Otvírák na Bibli 2.

Nemáme těch překladů nějak moc?

Vybrat vhodný překlad?

V minulém dílu jsem Vás vyzval, abyste se pokusili nad konkrétním Biblickým textem o čtenářskou sebereflexi. Zatím žádná reakce nepřišla. Snad časem. Ale než se do toho člověk pustí, ano, je tu ještě jeden krok, který  nemůžeme vynechat, nad kterým Biblickým překladem budeme uvažovat?

No jistě. Bible, s níž většina čtenářů přichází do styku, není ta Bible, jakou měli před očima její původní a autory cílení čtenáři. Většinou jde o překlady, a překládání je vždycky problém. Z mnoha důvodů totiž nikdy nelze text z jednoho jazyka převést do jazyka jiného, aniž se překladatel musí rozhodovat, co vyzdvihne jako hlavní, a naopak, co upozadí, nebo dokonce zcela obětuje.

Problém překladů řešil lid boží staré i nové smlouvy po celé své dějiny, tedy otázku, který překlad je ten správný, nebo vůbec, je-li správné Bibli překládat? Není "slovem božím" pouze v originále? Vezměme jen v úvahu, že muslimové se svým Koránem nakládají podle podobné logiky: ať jsou jakékoliv národnosti, čtou jej výhradně v arabštině, a to i tehdy, když arabštině nerozumějí! Pokud jste však četli Korán v nějakém českém překladu, pak vězte, že skutečný Korán jste nikdy nečetli.

I v běžných knihkupectvích je nabídka biblí

a překladů vskutku bohatá

Židé jsou v tomto méně rigidní, přesto ani pro ně není starý zákon či Talmud tím pravým, není-li v původním hebrejsko aramejském znění. Ale i oni potřebovali od antických dob všelijaké překlady, ze kterých dnes hlavně čerpá textová kritika.

Podobně, když začala upadat znalost původních jazyků Bible - hebrejštiny s aramejštinou a řečtiny, a mezi křesťany začaly vznikat divoké překlady do latiny (vetus latina: Afra a Itala), rozhodla se západní církev do toho vnést pořádek, pověřila Jeronýma, aby mezi nimi našel nejlepší, ale on místo toho připravil nový, vlastní, známý dnes jako Vulgata. I to bylo předmětem diskusí, ale nakonec se právě ona stala oficiálním textem této církve, v jiných jazycích neměla být šířena. Paradoxem bylo, že ne původní znění, ale už překlad!

Už před reformací však vznikaly překlady do jazyků nových národů v Evropě. Na českomoravském území byla tato činnost obzvlášť intenzivní. A je dodnes. Někdo tvrdí, že je to chyba, já za tím vidím spíš chvályhodný zájem o Bibli a její význam v našich dějinách.

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.

O překladech, které má český čtenář k dispozici, jsem psal jinde. Nebudu se tu o tom podrobně rozepisovat. Jen připomenu, že nové překlady mají těžký život, a bylo tomu tak vždycky. Lidé mívají sklon vybírat si jeden, na který by přísahali. Pro mnohé evangelíky je dodnes nedotknutelná Bible Kralická, pro některé dokonce její znění z 16. století; že její následné korekce 1603 a 1613 byly nutné, neuznávají. I po roce 1613 k nim docházelo, ale pro Biblické společnosti je rozhodující ta poslední předexilní - 1613. A přece evangelíci nezaháleli: i Komenský recenzoval Kralickou, pořizoval též vlastní překlady. Známý je nový zákon profesora Žilky. Z evangelického prostředí vzešel popud k vytvoření Českého ekumenického překladu (ČEP), k němuž se však dodnes mnozí staví s odporem, protože jen Kralická je ta pravá. Za zradu byl považován i pokus o revizi Bible Kralické, o nějž se pokoušeli dva faráři, přestože jejich vlastní motivací byla úcta k tomuto překladu a fakt, že komise, která pořídila ČEP, vlastně opustila původní plán jen Kralickou zrecenzovat, považovali rovněž za zradu a tragédii pro celou ČCE.

