BŮH NENÍ VŠEMOHOUCÍ!

Další z meditací pro denní čtení  Mana pro tento den .

Meditace nad 2Tm 2,8-13 (na den 5. 10. 2016 - středa)

Rouhavá myšlenka pro mnohé, že? Ale ano: dnes se hovoří o tom, co má společného s křesťanstvím islám, a v čem si podobné být tyto víry nemohou. Málo kdo ví, že v islámu hraje jistou roli i Ježíš, ale není spasitelem, dokonce ani nebyl ukřižován. V islámu je akcentována všemohoucnost boží až k absurdnu. Proto je pro muslima křesťanství těžce nesrozumitelné.

I my vyznáváme Boha všemohoucího, a přece věříme, že se dějí spousty věcí, které Bůh neschvaluje. Ovšem ani svého jednorozeného syna přitom neušetří lidské bídy, nechá na něm náš hřích plně vyřádit. Ne jen na něm, ale kdokoliv jej vyzná, jako svého Pána, jede v tom s ním. To pocítí slepec v Janově evangeliu, nebo Lazar. Jeho svědkové nemusejí mít vždy úspěch; Pavel narazí na nepochopení, je dokonce považován za zločince. To je také to, k čemu Pavel vyzbrojuje svého žáka: buď mocný, mocný jako Bůh – mocný, ale v milosrdenství.

Tady je úběžník mezi mocí, láskou a disciplínou, o které Pavel mluví. Pavel neztrácí svoji osobnost ve vyrovnaných řadách Kristovy armády. Vyčnívá z této raně křesťanské armády tak zřetelně, že kolem jeho epištol vykrystalizuje nový zákon, a inspirují další novozákonní i paralelní autory. Ale jen proto, že jeho životem projde život Kristův, což zdůrazňuje i v listu k Římanům. „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ On je zdrojem moci, lásky i kázně svých následovníků. Pavel není důležitý. Důležité nejsou jeho zásluhy o sbor, o církev, o misii. Ty jsou jen nástroji toho hlavního: slovo Boží nesmí být spoutáno. Jeho láska není jen nějaký jalově něžný cit. Projevuje se skutečným nasazením a trpělivostí pro „vyvolené“.

Kazatel, který na první místo staví svoji službu, takový ji dál nepředá, jeho dílo umře s ním. Pavel je v poutech, ale už v listu do Filipis zdůrazňuje, že to není žádný problém. Hlavně, že evangelium jde dál. Tam je mu dokonce jedno, že i přes jeho odpůrce!

Jak poznám, co je Vůle boží? Pro křesťana je to Ježíšův příběh, jak jej dosvědčuje nový zákon. Jak koresponduje s naším životem a našimi volbami? Mnozí theologové se opět snaží Ježíše sundat z kříže, ale jsem si jist, že se jim to nepovede. Ježíš nás vždy bude zvát na nepohodlné cesty. Na těch můžeme selhat, a musíme počítat i s důsledky selhání. Ale v poslední větě slyšíme o Všemohoucím, že ani on nemůže všechno: nemůže být nevěrný sám sobě. A tato jeho věrnost sobě a svému milosrdenství nakonec zvítězí i nad naším případným selháním.

Modlitba:

„Smiluj se nad námi, Pane, když selháváme. Sám víš, jak cesta, na kterou zveš, je nesnadná, jak se příčí naší lidské přirozenosti. Ale čerpáme naději z tvého milosrdenství, že klesající nenecháš ležet na cestě, nýbrž podpíráš je a neseš na svých ramenou. Děkujeme ti, že i když my selháváme, tvé milosrdenství neselhává.“

Něco pro Boží hod Vánoční :-), neboť v tento den je tato meditace v mém blogu publikována.