Otvírák na Bibli 4.

Detailní segmentace, smyslové řádky

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.

Rozčlenění studovaného textu na menší celky v minulé kapitole nám doufám pomohlo uvědomit si, že každá takto vyčleněná buňka má svůj vlastní účel a nějak se vztahuje k ostatním. Nemusí to být přitom nutně struktura řetězu; vztahy se mohou napojovat paprskovitě, dvě buňky, které mezi sebou mají jinou, ji mohou přeskočit, jindy se vracet (i můj text zde by bylo možné podobným způsobem rozebrat). Pro další ponor do textu (při kterém si teprve ujasníme, čemu rozumíme, čemu nerozumíme a co nás oslovuje nebo odpuzuje a zda právem; co budeme potřebovat vysvětlit ...) uděláme totéž, ale s jednotlivými buňkami tohoto textu! Pustíme se do dělení, třeba uprostřed věty, na detailnější, tzv. "smyslové" řádky.

Struktura (možných) vazeb mezi prvky

Dělení na smyslové řádky

postup je poměrně jednoduchý: každé sdělení potřebuje dvě složky -

1. To, o čem bude řeč, to je to, co určuje téma, co je mezi mluvčím a příjemcem známé a jasné (alespoň se s tím počítá), takže na to lze navazovat, a
2. to, co se o tom říká, tedy obsah sdělení, o němž se předpokládá, že bude pro posluchače tím novým, co se o tématu dozví.

Bez prvého by se nedalo hovořit, bez druhého by to nemělo smysl. Pokud mezi mnou a mluvčím není nějaká, alespoň primární, shoda, že víme, o co půjde, je téměř nemožné navázat, i když budeme mluvit stejným jazykem, budeme si cizinci.

Bez druhého bychom jen opakovali, co obě strany vědí, takže by bylo sdělení bez obsahu.

Než se pustíme do dalšího kroku, dáme si trochu theorie:

Je to nutné, protože když něco děláme, musíme si uvědomit, proč? To, co nás čeká, bude trochu piplačka, a leckoho napadne, jestli toho skutečně není moc. Nestačí Bibli prostě jen tak číst?

Na počátku ano. Ale musíme si uvědomit, že text je starý. Vytržený z mnoha souvislostí. List k Římanům je například skutečným dopisem. To znamená, že byl napsán v určité době určitým lidem a řešil jejich problémy. My nevíme, jaká další komunikace mezi oběma stranami proběhla. Máme z ní jen jeden list jedné z nich. Jako bychom drze nakukovali přes rameno někomu, kdo si ten dopis oprávněně čte. Mnoho věcí nám může uniknout. Dopis byl navíc napsán pro kompletní přečtení, ne pro vytrhávání částí a destilování z nich nějakých nauk, jak bývá užíván. Jako sněhová koule cestou staletím na sebe nabalil mnoho výkladů, některé oprávněné, jiné jej zatěžují. Na text a jeho výklady jsme si zvykli, takže je s textem i podvědomě spojujeme. Sami jsme nějak zaměřeni a to nás při porozumění ovlivňuje.
Při detailním zkoumání půjde ne jenom o to, porozumět, co v textu je, ale očistit jej od všech historických nánosů i vlastních pokusů do něj něco vpašovat. Sami na sebe musíme dávat pozor zejména tam, kde máme pocit, že už mu rozumíme, nebo že dokonce dokazuje něco, co bychom chtěli, aby dokazoval. Když Pavel psal list Římanům, staral se o své a jejich problémy, ne o naše názory a přesvědčení, o dokazování či vyvracení našich "pravd".
Následující kroky budou tedy takovou cestou k řádnému seznámení s textem, po němž si teprve ujasníme, jaké další kroky využijeme a jaké pomůcky k tomu budeme potřebovat.

Posláním následujícího kroku bude, ujasnit si, co je v tomto sdělení čím? Za tím účelem budeme postupovat takto (dále tu budu už pracovat jen s textem Bible kralické, abych nepůsobil rušivě. V přílohách, na něž budu odkazovat, bude i řecký text):

Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, pravdu Boží v nepravosti zadržujících.

Tento verš jsem nakouskoval takto:

Zjevuje se zajisté hněv Boží	co se děje?
s nebe	odkud
proti každé bezbožnosti	proč?
a nepravosti lidí,
pravdu Boží v nepravosti zadržujících.	čí bezbožnost a nepravost?

(Takto jsem pochopitelně zpracoval celý oddíl. Zkuste si to napřed sami, pak to porovnejte s tím, co je v přílohách .pdf a .ppsx)

K čemu to bylo dobré?

K mnohému. Text byl doposud předivem vztahů, v nichž se hned na první pohled neukazují všechny souvislosti, i kdyby se jich ukázala většina. Text tak může na první pohled působit:

• srozumitelně, je to však falešný dojem, nebo neúplný.
• nesrozumitelně, za to nemůže ovšem text, jako celek, nýbrž detail, který je nutné odhalit a vysvětlit.
• chaoticky, asi jako zašmodrchaná vlna. My ji ovšem začneme rozmotávat, opatrně, aby se nám na ní neudělaly uzlíky, abychom tak dali dohromady, co se vztahuje k čemu a co s čím a jak souvisí - abychom se vyhnuli zmatkům i falešným domněnkám.

Právě takovým nakouskováním se ozřejmí, co působí dojmy srozumitelnosti, nesrozumitelnosti a významu textu. Nyní budeme připraveni zapátrat v tom, který prvek textu je tím činitelem, co považujeme za hlavní, co vedlejší nebo pomocné sdělení, a na co a jak bychom se měli zaměřit správně.

Tento krok nám teprve pomůže zvolit vhodné pomůcky k dalšímu studiu (slovníky, atlasy, komentáře, odkazy, konkordance ...).

Úkol do příště?

• jako vždy: zkusit to sám se studovaným textem,
• porovnat výsledky své práce s mojí v přílohách .pdf a .ppsx,
• případné rozdíly zkusit vysvětlit.
• Udělat si záznam do protokolu o tom, zda jsme v tomto kroku nepřišli na něco nového?
• Zkusit to s jakýmkoliv jiným oddílkem z Bible.
• Už to dále nebudu připomínat, ale stále si vedeme protokol.

Jako všechny předcházející, i tento krok nás někam posunul a zároveň připravil na kroky další. Zaměřili jsme nyní svoji pozornost k detailům, které se naučíme podrobně studovat v kroku příštím, kterým bude interpunkční analýza textu.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům

Jsme nejatheističtějším národem Evropy? A má být?

Některé věřící, zejména duchovenstvo, vydráždily minulý týden výsledky analýzy, kterou vypracoval v letech 2014-2016 v rámci projektu "European Social Survey" ředitel Střediska Benedikta XVI. pro náboženství a společnost" Stephen Bullivant.

Je zajímavé podívat se, jak a s jakými titulky o tom referovala média. Na televizi jsem se zrovna nedíval, a v rozhlasu, který jsem v té době poslouchal, ČR 3 Vltava, jsem žádnou reflexi nezaznamenal. Namátkou nejdůležitější zdroje:

• Novinky.cz: Mladé Evropany náboženství nezajímá. A Čechy už vůbec ne
• iDnes.cz: Ateismus vládne evropské mládeži. A Češi znovu vedou, říká průzkum

Je zajímavé, jaká byla reakce křesťanů, především duchovenstva, ale i laiků. Jeden můj bývalý kolega farář, a snad mohu říct i přítel, třebaže je to už bezmála dvacet let, co jsme se naposledy viděli, dokonce nervózně zareagoval, že není divu v zemi, kde se k moci s mohutnou podporou voličstva dostanou lidé, jako Miloš Zeman nebo Andrej Babiš. (Dlužno říct, že svůj omyl s pokorou, u duchovenstva nevídanou, uznal).

Naopak jiní se snažili výsledky průzkumu zpochybňovat: Novinky.cz, to přece není solidní médium a Lidovky, no jasně, jejich vlastníkem je estébák, slouha atheistického režimu, takže je jasné, kdo a proč si takový průzkum objednal! Další kontroval leteckým snímkem z Velehradu z některého z monstrózních setkání, čímž chtěl údajný nezájem mladých lidí o náboženství zpochybnit.

Celkově lze konstatovat, že reakce církevníků byla velmi nervózní až hysterická. Shodou okolností přinesla média i jinou informaci z oblasti náboženství, ale z jiného a jiného světa - z (ne jen) egyptského islámu:

• Info.cz: Odstup, ateisto! Proč mají Arabové takový problém s nevírou v Boha

Tak kdybych je chtěl s tímhle srovnávat, asi by se čertili. Tady přeci náboženství není předpokladem ani moci ani samotného přežití. Jsme přece zemí se svobodou náboženství, tudíž i svobodou k atheismu. A přece podobnost reakcí je nápadná:

• Nevěření je prezentováno jako úchylka,
• jako mravní nedostatek: absence nebo potenciální narušení hodnot, nezájem o hlubší stránky života, synonymum povrchnosti.

A k tomu ještě ta podivná česká národní obsese (ano, teď si také smočím): plivat na vlastní národ. Ale Češi? Pro Čecha vždy fuj, fuj!

Musím říct, že tu nervozitu křesťanů nechápu. Jednak jsme si už dávno měli odvyknout, že by náboženství mělo být chráněno zákony či kulturou. Víra je přece vždy něco výjimečného. Věřit se nedá z musu, ať vynuceného politickou mocí, nebo pod vlivem okolí, konformní náboženství.

Ani se nepotvrzuje, že náboženství (jakékoliv) je garantem morálky. Předně svoji morálku mají i zločinecké gangy. Ne všechna náboženství mají morálku, a morálka mnohých náboženství, včetně křesťanských církví, je někdy prapodivná! Vždyť udavačství v čarodějnických procesech a podobně, nebo krytí pedofilních kněží, aby nebyla poškozena pověst církve, to vše diktovala věřícím morálka, jenom trochu naruby. O rozporuplném vztahu křesťanů k morálce jsem se obšírně rozepsal v článku Med a smetana. Tady se chci zaměřit na jinou věc:

Že zejména v Evropě je velký odklon od náboženství už od dob Renesance a že pod racionální kritikou berou náboženské samozřejmosti za své, to je nám známo. Ano, v 80.-90. letech 20. století zachvátila českou společnost, zejména mládež, vlna religiozity. V těch 80. to byla hlavně reakce na komunistický režim a jeho uzavřenost, v 90. se zase mocně experimentovalo se vším, co bylo do té doby zakázané. Ale ještě v té době z toho tato společnost rychle vystřízlivěla a pokud si předtím náboženství dobylo nějaký kredit, prudce ho ztratilo. Nepomohly ne jen skandály duchovních, ale ani pokusy církví ukázat, kdo tu teď bude pískat. Vše samozřejmě dorazila restituce, k níž měli i křesťané sami dost rozporuplný vztah. Nic z toho však není důvodem k onomu odklonu.

V devadesátých letech se mnoho farářů utěšovalo, že koncepce dospělého, tudíž nenáboženského člověka Dietrich Bonhoeffera je mylná, což měla dokazovat právě ta vlna religiozity. Ta je utěšovala, ačkoliv ze zdrojů svého vyznání i vzdělání měli rozpoznat, že je v ní něco falešného.

Ano, je tu problém i pro tu analýzu samotnou, co je a co není zbožnost, nebo bezbožnost: když se mluví o tom, že Slováci či Moravané jsou zbožní, zatímco Češi bezbožní, nemohu souhlasit. Je zbožností to, že člověk podléhá náboženským vzruchům a hysteriím? Je to zbožnost, že chodím do kostela, protože to tak kolem mě dělají všichni, že jsem si to tak zvykl, že si nedovedu představit, že by svět mohl fungovat bez Boha? Jestli jsem od pražského arcibiskupa Duky slyšel někdy něco moudrého, byla to před víc jak deseti lety, to ještě arcibiskupem nebyl, odpověď na otázku, co říká na bezbožnost Čechů? Řekl, že se mu tohle příčí. Jistě, Češi se k náboženství nehlásí, ale v Ekvádoru je 95% katolíků, zbytek evangelíci a animisté, atheismus je na 0%, přesto je tu největší kriminalita, únosy turistů, vraždy ... proti tomu turista v Čechách nic moc neriskuje. To dokazuje, že Češi jsou si vědomi, že je nad nimi nějaká vyšší autorita, ačkoliv jí neříkají "bůh". Zato čemu to věří ti "zbožní" v Ekvádoru, to je otázka. Ostatně katolický kněz pan Vacek z Letohradu trefně rozlišuje mezi zbožností a pobožností.

Skutečně věřící lidé, tedy podle Bible věřící, by neměli víru považovat za normu a samozřejmost. Vždyť sám Ježíš nás varuje: (Mt 7, 13n || L 13, 24). Sami si svojí zbožností nemůžeme být jisti a neměli bychom na ni spoléhat! Proto, když někdo otevřeně přizná svoji skepsi vůči náboženství, měli bychom kvitovat jeho poctivost. Poctivý atheismus je upřímnější a tím lepší, než nepoctivá náboženskost. A proto by nás neměly výsledky této analýzy ani rozčilovat, ale ani zneklidňovat.

Naprosto falešné je dávat tento vztah do souvislosti s výsledky voleb, vždyť ony nedobropověstné, leč oblíbené, politiky volí především křesťané. A další z klubu, ogar z rodiny japonsko-korejských přivandrovalců, který nás straší imigranty, se na Moravě těší ohromné podpoře. Zdejší křesťané neváhají každého, kdo jej odmítá, onálepkovat jako vlastizrádce. Naopak mládež, která byla předmětem výzkumu, myslí většinou opačně, mezi 16. a 18. rokem však nemají volební práva. Jejich nezájem o náboženství tudíž volby neovlivnil.

Falešné je to i v tom, že třeba v Rusku je religiozita mezi mládeží silná; volili proto lépe, než Češi? O tom mám své pochybnosti.

Křesťané by měli skončit s považováním nevíry či nezájmu o náboženství za patologický jev. Je to prostě jednoduše tak, že náboženství lidi nepřesvědčuje. Nepotřebují ho. Ale pro skutečně věřícího by nemělo být náboženství "uspokojováním náboženských potřeb," jak tomu říkali komunisté.

Církve se samozřejmě mohou zamyslet nad tím, co dělají špatně, a jistě by se měly spíš než nad atheismem zamýšlet nad sebou. V zásadě však nelze říct, že nutně něco špatně dělají. Vždyť sami říkají, že víra je dar, tudíž ne povinnost. Ani povinnost Boha ji lidem dávat.

Atheismus je především důsledkem svobody vyznání. Toho, že nikdo není nucen víru vyznávat ani předstírat, což je dobře. Češi nejsou bezbožní, jen nepodléhají hysteriím tak snadno, jsou skeptičtější, kritičtější, což je dobře. A paradoxně právě to je dobře především pro věřící samotné, protože jen v takové atmosféře, kde náboženství není konvencí, kde není chráněno mocensky ani společenským tlakem, kde je výjimkou, se dá věřit upřímně a poctivě. Češi zřejmě mají méně náboženských potřeb, což mrzí především duchovenstvo, neboť by zde přes všechna varování theologů rádi nalezli nějaký navazovací bod, ale víra není uspokojováním potřeb, duchovním konzumem.

Naznačování, že si analýzu i s výsledky "někdo objednal", nějaký anciáš, je falešné. Ano, objednal. Byla to Římskokatolická církev. Prostě našla odvahu přestat snít o nějaké renesanci náboženství, a podívat se faktům do očí, hryznout do jablka, které je pro ni kyselé. Ale konečně víme, jak to je. Proto přijměme výsledky beze strachu a obviňování. Zamysleme se nad tím, proč my věříme a co bychom chtěli té své společnosti nabídnout. Je ostatně dobře, že nepodléhají náboženskému fanatismu. No jasně, nedá se asi spoléhat na to, že budou jednou nosit peníze do kostelních kasiček. Ale kdo ví. Však k víře se musí také dozrát ...

Otvírák na Bibli 3.

Překladů je na trhu dost, také s různými praktickými doplňky

pro snadné užívání a rychlou orientaci 

Co budeme v Bibli hledat?

V minulých dvou kursech jsme se naučili ujasnit si, co vlastně od četby Bible očekáváme a vybrat si k další práci vhodný překlad.

Čím se budeme při výkladu řídit?

Nyní na oba kroky navážeme a zužitkujeme je. Ale také rozvineme. Jednak jsme si vybrali překlad, který nám další práci usnadní, budeme však dále pokračovat v ujasňování si toho, o co studiem Bible vlastně usilujeme. Jestliže jsme si ujasnili a zaznamenali, co sami od Bible očekáváme, jde teď o to zamyslet se nad tím, co bychom v Bibli hledat měli, co nám ona chce sdělit a na co se při studiu Bible soustředit, po čem se ptát? V zásadě jde o to, abychom se otevřeli i tomu, co sami nečekáme a nepředpokládáme. Nebudu zde mluvit o častém, Biblí samotnou nepotvrzovaném, tvrzení, že garantem správného výkladu je Duch Svatý. Za tímto tvrzením jsou často ambice těch, kdo se cítí být jeho nositeli. Buď si to církev, nebo jednotlivci. Duch Svatý je garantem víry (J 14, 26), v Bibli je především tím, kdo otevírá "novou éru", věk (jak se mezi Židy věřilo) smíření po příchodu Mesiášově (Jo 3 || Sk 2), ale v žádném případě ne neomylnosti, nedává člověku do Bible vstupenku bez rozumové práce (2Pt 3, 16), vůbec není na Bibli, jako na nějakou esoterickou knihu, vázán. Tím operovali často blouznivci, kteří, když své nauky nemohli rozumem obhájit, prohlašovali je za vyšší, rozumu nedostupný, dokonce se jemu příčící, typ výkladu, proto se mu musí slepě věřit (Př 1, 7), ne o něm přemýšlet. Bůh však lidskou hloupost určitě nepotřebuje, vždyť je to on, kdo nám rozum do hlavy dal (Ef 5, 17). A ta slova z listu k Efezským by nás měla motivovat v dalším čtení. Duch Svatý nám pomáhá nalézt v příběhu Ježíše Nazaretského kosmický i osobní význam, zjevení boží vůle, jeho věčného záměru (Žd 1, 1-2). Tím se naše zkušenost propojí se zkušeností těch, kdo Bibli, hlavně Nový zákon, psali a tak máme jistou výhodu při snaze o porozumění, ale rozhodně ne patent na všeznalství. Chci se soustředit na technickou stránku četby a výkladu Bible, na to, co kromě modlitby pro to můžeme my sami udělat.

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.

Čtení Bible je poznamenáno mnoha výklady z dlouhé historie této činnosti. Vždyť musíme vzít v úvahu ne jen křesťanské potýkání s výkladem Bible, ale už s židovským, na které rané křesťanství v podstatě plynule navázalo a obohatilo jej o další postupy, známé především z Alexandrie. Jako sněhová koule na sebe Bible nabalila cestou dějinami spoustu výkladů, které se nám zadřely do podvědomí, ty nám porozumění usnadňují, ale nezřídka jsou i balastní, zavádějící, odvádějící od podstaty. My se nad tím nyní musíme kriticky zamyslet a udělat si v tom pořádek.

Trocha poučení z historie výkladu:

Vezměme si kupříkladu styl argumentace traktátu "Výroky otců" (Avot) z židovské Mišny, jehož III. kapitola obsahuje sérii výroků, odkazujících se s různými tvrzeními na Starý zákon. Teď není podstatné, jsou-li dobré či špatné, ale jak jsou na slova Bible navázána. Např. 4. (V českém vydání ISBN 80-900895-7-7; v elektronickém 3.) výrok: "Rabi Šim'on řekl: Tři, kteří jedli u jednoho stolu a nepronesli nad ním slova Tóry, jako by jedli z obětí mrtvých, neboť je řečeno: 'Všechny stoly jsou samý zvratek a výkal, místa není (Iz 28, 8)'." Avšak tři, kteří jedli u jednoho stolu a pronesli nad ním slova Tóry, jako by jedli ze stolu Božího, neboť je řečeno: 'Promluvil ke mně: toto je stůl, který je před Bohem. (Ez 41, 22b)'" A podobných reflexí je tato kapitola plná. Nejde o to, že by Bibli překrucovaly, ale že odkazovaná místa s tvrzením vůbec nesouvisejí.

Ovšem podobné reflexe najdeme třeba i v Novém zákoně, i když ne až tak odtažité. Především jsme si už od předkřesťanských dob navykli číst Bibli v kratších úryvcích, často vytržených ze souvislosti. Pak máme pocit, že nám "něco říkají", nebo že "něco dokazují".

Vybíráme oddíl z Bible:

Lidé (včetně theologů) většinou nedomýšlejí důsledky faktu, že Bible je almanachem starých židovských a raně křesťanských spisů rozličného původu a žánrů, které vznikaly jen v lehké závislosti na sobě, žádný ovšem jako součást uzavřeného systému, kterým se Bible stala definitivně až ve 4. století, nepočítáme-li fakt, že ke Starému zákonu přidala římskokatolická církev pár dalších na Tridentském koncilu v 16. století.

Obráceně je zvykem číst jen krátké pasáže: počínaje faktem, že kázat se nedá na celou Bibli nebo biblickou knihu, nýbrž jen na úseky, a konče oblibou biblických citátů na záložkách a podobně. Čtenáři Bible mívají dokonce své výtisky plné barevných podtržení, co se jim líbí, atd.

Ano, i my si to zkusíme na oddílku vytrženém z celku, ale nebudeme při tom zapomínat na několik důležitých faktů:

• Oddílek patří do většího celku, proto musíme mít jasno, proč jsme vyjmuli právě ten a v rozsahu, jaký jsme použili?
• Sám ten větší celek patří do celku nadřazeného (epistolář, Tóra, Žaltář, Starý či Nový zákon ...), proto je třeba myslet na to, jaké je jeho postavení v onom celku i v historii jeho vzniku?
• Sám vyjmutý oddíl je v nějakém postavení v knize, ze které jsme ho vybrali. Jak do něj zapadá a jakou funkci v ní plní?
• Aby to nebylo málo, protože nevznikal v uzavřeném systému, může čerpat i odkazovat na souvislosti, které jsou úplně mimo biblický text: na situace, zkušenosti, nebo literaturu, která součástí Bible není, třeba se ani nedochovala.

(o tom podrobněji zde)

Trochu jsem čekal, zda třeba nevyplyne nějaký návrh z komentářů a diskusí. Bohužel, dosud nikdo nereagoval. Ale nevadí. Rozhodl jsem se použít oddíl Ř 1, 18-32, a to z těchto důvodů:

• Jde o velmi diskutovaný oddíl, jímž bývá dokazována pravdivost všelijakých názorů:
• dnes nejvíc v diskusi o křesťanském postoji k homosexualitě a homosexuálům,
• je však i předmětem protestantsko katolických sporů o otázky svobodné vůle člověka a poznatelnosti Boha přirozeným rozumem.
• dalším tématem, které s předcházejícím souvisejí a které rádi řeší zejména evangeličtí theologové, je, zda zde apoštol Pavel podává obecnou anthropologii - nauku o zkaženosti člověka, nebo mluví o určité lidské skupině.
• Tato pozice v křesťanském, dogmaticko věroučném diskursu nejlépe odhaluje fatality povrchní četby, proto se právě na něm dá nejlépe demonstrovat význam hlubšího studia.
• Verš 18. odděluji od 17., protože přísudkem na počátku věty okázale nasazuje nové téma - zjevení (božího hněvu z nebe). Není to úplně jednoduché, ačkoliv jde o nejobvyklejší členění, ale třeba Bible 21 jej spojuje s vv. 16-17, protože už tam je téma zjevení uvedeno, a je jisté, že odtržením od předchozího verše může dojít k přehlédnutí souvislostí. Domnívám se však, že Pavel zde provedl dost výrazné nasazení nového tématu, takže si vystačíme jenom s tím, že nesmíme na širší souvislosti zapomínat.

Pro začátek výběr překladu: aktivnímu a hledajícímu čtenáři nabízím předně souhled většiny českých překladů tohoto místa ve formátu pdf. Možná se leknete, až to uvidíte, ale s dnešní technikou není moc složité, a ani to dlouho netrvá, si takovou pomůcku vyrobit. Hlavně už při tom si všimnete oněch překladatelských přístupů, o kterých jsem mluvil minule. Jako mnoho dalších činností při výkladu Písma Vás to přiměje k pozorné a detailní četbě.

Volba překladu:

Z vybraných textů jsem si pro další práci zvolil překlad Bible kralické z roku 1613. Není to proto, že by byl nejlepší nebo že ostatní jsou špatné. Naopak: souhled také odhaluje významovou bohatost pasáží, která četbou jednoho překladu unikne. Měl-li bych mluvit o vyloženě špatném překladu, tak je to Slovo na cestu, které ani není překladem, vůbec neodpovídá ani požadavkům "dynamického ekvivalentu", je to spíš velmi volná parafráze se svévolnými vsuvkami nepatřičných významů. I ten ale může někomu v základní orientaci po Bibli pomoct, asi jako některá "dětská" vydání bible. Ke studiu je ale naprosto nevhodný. Bibli Kralickou jsem vybral proto, že na rozdíl od ostatních (včetně Studijního překladu) zachovává přechodníky a tím i strukturu, která je pro další práci významná.

Problém s Kralickou Biblí na internetu:

Zde musím na okraji zmínit problém s textem tohoto překladu na internetu: prakticky všude, kde se nabízí Bible kralická, ať už on line nebo v aplikacích, jde o stav z roku 1579 z překladu tzv. Šestidílky. To se týká i třeba Evangnetu. Může se zdát, že je to jedno. Avšak porovnáním obou překladů v souhledu zjistíme, že původní text je od toho definitivního z roku 1613 značně odlišný, významně se rozchází i s řeckým textem. Proto je třeba dále pracovat s tou poslední verzí. Ta je dostupná v mobilní aplikaci And Bible nebo na stránkách ETF UK (tento odkaz nyní bohužel nefunguje, protože ETF UK, údajně ze strachu před hackery, podmínila přístup na své stránky registrací, ale nikde nenabízí možnost se zaregistrovat. Její stránky jsou dnes pro veřejnost nepřístupné, ale třeba se to časem zase změní).

Hrubá segmentace...

Struktura Ř 1, 18-32

... je nutná, protože naše mysl není skutečně schopná vnímat v celku, jen epizodicky. Podvědomě i zcela promyšleně ten, kdo něco sděluje, sám své sdělení strukturuje. Jediným problémem je, že je to jeho systém, ne náš, proto může text působit chaoticky. Abychom se v něm vyznali, musíme si ho zpřehlednit, uspořádat pro sebe. Autor mu systém dal, teď jde o to rozpoznat, jak to udělal:

• gramatické prostředky: předložky, spojky, částice ...
• obsahové: změny tématu nebo jeho rozvoj, dějové zvraty ...
• vstupy či odchody osob, změna prostředí a kulis ve vyprávěních ...
• změny rytmu atd. ...

Text Ř 1, 18-32 jsem nakouskoval na úvod - v. 18, dvojí paralelní nástin důvodu Božího hněvu - vv. 19n a 21n, Bůh je vydal vv. 24n a 26n, tedy opět paralelní texty, a konec: shrnutí důsledků Božího hněvu ve vv. 28-32, které připravují čtenáře na následující sdělení.

Postupoval jsem takto:

·        Dvojí „διοτι“ (nebo, proto) (vv. 19 a 21) odděluje gramaticky oba úseky od předchozího, čemuž odpovídá i téma.

·        Podobně dvě tematicky paralelní části vv. 24-25 a 26-27 odděluje fráze o tom, že „proto je Bůh vydal …“ (vv. 24 a 26), navíc je od sebe dělí doxologie zakončená „amen“ (v 25).

·        vv. 28-32 pak vše předchozí shrnují a připravují pokračování v následující kapitole.

Názorně si to můžete prohlédnout v příloze pdf nebo v prezentaci téhož.

Co dál?

1. zkuste to po mně, třeba to pojmete jinak. Není jedna jediná možnost, každá má svá pro i proti. Už zde chci upozornit na důležitost debaty o postupech a výstupech.
2. Udělejte to s jakýmkoliv jiným textem.
3. Poznamenejte si do protokolu, který si vedete, jaká nová odhalení jste získali.

Získali jsme nyní přehled o vnitřních vztazích vybraného textu. Budeme sledovat dále jeho přesahy do celku i do jiných dokumentů.

Myslím, že už nyní je zřejmé, že tradiční otázky, které si čtenáři nad tímto textem kladou, mohou být zavádějící, že text je významově mnohem bohatší, navíc se v něm jedná o věcech, které máme sklony přezírat.

Příště se podíváme na to, jak se do textu ponořit hlouběji a začít klubko jeho významů rozplétat.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům