Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!

 

Kázání na text 1Kor 16, 22 na neděli 2. 6. 2002
Bohuslavice n. Metují / Opočno

ČTENÍ:		PÍSNĚ: (Nový EZ)
introit	Ž 36, 8-11	1.	162 (290)
1. čtení	Dt 30, 11-20	2.	680 (315) | 236 (256 !)
TEXT	1Kor 16, 22	3.	195 (158)
3. čtení	Ga 6, 12-16.18	4.	685 (418) | 446 (303 !)

 Písně označené ! považuji za zmatlané v novém zpěvníku. V takové podobě bych je zpívat nedal.

Po staletích náboženských svárů a rozmíšek se stalo důležitým pro církev nalézt společný modus vivendi: spolunažívání s příslušníky jiných věr, zejména s Židy, ale i muslimy či dokonce s bezvěrci – v lásce, respektu i ve spolupráci na pozitivních projektech. Ještě těžší je srovnat se s jinými křesťany! Není to jen „příkaz doby“; vnímáme to jako podstatu samotného evangelia.

A tu se nám do toho připlete něco takového: Pavel do serie povzbudivých a láskou prodchnutých pozdravů vpálí jako pustošící meteorit: „Kdo nemiluje Pána, ať je proklet!“

Je možné sloučit Kristovskou  lásku k bližnímu s kletbou?    (1Pt 2, 21-23; 3, 9)

Nový Zákon mnoho kleteb neobsahuje, ale Pavel k nim neměl daleko (Ga 1, 8n {~1Kor 12, 3}. Nepomohou pokusy oslabit jejich osten zjištěním, že snad cituje liturgickou formuli – je-li tomu tak, cituje ji vědomě, „vlastní rukou“ stvrzuje (v. 21.); tím spíš je zřejmé, že pokladnice křesťanských projevů obsahuje i kletby!

Drobounká vsuvka do pozdravů tak naznačuje, že toleranci nelze směšovat s nezávazností. Víra nutí k rozhodnutí, nedovoluje sedět jedním zadkem na dvou židlích.

Jsou oprávněné důvody k opatrnosti: historická zkušenost církve (dovoláváme se Boha, aby On potvrzoval naše nápady proti druhým), ohled na druhé, ani ohled na sebe nelze odbývat – kdy si můžeme být sami jisti, že Krista milujeme?!

Pavel nemluví o tom, že by někdo špatně věřil, měl špatnou theologii, nechodil řádně do kostela a neužíval svátosti. Mluví o vztahu ke Kristu, a ten je těžší získat, než správný názor na Krista.

Připomeňme si však, že tato slova napsal ten, kdo Krista na jeho církvi dříve sám pronásledoval!

Jeho „kletby“ a jiné formy výhrad, zapracované do pozdravů, vyskytují se tam, kde je církví (nikoliv „těmi vně“) popírána podstata Kristova kříže – kde zbožnost nekrotí lidskou pýchu, nýbrž pervertuje k jejímu povzbuzování! Dovoluje člověku, aby se vyhnul následkům (hanbě a pronásledování) pro následování Krista.

Naše negativní zkušenosti nás musejí určitě vést k uměřenosti. Jsou to však negativní zkušenosti s námi samými, nikoliv s evangeliem. Co nám vadí na „církevní intoleranci“ je právě takovým popíráním Krista ukřižovaného. Rozhodné postavení se na určitou pozici nutně vylučuje jiné možnosti – pro nás i pro druhé. Pokud skutečně za něčím stojíme, nemůžeme pokrytecky zastírat, že se tím zároveň vymezujeme proti jinému.

Nejsme však povoláni svolávat na svět kletby, nýbrž přímluvy (1Pt 2, 21-23; 3, 9; 1Tm  2, 1-4). Avšak také k jednoznačnému a čitelnému postavení se na Kristovu stran. Církev, která neumí slovem i skutkem být rozhodně Kristovou, je k ničemu. Víra však žije v silovém poli toho, který přichází a tím vzniká i zvláštní naléhavost. Jede-li po kolejích vlak, musím vědět kde stát. Jinak mne nemile překvapí. (Maranatha)

---

Texty:

               introitus:          Ž 36, 8-11:

8 Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel.

9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš.

10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo.

11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce.

 

            čtení:    Dt 30, 11-20:

11 Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený.

12 Není v nebi, abys musel říkat: "Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"

13 Ani za mořem není, abys musel říkat: "Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?"

14 Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.

15 Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo;

16 když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit.

17 Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim,

18 oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete. Nebudete dlouho živi v zemi, kam přecházíš přes Jordán, abys ji obsadil.

19 Dovolávám se dnes proti vám svědectví nebes i země: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i zlořečení; vyvol si tedy život, abys byl živ ty i tvé potomstvo

20 a miloval Hospodina, svého Boha, poslouchal ho a přimkl se k němu. Na něm závisí tvůj život a délka tvých dnů, abys mohl sídlit v zemi, o které přísahal Hospodin tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že jim ji dá.

              TEXT:  1Kor 16, 22:

22 Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!

          poslání + požehnání:       Ga 6, 12-16.18:

12 Ti, kteří chtějí dobře vypadat před lidmi, nutí vás, abyste se dávali obřezat, jen aby nebyli pronásledováni pro kříž Krista Ježíše.

13 Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle.

14 Já však se zanic nechci chlubit ničím, leč křížem našeho Pána Ježíše Krista, jímž je pro mne svět ukřižován a já pro svět.

15 Neboť nezáleží na obřezanosti ani neobřezanosti, nýbrž jen na novém stvoření.

16 A všem, kdo se budou řídit tímto pravidlem, Izraeli Božímu, pokoj a slitování.

* * * * *

18 Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi, bratří. Amen.

---

Poznámky k textu kázání viz ...