Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!

 

Kázání na text 1Kor 16, 22 na neděli 2. 6. 2002
Bohuslavice n. Metují / Opočno

Texty:

EZ 1979 | NEZ

1. introitus: Ž 36, 8-11 he
2. píseň: 162 | 290
3. čtení: Dt 30, 11-20 he
4. píseň: 680 | 315 / 236 | 256 !
5. text: 1Ko 16, 22 ř,l
6. píseň: 195 | 158
7. poslání: Ga 6, 12-16 ř,l
8. požehnání: Ga 6, 18 ř,l
9. píseň: 685 | 418 / 446 | 303 !

Písně označené ! považuji za zmatlané v novém zpěvníku. V takové podobě bych je zpívat nedal.

Po staletích náboženských svárů a rozmíšek se stalo důležitým pro církev nalézt společný modus vivendi: spolunažívání s příslušníky jiných věr, zejména s Židy, ale i muslimy či dokonce s bezvěrci – v lásce, respektu i ve spolupráci na pozitivních projektech. Ještě těžší je srovnat se s jinými křesťany! Není to jen „příkaz doby“; vnímáme to jako podstatu samotného evangelia.

A tu se nám do toho připlete něco takového: Pavel do serie povzbudivých a láskou prodchnutých pozdravů vpálí jako pustošící meteorit: „Kdo nemiluje Pána, ať je proklet!“

Je možné sloučit Kristovskou  lásku k bližnímu s kletbou?    (1Pt 2, 21-23; 3, 9)

Nový Zákon mnoho kleteb neobsahuje, ale Pavel k nim neměl daleko (Ga 1, 8n {~1Kor 12, 3}. Nepomohou pokusy oslabit jejich osten zjištěním, že snad cituje liturgickou formuli – je-li tomu tak, cituje ji vědomě, „vlastní rukou“ stvrzuje (v. 21.); tím spíš je zřejmé, že pokladnice křesťanských projevů obsahuje i kletby!

Drobounká vsuvka do pozdravů tak naznačuje, že toleranci nelze směšovat s nezávazností. Víra nutí k rozhodnutí, nedovoluje sedět jedním zadkem na dvou židlích.

Jsou oprávněné důvody k opatrnosti: historická zkušenost církve (dovoláváme se Boha, aby On potvrzoval naše nápady proti druhým), ohled na druhé, ani ohled na sebe nelze odbývat – kdy si můžeme být sami jisti, že Krista milujeme?!

Pavel nemluví o tom, že by někdo špatně věřil, měl špatnou theologii, nechodil řádně do kostela a neužíval svátosti. Mluví o vztahu ke Kristu, a ten je těžší získat, než správný názor na Krista.

Připomeňme si však, že tato slova napsal ten, kdo Krista na jeho církvi dříve sám pronásledoval!

Jeho „kletby“ a jiné formy výhrad, zapracované do pozdravů, vyskytují se tam, kde je církví (nikoliv „těmi vně“) popírána podstata Kristova kříže – kde zbožnost nekrotí lidskou pýchu, nýbrž pervertuje k jejímu povzbuzování! Dovoluje člověku, aby se vyhnul následkům (hanbě a pronásledování) pro následování Krista.

Naše negativní zkušenosti nás musejí určitě vést k uměřenosti. Jsou to však negativní zkušenosti s námi samými, nikoliv s evangeliem. Co nám vadí na „církevní intoleranci“ je právě takovým popíráním Krista ukřižovaného. Rozhodné postavení se na určitou pozici nutně vylučuje jiné možnosti – pro nás i pro druhé. Pokud skutečně za něčím stojíme, nemůžeme pokrytecky zastírat, že se tím zároveň vymezujeme proti jinému.

