Moje kázání na text J 9, 8-9, jímž jsem potrápil AI

 Když jsem si prve hrál s umělou inteligencí, jak pojme kázání na tento text, myslím, že je dobré ukázat, jak se k tomuto textu dá také přistoupit, živou, neartificiální, inteligencí, a vyvarovat se přitom zbožným klišé. Proto zde nabízím kázání, které jsem měl v náchodskošonovském sboru ČCE 27. 9. 2009.

I tento text je ale spíš koncept - živé kázání vypadá jinak:

Cyberpunkové obrázky na téma J 9, 9
od AI

Výrok školáka o významu diskuse: „nevím, co si myslím, dokud to nepovím,“ (viz Robert Fisher, Učíme děti myslet a učit se, ISBN 978-80-7178-966-6) by mohl vzít za svůj i jeden z Ježíšem uzdravených/vzkříšených u Jana (ze 3 ten 2.). Kolikrát jsme někomu přáli, aby byl s Bohem, kolikrát jsme vyznali, že Ježíš je vzkříšen, že je při nás, ale rozumíme tomu?

Ježíš se odmítne zabývat neplodnou otázkou, kdo může za slepcovu slepotu; nahradí ji otázkou, k čemu může daný stav posloužit: k oslavení Boha! V momentu uzdravení se však z života slepcova on sám vytrácí, zato kolem něj se začnou dít věci: než se stačí rozkoukat, je předmětem dohadů, sporů, útoků, odpor k Ježíšovi sublimuje v narůstající nenávist vůči uzdravenému, a ten nemá po ruce ani Ježíše, ani církev. Musí odpovídat na nebývalý příval otázek …

Texty a písně, číslované podle
zpěvníku z roku 1979.
V novém jim odpovídají čísla:
680 = 315
217 = 633
420 = 765
685 = 418

A v tom zazní slepcovo „Já jsem“! Slovo lidské, a přece jako by jeho ústy promluvil sám Ježíš, který s ním i nadále zůstává. Slovy, jimiž se Ježíš hlásí ke svému Kristovství, jimiž utěšuje ustrašené učedníky, se nyní prohlédnuvší hlásí ke své slepotě a žebrotě. Je sice uzdraven, ale jeho slepota není minulostí. Stává se přiznaným stavem. Právě k tomu musí prohlédnout, k tomu potřebuje být uzdraven, spasen.

Co nám vlastně dává naše víra? Stáváme se při setkání s Kristem lepšími, nežli ti druzí? Dostáváme nadlidské schopnosti? To sotva. Největší úspěch v Kristu zjevené boží milosti je, když sami sebe rozpoznáme, jací doopravdy jsme a jaké to s námi je. Ježíš sňal ze slepce fyzickou slepotu. On se nyní přiznává ke slepotě vnitřní.

Chudák ještě neví, co se to s ním všechno stalo, a už musí odpovídat na spoustu otázek. Avšak právě v těch odpovědích krystalizují dva vztahy: uvědomuje si a přijímá sebe, jaký je, a ujasňuje si svůj vztah k tomu, kdo jej uzdravil. Že se ho dotkl Ježíš, to neznamená, že se na něj stal odborníkem. Naopak: teprve teď, vystaven palbě otázek pochybovačů a odmítačů, se jemu samotnému ujasňuje, kým mu Ježíš je, a kým je on Ježíšovi - učedníkem.

Ale jeho rodiče to řeknou vzápětí ještě lépe: je dospělý. Oni to řeknou ze zbabělosti, aby nenesli za své přesvědčení následky, ale je to tak. A to je to, co míníme slovem pasení = dospělé, zralé lidství. Dospělost – což nutně neznamená drzou a vzpupnou „vševědoucnost“, jíž oplývají ti, kdo ho vyslýchají. Ti říkají: "My víme..". Ten, který prohlédl, říká i v klíčových otázkách, jako kdo je to ten Ježíš, "nevím..". A přece je Kristus s ním, ačkoliv fyzicky jej ukázat nemůže, neví, kde je a čím mu je, k tomu se musí teprve dopracovávat. Tím je onen slepý/uzdravený vzorem křesťanství pro všechny generace.

Rozpoutala se diskuse o krizi ČCE, křesťanství vůbec. A já jsem z těch, kdo tu krizi berou velmi vážně. Nejde o to, že je nás málo a máme potíže se zafinancováním. Jde spíš o to, jsme-li tam, kde je Kristus. Onen slepý o tom nemusel pochybovat, protože na to neměl najednou ani čas. Cokoliv se týká Ježíše, týká se bezprostředně i jeho, stejně jako třeba Lazara. S Pavlem může říct „nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“            (Ga 2, 20a).

A právě tam, kde zazní Ježíšovo „Já jsem“ také my odpovídáme: „i já jsem“ - otevřeni jemu, tomu, čím je, čím nám byl i čím vším nám ještě bude. Ne jako machři, kteří ho mají už zmáknutého. Ale stejně otevření musíme být i druhým lidem, a v neposlední řadě i sobě samým - čím jsme, a čím vším ještě můžeme být, srovnáme-li krok s Ježíšem: ne bohy, ale lidmi. A to je velký dar!

(Dále k tématu zde>)

Komiksové obrázky na téma J 9 od AI: