Když jsem si prve hrál s umělou inteligencí, jak pojme kázání na tento text, myslím, že je dobré ukázat, jak se k tomuto textu dá také přistoupit, živou, neartificiální, inteligencí, a vyvarovat se přitom zbožným klišé. Proto zde nabízím kázání, které jsem měl v náchodskošonovském sboru ČCE 27. 9. 2009.
I tento text je ale spíš koncept - živé kázání vypadá jinak:
Výrok školáka o významu diskuse: „
nevím,
co si myslím, dokud to nepovím,“ (viz
Robert Fisher, Učíme děti myslet a učit se, ISBN 978-80-7178-966-6) by mohl vzít za svůj i jeden z Ježíšem uzdravených/vzkříšených u Jana (ze 3 ten 2.). Kolikrát jsme někomu přáli, aby
byl s Bohem, kolikrát jsme vyznali, že Ježíš je vzkříšen, že je při nás,
ale rozumíme tomu?
Ježíš se odmítne zabývat neplodnou otázkou, kdo
může za slepcovu slepotu; nahradí ji otázkou, k čemu může daný stav
posloužit: k oslavení Boha! V momentu uzdravení se však z života
slepcova on sám vytrácí, zato kolem něj se začnou dít věci: než se stačí rozkoukat, je
předmětem dohadů, sporů, útoků, odpor k Ježíšovi sublimuje
v narůstající nenávist vůči uzdravenému, a ten nemá po ruce ani Ježíše,
ani církev. Musí odpovídat na nebývalý příval otázek …
|
Cyberpunkové obrazy J 9, 9, vyprodukovaný AI. |
A v tom zazní slepcovo „Já jsem“! Slovo
lidské, a přece jako by jeho ústy promluvil sám Ježíš, který s ním i
nadále zůstává. Slovy, jimiž se Ježíš hlásí ke svému Kristovství, jimiž utěšuje
ustrašené učedníky, se nyní prohlédnuvší hlásí ke své slepotě a žebrotě. Je sice uzdraven, ale jeho slepota není minulostí. Stává se přiznaným stavem. Právě k tomu musí prohlédnout, k tomu
potřebuje být uzdraven, spasen.
Co nám vlastně dává naše víra? Stáváme se při setkání s Kristem lepšími, nežli ti druzí? Dostáváme nadlidské schopnosti? To sotva. Největší úspěch v Kristu zjevené boží milosti je, když sami sebe rozpoznáme, jací doopravdy jsme a jaké to s námi je. Ježíš sňal ze slepce fyzickou slepotu. On se nyní přiznává ke slepotě vnitřní.
Chudák ještě neví, co se to s ním všechno stalo, a už musí odpovídat na spoustu otázek. Avšak právě v těch odpovědích krystalizují dva vztahy: uvědomuje si a přijímá sebe, jaký je, a ujasňuje si svůj vztah k tomu, kdo jej uzdravil. Že se ho dotkl Ježíš, to neznamená, že se na něj stal odborníkem. Naopak: teprve teď, vystaven palbě otázek pochybovačů a odmítačů, se jemu samotnému ujasňuje, kým mu Ježíš je, a kým je on Ježíšovi - učedníkem.
Ale jeho rodiče to řeknou vzápětí ještě lépe: je dospělý. Oni to řeknou ze zbabělosti, aby nenesli za své přesvědčení následky, ale je to tak. A to je to, co míníme slovem pasení = dospělé, zralé lidství. Dospělost – což nutně neznamená drzou a vzpupnou „vševědoucnost“, jíž oplývají
ti, kdo ho vyslýchají. Ti říkají: "My víme..". Ten, který prohlédl, říká i v klíčových otázkách, jako kdo je to ten Ježíš, "nevím..". A přece je Kristus s ním, ačkoliv fyzicky jej
ukázat nemůže, neví, kde je a čím mu je, k tomu se musí teprve
dopracovávat. Tím je onen slepý/uzdravený vzorem křesťanství pro všechny
generace.
Rozpoutala se
diskuse o krizi ČCE, křesťanství vůbec. A já
jsem z těch, kdo tu krizi berou velmi vážně. Nejde o to, že je nás málo a
máme potíže se zafinancováním. Jde spíš o to, jsme-li tam, kde je Kristus. Onen
slepý o tom nemusel pochybovat, protože na to neměl najednou ani čas. Cokoliv
se týká Ježíše, týká se bezprostředně i jeho, stejně jako třeba Lazara.
S Pavlem může říct „
nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Ga 2, 20a).
A právě tam, kde zazní Ježíšovo „Já jsem“ také my odpovídáme: „i
já jsem“ - otevřeni jemu, tomu, čím je, čím nám byl i čím vším nám ještě bude. Ne jako machři, kteří ho mají už zmáknutého. Ale stejně otevření musíme být i druhým lidem, a v neposlední řadě i sobě samým - čím jsme, a čím vším ještě můžeme být, srovnáme-li krok s Ježíšem: ne bohy, ale lidmi. A to je velký dar!
(Dále k tématu zde>)
Komiksové obrázky na téma J 9 od AI:
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pravidla diskuse:
1. mluvit věcně, výstižně a ne zbytečně dlouze.
2. mluvit k věci.
3. nechat mluvit i domluvit a vnímat druhé.
4. reagovat na řečené, ne na domněnky.
5. nepodsouvat, co druhý neřekl.
6. nevyvracet, co druhý netvrdí.
7. respektovat čest oponenta.
8. oponent není satan ani třídní nepřítel, ani není nemocný.
9. pravda se dokazuje argumenty, ne silou hlasu, velkými písmeny ani hrozbami a nadávkami.
10. jiný názor je třeba pochopit, i když ne nutně přijmout, zásadně však není tvým úkolem ho potřít.
" ... lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš." (Jk 1, 20)
SLUŠNÝ ČLOVĚK MÁ JMÉNO, ANONYM JE HNUSNÝ SRAB A JEN NICKY POUŽÍVAJÍ NICKY!