Nejsme však povoláni svolávat na svět kletby, nýbrž přímluvy (1Pt 2, 21-23; 3, 9; 1Tm  2, 1-4). Avšak také k jednoznačnému a čitelnému postavení se na Kristovu stran. Církev, která neumí slovem i skutkem být rozhodně Kristovou, je k ničemu. Víra však žije v silovém poli toho, který přichází a tím vzniká i zvláštní naléhavost. Jede-li po kolejích vlak, musím vědět kde stát. Jinak mne nemile překvapí. (Maranatha)

---

Texty:

               introitus:          Ž 36, 8-11:

8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.

9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.

10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.

 

            čtení:    Dt 30, 11-20:

11 Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený.

12 Není v nebi, abys musel říkat: "Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"

13 Ani za mořem není, abys musel říkat: "Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"

14 Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.

15 Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo;

16 když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit.

17 Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim,

18 oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil.

19 Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo

20 a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

              TEXT:  1Kor 16, 22:

22 Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!

          poslání + požehnání:       Ga 6, 12-16.18:

12 Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.

13 Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.

14 Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.

16 A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.

* * * * *

18 Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.

---

Poznámky k textu kázání viz ...

Jakou roli hrají předsudky v životě vyznavačském?

Kázání na text Ř 1, 18-32 na neděli 25. 8. 2002 (pastorální porada kazatelů 15. 3. 2004)

Bohuslavice nad Metují

Texty:

EZ 1979 | NEZ

1. introitus: Mal 1, 11 he
2. píseň: 217 | 633
3. čtení: Lv 18, 1-5 he; 24-30 he
4. píseň: 399 | 761 !
5. text: Ř 1, 18-32 ř,l
6. píseň: 482 | 169
7. poslání: Iz 2, 3 he; 56, 6-8 he
8. požehnání: Ř 15, 5-9 ř,l
9. píseň: 447 | 305 !

Písně označené ! považuji za zmatlané v novém zpěvníku. V takové podobě bych je zpívat nedal.

Často se hovoří o odbourávání předsudků. Mnozí chtějí očistit křesťanství od předsudků vůči Židům, proto hledají v NZ stopy po nich. Ale i ne-židé (Gójové) by se mohli právem cítit mnohým z NZ dotčeni. „Apoštol pohanů“ – Pavel – dal hned v úvodu svého nejvýznamnějšího spisu průchod tradičním židovským předsudkům vůči nim. Chtěl bych se dnes s Vámi zamyslet nad tím, jakou roli hrají předsudky v životě vyznavačském?

Pavlova slova bývají čítána spíš jako moralita; on si však připravuje nahrávku pro konečné rozuzlení: „Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.“ (Ř 11, 32). Přitom užije představ, jaké se o pohanech v židovském prostředí tradovaly i tradují. V Pavlově době byly populární Sibyly, zejména 3. kniha hovoří o pohanech, kteří se utíkají k modlám, zatímco Židé, kteří nad nimi jednou zvítězí, neobcují s mladými chlapci, jak je to zvykem u modloslužebníků. Podobně v knize Chaima Potoka Jmenuji se Ašer Lev je mladý Ašer varován před nežidovským prostředím. Sám apoštol pohanů Pavel viděl ty, jimž hlásal evengelium, jako posedlé svojí modloslužbou (1Ko 12, 2) a své poslání viděl v tom, nějak to z nich oloupat.

Takové předsudky však mají svůj legitimní původ v životě vyznavačském, který tíhne k sebevymezení vůči okolí – jaké jsou znaky zvláštního božího vlastnictví? Z toho vzešly celé seznamy "ohavností Gójů," například Lv 18! Vymezení oněch „ohavností“ mělo původně sloužit pro vlastní poučení: udržte si svoji jedinečnost, nesplyňte s nimi. Během času se však může zvrhnout v představu, jací ti Gójové vlastně jsou … učením o nich. A to už se stávají předsudkem.

Prorocká tradice odhaluje že ony „ohavnosti Gójů“ nebyly ani tak problémem oněch (pro)národů, jako spíš samotného lidu božího. Snad nebylo legitimní nadělat si z „těch druhých“ odstrašující příklad. Starý zákon to ovšem koriguje gójskými ženami v královském rodokmenu, nebo prorokem Jeremiášem, oceňujícím věrnost Gójů svým bohům. Ale bylo to legitimní, pokud si tím onen zvláštní lid uchovával vědomí závazku. Ne, když si z toho udělá učení "o nich".

Židé se v určitém čase ale museli nutně proti svému okolí vymezit. Byli v zajetí mezi úspěšnějšími národy, a nebraňme se si to přiznat, i kulturně na mnohem vyšší úrovni. Pokušení vzdát se své víry by bylo veliké. Proroci jim tu kulturu museli zošklivit. Ale křesťané si podobně budou později ošklivit svoji mateřskou loď, židovství, jakož i prostředí, v němž se rozšířili: anticko hellénistickou civilizaci, stejně jako civilizace pohanských národů, ať už vstupujících do Evropy, nebo objevených v době zámořských objevů. Pak si ale budou podobně ošklivit západní křesťané ty východní. Reformovaní křesťané katolíky, nebo jinou větev reformace, než je ta vlastní. Přiznejme si, kolik evangelíků je evangelíky jen proto, aby nebyli jako katolíci! Když se pak cítíme ohroženi sekulární civilizací nebo militantním atheismem, snadno sáhneme k představě, že ti bezbožníci jsou v něčem horší než my, tudíž my jsme ti lepší - nejsme konzumní, nejsme kariéristé, nehoníme se za požitky (ono to ovšem nebývá pravda ani o nás).

Předsudky konstituují identitu společnosti. Totéž se dnes čeká i od náboženství. Smyslem biblické víry je však proměna. Biblická víra nevede k sebeuspokojení v dosaženém, ať z Židovského, pohanského nebo křesťanského směru, nýbrž k pokání (Ř 2, 4!).

Pavel musel vědět, že „Gójové“ nejsou žádná bezuzdná zvířata (Ř 2, 14), jako ani všichni Židé nejsou Zákonem kultivováni. Byl však v něčem vychováván, zejména on, diasporní Žid, čelící vlivům pohanského prostředí. Sdílel stereotypy své komunity. Přečtěte si, jak probíhá výchova v židovských rodinách, třeba knihy o Ašeru Levovi od Chaima Potoka, nebo na některých židovských webech. Hodně se klade důraz na to, aby se židovská mládež nesmísila se svými nežidovskými vrstevníky: klanějí se falešným bohům (srv. 1Ko 12, 2), mají chybné priority, neposlouchají rodiče, dělají věci, které jsou pro nás hanebné ... Podobně i my slýchali od rodičů a možná to říkáme svým dětem: ti nevěřící nejsou jako my, žijí jinak ... Pavel tu prezentuje židovský pohled na svět nežidovský, pohled odstrašující.

Také naše křesťanská identita drží, pokud si zachováme předsudky o nekřesťanech, a evangelická, pakliže uživíme své předsudky o katolících. Jakékoliv násilné odbourávání předsudků však vychází naprázdno: vždyť ony mají i reálný základ. Bojovníci proti předsudkům vůči Židům vyvolávají předsudky vůči křesťanství, Novému Zákonu a křesťanům; kdo se chtějí zastat Romů, vytvářejí předsudky o lidech, kteří mají reálné špatné zkušenosti s tímto etnikem. Avšak jako základ jakékoliv, zejména duchovní identity, jsou předsudky o druhých základem lichým.

Pavel pravda otevře značně zkarikovaný obraz „pohana“, za nímž zase bude následovat neméně karikovaný obraz „Žida“ (Ř 2, 17-21). Pravda víry však není v absolutní platnosti této karikatury. Již proroci jí užívali k napomínání do vlastních řad; Pavel však učinil ještě jinou zkušenost – kdy i jeho předsudky oslavily moc smírčího aktu v Ježíšově oběti – „Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.“ (Ř 11, 32) – V ten moment není důležité, jací jsou jedni i druzí doopravdy, ale že Bohu na obou záleží a kam to všechno nyní má směřovat.

---

Stránka: 1
 [JD1]               introit:          Mal 1, 11:

¹¹ Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody.

Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar.

Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody,

praví Hospodin zástupů.

 

Stránka: 1
 [JD2]               čtení:    Lv 18, 1-5.24-30:

¹ Hospodin promluvil k Mojžíšovi:

² „Mluv k Izraelcům a řekni jim: Já jsem Hospodin, váš Bůh.

³ Nesmíte jednat po způsobu egyptské země, v níž jste sídlili, ani po způsobu kenaanské země, do které vás vedu. Nebudete se řídit jejich zvyklostmi.

⁴ Budete jednat podle mých řádů a dbát na má nařízení; jimi se budete řídit, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh.

⁵ Budete dbát na moje nařízení a na moje řády. Člověk, který podle nich bude jednat, bude z nich žít. Já jsem Hospodin.

²⁴ Ničím z toho všeho se neznečišťuj, neboť tím vším se znečišťují pronárody, které před vámi vyháním.

²⁵ Jimi byla znečištěna země. Proto jsem ji ztrestal pro její nepravost a ona vyvrhla své obyvatele.

²⁶ Vy tedy dbejte na má nařízení a na mé řády, ať se nedopustíte žádné z těchto ohavností, ani domorodec, ani ten, kdo přebývá mezi vámi jako host.

²⁷ Všech těchto ohavností se totiž dopouštěli mužové této země, kteří byli před vámi, takže země byla znečištěna.

²⁸ Nebo i vás země vyvrhne, kdybyste ji znečistili, jako vyvrhla pronárod, který byl před vámi.

²⁹ Každý, kdo se dopustí kterékoli z těchto ohavností, bude vyobcován ze společenství svého lidu.

³⁰ Proto dbejte na to, co jsem vám uložil. Nesmíte jednat podle ohavných zvyklostí, které byly páchány před vámi. Neznečišťujte se jimi. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“

 

Stránka: 1
 [JD3]               TEXT:  Ř 1, 18-32:

¹⁸ Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu.

¹⁹ Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil.

²⁰ Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

²¹ Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě.

²² Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství:

²³ zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů.

²⁴ Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla;

²⁵ vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! Amen.

²⁶ Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený

²⁷ a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou scestnost.

²⁸ Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší.

²⁹ Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči,

³⁰ pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče,

³¹ nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování.

³² Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti; a přece nejenže sami tak jednají, ale také jiným takové jednání schvalují.

 

Stránka: 1
 [JD4]               poslání: Iz 2, 3. 56, 6-8; Ř 15, 5-9:

^Iz 2,3 Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: „Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit.“ Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

^Iz 56,6 Těm z cizinců, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili a z lásky k jeho jménu se stali jeho služebníky, praví: „Všechny, kdo dbají na to, aby neznesvěcovali den odpočinku, kdo se pevně drží mé smlouvy,

⁷ přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí, jejich oběti zápalné a obětní hody dojdou na mém oltáři zalíbení. Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy,

⁸ je výrok Panovníka Hospodina, který shromažďuje zahnané z Izraele. Shromáždím k němu ještě další, k těm, kteří už k němu byli shromážděni.“

^Ř 15,5 Bůh trpělivosti a povzbuzení ať vám dá, abyste jedni i druzí stejně smýšleli po příkladu Krista Ježíše,

⁶ a tak svorně jedněmi ústy slavili Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.

⁷ Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás.

⁸ Chci říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby ukázal Boží věrnost a potvrdil sliby, dané otcům,

⁹ a pohanské národy aby slavily Boha za jeho slitování, jak je psáno: ‚Proto vzdám tobě chválu mezi národy a jménu tvému žalmy zpívati budu.‘

---

Poznámky k textu kázání viz ...