Další mučení umělé inteligence (AI)

V minulém pokusu jsem zadal AI parametry, které nemohly vést k ničemu jinému, nežli hodně blbému kázání, a to také splnila. Nyní se jí pokusíme naopak přimět k velmi poctivé kazatelské práci: tentokrát ji donutíme k exegesi, a teprve potom bude dělat kázání na základě takové přípravy. Uvidíme, jestli to dopadne lépe, než v předchozích pokusech. Nebudu ji zatěžovat tím, aby se přizpůsobila nějaké osobnosti nebo směru. V tom dostane volnost. Dostane ale verš z Jóba - 21, 26, který sehrál jistou roli i v Československé televizi. Vybírám ho proto, že jako většina spisu Jób je silně poetický, jeho překlad nejednoznačný, patří k těm místům v Jóbovi, která jsou překládána dosti různě.

(Článek doprovázejí i ukázky obrázků AI na téma: "Faráři se perou o Bibli" ve stylu pop-artu).

Takže vykopávám - první příkaz zní:

Porovnej české překlady Job 21:26 s původním zněním a urči nejlepší:

Jób 21:26 je verš z biblické knihy Jób, který popisuje různý úděl lidí po smrti. Původní znění je v hebrejštině a zní takto:

יחד ישכבו עפר ויכסם רמה

Což lze přeložit jako:

Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi.

Existuje několik českých překladů tohoto verše, například:

• Český ekumenický překlad: Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi.
• Bible, překlad 21. století: Společně ulehnou do prachu a pokryjí je červi.
• Bible kralická: Spolu ležeti budou v prachu, a červové je přikrývati budou.

Porovnáním těchto překladů s původním zněním lze vidět, že Český ekumenický překlad a Bible, překlad 21. století jsou velmi věrné a doslovné, zatímco Bible kralická používá jinou slovní zásobu a gramatiku. Všechny tři překlady však zachovávají smysl a poselství verše.

Nejlepší překlad je tedy otázkou preference a účelu čtení. Někteří čtenáři mohou upřednostňovat přesnost a jednoduchost Českého ekumenického překladu nebo Bible, překladu 21. století, zatímco jiní mohou ocenit poetičnost a tradici Bible kralické. Osobně bych si vybral Český ekumenický překlad jako nejlepší, protože je snadno srozumitelný a blízký originálu.

Poznámka:

Zaujalo mě ono "osobně"! Může mít AI k něčemu osobní postoj?

Kralické znění zní ve skutečnosti: "Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou," znění známé znalcům 30 případů majora Zemana, tedy předposledního dílu Mimikry. Výše uvedené znění je z verze Šestidílky. To je na internetu dostupné běžně, třeba i na Evangetu, avšak Biblí kralickou se míní její poslední předbělohorská verze z roku 1613. Ta je na internetu prakticky nedostupná (Kdysi byla na stránkách ETF UK, pak se ale stránky pro veřejnost kromě úvodní uzavřely), nenašla ji ani AI. AI hodnotí vztah překladu k textu opačně, než bývá obvyklé (a má pravdu): běžně lidé považují Bibli kralickou za doslovnou, ale není tomu tak. Dodejme, že většina těch "odborníků" na kvalitu překladu nikdy Bibli v původních jazycích nečetla, není k takovému posouzení kompetentní, řídí se víc emocemi. AI je zjevně schopná porovnat text s překladem, čímž také předčí průměrného kazatele.

Přejdeme k dalšímu úkolu:

Proveď exegesi textu Job 21:26:

Exegese textu Job 21:26 je kritické vysvětlení nebo interpretace tohoto biblického verše. Tento verš zní: „Společně leží v prachu a červy je pokrývají.“ (Český studijní překlad) Exeget musí zvážit historický a kulturní kontext, literární žánr, gramatiku a syntaxi textu, aby pochopil jeho význam a poselství.

Historický a kulturní kontext: Text Joba patří do žánru moudrostní literatury, která se zabývá otázkami lidského utrpení, spravedlnosti a Boží prozřetelnosti. Job je spravedlivý muž, který je podroben zkoušce Satanem, který tvrdí, že Job slouží Bohu jen kvůli svému blahobytu. Job ztrácí svůj majetek, děti a zdraví a je obviňován svými přáteli, že musel zhřešit proti Bohu. Job hájí svou nevinu a volá na Boha, aby mu dal odpověď. Verš 21:26 je součástí Jobovy řeči, ve které popisuje nespravedlnost světa, kde se zlí lidé těší dobrému životu a spravedliví trpí.