Katolíci, jiné církve a mnozí soukromníci (např. Miloš Pavlík), dokonce i Židé (Tóra Sicher-Hirsch) se pouštějí do překladů dál. To někteří sledují s nelibostí. V některých kruzích se dokonce šíří tvrzení, že správný je ten překlad, který byl v daném jazyce první, další už jsou svévole. I to by bylo těžké určit, který to vlastně byl. Jeden profesor evangelické teologické fakulty - tehdy Komenského evangelická bohoslovecká fakulta, prý tvrdil, že Kralická byla produktem Reformace, a pokud by měl být pořízen překlad nový, musela by proběhnout nějaká nová reformace. Jenomže dobrá církev se reformuje stále. Zastírat jistě nebudeme, že mnohé překlady nevznikly z upřímného zájmu o Bibli, nýbrž v rámci konfesijních bojů, kdy se jedním překladem bojovalo proti jinému. I tak mohly ovšem vzniknout perly:

Vydavatelé Biblí pamatují na všechny

věkové kategorie čtenářů.

V anglosaském světě je dodnes ceněn Překlad krále Jakuba (KJV), mladší brácha Kralické, i když je neustále recenzován, zatímco souběžně vznikají překlady nové. Zajímavé je, že pohnutkou pro krále, aby takový podnik inicioval, nebyl zájem o Bibli, nýbrž strach z toho, že zvláště v kruzích independentů divoce vznikající překlady podrývají jeho autoritu. Ovšem jako král si mohl dovolit zafinancovat vznik tak důkladné vědecké obce, jaká před tím ani potom neměla obdoby svojí interdisciplinaritou: protože se v Bibli objevují jevy z různých oborů, byli v komisi botanici, biologové, geografové, lékaři ... takový tým je skutečně unikátní! (National Geographic 12/2011)

Pokud jde o české katolíky, jejich laici čtou podle své nátury svobodně jakékoliv překlady. Hierarchie však vyžaduje, aby četli jen takové, které mají svolení "nihil obstat". Podmínky k udělení jsou přitom dost přísně definovány kanonickým právem článkem 825. Požadavkem přitom je, aby překlady byly opatřeny mezititulky a vysvětlivkami, aby si čtenář nevykládal některé pasáže špatně. Překlad musí být věrný originálu, současně však v souladu s "dvoutisíciletou tradicí církve". U vědomí, že překlad formuje jakousi odbornou terminologii církve a její liturgický jazyk, požaduje soulad s tradičním slovníkem. Kupříkladu jméno Ježíšovy matky musí být důsledně psáno "Maria" aby se tak odlišilo od jmen jiných Marií. Současně musí mít liturgické kvality. Myslím, že tyto požadavky mimo jiné přepínají požadavky na překlad, spojují mnoho protichůdných hledisek, jsou poznamenány nedůvěrou v rozum laiků a přehlížejí, jak dostupné jsou dnes veškeré potřebné informace. Poznamenalo to i ČEP, který "nihil  obstat" má. Katolíci však nejvíc využívají Bognerův tzv. Český katolický překlad, v rukou katolíka ovšem klidně uvidíte i Bibli 21, dost diskutabilní podnik, který Česká biskupská konference odmítla. Nihil obstat či imprimatur má ale jinak velké množství překladů.

Nekatolické církve u nás mívají vztah k překladům komplikovaný. Zpravidla se hlásí k zásadám renesanční Reformace, požadující Bibli v jazyku dostupném lidu, současně k humanistické zásadě ad fontes. Jejich vztah však velmi poznamenalo rekatolizační tažení proti Bibli kralické. Některé proto jiné než Kralickou odmítají. Církev bratrská dokonce dlouho odmítala i její upravenou verzi z roku 1613, lpěla na verzi tzv. Šestidílky z let 1579-1593. Českobratrská církev evangelická sice žádný formální předpis pro užívání Bible nemá, přesto se v ní traduje, že smějí být užívány jen dva překlady: Kralická a ČEP. Formálně lpí na tom, aby kázání i theologie vycházely z původních textů, z vlastní zkušenosti však vím, že pracovat s původními texty je v ní schopen málo kdo.

Nechci řešit, který překlad je "správný" či snad "nejlepší". Překlad je vždy překladem, je vždycky dobré, má-li člověk přístup k originálu, ale i to byl výdobytek Reformace (a knihtisku), že se začala překládat do všech možných řečí, i takových, které toho podle dřívějšího mínění nebyly hodné. Naopak, chtěl bych Vás povzbudit, abychom si tohoto díla předků víc vážili a snažili se jej vytěžit co možná nejlépe, a neupínali se na jeden, i když ho máme rádi, jsme na něj zvyklí a tak dále.

Důvody, proč i tak malý jazykový prostor, jakým český nesporně je, potřebuje tolik překladů, jsou nasnadě:

1. mění se čeština,
2. mění se i naše poznatky o původních jazycích,
3. zpřesňují se poznatky o Biblických reáliích,
4. objevují se nové a nové rukopisy Bible, zejména pro nový zákon,
5. hlavně však není jen jeden překladatelský přístup, a žádný není "jediný správný", každý vystihuje určitou stránku toho původního textu, zatímco jinou upozadí.

Ukázka ryze české studijní pomůcky www.davar3.net.

Práce s překlady

Co s tím čtenář? Dobré je, srovnávat si různé překlady. Ani Vás dnes nemusí děsit představa stolu plného knih, které se navíc chtějí stále zavírat. Jsou dnes na to elektronické pomůcky, ať softwarové, nebo online. I laik tudíž může mít vše po kupě, dokonce třeba v mobilu. Někdo se nad tím pohoršuje, kam to ten svět spěje, ale také čteme Bibli v kodexu, ne na svitcích či dokonce na nějakých tabulkách. Modernizace četbu Bible provázela od počátku. Raději se snažme těchto nástrojů maximálně využívat.

Druhy překladů a způsoby překládání

Často lidé měří kvalitu překladu doslovností, ale doslovný překlad jednak není možný, a hlavně by byl nesrozumitelný. O Bibli Kralické se někdy hovoří, jako o doslovném překladu, ale je mnohem odvážnější. Dřívější pokusy Jednoty českých bratří byly doslovné.

And Bible pro smartphony.
Další pomůcky zde.

Doslovnost není jedinou kvalitou překladu. Důležité je uvědomit si, že text má dvě části, které si vzájemně slouží, ale rozhodně nejsou totožné: formu a obsah. Každý překladatel si především musí ujasnit, které složce dá přednost. Podle toho vznikají různé typy překladů:

Formání překlady se snaží především uchovat strukturu původního textu, často za cenu nesrozumitelnosti. Nejsou vhodné pro první četbu, ale určitě mají své místo na pracovním stolku (obrazovce) čtenáře, který usiluje o hlubší porozumění.

Smyslové překlady, často mylně označované za "volné", se snaží převést smysl způsobem maximálně přiměřeným čtenářovi a jeho jazyku. Působí přirozeněji, obětováním formy se z nich však vytrácejí některé strukturální souvislosti. Jejich životnost je krátkodobá, protože cílí na velmi konkrétního čtenáře a dobu. Jejich příprava je přitom dost náročná, jelikož víc než formální překladatel musí smyslový znát cílový jazyk, jeho literární zvyklosti a způsoby vnímání v dané době. Jejich místo je určitě u prvotního čtenáře, jsou vhodné jako misijní, ale pro hlubší studium mohou také pomoct jako svého druhu komentáře.

Estetické překlady jsou překlady, které vznikají z důvodů uměleckých. Ale už staří rukopisci se někdy snažili vnášet do Biblického, zejména novozákonního, textu estetické úpravy, aby při bohoslužebném čtení působily slavnostněji, učesaněji. To lze říct o celé tzv. Byzantské tradici novozákonních rukopisů, do níž patří i Textus Receptus (Stefanus), který byl podkladem většiny humanistických překladů i následných až do 20. století, tedy i Bible Kralické nebo KJV. V českém prostředí překlad vyloženě liturgického, estetického charakteru chybí. Katolický požadavek takového překladu chápu a dokonce i potřebu společné odborné a liturgické terminologie vyznavačské obce. Současně si však nemyslím, že by se na to muselo pamatovat u všech překladů. Soudím, že by se měly tyto požadavky omezit jen na překlady užívané v bohoslužbách.

Co s tou spoustou překladů?

Podrobnosti o jednotlivých překladech se dají sehnat na internetu leckde (příklad). Sám jsem se jimi zabýval ve výše zmíněném článku. Tady mi jde spíš o to, jak s překlady pracovat a jak využít jejich potenciál.

Pokud Vám nejsou původní jazyky dostupné, snadno srovnáním překladů Vámi studovaného místa v Bibli zjistíte, která místa představují pro překladatele problém, ale také kolika způsoby lze třeba i Vám důvěrně známé místo pojmout.

Pokud jste naopak s to číst Bibli v původním znění, ani tehdy není bez zajímavosti zjistit, jak si různí lidé nebo celé týmy s daným textem poradili, jak k nim dané místo promlouvalo? To je to, co nazývám svého druhu komentářem.

Úkol 2:

Vezměte text, který jste si vybrali pro první úkol v minulém článku, ale klidně třeba i nějaký jiný, vyberte si z mnoha nabídek o kterých jsou zde zmínky několik překladů, dejte si je do tabulky, třeba ve Wordu nebo v Excelu do souhledu - verš proti verši, a zkuste si je porovnat:

1. v čem se shodují a kde se rozcházejí (podtrhnout nebo vyznačit)?
2. Zkuste odhadnout, proč dochází k těmto rozdílům?
3. Jakou překladatelskou strategii sledují autoři jednotlivých překladů?
4. Určete, jak závažné pro porozumění textu tyto rozdíly jsou?
5. Ujasněte si, zda Vám srovnání těchto rozdílů porozumění komplikuje, nebo naopak otevírá nové významy?
6. Zde si vezměte k ruce poznámky z minulého úkolu, porovnejte svá očekávání s tím, jak se Vaše pochopení srovnáním překladů vyvinulo a doplňte si nové poznatky.
7. Z překladů vyberte ten, který nejvíc vykazuje znaky formálního překladu, a ten použijte v příštím kroku, kterým se budeme zabývat v příštím díle: ORIENTACE V TEXTU.

Pro další kroky budeme totiž potřebovat takový text, který nejvíc zachovává formální strukturu textu.

Přeji požehnanou četbu.

Jedna z mnoha onlinových pomůcek: www.bibleserver.com

Pro zájemce o hlubší studium jsem připravil i pár srovnání v dokumentu pdf zde.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům

Otvírák na Bibli 1.

V nedávné trilogii úvah o práci s Biblí jsem se soustředil hlavně na pnutí ohledně výkladu Bible mezi laiky a odborníky. Tehdy jsem se zamýšlel nad nesmyslností tohoto sporu. Předně, kdo je to laik a kdo odborník? A není spor o kompetence k četbě a výkladu Bible ve skutečnosti naprosto nesmyslným sporem o neomylnost?

Podtrhl jsem tenkrát, že kompetentní jsou k četbě i výkladu oba tábory, laici i odborníci, ale je třeba odlišit laika od diletanta, od hlupáka, který pohrdá poučením (Př 1, 7b). Kompetentní čtenář by se měl umět stále ohlížet za sebe, zda to, jak Bibli porozuměl, je správné. Být zdravě sebekritický.

V nové sérii úvah bych se chtěl nad možnostmi laické práce s Biblí zamyslet metodicky: jak postupovat, na co se zaměřit, a čemu se i třeba vyhnout. Budu při tom zabrušovat i do práce odborné, a to ze dvou důvodů:

Otvírák na Bibli

1. Začínáme ...
2. Vybíráme vhodný překlad
3. Co budeme v Bibli hledat, výběr oddílu a hrubá segmentace
4. Detailní segmentace, smyslové řádky
5. Uvědomění si významů - analýza vlastního vnímání textu
6. Vraťme se ze stromů do lesa ...
7. Analýza tématu.

1. V minulé sérii jsem poukázal na to, že laická i odborná práce se řídí prakticky stejnými principy. Rozdíl je jen v intenzitě a hloubce, v použitých nástrojích.
2. Laická i odborná práce s Biblí se vzájemně prolínají. Za falešný přitom považuji důraz na údajnou samostatnost laické četby, která staví laiky proti odborníkům do nějaké opozice. K četbě Bible člověk nutně potřebuje doplňkové informace, a kde je získat, než u odborníků? Pokud je nedají na internet, ani Google či Wikipedia člověku nepomohou. Nikdo samozřejmě nezakazuje laikovi Bibli samostatně číst. Avšak moudrý laik radou nepohrdne. Navíc Bible vznikla ve společenství a pro společenství. Čte se v obecenstvích. Konfrontace různých pohledů je vždycky obohacující, proč zrovna u Bible by to platit nemělo? Přístupnost Bible laikům neznamená, že si ji bude člověk číst ve skanzenu svého nitra, izolován od vlivu z okolí. Naopak, potřebuje i širší literární rozhled, komunikovat i s jinou literaturou, než je Bible, aby se v Bibli zorientoval. Spíš si řekneme, jak si potřebné informace opatřovat, než jak se bez nich obejít.

Začínáme ...

První, na co by se měl každý čtenář Bible zaměřit, je otázka, proč Bibli vlastně čte? Co od toho očekává? Pokud se Vám zdá tato otázka zbytečná, uvědomme si, že k žádnému textu nepřistupujeme bez očekávání. To pak ovlivňuje, jak čtené vnímáme. Je to podobné, jako s turistikou: kdosi prohlásil, že když si zajedeme třeba do Paříže, stejně tam nevnímáme to, jaká Paříž je, ale pídíme se po tom, co v ní už někdo viděl před námi a něco o tom napsal. Tak to bývá i s Biblí. Pokud máme vyposlechnout něco nového, musíme alespoň na chvíli odhodit všechna očekávání, která nám mohou k porozumění pomoct, stejně jako nás mohou zaslepovat či mást.

Lze to vůbec? Ne. Ale je třeba se z jejich vlivu vymanit alespoň tím, že si svá očekávání uvědomíme.

Než se pustíme do četby ...

... je dobré zamyslet se nad tím, proč to dělám? Jak Bibli a smyslu její četby rozumím? Co si myslím, že mi její četba přinese? Nad tím je třeba se zamyslet obecně i nad konkrétním místem, do jehož četby se chci pustit. Je dobré někam si odpovědi na tyto otázky poznamenat, a v dalších krocích sledovat, jak byla má očekávání naplněna: byla naplněna, překonána, nebo přinesla zklamání? Posunul jsem se během studia Bible někam dál, nebo jen potvrdila, co jsem si už beztak myslel?

Pozorná četba:

Přečtený text si pro jistotu přečteme alespoň dvakrát, abychom se ujistili, zda nám něco neuteklo.

To je úkol číslo jedna: zvolte si konkrétní místo v Bibli, a zkuste ho s touto předběžnou sebereflexí prostudovat. Když mi své zkušenosti popíšete do komentářů, budu rád.

Příště ...

... se podíváme na volbu překladů.

Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům