TROCHU VÁLKY, TROCHA SPORTU…

Další z meditací pro denní čtení  Mana pro tento den .

Meditace nad 2Tm 2, 1-7 (na den 4. 10. 2016 - úterý)

Ano, jsou věci, které bychom od svědků Kristových nečekali, ne jen od Krista samotného. Jednou věcí je, že mnoho dnešních křesťanů vyznává pacifismus, jako součást křesťanské víry. Zlobí se na kazatele, kteří dělají feldkuráty. Já k tomu také moc blízko nemám, ale rád si nechám od těch feldkurátů vysvětlit, co je k tomu vede. Stejně nemám moc porozumění pro sport, zejména „profesionální“, nebo televizní. A přece může obojí i křesťana obohatit a inspirovat. A to nemluvím o tom, že za Pavlových časů při sportu tekla krev i v jiných disciplínách, než je box!

Ani Jan Křtitel (alespoň podle Lukáše) vojákům jejich řemeslo nebere, sám Ježíš ostatně říká, abychom si nemysleli, že přišel uvést na zemi pokoj. Bude to spíš rozdělení, říká v tomtéž evangeliu (L 12, 51). Člověka hned napadnou všechny mrzutosti válek o víru od křížových výprav až po třicetiletou válku. Proti islámskému terorismu bývá zdůrazňován křesťanský humanismus; na některé věci bychom rádi zapomněli. Jen Armáda spásy (alespoň na počátku své historie) se určitých militantních konotací nebojí, i když nemají žádné zbraně, jen jakousi „posádkovou hudbu“. Ale mají disciplínu.

Říkám: sám sportem nežiji, ale docela rád si poslechnu ty, jimž to něco říká, a dost sleduji různé spory o fair play. Respektuji sport jako jakousi laboratoř morálky ve společnosti. Je mi sice putna, který klub vede, ale jak začnou rozhodovat fixly a úplatky, vím, že se děje něco, co ohrožuje podstatu naší civilizace.

Nevím, jaký sportovec byl Pavel. Těžko říct, zda někdy nepřičichl ke zbrani a krvi (zobrazován bývá s knihou a mečem). Přece bere mnoho obrazů z této oblasti. Inspiruje ho především schopnost kázně vojáků a sportovců. Pacifisté se posmívají jednotným vojenským úborům, vyrovnaným pochodovým řadám, poslušnosti rozkazům, které jakoby potlačují individualitu. Ve válce ale může nedisciplinovanost znamenat smrt, vlastní a spolubojovníků. Ve sportu naštěstí jen ztrátu medaile, ale nedisciplinovaný fotbalista to pokazí celému klubu!

Pavel tedy začíná předávat zkušenosti svému nástupci. A co víc, jemu dává návod, jak toto povolání delegovat dál. Povolání se tak řetězí až do časů dnešních. Dnes je ovšem velmi těžké svobodomyslným křesťanům připomínat, co Pavel říká i ve svých nezpochybnitelných listech, že křesťanská svoboda není svévolí. Víra potřebuje disciplínu. Ne pro potlačení individuality a posílení moci církevního úřadu. Je to stejně funkční disciplína, jaká se očekává od vojáků a sportovců: celý svůj život podřídit vytčenému cíli. Bez ní ani řidič neprojede úspěšně našimi dálnicemi.

Modlitba:

„Pane, nauč nás rozpoznávat tvůj hlas, abychom jej odlišili od hlasů falešných. Zaslechneme-li jej však, pomoz, abychom za ním uměli i důsledně vykročit, nerozptylováni ničím, co nás od této cesty odvádí. Dej, abychom tak i druhé mohli věrohodně zvát na cestu života, cestu s tebou, i když je úzká.“