Je to blbost, co myslíte?

Na facebookové skupině Přátelé ČCE se objevil příspěvek od jednoho z farářů tohoto spolku. Snad by nemělo cenu ho komentovat. Snad to bude působit, jakože chci svojí bývalou "církev" znevažovat tím, že jí tímto na veřejnosti stáhnu kalhoty, poukazuje na všepronikající hloupost, jdoucí napříč duchovenstvem i laictvem, spolku, který sám sobě někdy přijde přeintelktualizovaný. Nedělám si iluze, že je možné v ČCE najít někoho moudrého, kdo se nad tím zamyslí, aby ji bylo možné uzdravit (Mt 13, 15). Přesto má smysl o tom mluvit. Kdyby pro nic jiného, tedy pro to, aby neměli výmluvu (J 15, 22). Nejde jen o tento podivný příspěvek totiž. Manifestuje se tu jedna z nemocí (nejen) této církve.

Na začátku je třeba říct, že nejsem žádným skalním čtenářem  Antoina de Saint-Exupéryho. Nejde o to, že nemohu připustit, že by snad tento člověk mohl napsat hloupost. To může každý. Jde o to, že zmíněnému faráři se to povedlo ve chvíli, kdy chtěl jeho výrok znevážit, a to hlavně díky celkové povrchnosti, jaká je pro ČCE a dnešní české křesťanstvo přímo fatální. Pokusil jsem se s ním o tom zapříst soukromý hovor (nejsa členem této skupiny, do jejích diskusí se plést ani nemohu) a čekal, zda se ke svým omylům čestně přizná. Doposud to neučinil, ale příspěvek tam viset zůstal (pokud ho po tomto nesmaže, pak by odkazy výše také přestaly fungovat). Nepovažuji tudíž za nic nečestného vyjádřit se, ne k jeho názoru, ale k jeho postupům a prezentaci, veřejně zde.

V našem soukromém rozhovoru mě farář obvinil, že jsem jeho slova překroutil: on přece nenapsal, že je ten výrok blbost, ale že mu "to připadá, že je to blbost." No dobře, připusťme, že by to připadání bylo víc než alibismem. I tak mi tu od duchovního chybí dvě podstatné věci:

1. 

   Dejme tomu, že chtěl vyvolat diskusi. Ale co je to za výkop diskuse, ještě od profesionála (jímž by měl být), který jen konstatuje, že to je/připadá mu to jako blbost? Nechybí tu nějaký výklad? Ne, nechybí. Ovečky se chytnou a souhlasně bečí "blbost, blbost, blbost ..." (čest pár výjimkám), hledání výkladů obstarají za něj. Nikdo se ho nezeptá, proč myslíš, co ti na tom připadá jako blbost?
2. Autor postu ani nevěděl, zda výrok skutečně pochází od Exupéryho, dokonce to dále i vyloučil, když se do toho připletl jiný farář, který také dohromady nic nevěděl, což mu nebránilo pustit se do hlubokomyslných úvah. Chyběla tomu jen drobnost: otevřít knihu a vyhledat si to! To nenapadlo ani jednoho z nich (ani ostatní debatéry), přestože jako absolventi bohosloví, by měli něco vědět o exegesi a jako faráři ji při studiu Bible, nakonec i jiných textů, užívat tak, že by ji měli mít už v krvi. Ale jakoby byla mezi nimi a zdroji nepřekonatelná propast. Místo analýzy si jen ocucávají palce.

Už jako theology by je mělo hned trknout, že posoudit jakýkoliv výrok mohu jen tehdy, když si položí otázku, jak to autor myslel a na co reagoval? A že si tady nevystačí jen s citátem, protože musíme znát jeho původ a zasazení v kontextech, než si začneme dělat "názor". Jistě, milovníci citátů by měli uvádět své zdroje, ale zejména theology jejich absence neomlouvá.

Každý, i biblický, citát je hloupý, protože je vytržený ze souvislostí. Proto není blbost, co tvrdí autor citátu, nýbrž hodnotit citát jen jako citát, aniž si dám tu námahu jít ke kořenům!

Druhý farář si nepamatuje, že by něco podobného četl v Malém princovi. Má tedy chatrnou paměť. Je sice pravda, že z této knihy citát nepochází, ale i zde najdeme podobné úvahy v závěrečných kapitolách (XXVI-XXVII), kde se letec musí s princem rozloučit. Ani použití motivu Malého prince na obrázku není nelegitimní, jak naznačuje, protože jednak Malý princ je dávno autorovou ikonou, ale hlavně text pochází z Citadely LV, která je jakýmsi Malým princem pro dospělé. Místo aby oba duchovní podnikli nějakou odbornou analýzu, spokojí se s vařením z vody, z něhož jim vyjde, že jde o falsum: nějaký blbec, kdo ví proč, napsal kravinu, kterou pokryl jménem známé osobnosti, aby jí dodal na důvěryhodnosti. Přitom stačilo tak málo, a tenhle post by se na Facebooku ani neobjevil.

"NEPLEŤ SI LÁSKU s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky. Jestliže miluji Boha, budu se především snažit, abych ho přinesl druhým, třebas bych měl jít i pěšky a tvrdě se plahočit. A nebudu si dělat z Boha otroka. Z toho, co dá on druhým, budu živ i já. A proto člověka, který doopravdy miluje, poznám podle toho, že nikdy nemůže být podveden. Nemůže být podveden říší člověk, který pro říši zemře. Ten či onen člověk může snad být nevděčný, ale jak by mohla být nevděčná říše? Říše je vybudována z toho, co jí dáš, a jaké by to bylo špinavé počtářství, žádat od ní projevy vděku! Ten, kdo svůj život věnoval chrámu a za chrám se směnil, ten doopravdy miloval. Jak by se však mohl cítit podveden chrámem? Skutečná láska začíná tam, kde oplátkou nic nečekáš. A je‑li k tomu, aby se člověk naučil milovat lidi, tak důležitá modlitba, pak právě proto, že na ni není odpovídáno."

Kdyby se pánové namáhali udělat to, co je na ETF UK naučili (měli naučit) dělat s biblickým textem, i s tímto citátem, nemuseli by zabřednout do tolika hloupostí sami. Především by zjistili, že citát opravdu existuje, že je součástí celku, z něhož pocházejí jiné oblíbené citace (viz druhý tučný text) a že ve vlastním kontextu má zcela jiný význam, než jaký předpokládali. Proto jsou liché i mnohé rádoby poučené reakce (nezřídka zlobné).

Považuji se za člověka, který kolem Exupéryho díla sotva prošel. Přesto mi bylo hned jasné, s čím polemizuje. Je známo, že mu leželo v žaludku okázalé trpitelství, které bylo mnohdy jediným syžetem mnohých děl.

Děsivé je, co vše lze "umyslet" bez znalosti věci! Problém vidím v tom, že se v křesťanstvu takto pracuje nakonec i s Biblí samotnou: práce s citáty bez vědomí, že do něčeho patří. Práce s citátem, jako by měl být slovem božím. Tedy vytesaným do kamene, někde na pomníku, kde nemá žádných souvislostí a kde by měl dávat smysl, buď "hluboký", nebo nesmysl.

Jestli jsem považoval za nutné na toto upozornit, pak právě proto, abych připomenul, že takhle se to dělat nemá, dokonce ani s Biblí ne.