Otvírák na Bibli 11.

 Už jsme dozráli k četbě komentářů ...

Ano, zatímco někteří lidé hledají v komentářích hned po přečtení nějaké biblické pasáže, možná i dříve, pro nás to bude vrcholem vlastní exegetické práce. Někdo může namítnout, že to vypadá, jako bychom se cítili být chytřejšími a vzdělanějšími, než autoři komentářů. Jiná námitka může znít, proč se napřed neseznámit s tím, co už o daném místě bylo napsáno? Nebudeme pak objevovat Ameriku, nebo dokonce, nedostaneme se na scestí, která jsme si mohli přečtením komentářů ušetřit?

První námitka je hloupá. Nikdo není neomylný, dokonce ani autoři komentářů ne, a vůbec tím nesnižujeme jejich vzdělanost a inteligenci. Vzpomeňme však na poučku z modulu 7., že autor i čtenář jsou dětmi své doby, mají jiné zkušenosti, kladou si jiné otázky, protože také řeší jiné problémy. Platí to i o těch čtenářích, kteří sepsali ty komentáře. Psychologicky by se dalo říct i to, že jsme každý jiného zaměření. I proto je dobré své zkušenosti sdílet s jinými, abychom se na věc mohli podívat z více pohledů. Komentáře neslouží, tedy NEMĚLY BY SLOUŽIT k tomu, aby nahrazovaly naše zkušenosti. I když budeme svoji zkušenost sdílet s velmi vzdělaným odborníkem prostřednictvím komentáře, pořád je to jen člověk. A naopak, může být naše zkušenost a postřehy méně významné, ale jejich význam je v autentičnosti - pokud bychom začali komentářem, ztratili bychom schopnost vlastních postřehů i vlastního tázání. I neučeného může napadnout otázka či postřeh, kterých si odborník nevšiml.

Jen vybaveni vlastním studiem budeme autorům komentářů partnery. Jinak hrozí, že budeme jejich otroky. A to i za cenu, že při četbě komentářů zjistíme, že něco už bylo někým popsáno, nebo že jsme něco viděli špatně. To k procesu myšlení patří také. STUDIUM BIBLE NESPOČÍVÁ V HLEDÁNÍ NEOMYLNOSTI. Tím padá i ta námitka druhá.

Teď ale shrnutí minulé lekce:

Jestli by bylo složité vypsat všechno, co vám mohly dát biblické slovníky, pak odborná, populárně odborná, nebo vůbec tematicky šířeji či specifičtěji zaměřená literatura už by se nám sem sotva vešla. Záleží na tom, po čem jste sáhli, na co jste se zaměřili, a i na těch otázkách, které jste si na počátku položili i těch, které vám vyvstaly v průběhu předchozího studia. A ano, i na těch očekáváních, se kterými jsme po Bibli sáhli, ještě než jsme si vybrali konkrétní oddíl, jak jsme o tom hovořili v úvodním modulu.

Aby bylo možné shrnout sklizeň studia doplňující literatury, zkusme si stručně ujasnit odpovědi na otázky ohledně epištoly a okolností jejího vzniku, které nám tato literatura poskytla:

1. Kdo je autor?
2. Kdy epištolu psal?
3. Komu?
4. Jaké byly okolnosti a podněty sepsání?
5. Jaký to mělo účinek a dopad?
6. Jaký prostředek autor zvolil?
7. A možná vás napadne i něco dalšího ...

Nyní si tedy to, co jste načetli, zkuste do této osnovy shrnout. Následně tedy ukáži, co vše jsem z této literatury vyčetl já, ale znovu zdůrazňuji, že jsme lidé různí, proto i to, co nám v paměti uvázne, co nás zaujme, může být různé. I to je nakonec dobrý podnět pro různé rozhovory a debaty.

Podle standardní biblické mapy je
patrné, že do Říma vedla až úplně
poslední Pavlova cesta.

Tak tedy:

1. Ačkoliv je nepochybné, že epištolu psal skutečně Pavel, jemuž je věnována větší část knihy Skutky apoštolů a hlavní část Epistoláře (o jiných jemu připisovaných epištolách pochybnosti jsou). I podle jeho vlastních zpráv (Fp 3, 4-6 ř,l; 2Ko 11, 22 ř,l; hlavně však Ř 11, 1 ř,l!) se jedná o diasporního Žida, který pocházel z Tarsu, dnes turecký Mersin. Patřil prý do benjamínského kmene (jeho původní jméno Saul odkazuje na prvního izraelského krále z téhož kmene), což bývá zpochybňováno, zda tou dobou nějací Benjamínci zbyli. Ale i když kromě Judejců většina izraelských kmenů zanikla, část Levijců a Benjamínců se zachovala také. Kdyby Pavel takto lhal, mohl by oklamat nás, sotva však své současníky (jeho židovský původ dnes zpochybňují někteří autoři, jako Gerald Messadié, Obecné dějiny antisemitismu, ISBN 80-7252-038-5; Hyam Maccoby, The Mythmaker: Paul and the Invention of Christianity, ISBN 978-0-7607-0787-6; oba ale pracují pouze s nedoloženými domněnkami). Pavel sám se hlásí k farizejské tradici, dokonce se k ní hrdě hlásí i jako křesťan, alespoň podle Sk 23, 6 (ř,l) vnímá víru v Ježíšovo vzkříšení jako naplnění farizejského přesvědčení o vzkříšení. Nejen Sk, i sám Pavel připomíná, jak byl ve víře horlivý. Sice sám netvrdí, že by byl žákem rabana Gamaliela staršího, známe to jen z Lukášova podání (Sk 22, 3 ř,l). I to dnes mnozí zpochybňují. Rozhodně nepřejal jeho tolerantní přístup ke křesťanství (Sk 5, 34-39 ř,l). I on sám ve svých listech přiznává, že se tento nový (zatím jen v rámci židovství) směr snažil vyhubit. Pak ale došlo k obratu, který Sk popisují velmi fantasticky hned 3 × (9, 1-19 ř,l; 22, 6-16 ř,l; 26, 12-18 ř,l), vždy s drobnými odchylkami, sám Pavel se o tom v epištolách vyjadřuje jen velmi stručně. Důsledkem ale je, že se z pronásledovatele křesťanů stal velmi horlivý misionář. Ovšem křesťanství se až dosud šířilo jen po Židech. Také Pavel začal po synagogách, ale v Korintu došlo mezi ním a Židy k roztržce (Sk 18, 1-11 ř,l srv. i 13, 46 ř,l), už před tím jsou v Antiochii i slovně stoupenci tohoto hnutí odlišeni od židovství - poprvé jsou nazváni křesťany (Sk 11, 26 ř,l)! Nakonec se křesťanství rozdělí do dvou větví: židovská a pohanská (Ga 2, 9 ř,l). Zatím co ta židovská nezaznamenala žádný valný úspěch, ta pavlovská nastavila dnes běžný stav, kdy je křesťanství světovým, nejen etnocentrickým, náboženstvím. V jeho době to bylo ale nové, a je to jeho skutečný vklad do nové víry. Zároveň vykazuje dobré povědomí o tehdejší helénské filosofii, používá helénské prostředky argumentace. Byl tak dobře na svůj úkol apoštola pohanů (Ř 11, 13 ř,l) vybaven. Současně byl ale Pavel římským občanem, a to už od narození (Sk 22, 25-28 ř,l), což mu zajišťovalo i určitá privilegia (i to někdy budí pochybnosti o jeho židovství, ale Židé s římským občanstvím výjimkou nebyli). Určitě nebyl chudý: jako farizeus byl vyučen řemeslu, a i když je zastává názor, že ten, kdo je vyučován "ve slovu", má se s vyučujícím dělit o prostředky k živobytí (Ga 6, 6 ř,l), alespoň v Korintu se drží farizejské zásady, že učitel zákona se má živit sám (1Ko 9, 4-15 ř,l). Jeho řemeslem bylo šití stanů, což ho spojovalo s manželi Priscillou (Priskou) a Akvilou (Sk 18, 1-3 ř,l), Židy z Říma, které zmiňuje i ve svých epištolách (Ř 16, 3 ř,l). Jejich pohyb umožňuje Pavlovy epištoly datovat, protože se stali obětí Claudiova vyhnání Židů z Říma, což je dobře datovatelný údaj. Pavlovo vyjadřování prozrazuje filosofické a rétorické vzdělání.

2. 

   Pravděpodobné místo sepsání.

   Epištola má sice čelnou pozici v epistoláři, ale nejstarší není. Spíš nejpropracovanější (viz bod 3.) což bylo dáno okolnostmi. Jelikož zde Pavel podává velmi kompletní přehled svého učení, už od dob patristických, zejména pak v reformaci, se stává zdrojem dogmatik. Pravděpodobně tedy byla sepsána roku 55 při poslední návštěvě Korintu, kdy se chystá pokračovat ve svých cestách do Říma. Jeho kolegové, manželé Priscilla s Akvilou, jsou už zase zpět (Ř 16, 3 ř,l).
3. Důvod, proč je epištola tak obsáhlá a zároveň systematická, spočívá právě v tom, že římský sbor Pavel nezaložil, znal tam jen pár lidí, ale osobně ho římští křesťané neznali. Musel se jim představit a také své učení. Byl už sice v církvi známý, dokonce o něm kolovaly mezi křesťany i pomluvy (Ř 3, 8 ř,l), nebyl ale ve své době ani v církvi autoritou. Dlouho se vyrovnával s Petrem a Jakubem, bratrem Ježíšovým, který řídil jeruzalémskou církev. Autoritou se stal až po své smrti, když si církev uvědomila význam jeho epištol. Situace římských křesťanů se tak podobá naší: ani my nejsme v přímém kontaktu s Pavlem. Zatímco ostatní epištoly působí zmateně, protože je Pavel píše svým známým, a nemusí jim tudíž spoustu věcí vysvětlovat, zde je situace jiná. To zajistilo Ř její postavení v epistoláři, ale i v dějinách dogmatiky.

Pavel se chystá pokračovat do Říma, jakmile doručí do Jeruzaléma sbírku, kterou vykonaly jeho pohanokřesťanské sbory na jeruzalémské chudé, čímž mimo jiné demonstrovali sounáležitost obou větví raně křesťanské misie - Pavlovské i apoštolské (srv. 1. bod). Tam však byl zatčen a teprve po průtazích, kdy se raději odvolá přímo k císařskému soudu do Říma, deportován. Takže to dopadne trochu jinak, než měl v plánu (viz časovou osu vlevo - nedostatky v češtině padají na vrub AI, která se to teprve učí. Buďme shovívaví). Na rozdíl od jiných epištol neřeší Pavel s adresáty žádné problémy. Na druhou stranu mějme na paměti, že v době sepsání ještě nedošlo k oddělení křesťanství od židovství. Také Židé provozovali v té době misii mezi pohany, a i mezi nimi se o to vedou spory, zda je to tak správně. Mnozí učenci tuto praxi nakonec zavrhnou. Jejich proselyté jsou však plně podrobováni starozákonním pořádkům, včetně obřízky a dietetických předpisů. I raná církev si dlouho nevěděla rady, jak prozrazuje zejména 15. kapitola Sk (1-29 ř,l). Podle Sk ovšem raná církev i na tyto křesťany, i když v míře omezené, některé příkazy, s výjimkou obřízky, aplikovala. Sám Pavel ale proti tomu, zejména v epištolách Fp a Ga, dost vášnivě brojí - podle něj je po Kristu zbytečné nadále udržovat tyto vnější znaky oddělení vyvolených od nevyvolených, jejich význam byl dočasný (Ga 3, 19 ř,l). Nyní se rozdíl mezi Židy a góji stírá, stejně jako i další rozdíly: muž × žena, urozený × neurozený, bohatý × chudý, svobodný × otrok ... (Ga 3, 28 ř,l). Tím Pavel vyvolal jak mezi Židy, ale i v zárodku budoucí křesťanské církve, nejedno napětí, shádal se kvůli tomu dokonce i s apoštoly (Ga 2, 11-14 ř,l)! Protože se situace od těch dob už v následujících století radikálně změnila, tím spíše dnes žijeme v jiné realitě, mnoho z významů těchto souvislostí nám uniká a připisujeme jim významy jiné. Všimněme si hlavně, že Pavel nemluví o spasení, jak mu to čteme často mezi řádky, nýbrž o spravedlnosti pouhou milostí! Jedno z falešných pochopení Pavla je i představa, že je odpůrcem Tóry (pražský rabín Sicher ho v jednom ze svých článků charakterizoval jak geniálního odpůrce Tóry. nebyl ani jedno - geniální, ani odpůrcem Tóry). Je třeba také připomenout, že Pavel žil ve zkráceném horizontu dějin, neboť očekával brzký druhý příchod Kristův (parúzii), tudíž i konec dějin (1Te 4, 15 ř,l). S nenaplněním takových očekávání se církev po něm, jak je doloženo i v NZ, také až bolestně vyrovnávala. Mnohé z jeho výroků, které si dnes čtenáři vysvětlují jako odkaz na posmrtný soud, cílily ve skutečnosti tímto směrem.

Pavlovým záměrem bylo představit se římským křesťanům a vyvrátit některé pomluvy. Jak to římští křesťané přijali a zpracovali, to už se nezvíme. Mezi nimi a Pavlem neproběhla tak čirá korespondence (nebo se nám z ní alespoň nic nezachovalo), jako mezi ním a korintskými. Také mezi ně přišel už jinak, než jako misionář. Avšak jeho korespondence se stane krystalizačním bodem budoucích písem svatých křesťanů, NZ, takže už 2Pt 3, 15n (ř,l) o ní mluví v jedné rovině s "Písmem," čímž v té době (80. léta 1. století) mohl myslet pouze židovský kánon. Už pro generaci otců, hlavně Augustina, se Ř stala základem pro shrnutí křesťanského učení do dogmatik, podobně pro renezanční reformátory, když reagovali na kupčení s odpustky, ale je východiskem dogmatik a věrouk až do dnes. Sám Pavel, a to musíme stále držet v paměti, NESEPISOVAL DOGMATIKU.


Otvírák na Bibli
1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?
10. Jak si opatřit další, externí, informace?
11. Už jsme dospěli k četbě komentářů!
V důsledku svého cestování, také několikerého věznění, udržoval Pavel se svými sbory, či tím římským, styk písemný. To mělo v té době velmi vlivnou literární paralelu: populární epištoly Epikúrovy. Pavel, stejně jako Epikúros, ani nepomyslel, že by spisovali nějaké knihy. Epikúros proto, že nevěřil ve význam smrti: "pokud jsme tu my, není tu smrt; pokud je tu smrt, nejsme tu my. Proto se nás smrt netýká". Pavel na tom byl částečně podobně: tím, že očekával brzký konec světa, pro něj nemělo spisování nějakého svědectví pro příští generace cenu. Ale pro něj byly ještě Písmem svatým knihy Starého zákona. Určitě neměl vůli jim konkurovat. Bohatě se na ně naopak odkazuje. Pro křesťany však založil epištolu jako literární druh a manýru. Jeho řecké vzdělání prozrazuje, že jeho epištola je spíš řečnickým projevem: klade si v ní otázky, na které odpovídá, řeší různá pro a proti ... MUSÍME MÍT NA PAMĚTI, ŽE JEHO POSLOVÉ PŘEČETLI ADRESÁTŮM DOPIS NARÁZ, NE VERŠÍK PO VERŠÍKU jak se stalo později zvykem! Pavlovým tématem je tedy setření rozdílů mezi Židy a góji (Ř 10, 12n ř,l), a zcela jinak nastavená otázka spravedlnosti i přístupu, už zcela bezprostředního (Ga 3, 20 ř,l), člověka k Bohu, díky Kristově oběti, ale také z toho vyplývající morální důsledky, nové morálky. Tedy ne obchodování církve s odpustky, ani polemika s Pelagiem. Pavel také neřešil pozdější filosoficko theologickou otázku poznatelnosti Boha rozumem, i když některé formulace v nám zkoumaném oddílu tyto debaty vyprovokovaly. I na to je při výkladu Pavlovy epištoly třeba pamatovat.
To už je na Vás ...

To je shrnutí toho, co lze z různé literatury, z těch slovníků a encyklopedií, jimiž jsme se zabývali před tím, vyčíst, co je vlastně čitelné i z novozákonních spisů; soudobé autory Pavel a jeho dílo nijak nezaujali. Tyto informace potřebujeme k tomu, abychom se podívali na to, o čem ten spis doopravdy je, nezatížený dalšími dějinami výkladů a použití. To, na čem až dosud pracujeme, je exegeze: rozpoznání, co text kdysi znamenal. V posledním modulu se budeme zabývat tím, co si z toho vzít pro sebe v našem životě. Ale napřed se musíme prokousat k vlastnímu, dobovému, významu.

U té literatury jsme se měli soustředit na několik otázek:

• Co nám autor o sledovaném tvrdí?
• Jak ke svým závěrům došel?
• Jsou jeho argumenty přesvědčivé?
• Umí svá tvrzení dobře vysvětlit?
• Staví se vůči nám partnersky, nebo nás nutí věřit bez možnosti ověření?

A totéž budeme hodnotit i u těch komentářů:

Co je komentář, co od něj očekávat, a jak s ním pracovat?

Komentáře k biblikým textům jsou zřejmě starší než Bible sama. Pořizovali je už židovští autoři, některé pasáže v NZ jsou vlastně komentáři k výrokům starozákonním. Koncem 16. století vydala Jednota českých bratří svůj překlad Bible v 6 dílech, poslední roku 1579, i s komentáři.

Komentáře pomáhají vyložit hlavně nejasná místa, doplnit další souvislosti, zejména o historickém, kulturním a jazykovém pozadí biblických textů, pro lepší porozumění laikům i na podporu práce vykladačům a kazatelům. Bývají vydávány samostatně, nebo jako součást biblických překladů. Ale spíš než tyto technické otázky je důležitý charakter komentářů, které použijeme a proč právě ty. Také komentáře a výklady jsou totiž různého typu:

• 

  Akademické: ty sdílejí poznatky mezi odborníky a jejich studenty či kazateli, kteří v praxi nerezignovali na kritické zkoumání biblické látky. Zabývají se biblickými jazyky, doplňující literaturou, dobovým a materiálním pozadím, theologickými debatami. Zaměřují se spíš na výzkum, než na praktickou použitelností. Naproti tomu ...
• Aplikační: ty se snaží historický text propojit víc s dneškem, s lehčím exegetickým zájmem.
• Spirituální: zaměřené na podporu osobní zbožnosti. Nejsou ani pro kazatele, ani pro odborníky. Snaží se formovat zbožnost jednotlivce, nebo k použití pro menší skupinky.
• Exegetické: pracují s biblickou hebrejštinou, aramejštinou a řečtinou, sledují slovní zásobu, syntaxi, strukturu, textové varianty dostupných rukopisů (podrobně zde) a podobně.
• Výkladové: snaží se vyvážit důkladný rozbor s pastorační jasností, vysvětlení autorova záměru s uplatněním konkrétních míst v dnešní době, zpravidla verš po verši. Ty bývají většinou součástí vydání Bible. V hodné při přípravě kázání, vyučování náboženství, pastoraci, nebo soukromou, ale hlubší, práci s biblickým textem.
• Homiletické: ty jsou pořizované na podporu kazatelů při přípravě kázání nebo látky k vyučování. Nabízejí vysvětlení biblických pasáží, ale nezahlcují technickými detaily.
• Specializované: věnují se velmi úzkým tématům, jako třeba reflexi SZ v NZ, biblickému zeměpisu, historickému bádání a podobně. Jsou spíš doplňkem k jiným komentářům, nebo rozvádějí ty akademické.
• Theologické: v Bibli sledují především témata dogmatiky.

(podrobnosti - viz The Expositor's Library)

Avšak každý dobrý komentář nakonec obsahuje od toho všeho něco. I tady je výběr závislý na osobních očekáváních, zájmu a vlastní orientaci. U každého komentáře můžeme totéž sledovat i u jejich tvůrců. Také si musíme všímat záměrů, dogmatických předznamenání, ale i poctivosti, srozumitelnosti a jasnosti a nezáludnosti v argumentaci. Je to vlastně stejné, jak jsem o tom výše mluvil o té rozšiřující literatuře. Komentáře autorů, kteří se domnívají, že nic dokazovat ani vysvětlovat nemusejí, dovolávají se na nějaké tajemné zdroje a inspirace, nebo vám nedostupné vzdělanosti, ty můžeme klidně odložit. Nestačí ani odvolávání se na starší či respektované autory. Také oni musejí svá tvrzení něčím doložit, a to srozumitelně. Všímejme si i toho, do jaké míry jsou komentáře orientovány nejen na konkrétní místo, ale i na celek (viz modul 6.)!

Jaké komentáře jsou k dispozici?

No, v našem jazykovém prostoru je to horší. Tady skutečně pomohou naše jazykové znalosti. Ještě víc zaráží, že v češtině je toho k tak významné epištola, jako je Římanům, obzvlášť málo. Série ekumenických komentářů České biblické společnosti k ní také dosud nedospěla. Pár věcí se přesto najde:

• Jan Blahoslav Souček, Spravedlnost Boží: Výklad epištoly k Římanům, Praha 1948.
• Alois Adlof, Výklad epištoly Pavla Římanům, 1. díl 1902 a 2. díl 1925.
• Jiří Beneš, Formování spirituality v listu Římanům, Návrat domů 2023.
• Karl Barth, Stručný výklad listu Římanům, Praha 1989.
• Michael Theobald, List Římanům - Malý stuttgartský komentář k NZ, Karmelitánské nakladatelství 2002.
• Michal Klus - Kázání a studijní výklady k Římanům - vlastní stránky.
• Různé on-line nástroje mívají i nějaké komentáře, že jsou však zdarma, jsou buď historické, nebo ne úplně nejlepší. I tak ale stojí za studium - viz zde.

Není důležité, co si o nich myslím, nebo co si o nich myslí jiní. Stejně budeme jejich nálezky porovnávat s tím, co jsme už nastudovali v předcházejících krocích, a budeme si tak schopni udělat opravdu svůj názor. Také není dobré být závislí na jednom komentáři, nýbrž srovnat si jich víc, nejlépe komentářů různého typu.

Úkol?

Zkuste si vybrat, co znáte, nebo co seženete. Vezměte si k ruce své úvodní otázky i postřehy z průběhu studia. Podívejte se zejména na to, jak vám osvětlily ta místa, kde jste si udělali nějakou tu značku. Potom se to pokuste celé vyhodnotit a shrnout. 

Až budeme mít to všechno pohromadě, pustíme se do posledního, vrcholného kroku, a tím bude VÝKLAD, neboli HERMENEUTIKA.

QR kód k získání veškerých
studijních materiálů,
k Otvíráku i mnohé další.
Materiály pro tento modul nesou označení
Ř 01, 18-32 - Analýza 06 - Práce s komentáři.

Zkoumejte, co se líbí Pánu (Ef 5, 10)

Recenze knihy Jeana-Denise Kraegeho Bible a to, co říká Bůh, ISBN 978-80-86498-72-0. (odkaz na biblický verš z názvu - ř,l)

Jo, jo, ale jak se to dělá? Jak může být někdo tak hloupý? To nevíš, přece: koukni se do Bible, ne? Jo, a ty už ses kouknul? Kdybys to někdy doopravdy udělal, zjistil bys, že to tak snadné není. Kupříkladu trvalo víc než 300 let od sepsání Epištoly k efezským, než se Bible stala tou, kterou známe dnes. Většina biblických lidí neměla při svém rozhodování o tom, co dělat a jak žít, žádnou knihu, do které by se mohli podívat, už vůbec ne do Listu k efezským, který byl právě sepisován. Ani proroci nečetli Bibli; k nim se Boží slovo jaksi "stávalo" (např. Jr 29, 30 he,ř,l); jejich spisy teprve vzniknou. A navíc řešilo jen aktuality, ne nějaké nadčasové vize. Zatímco mnoho čtenářů Bible očekává nějaké vnuknutí nad Písmem svatým, prorok Elíša (Elizeus) si, nic takového nemaje, pozval šumaře, aby mu k tomu zahrál (2Kr 3, 15 he,ř,l). Boží slovo může dokonce nabádat ke lži: 2Kr 8, 10 (he,ř,l). Zatím co mnohá vnuknutí, dokonce i v Novém zákoně, přicházejí ve snu (oneiromantie) (zejména v Ezechielovi a v Matoušově evangeliu či ve Skutcích apoštolských), prorok Jeremjáš takové praktiky odmítá (Jr 23, 25-28 he,ř,l). Avšak Daniel, který se hlásí k inspiraci Jeremjášem (Dn 9, 2 he,ř,l), oneiromantii sám užívá (za vše třeba jen Dn 7 ar,ř,l). Ale to není ten největší problém.

Největší problém je, že Bible sama osobě jasnou řečí, jak to ve své situaci účelově formuloval Martin Luther, nemluví (srv. ostatně třeba 2Pt 3, 15n ř,l). Ona je vlastně sbírkou různých svědectví, z různých dob a situací, ty sledují různé zájmy a řeší všelijaké problémy, kromě těch našich. Nikde například nezpochybňuje ani otroctví, ani mnohoženství, ačkoliv si to zastánci tzv. "křesťanských hodnot" stále myslí. Ve skutečnosti není žádný jasný biblický postoj, že sexualita patří jedině do manželství, jak často slýcháme. Hospodin vyzývá Jozua ke genocidě kenaanských etnik, a theologové mají plné ruce práce dnešním lidem pomocí tuny religionistických spekulací vysvětlit, že to tak bylo vlastně správně a plně v souladu s evangeliem. A to je dnes hlavní hermeneutická otázka - co je tím, co mám/e dnes vyslechnout z Bible já/my, v našich dnešních podmínkách? Naší otázkou dnes není, proč šel Izrael do Babylonského zajetí, a co potom, ani jak se vyrovnat s tím, že význam etnického původu přestal být po Kristu důležitý, ani jak přežít a co očekávat v podmínkách římského impéria a odloženého druhého příchodu Kristova (parúzie). 

---

PEREX

Kraegeho kniha Bible a to, co říká Bůh slibuje jistotu při čtení Písma, ale recenze upozorňuje, že právě tato jistota je vykoupena zjednodušením hermeneutiky. Místo poctivého zápasu s textem dostává čtenář hotové odpovědi, které obcházejí klíčové otázky výkladu.

---

Kraeges Buch Die Bibel und das Wort Gottes verspricht Klarheit im Verstehen der Schrift, doch die Rezension zeigt, dass diese Klarheit oft auf Kosten einer sorgfältigen Hermeneutik geht. Statt ehrlicher Auseinandersetzung mit dem Text werden fertige Antworten angeboten, die wichtige Auslegungsschritte überspringen.

---

Le livre de Kraege, La Bible et parole de Dieu, prétend offrir une lecture sûre et directe de l’Écriture. La recension souligne cependant que cette assurance repose sur une herméneutique simplifiée, qui remplace le travail interprétatif honnête par des réponses toutes faites.

---

Kraege’s The Bible and Word of God promises confident, straightforward access to Scripture, yet the review argues that this confidence comes from oversimplifying hermeneutics. Instead of engaging the text with care, the book offers ready‑made conclusions that bypass essential interpretive questions.

---

Už v dobách svého theologického studia jsem se začal intenzivně zabývat souběhem interpretace Bible a etiky. Slýchal jsem často, že podle Bible je něco jasné, proto musíme jednat tak a tak, a hlavně o tom nepřemýšlet. Jelikož jsem Bibli opravdu přečetl, a to už před studiem theologie, věděl jsem, že to nesedí. Hledám od té doby cestu, jak to dělat správně. Bohužel jsem až později pochopil, že značná část křesťanů, včetně theologů, se podobnými úvahami cítí být přímo existenciálně ohrožena. V prostoru evangelické církve je totiž každá hermeneutika v podezření z "odvysvětlování" Písma. Prakticky pouze prof. Petr Pokorný (P.P. a kol. Hermeneutika, ISBN 80-7021-776-0), alespoň na té evangelické půdě, měl odvahu otevřít otázku biblické hermeneutiky (trochu i prof. Jan Heller, ale ten jen specificky při hledání christologie ve Starém zákoně (např. Von der Schrift zum Wort, ISBN 978‑3374004560; Bůh sestupující, ISBN 978‑80‑7017‑307‑7). Naposledy Miloš Rejchrt, ale pouze v míře omezené - viz odkazy dole). Bohužel to dotáhl jen k historii hermeneutiky; perspektivy a metodika pro dnešek zůstaly v náznacích.

Jako pedagog však mám především zájem na vysvětlení těchto stránek biblistiky laické veřejnosti, protože je mnohem důležitější, aby byly akceptovány běžnými čtenáři Bible, než zapadnout do ghetta odborné obce. Vysvětlit složité věci kolegovi odborníkovi obsáhlým textem je mnohem jednodušší, než je stručně, ale přesvědčivě a výstižně zprostředkovat veřejnosti. Hledám proto publikace, které bych mohl doporučit. Jistá naděje mi svitla, když jsem v nabídce vydavatelství Mlýn našel Kraegeho knihu s mnohoslibným názvem. Po přečtení mi však zůstaly určité rozpaky.

Roztříštěnost textu
nedovoluje rukopis
přečíst ani určit, ale m.j.
se tu zřetelně rýsuje koptské
slovo ⲚⲀⲞⲨⲞⲘϤ =
myslí,uvažuje.

A tak jsem se dočkal objednané publikace s typickým mlýnským designem, ač bez mlýnského kola, který byl ještě obohacen pozadím, dotvořeným snímkem nějakého koptského, sahidského, rukopisu, patrně dokonce z nějakého apokryfu. Sice bych očekával nějaký řecký, novozákonní; nevím, jestli to pro autora designu (v rejstříku firem neregistrovanou firmu Splácal a Uhladil) mělo nějaký význam, ale asi se mu jen líbil. Vydavatelem i překladatelem je Jan Keřkovský. Jde o celkem aktuální dílko: originál vyšel v roce 2020, a už za rok byl k dispozici českému čtenáři. Tím spíš ovšem zarazí, že je nakonec mnohými dnešními otázkami zcela nepoznamenáno.

Autorem je podle obálky i internetových zdrojů bývalý farář reformované církve ve Francii a ve Švýcarsku, který příležitostně přednášel na theologických fakultách. To je dobrá kvalifikace - mezi odbornou vědou a praktickou zkušeností v kontaktu s laickou veřejností. A při všech nedostatcích, toto je na knize znát. Autor má odvahu položit si mnohé otázky, které se snaží ledsjaká duše zbožná spíše potlačovat. Otázky, které, jak sám otevřeně říká, vedou k tomu, že Bibli brutto - její literu, rozhodně jako přímé sdělení boží skutečně brát nelze. Je ale schopen s tím pracovat? Jak ukáži dále, jeho další kroky jsou dost diskutabilní, a je zřejmé, že nakonec zůstává v zajetí bludiště klasické evangelické "hermeneutiky," která čím dál víc ukazuje, že její chodbičky nevedou nikam, kdo se v nich ztratí, točí se v beznadějném kruhu. Tak bohužel i Kraege.

Kniha je skutečně vedena Cimrmanovou frustrační kompozicí: na počátku vyvolá velká očekávání, po nichž následuje zklamání, a nakonec z ní vypadne nechtěná komedie a hra na hermeneutiku. Nejvíc práce mi dalo vysledovat, kde k těm zlomům vlastně došlo, a jak se mohl autor při tom nadějném nástupu tak absolutně ztratit v hromadě nesmyslných vývodů. Bylo to sice najednou, ale známky budoucího zhroucení systému se rýsovaly vlastně už v průběhu těch nadějných paragrafů. Když dostal jaderný fyzik Izák (Izidor) Izrael Rabi Nobelovu cenu, ptali se ho novináři, jak ke svým objevům došel. Prý ho už v mládí maminka naučila, že základem poznání je dobře položená otázka. Opačně se o Kraegeho zbloudění dá říct, že si do cesty nastavěl spoustu chybných otázek, axiomů a postulátů, které mu přes dobré znalosti nedovolily dojít ke správnému cíli. Avšak díky střídání dobrých otázek se zmatenými působí dílko nakonec velmi nekonzistentně. Proto se nedá jednoznačně říct, je-li kniha dobrá nebo špatná.

Začíná několika veleslibnými kapitolkami a paragrafy - prvních 24 paragrafů lze přijmout téměř bez výhrad. Jejich přínos je v tom, že problematiku "božího slova" otvírá s naprostou, dá se říct, až bezohledností k citům mnohé zbožné duše. § 4 naznačí skutečnou cestu k pochopení toho, co se v Bibli míní božím slovem, a v následujících pěti paragrafech přesně rozliší mezi četbou a uctíváním Bible. Avšak už v nich se rýsuje budoucí potácení se mezi hermeneutikou, skutečnou hermeneutikou, a dogmatikou. Totiž následující kapitoly a paragrafy působí, jako by je psal někdo, kdo ty předcházející ani nečetl, natož aby je nenapsal!

Tak například už sama otázka po "božím slovu" lpí stále na klasickém evangelickém ztotožňování tohoto slova s textem Bible, od čehož se neodpoutá, ani když sám prohlásí, že výroky o inspirovanosti v Bibli vlastně nejsou o té naší Bibli (§§ 10-14). Samozřejmě si v tom a mnohém jiném protiřečí. Jak z toho ven. Paradoxně důkazem z Písma (§ 11): cituje 2Tm 3, 16 (ř,l), který (spolu s nezmiňovaným podobným textem 2Pt 1, 20n - ř,l) slouží jako "důkaz inspirovanosti" Bible). Naprosto správně říká, že to nemůže být o Bibli, která tehdy ani nebyla - tedy ne v té podobě, jak ji známe dnes (§ 12). A přece se snaží tímto textem proponovat thesi, že text vlastně říká, že ne všechno v Bibli je inspirované. Použije klasicky "křesťanský," manipulativní postup: napřed čarování s náznaky, že by se to dalo přeložit i jinak, následně téma opustí, a po několika kapitolách se k něm s plnou vahou vrátí, už ne jako k údajné možnosti překladu, ale pracuje s tímto tvrzením jako s jasným faktem. Celá faleš spočívá v tvrzení, že prý podle řecké gramatiky (!) by se to dalo přeložit i tak, že "(Písmo) je také vhodné k vyučování ...," což sice ničím nepodloží, jen tím nesmyslným odkazem na gramatiku, ale hned stejně nepodloženě tvrdí, že to znamená, že "ne všechno v Bibli je inspirované" (napadlo mě, zda se něco neztratilo v překladu, ale je to hloupost. Nemaje k originálu přístup, oslovil jsem překladatele dotazem, jak tato pasáž zní ve francouzštině, prý mi to pošle, "jestli to ještě někde najde," ale zřejmě to dodnes nenašel). Celý tento postup je naprosto nesmyslný, navíc zbytečný. Kdyby autor vyšel z toho, že Bibli opravdu není možné, a vlastně ani nutné, brát jako přímé boží sdělení, nýbrž chápat ji v jejích vlastních dobových a kulturních souvislostech (ne, že by to nevěděl) mohl si ušetřit několik dalších, naprosto komických kapitol, Už tady však nasedl na tobogán, který ho nechal řítit se beznadějně do propasti jak gerasenského vepře.

K dalším hloupostem patří nastavení postulátů "božího slova" (§ 15). Tím by měl být údajný soulad. I zde stačí poukaz na to, co píši v úvodu, že Bible je almanachem spisů různého stylu, zaměření, které v rozličných dobách a situacích sledují různé cíle. Ale veden evangelickým verbalismem ukazuje údajný nesoulad téměř katechismovým šťouráním slovíček. §§ 16-21 se snaží mapovat rozpory, často údajné, v Bibli. Ne že by tam nebyly. Stačí si jen položit otázku, kolik zvířat si vzal Noe do archy. Avšak Kraege se plácá v údajných rozporech mezi Pavlem a Jakubem. I když tyto rozpory řešili už církevní otcové, dnešní theologové si většinou uvědomují, že mezi nimi žádný rozpor není. Hovoří-li oba o skutcích, Pavel o rituálních a o etnických markerech, kdežto Jakub, plně v souladu s Pavlem, o ovoci nového života v Kristu (E. P. Sanders, J. D. G. Dunn, M. T. Wright, J. A. Fitzmyer, L. T. Johnson, i když evangelikály úplně neberu, ale i J. R. W. Stott, D. J. Moo ...). Těmito debatami, jakož i jinými poznatky soudobé biblistiky, je Kraege fatálně netknutý. Jakoby zamrzl na pomezí osvícenství a ortodoxie.

V § 22 mapuje rozpory mezi vědeckým a biblickým poznáním. I toho by bylo hodně. Jenže Kraege zvolí zrovna naprosto mylný střet Bible s vědou. Už vidět nějaký spor v údajném zahrnutí zajíce mezi přežvýkavce v Lv 11, 6 (he,ř,l) je spíš klasický hovor o voze a o koze. Ale tvrzení, že Jákob nemohl v Gn 32, 16 (he,ř,l) poslat Ezauovi darem třicet velbloudic s mláďaty, protože prý velbloud nebyl domestikován dříve než v 10. stolení př.n.l., je vyložený nesmysl. Jak na to přišel, nesdělil. Podle dostupných informací jsou doklady o domestikaci dromedára dokonce až do 4.-5. tisíciletí př.n.l. Tedy zase rána vedle!

Podobně lze hovořit i o jeho rozpacích nad údajně ztraceným koncem Markova evangelia. Podle soudobých poznatků se neztratilo nic, jen na pozdější čtenáře působilo vedle ostatních nedokončeně (Petr Pokorný).

Kapitola 1.4 - Co je pravda?, přináší velmi přínosné dělení na pravdu vědeckou a existenciální. To je ta velmi dobrá část, ale zavede výklad Bible do individualismu, jehož meze si sice uvědomuje (§ 66), ale v zásadě na něm trvá (§ 64), i když i dále hovoří o potřebě komunity (§ 93), jenomže bez nějaké důsledné reflexe se od toho individualismu neodvrátí.

Velmi silnou by mohla být i kapitola 1.5 - Služebník rozum, rehabilitující pro dnešního křesťana racionalitu, kterou křesťané všech barev a konfesí stále zpochybňují a odmítají. Také 2.3 - Historický Ježíš, která propátrává úskalí pokusů o historické rekonstrukce a postavení hermeneutiky na návratu k něčemu "původnímu". Zcela ho však minula debata o kérygmatu - zvěsti, veškerá sémantika, analýza stylu, funkce, pragmatika ... takže, i když má v obou případech pravdu, při pokusu o aplikaci na konkrétní místa se nemůže čtenář ubránit dojmu, že si z nás autor snad dělá srandu. Jeho rozhled po současné exegezi a hermeneutice je až překvapivě omezený.

V § 54 celkem správně pojedná úskalí klasických představ o tom, že Bible obsahuje kánony v kánonu, tedy že některé výroky jsou určující pro chápání ostatních, ale nakonec dojde k tomu, že je to jediná cesta, jak Bibli dále považovat za slovo boží. Zde se vrací k té své chatrné konstrukci o tom, že ne vše je v Bibli slovem božím, manipulací s překladem i pochopením 1Tm 3, 16 (ř,l). Dojde k prapodivnému závěru, že úkolem biblické hermeneutiky je rozlišit, co je a co není slovo boží (§ 65). Pracuje s rádoby odbornými termíny, používá pojmy jako hermeneutický kruh, kterým však dává svůj specifický význam: při čtení Bible je nutné nasadit kritéria toho, co je a co není boží slovo, a dalším čtením je prozkoumávat. Zkoumat ale není co. Kraege napřed postuluje, že je to vše, co odpovídá na obecné otázky lidstva (paradoxně, ve shodě se Stopařovým průvodcem po galaxii je to hlavně § 42) - jak rozumím sám sobě a o lidské svobodě. Proč tyto, a jsou skutečně otázkami všeho lidstva, světa a vesmíru vůbec? S obhájením tohoto problematického tvrzení se autor neobtěžuje. On se rozhodl to tak brát. Ještě horší ale je, že tou odpovědí na otázky života a vesmíru vůbec není 42, nýbrž ospravedlnění pouhou milostí. Kraege tvrdí, že k tomu došel svojí četbou a studiem. Avšak katechismové znění tohoto objevu vede k pochybnosti o pravdivosti takového tvrzení. Sumou - v Bibli je slovem božím jen to, co zvěstuje odpuštění pouhou milostí (Ř 3, 24 - ř,l). Proč toto, proč ne něco jiného, proč vůbec číst zbytek Bible, když nám stačí pouze jeden verš, to nevysvětluje. Prostě to postuluje. Další z jeho falešných postulátů. Pokud bychom ho měli brát vážně, musíme se ptát, proč je Bible tak tlustá kniha, když na to podstatné v ní by stačila pohá záložka do ní?

Falešné jsou i alternativy, které klade: buď čtu Bibli jako slovo boží celou, nebo ji třídím podle kánonů v kánonu; buď ji čtu historicky, nebo podle kánonu v kánonu, a tak podobně. Avšak i představa kánonu v kánonu je dnes mezi theology odmítána, a to nemluvím o theolozích z kruhů evangelikálních, protože jim jde jen o fundamentalismus (např. F. Watson, ale podrobnosti především u T. Hatiny). V zásadě opět navrší kupu nesmyslů, které není ani s to věrohodně obhájit. Toto bloudění ho nakonec vede k potácení se ve 3. dílu, který je věnován Starému zákonu. Ano, odmítne staré reformační klišé, že SZ = zaslíbení, NZ = naplnění (Ř 3, 21 - ř,l), ale nahradí ho jiným, snad ještě horším: SZ ukázal, že ospravedlnit člověka skutky se nepovedlo, proto musel přijít NZ - spasení pouhou milostí. SZ je prý cennou pomůckou k probádání hlubin hříchu (§ 85). No, pane, faráři, to nám z toho SZ moc nezbylo, co? Ono z celé Bible vůbec. Zůstane jen tupá dogmatika (tomu říká dogmaticko-kritické čtení Bible, aby to vypadalo učeně).

Závěr (§§ 88-93) obsahují pár dobrých úvah, které jakoby chtěly smutný dojem z větší části knihy napravit, často si s jeho "hermeneutickým" přístupem protiřečí, ale moc to nejde. Když například vyzývá k otevřenosti při četbě Bible (§ 90), těžko tomu věřit, když té četbě svými kánony předem narazil pořádný náhubek. Ani vůči dogmatice kriticky nelze Bibli číst, pokud před tím postuloval ortodoxní požadavek, aby Bible byla vykládána právě dogmatem.

Celkově špatná byla otázka, co je v Bibli slovem božím. To se podle Bible děje v různých časech a situacích různým způsobem. Bible je dokumentem o tomto setkávání. Vrcholným slovem je Ježíš sám, jeho příběh (Žd 1, 1n - ř,l), který je plný významů, a to ne jen reformačního řešení spasení, jestli ze skutků nebo z víry. Proto je i nutné udržet Bibli, jakožto různá svědectví o něm, pohromadě, a ne je dokonce třídit stylem pana Kraegeho (podobně jako Luther), že je třeba Pavel důležitější než Jakub, protože Pavel mluví o milosti, kdežto Jakub o skutcích. Na Ježíšově příběhu je třeba postavit narrativní (vyprávění) hermeneutiku, protože to je hlavní styl biblických autorů. Stavět na kánonech v kánonu, to je stále to, co Hatina nazývá fundacionalismem, je to verbalismus, v podstatě fundamentalismus, jenom selektivní. Staví na výrocích, zatímco uniká celek. Pokud by takové kánony existovaly, musely by být těmi, které vytvořily kánon, ale to spasení pouhou milostí zjevně nebylo.

Kniha se na polici neohřeje. Poputuje do sklepa. Moc, co si z ní vzít, tam není. Přesto má i své dobré stránky: otevírá některé otázky, zabývá se tím, proč Bibli, proč ne jinou literaturu, otevírá otázky vztahu Bible k jiným knihám, svatým i nesvatým, když Bůh nemůže být vázán jen na jeden spis, formuluje důležité problémy. Jako kladné vidím nakonec i to, že autor k nim navrhuje svá řešení, protože jiné knihy na dané téma pouze shrnují historii a přístupy k hermeneutice, ale nic nenavrhují. Kniha by tedy mohla posloužit jako námět pro diskusi, ale vykopávací otázka by v ní musela znít: "proč takhle ne?"

Kniha má tedy své silné stránky, ale to, co slibuje, to neřeší. Není špatné ji přečíst, ale doporučit ji jako celek, to se zdráhám. Doufám, že na trhu jsou i jiné, a lepší, knížky, a že budou mít mlynáři příště lepší ruku při výběru.

---

Dále k tématu:

• Recenze knihy Thomase R. Hatiny Novozákonní teologie a hledání její závažnosti.
• Reakce na článek Jana Roskovce v Teologické reflexi.
• Láska až za hrob - recenze a reflexe knihy Fritze Rieneckera Das Shchönste kommt noch.
• Kultura nevnímání.
• Přednáška o hermeneutice Miloše Rejchrta v Křesťanské akademii, přednesené v Karlových Varech 1994 a vydaných časopisem Protestant v roce 1995 - JAK ROZUMĚT BIBLI:
• 1. díl,
• 2. díl,
• 3. díl.
• Téma hermeneutiky v tomto blogu.
• Téma hermeneutiky v biblickém blogu.

Otvírák na Bibli 10.

 Jak si opatřit další, externí, informace?

• 
  literární druh
• typ textu
• pozadí

V minulých krocích jsme hledali informace, které se týkají buď textu přímo, nebo jsou pro tento text specifické. Nyní pro ně půjdeme dále. Zatím ještě ne do komentářů, na to je ještě čas. Ale pustíme se do širší literatury: knihy o Bibli, o Novém zákoně, o epištolách, o rané církvi, či přímo o Pavlovi a jeho době. Napřed si však shrneme poznatky z kroku minulého.

Výsledky minulého úkolu?

Pokud jste se na to podívali důkladně, je jasné, že bychom už dnes nic jiného nepopsali. Ale doufám, že jste si to prošli a sami rozpoznali, co stojí za to si poznamenat, buď že vám to pomůže u výkladu tohoto oddílu, nebo i něčemu dalšímu. Homosexualitu jsme už řešili. Zkusme si demonstrovat přínos slovníku třeba opět na heslu moudrost, jímž jsme se zabývali nad konkordancí:

Adolf Novotný:    (AN)

• 
  potvrdil, že neexistuje biblické pojetí moudrosti, protože např. v SZ je mnoho různých způsobů pojetí moudrosti: může znamenat i zručnost.
• Na druhou stranu je zřejmý její kladný význam, je darem božím, ano, může dokonce reprezentovat Boha samotného.
• Jejím protikladem je bláznovství, jehož charakter je jednoznačně protibožský. Pavlova práce s těmito pojmy, zvláště v 1Ko a Ř je dost výjimečná a vědomě provokativní, ale ne normotvorná.
• I pro NZ (tam je heslo poněkud rychle sfouknuté) je moudrost cílem zbožnosti.

Nový biblický slovník:    (NBS)

• 
  Je obsáhlejší, věnuje se vyrovnaně SZ i NZ.
• Pokud jde o SZ, pak se tam opakují stejné postřehy, jako u AN, ale víc detailně propracované.
• Tím, že se AN novozákonnímu užití příliš nevěnoval, nelze je srovnávat.
• V zásadě se oba slovníky shodnou na celkově pozitivním hodnocení moudrosti. Všimneme si však, že oproti AN nepracuje NBS s biblickými výpověďmi v jejich literárních souvislostech, ale stále jakoby s dogmatickými výpověďmi. To se týká i míst, kdy hodnotí význam Pavlových výroků.
• V obou Zákonech klade důraz na antagonní poměr zjevené moudrosti vůči "světské," prý založené jen na intuici, zkušenosti a rozumu, a to hlavně té řecké. Tady už moc neargumentuje biblickými odkazy. Trochu z toho čiší spíš moderní  zápas theologů s vědou než skutečné otázky svatopisců. Zdá se, že zde z autorů mluví spíš jejich ideologický postoj, protože v Bibli takové napětí není.
• Velmi zajímavý je ale odkaz na Ř 11, 33 (ř,l). Je sice zvláštní, že pominul náš oddíl, ale je to prakticky jediný odkaz do Ř. A navíc dost příhodný, protože, jak jsme si řekli, že námi studovaný oddíl pouze připravuje prostor pro vrcholný výrok, pak je to právě verš tomuto předcházející: Ř 11, 32 (ř,l). Proto i tento s našim oddílem úzce souvisí.

Vzhledem k tomu, že je tento úkol už poněkud náročnější, nebudeme dělat větší shrnutí obsahů. Záleží to dost na Vás, které slovníky jste použili a na jaká hesla jste se soustředili. Důležité ale je si, vše podstatné, důležité i zajímavé, poznamenat pro další práci. Teď jen souhrn metodický: možná jsme se dozvěděli hodně věcí, které nám dal už průzkum konkordanční. Ale ani to není bez užitku. Alespoň se nám náš postřeh potvrdil z jiných zdrojů, a určitě byl i něčím doplněn. Podobné to bude, až se podíváme do komentářů. Půjdeme-li do nich s vlastními postřehy, budeme v tom víc autentičtí, a budeme je vnímat jak nezávisle na autorovi, tak i víc do hloubky a s větším pochopením.

Co ještě potřebujeme vědět?

Ale nestačí jen Bible, ani pomůcky pro Bibli přímo vydávané. Představa, že stačí číst jen Bibli, že tam je všechno, lichotí naší lenosti, ale ten, kdo ji někdy opravdu četl, pozná sám, že takhle to nefunguje. Ano, opravdu poctivý čtenář brzy zjistí, že těch informací potřebuje víc. Prošli jsme zatím odkazy, konkordance a slovníky. Mapy či synopse nám tady pomohou leda minimálně. Z map hlavně "Cesty apoštola Pavla," které bývají často součástí vydání Bible, ale hlavně Biblických atlasů. Na komentáře se vrhneme později; abychom s nimi dokázali držet krok, budeme si muset ještě trochu rozšířit obzory. V dnešní době je mnoho literatury, i v češtině, dostupné laikům. Naposledy všechno jistí internet, v poslední době i umělá inteligence (AI), i když se s ní teprve všichni učíme pracovat.

Jedna ze standardních biblických map:
Cesty apoštola Pavla.

Teď se ale podíváme na literaturu. Pominu odbornou; budu mluvit jen o té běžně dostupné. Literatura se může týkat:

• Bible jako celku,
• jen Nového zákona,
• pouze pisatelů, v našem případě Pavla,
• nějakého tématu,
• doby a místa vzniku,
• nebo může s námi studovaným oddílem souviset jen nepřímo.

Těžko říct, co tam budeme hledat. Hledáme totiž všechno, především to, co nevíme, takže ani nemůžeme vědět, že jsme to hledali. Také proto možná zjistíme, že mnohé z toho, co jsme si nastudovali, nám nakonec nepomohlo. Ale ani tak to nebude marné. Možná se nám to bude hodit jindy. Teď si spíš povíme o tom, jak bychom v těch knihách měli hledat? Ale určité vodítko by tu bylo:

• Autor,
• Spis,
• Okolností vzniku,
• Účel,
• Zákonitosti formy

Některé monografie o Pavlovi tady mohu vypsat - jsou to:

• Günther Bornkamm, Apoštol Pavel, ISBN 80-7017-175-3, Teologická a historická studie o životě, misijní činnosti a teologii apoštola Pavla. Bornkamm propojuje biblické texty s historickým kontextem a sleduje Pavlovo myšlení v rámci raného křesťanství. Dnes už trochu zastaralé.
• Wolfgang Trilling, Apoštol Pavel: Misionář a teolog, ISBN 80-7021-124-4, původní německý název: Mit Paulus im Gespräch, tedy asi jako Rozhovor s Pavlem. Kterýsi čerchmant nakukal redaktorům ve Vyšehradu, že tak tupý název bude pro lidi lákavější, ale holt, stalo se. Autor skutečně jakoby vede rozhovor s Pavlem nad jeho epištolami, čímž vzniká čtivá dialogická studie o Pavlově teologii, jeho misijním působení a duchovním odkazu. Přibližuje tak Pavla jako živého partnera v rozhovoru o víře, církvi a Kristu.
• Daniel Marguerat, Pavel z Tarsu, Muž, jenž se potýkal s Bohem, ISBN 978-80-86498-39-3. Autor přednáší Nový zákon na universitě v Lausane. Nakladatelství Mlýn, které tuto knihu vydalo, vydalo i jeho Úvod do Nového zákona, ale o tom, až budeme mluvit o literatuře širší perspektivy. Autor sice bojuje s různými stereotypy, spíš předpokládanými, ale odhaluje skutečnou podstatu Pavlova působení, která jde za stále se opakující souboj víry a skutků, jenž nikam nevede. Vydavatelství nemá moc dobře uspořádané stránky, je proto nutné na nich dost hledat. Odkázat přímo na cíl není možné.

Znovu ale připomínám, najít by se toho dalo i více, i od českých autorů.

Nebudeme opomíjet ani internet:

• Celkem slušné informace nabízí Wikipedie, česká, ale využijete-li svých jazykových znalostí, jistě získáte i informací více.
• V dnešní době je také třeba pracovat s umělou inteligencí (AI), i když její informace je nutné ověřovat. Zkusil jsem různým nástrojům tohoto druhu položit otázku: "Co je pozitivně známo o apoštolu Pavlovi a jeho působení?" Zkuste si to sami:
• Chat-gpt.
• Gemini.
• Copilot.
• Claude Anthropic.
• A další, které se mezi tím vyvinou, nebo které znáte a máte s nimi nějaké dobré zkušenosti.
• Své slovníky mají i theologické fakulty, například
• ETF UK
• KTF UK

Internet či AI dnes budí v kázáních a výrocích církevních osobností často spíš rozpaky a obavy, ale moudřejší je se začít učit tyto nástroje dobře využívat. To, že laickému čtenáři činí mnohé pomocné informace dostupnějšími, patří určitě mezi ty dobré. Tím, že se můj projekt v minulosti dost zdržel, jsme se dočkali právě třeba i té AI, proto se s ní můžeme učit pracovat společně.

Literatura širšího záběru:

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.
8. Práce s konkordancí.
9. Co si počít s biblickým slovníkem?
10. Jak si opatřit další, externí, informace?
11. Už jsme dospěli k četbě komentářů!

Samozřejmě že i tady lze využít výše popsané onlineové nástroje, takže se nyní budu věnovat už pouze literatuře. Půjde především o publikace, které se věnují Novému zákonu nebo době rané církve, kam Pavlův spis náleží. Avšak, zatímco u různých úvodů do Bible a Nového zákona víme, kam sáhnout, stačí si třeba podle obsahu nalistovat příslušnou kapitolu, třeba o rané církvi, o Pavlovi či jeho epištolách, u publikací s mnohem širším záběrem, třeba dogmatickým nebo historickým a morálním, to může být těžší. Kvalitní publikace by však měly na konci obsahovat rejstříky, nejlépe dělené na věcný a jmenný, ty nejlépe vybavené publikace mohou mít dokonce i rejstřík biblický, ve kterém si můžeme snadno hned nalézt, na kterých stránkách se pojednává přímo o námi studovaném oddílku. Stejně jako u konkordancí a biblických slovníků však musíme mít jasnou představu, co budeme v těch rejstřících hledat. K tomu nám může pomoct příprava, kterou jsme si udělali při interpunkční analýze. Současně si však musíme dále zachovávat otevřenost, aby nás zaujetí otázkami nezaslepilo, a my zůstali připraveni vyslechnout i taková sdělení, která jsme nečekali. I k tomu jsme si svá očekávání na počátku vypsali, abychom se od nich dokázali odpoutat.

Při veškeré otevřenosti si však musíme pár bodů, které budeme dále zjišťovat, vypsat:

• Kdy spis vznikl?
• Proč byl sepsán?
• Jak tehdy vůbec církev vypadala a co se v ní dělo?
• Co konkrétně se řešilo mezi pisatelem a adresáty a jak to bylo asi úspěšné?

Jen tak se přiblížíme pochopení toho, oč ve spisu doopravdy šlo. Už teď ale připomenu to, co bude tématem úplně posledního modulu, že tím ještě nebudeme hotovi s tou nejdůležitější otázkou, a sice, co z toho konkrétně vyplývá pro nás. Avšak bez toho prvního nemůžeme seriózně zodpovědět to druhé.

Z literatury širšího záběru, která je dostupná českému laickému čtenáři, lze doporučit například:

• Petr Pokorný, Literární a teologický úvod do Nového zákona, ISBN: 80-7021-052-4. Jo, je to už velmi odborné, ale myslím, že ne nedostupné i laikům. Záleží na míře, jakou chcete do problematiky proniknout. prof. Petr Pokorný byl jedním z mála evangelických theologů, který neulpíval na liteře, ale šel dál. Za mnohé svědčí i to, že ten úvod není jen theologický, ale i literární.
• Velmi doporučuji produkci nakladatelství Mlýn: specializuje se na velmi náročná témata, ale, zvláště v tzv. "Malé řadě," jsou tato témata podaná významnými odborníky všeobecně dostupnou formou. Bohužel nemá Mlýn uživatelsky moc vstřícné stránky a je těžké v nich vyhledávat. Doufám, že je přeci jen zmodernizují. Z jejich produkce vybírám, ale zdaleka to není vše, co lze doporučit:
• Daniel Marguerat a kol., Úvod do Nového zákona, ISBN 978-80-86498-78-2, oddíl III, zvl. kap. 9.
  
• Bernard Gillièron, Bible nespadla z nebe, ISBN 80-901589-0-0: tato kniha nám pomůže pochopit literární okolnosti vzniku Epištoly k Římanům (nehledě na to, že i ostatních biblických knih).
• tentýž - Církev právě zrozená, ISBN 80-907589-6-X, kde se naopak seznámíme s historickým a věcným pozadím toho, za jakých okolností epištola vznikla.

A mohl bych pokračovat. Je mnoho křesťanských nakladatelství, která produkují literaturu pro pochopení Bible, někdy horší, někdy velmi dobré, úrovně. Některá bohužel svoji činnost ukončují, jako Kalich. Naopak katolické nakladatelství, které směle produkuje i evangelickou literaturu, Vyšehrad, funguje dál. Ale práce nekončí, proto nabídka není nikdy vyčerpávající. Chci jen ukázat, že i český laický čtenář Bible má po čem sáhnout. Není nutné přelouskat všechno. Něco si zkrátka vyberte.

Odbornost odborné literatury se neměří nesrozumitelností, či dokonce těžkou dávkou nesnadno pochopitelných informací, ale fakticitou, argumenty, kterými autoři doloží, jak ke svým poznatkům došli, a jak moc jim lze věřit. Ale ze zkušenosti vím, že i ta populární literatura může být pro někoho "těžká". Ne proto, že by bylo složité ji pochopit, nýbrž že bourá některé naivní představy o Bibli a o křesťanské víře. Leckoho zaskočí, že Bible vznikala ve velmi složitém procesu, a ne, že by ji někdo přinesl hned hotovou. Je na vás, budete-li mít odvahu se tomu otevřít, zda chcete věřit pravdě, nebo svým představám. Kdo se však pustí do poctivého studia Bible, musí počítat s tím, že se jeho názory budou nutně měnit či vyvíjet.

Úkol:

1. Vypište si poznatky z literatury, které se vám hodily k práci s námi sledovaným textem.
2. Projděte si poznámky z celého procesu a vytvořte si z nich souhrny, případně si zapište, co ještě budete chtít, ano, co budete potřebovat, vědět.

Tím teprve budeme připraveni na práci s KOMENTÁŘem!

QR kód k získání veškerých
studijních materiálů,
k Otvíráku i mnohé další.
Materiály pro tento modul nesou označení
Ř 01, 18-32 - Analýza 05 - Práce s pomůckami - Shánění dalších informací.