TOHLE MÁ BÝT VEČEŘE PÁNĚ?

Další z meditací pro denní čtení  Mana pro tento den .

Meditace nad Sk 27, 27-44 (na den 28. 9. 2016 - středa)

Ano, uprostřed průšvihů tohoto světa, od kterých věřící, Pavel, nemá žádný dispens, se odehraje něco, co nápadně připomíná Večeři Páně. Obřad ohraničený v církvích mnoha ploty: kdo smí, kdo nesmí. Ale tady se lámání chleba, eucharistie, neodehrávají ve shromáždění pokřtěných bratří a sester, nýbrž v kruhu pohanů, vzorku tohoto světa. Jediným pokřtěným je tu Pavel, možná někdo z jeho doprovodu. Ale převažují ti ostatní. Co je spojuje, je nouze a beznaděj.

Jak se chovají lidé včetně věřících v nouzi? Logicky se snaží přežít. Někdy i zachránit tím, že opustí ostatní. Sami skočí do záchranných člunů. Dělejte si tu, co umíte. Selžou dokonce i odborníci – laiky nechají plácat na moři, sami utečou. Nyní však lidé začínají naslouchat té nejnepravděpodobnější osobě: vězni, který má být po úspěšné záchraně souzen přímo v Římě. Bez nich se ani my nezachráníme. Na ta slova seberou možnost soukromé záchrany ne jen profesionálním námořníkům, ale i sami sobě. Je to závazek: vy nezdrhnete, ale ani my vás už teď nebudeme moci opustit. Teď jsme v tom neodvolatelně spolu až po uši. Dokonce se postupně zbavují všech prostředků ovládání lodi, takže loď připomíná z kopce rozjeté auto, jehož osádka postupně vyhází z okna volant, řadící páku, brzdu, plyn a doufá, že to nějak dopadne. Jenomže jim jsou v bouřích tyto ovladače k ničemu, leda přítěží. Čím méně mají loď ve svých rukou, tím více se opírají o ruku většího kapitána a kormidelníka.

Situace je zoufalá, že ani nemá nikdo chuť jíst. A teď je toho bláznění dost. Přestaňme zachraňovat vrak, třást se o své životy, bojovat proti sobě o přežití, zrázet se a utíkat! Zasedněme ke společnému stolu, a i když kolem nás fičí vítr a bijí hromy, pojezme. Nálada na lodi se změní. Ne samozřejmě natrvalo. Zase bude bláznění a pobíhání, zase se jedni budou snažit povraždit druhé, ale za tu chvilku to stálo, a ta chvilka způsobí, že i konec bude dobrý, i když bez ztrát a šrámů se to neobejde. A jak skončí Pavlova vlastní cesta, víme dobře také. Ale pro tuto chvíli je tu bratrské obecenství lidí různých věr, národů a společenských stavů.

Jo, tak nějak takhle si představuji „hodné (vhodné)“ vysluhování Večeře Páně. Umí propojit často protikladné a otevřít okno naděje v zoufalství. Ale kde ho člověk najde?

Modlitba:

Tys, Pane, vstoupil do našeho světa, abychom věděli, že ti naše starosti a zoufalství cizí nejsou. My se bojíme nést svůj život, natož břemena druhých. Ty, který jsi nás miloval i jako své nepřátele, nauč nás Tebe následovat. Amen