Literární žánr: Text Joba je psán formou dialogů a monologů mezi Jobem, jeho přáteli a Bohem. Verš 21:26 je součástí básnického verše, který používá obrazný jazyk a paralelismus. Obrazný jazyk je způsob vyjádření myšlenek pomocí slov nebo frází, které mají jiný než doslovný význam. Paralelismus je způsob uspořádání slov nebo frází tak, aby byly podobné ve struktuře nebo významu. V tomto verši je použit paralelismus synonymní, kdy se stejná myšlenka opakuje různými slovy. „Společně leží v prachu“ a „červy je pokrývají“ jsou dvě různé fráze, které vyjadřují stejnou myšlenku smrti.

Gramatika a syntax: Text Joba je psán hebrejsky a verš 21:26 má následující strukturu:

Společně (yachad) leží (yishkabu) v prachu (ba-aphar) 

a červy (rimmah) je pokrývají (takas).

Yachad je adverbium, které znamená „společně“ nebo „jednomyslně“. Yishkabu je sloveso ve třetím plurálu imperfekta kalu, které znamená „ležet“ nebo „spát“. Ba-aphar je prepozice s podstatným jménem v konstrukt stavu, které znamená „v prachu“. Rimmah je podstatné jméno ve femininu singuláru s určitým členem ha-, které znamená „červ“ nebo „hmyz“. Takas je sloveso ve třetím singuláru imperfekta pielu s předmětnou příponou -am, které znamená „pokrýt“ nebo „z

Poznámka:

Bez nadsázky lze říct, že AI toho o exegesi ví víc, než průměrný kazatel. Je otázkou, zda ji také zvládne použít. Ovšem ani ta nejde do takových hloubek, jaké sama požaduje.

Nyní tedy zkusíme další krok: do předcházejícího příkazu ještě dodáme:

... a napiš na základě důkladného rozboru vysoce profesionální, křesťanské, kázání:

Milí bratři a sestry,

dnes bych vám chtěl promluvit o jednom verši z knihy Job, který nám ukazuje, jak máme chápat smrt a vzkříšení. Verš zní takto: **Společně leží v prachu a červy je pokrývají.** (Job 21:26)

Co nám tento verš říká o osudu spravedlivých a bezbožných? Job zde odpovídá na argumenty svých přátel, kteří tvrdili, že Bůh odměňuje spravedlivé a trestá bezbožné už na tomto světě. Job jim ukazuje, že to není pravda. Že oba skončí stejně - v hrobě, kde je čeká rozklad a zapomnění.

Ale je to celá pravda? Je to konec naší naděje? Ne, milovaní. Job sám v jiném místě prohlašuje: **Vím, že můj vykupitel žije a že se postaví nad prachem.** (Job 19:25) Job ví, že Bůh je schopen ho vyvést z hrobu a dát mu nový život. Job ví, že Bůh je spravedlivý a že jednou nastolí své království, kde bude odměna i soud.

My máme ještě větší důvod k naději než Job. My známe jméno našeho vykupitele - Ježíš Kristus. On sám prošel smrtí a vstal z mrtvých. On nám slíbil, že nás neopustí ani nezanechá. On nám slíbil, že přijde znovu a vezme nás k sobě. On nám slíbil, že vymaže každou slzu z našich očí a že nebude už smrti ani pláče ani bolesti.

Proto nezoufejme nad naším osudem. Proto nezavidme bezbožným jejich zdánlivé štěstí. Proto nezapomínejme na Boha a jeho slovo. Proto se podřiďme Bohu a buďme s ním v pokoji. Takto nám přijde požehnání.

Amen.

poznámka:

Toto je několikátá varianta. Několik předchozích bylo nedokončených. Nápadně v nich chyběla christologie. To jsem se chystal zdůraznit dodatečně. K mému překvapení my poslední pokus vysekl christologické kázání i bez toho. Odbornost se proměnila v některých předcházejících pokusech v pouhé šťourání Bible, zde ne. Po důkladné přípravě umí být AI i stručná, bez ní kecá. Ale to není problém jen AI, to je problém i té inteligence neumělé. Proč jsem tam dal to křesťanské? Inu u starozákonního textu je ještě jedna možnost, a tu si prubneme teď:

... promluvu do synagogy, zapoj znalost Talmudu:

V textu Job 21:26 se Job ptá, proč má Bůh stejný osud pro spravedlivé i pro hříšníky. Proč mají oba ležet v prachu a červi je pokrývají? Tento verš vyjadřuje Jobovu ztrátu smyslu a naděje v Boží spravedlnost. Job se cítí opuštěný a zrazený Bohem, který ho neodměňuje za jeho věrnost, ale nechává ho trpět.

Jak bychom měli číst tento verš jako Židé? Co nám říká o našem vztahu k Bohu a k životu? Myslím, že bychom měli mít na paměti, že Job není historická postava, ale literární symbol. Jeho příběh je alegorií o lidském utrpení a Božím záměru. Job není vzorem víry, ale spíše výzvou k dialogu s Bohem. Job neustále hledá odpovědi na své otázky, i když mu jeho přátelé a jeho žena radí, aby se vzdal a proklel Boha. Job je příkladem toho, jak se nevzdávat hledání smyslu, i když se zdá, že Bůh je mlčenlivý nebo nepřátelský.

V talmudu se píše, že Job byl pohanem, který se stal žákem Abrahama. Podle jedné tradice byl Job jedním z tří králů, kteří navštívili Izraele v době krále Šalomouna. Podle jiné tradice byl Job prorokem mezi pohany. V každém případě je Job uznáván jako člověk moudrosti a zbožnosti, který si zasloužil Boží pozornost. Talmud také říká, že Job byl zkoušen Bohem proto, aby se ukázalo, že jeho víra není založena na odměnách a trestech. Bůh chtěl ukázat Satanovi, že Job ho miluje bezpodmínečně.

Co z toho plyne pro nás? Myslím, že bychom se měli poučit z Jobovy vytrvalosti a odvahy. Měli bychom si uvědomit, že Bůh nás miluje a stará se o nás, i když nerozumíme jeho plánům. Měli bychom si také uvědomit, že Bůh nás chce slyšet a komunikovat s námi. Měli bychom být ochotni položit mu naše otázky a sdílet s ním naše pochybnosti a bolesti. Měli bychom být také ochotni naslouchat jeho odpovědím a radám. Bůh nás neodsuzuje za naše slabosti a chyby, ale nabízí nám své milosrdenství a odpuštění.

Milovaní bratři a sestry, text Job 21:26 nám ukazuje, že život není jednoduchý ani spravedlivý. Ale také nám ukazuje, že Bůh je s námi a pro nás. Neztrácejme naději ani víru v něj. Hledejme ho upřímně a důvěřujme mu plně. Ať nám Bůh žehná a chrání nás. Amen.

---

Shrnuji:

Dnes bych se chtěl zamyslet nad tím, zda je legitimní, aby si kazatel pomáhal AI? A hned odpovím, že je to dost závislé na tom, zda mu to bude jeho církev a jeho sbor či farnost trpět. Ale jde také o obecně morální pravidla. Bylo by špatné, kdyby si kazatel ulehčil a zkvalitnil práci použitím AI?

Tady bych mohl očekávat na základě mnohých zkušeností, že by mohli někteří remcat něco o nespravedlnosti. Ale v tom problém nevidím. Nejde tu o žádnou soutěž. Ve všech oborech jsou užívány nějaké technologie k ulehčení i vylepšení díla. Není důvod, proč by tomu nemělo být i v řemesle kazatelském. Ale je otázkou, kam až je to legitimní usnadnění práce, a kdy už se kazatel jen veze někomu na zádech?

Kazatel si klidně může nechat poradit a pomoct od kolegy. To je v pohodě. Ale pokud bude kázat jeho kázání, bude to špatně. Pro něj, protože bude ztrácet své schopnosti, ale hlavně pro sbor, protože to nebude kázání pro něj. Je to neúcta k lidem i k Bohu. Ale není to tak neobvyklé. Vzpomínám na kouzelnou scénu z filmu Kuličky (2008), kde evangelický farář zápasí s kázáním a touží po tom, aby na internetu byla někde databáze kázání, když člověka zrovna nic nenapadne (Řehoři, dočkal ses!). Pak mu jeho nervózní, těhotná, žena rychle nadiktuje kázání asi na úrovni AI, aby už šel raději konečně opravit plot. Ke vzteku křesťanů, ale autorka filmu věděla, o čem mluví.

Zejména evangeličtí kazatelé by měli být s to provést exegezi. Ale většinou, a to ještě jen ti nejlepší, tak akorát přečtou text a k tomu nějaký komentář, kterému nerozumějí, ale zato mu věří. Wilhelm Egger v Methodenlehre zum Neuen Testament (ISBN 3-7462-0441-0) před takovým postupem právem varuje, že si vykladač Bible odvykne sám přemýšlet a stane se na komentářích závislým. Četba komentářů patří až na konec vlastní práce. Podobně bych to viděl i s užíváním AI.

Je nesporné, že faráři budou proti AI kázat (zvláště, když nebudou mít, o čem by kázali), ale budou ji užívat. A bude to čím dál lákavější. Tomu se nedá bránit, a není ani důvod. V mnoha případech, jak vidíme výše, by to bylo možná lepší. Ale nemělo by to nahrazovat jejich vlastní práci. Postup, který jsem použil výše, že za mě AI udělala exegesi i kázání, nebo kombinaci předchozích pokusů, kdy jsem si od ní nechal dokonce i vybírat text ke kázání podle tématu, bych za podvod považoval.

Je skutečným nebezpečím AI, že se na ní stanou kazatelé závislými. Ale není to problém AI. Je to problém těch kazatelů.