená.
Jak tedy číst ne jen tato místa v Bibli? Především se osvobodit od všech zájmů: prosadit, nebo vyvrátit nějakou myšlenku, nebo dokonce nutit se se vším, co v Bibli je, souhlasit. Naopak, před Bohem musí být i v tom čtenář poctivý, že si jasně řekne, co mu třeba nejde zrovna pod nos.
Zároveň je ale třeba určitého odstupu, který umožní zeptat se, o co autorovi (autorům) vlastně šlo. Skutečně chtěli popisovat závazný křesťanský nebo biblický model rodiny? Všem třem předchází určitá předmluva, i když u Pt je trochu složitější. V pavlovských spisech jde zjevně o cosi, co bychom mohli nazvat bohoslužbou všedního dne, zatímco Pt mluví o křesťanské svobodě, kterou však nelze zaměňovat za bezohlednost či vzpupnost - křesťan má mít ke všem lidem úctu, i k takovým, kteří jí nejsou hodni.
Nejpropracovanější verze z Ef hovoří o tom, že i intimní vztahy křesťana mají odrážet to, čemu se u Krista naučil. Na prvním místě (v případě ženy dokonce ve vedlejším čase - viz řecký text) hovoří o podřízenosti těch, kdo už beztoho v tehdejší společnosti podřízeni byli. Jediné, v čem je "nový" a "jiný", je to, že se obrací na ty nadřazené, a jejich vědomí nadřazenosti koriguje, aniž by současně vyvolával v tehdejší společnosti nějaké revoluční změny. Ona dívka i ti, kdo jí dávali moudra, zapomněli, že pisatel mluví o vzájemné podřízenosti v intimních vztazích. Jestli ženy podřízené, muži milující, to už je trochu slovíčkaření. Podstatné je, že křesťanská zkušenost se projevuje i v osobním životě. Dokonce tak, že v křesťanské civilizaci se nakonec prosadilo zrušení otroctví a poddanství, rovnost mužů a žen, nakonec i korektní vztahy mezi vychovávanými a vychovateli. Ti, kdo prosazují podřízenost žen, jdou tedy proti duchu Písma, i když se odvolávají na literu.
Nedorozumění působí právě ty zaujatosti vlastními problémy a otázkami, které chceme nad Biblí řešit, aniž bychom se do ní napřed zaposlouchali a zeptali se, "o čem ty chceš hovořit?"
Dalším zdrojem nedorozumění je domnělá věrnost Bibli, věrnost Pravdě. Debatující ji často ztotožňují s tím, co si myslí, co sami učili, co se naučili od někoho dříve. Domnívají se, že je věrnost zavazuje k nekomunikativnosti, protože kdyby poslouchali nové, začali by dělat kompromisy. Avšak, jako čtenáři často Bibli skutečně nenaslouchají a vkládají si do ní své výklady a tendence, neumějí naslouchat ani jeden druhému, a za to sociální sítě opravdu nemohou. Naopak, kdyby se to naučili, staly by se jim i sociální sítě požehnáním ke vzájemnému sdílení postřehů a zkušeností s Písmem svatým.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat