Prohledat tento blog

2024-11-22

Večeře Páně? Jen podle Bible! II

 Podmínky či překážky pro vysluhujícího?

(pokračování starší série)

Jeden z obrázků od AI, která
dostala za úkol vytvořit
steampunkový obrázek
transsubstanciace.
Nedávno jsem se dozvěděl, že někteří katolíci mají problém přijímat eucharistii z rukou jáhnů a pastoračních asistentů, nedej Bože asistentek (!), protože mají sice téměř kompetence kněží, ale bez celibátu. Prý je odpuzuje představa, že mohli mít chvíli před obřadem pohlavní styk. Tím se dostáváme ke kapitole, že ne jen pasivní, ale zejména aktivní účast na tomto obřadu je už od prapočátků zatarasena oblakem podmínek. Dá se říct, že už od Didaché. Ale co na to Bible? Jo, tak v té bychom museli hrabat špendlíkem, abychom tam o tom našli byť jen řádek. A přece to tam mnozí našli!

Většina církví, počínaje římskokatolickou, ale shodnou se s ní na tom většinou i evangelíci, zejména evangelikálové, je třeba vysluhujícímu udělit speciální pověření. V té katolické je to kněžské svěcení, které je též považováno za svátost, ale může ho suplovat i pověření jáhenské či pastoračního asistenta, v nouzi i kdokoliv, pokud možno věřící. Kněz je však reprezentuje samotného Ježíše. Tím, a také tzv. apoštolskou posloupností, se zvláštní funkce vysluhujícího vysvětluje. Podobné je to v pravoslaví. Evangelíci, třeba právě ČCE, má k tomuto účelu tzv. ordinaci, která ale jako svátost chápána být nemá. Evangelíci ostatně zdůrazňují všeobecné kněžství. Přesto, kněz, farář, či jiný pověřenec, je v postavení mysthagoga, který účastníkům, komunikantům, prostředkuje styk s čímsi nadpřirozeným, co je obestřeno mnoha tajemstvími, nejasnostmi a zároveň posvátnou hrůzu budícími zkazkami.

Je to skoro neuvěřitelné, ale i tohle někteří najdou v Bibli! Avšak ani Didaché, která zná podmínky pro křtitele, se osobou vysluhující eucharistii nezabývá vůbec! Stejně ani v Bibli nenajdeme jedinou zmínku o tom, kdo by měl být pověřený s chlebem a vínem nakládat. Abych řekl pravdu, ať jsem hrabal kde jsem hrabal, vždy jsem se setkal s tvrzením, že to tak "sám Pán poručil," aniž by se řeklo, kde. Například v Bratrském vyznání XIV/6 čteme:

"Také dále učí tomu, že s tou služebností neb svátostí Páně nic jiného nemá činěno býti, než to, což jest od samého Pána Krista oznámeno, ustaveno a zjevně přikázáno, kterýžto podávaje učedlníkům svým obzvláštně chleba, těmito přesvětlými slovy svými přikázati ráčil: Vezměte a jezte. Též podávaje obzvláštně kalicha poručil: Píte z něho všickni. A tak podle toho přikázaní Páně učí, že tělo a krev Pána Ježíše Krista má toliko rozdáváno od služebníků církve, a společně od věřících křesťanů přijímáno býti; a nemá býti za živé neb mrtvé znovu obětováno, ani ku poctě a pokloně vystavováno neb pozdvihováno, ani sem neb tam pověrně nošeno a v nějakých skrýších schováváno."

Je tam zjevný logický faul: bratří odkazují na tzv. ustanovující texty (podrobně viz zde), kde se ovšem nic takového neříká.

Česká synopse tzv. ustanovujících textů.

Z přiloženého je tedy zřejmé, že jedena z otázek, které církve řeší jako naprosto zásadní, nemá v Bibli ve skutečnosti oporu žádnou. Pro Bibli to prostě není problém. Ježíš mluví o tom, že kdykoliv budete jíst ... a pít ..., ale nikde se neřeší žádné technikálie! Dokonce ani text Pavlův, ačkoliv ten různé nepořádky při tomto obřadu řeší. Je možné rozumět tomu tak, že tehdy to nebylo nutné a rozumělo se to samo sebou, ale to by pak také bylo bezpředmětné, protože o těchto samozřejmostech můžeme jen spekulovat. Je těžké představit si, že, kdyby to bylo tak důležité, nebyla by o tom žádná zmínka.

Pokud tedy můžeme vztáhnout na otázku, kdo má chléb a víno vysluhovat, nějaký biblický verš, mohl by to být jedině, ale opravdu jen velmi volně, text z Mt 24, 45-51 (ř,l):


"Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘ a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů."

"Τίς ἄρα ἐστὶν ὁ πιστὸς δοῦλος καὶ φρόνιμος ὃν κατέστησεν ὁ κύριος ἐπὶ τῆς οἰκετείας αὐτοῦ τοῦ δοῦναι αὐτοῖς τὴν τροφὴν ἐν καιρῷ; μακάριος ὁ δοῦλος ἐκεῖνος ὃν ἐλθὼν ὁ κύριος αὐτοῦ εὑρήσει οὕτως ποιοῦντα· ἀμὴν λέγω ὑμῖν ὅτι ἐπὶ πᾶσιν τοῖς ὑπάρχουσιν αὐτοῦ καταστήσει αὐτόν. ἐὰν δὲ εἴπῃ ὁ κακὸς δοῦλος ἐκεῖνος ἐν τῇ καρδίᾳ αὐτοῦ· χρονίζει μου ὁ κύριος, καὶ ἄρξηται τύπτειν τοὺς συνδούλους αὐτοῦ, ἐσθίῃ δὲ καὶ πίνῃ μετὰ τῶν μεθυόντων, ἥξει ὁ κύριος τοῦ δούλου ἐκείνου ἐν ἡμέρᾳ ᾗ οὐ προσδοκᾷ καὶ ἐν ὥρᾳ ᾗ οὐ γινώσκει, καὶ διχοτομήσει αὐτὸν καὶ τὸ μέρος αὐτοῦ μετὰ τῶν ὑποκριτῶν θήσει· ἐκεῖ ἔσται ὁ κλαυθμὸς καὶ ὁ βρυγμὸς τῶν ὀδόντων."




Odkazy pod čarou k tématu:

Žádné komentáře:

Okomentovat

P‌ravidla diskuse:

1. mluvit věcně, výstižně a ne zbytečně dlouze.
2. mluvit k věci.
3. nechat mluvit i domluvit a vnímat druhé.
4. reagovat na řečené, ne na domněnky.
5. nepodsouvat, co druhý neřekl.
6. nevyvracet, co druhý netvrdí.
7. respektovat čest oponenta.
‌8. oponent není satan ani třídní nepřítel, ani není nemocný.
9‌. pravda se dokazuje argumenty, ne silou hlasu, velkými písmeny ani hrozbami a nadávkami.
1‌0. jiný názor je třeba pochopit, i když ne nutně přijmout, zásadně však není tvým úkolem ho potřít.
" ... lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš." (Jk 1, 20)

SLUŠNÝ ČLOVĚK MÁ JMÉNO, ANONYM JE HNUSNÝ SRAB A JEN NICKY POUŽÍVAJÍ NICKY!