Běžný, zejména věřící, občan neví, že i ve Vatikánu už dávno pracují komise, složené z theologů a přírodovědců, že u nás máme katolické kněze, kteří začínali jako přírodovědci, nebo vědce, kteří jsou zároveň věřícími křesťany, aniž by museli v jedné nebo druhé stránce dělat nějaké kompromisy. Na Komenského evangelické, theologické fakultě, předchůdkyni dnešní ETF UK, byl například profesor Souček původně přírodovědcem. Setkal jsem se i s nenávistí vůči Jiřímu Grygarovi, čistě jenom proto, že když je věřící, tak nemůže být vědcem. Bohužel české, zejména evangelické, křesťanství se vyznačuje podivnou zapšklostí vůči přírodním vědám a theologové se zpravidla k možnostem diskuse staví značně rezervovaně (zejména po tom, co Karel Barth řekl své důrazné Nein! k údajnému naturalismu Emila Brunnera). Proto bych rád upozornil na zajímavý projekt a také výstup z něj metodistické vysoké školy v Reutlingenu. Již delší dobu zde pracuje komise, v níž zasedají vedle theologů a filosofů také přírodovědci a diskutují o svých metafyzických či naturalistických východiscích a předpokladech s na křesťanské půdě neobvyklou otevřeností. Ve výše zmíněném 46. ročníku časopisu Theologie für die praxis pak najdeme sérii přednášek, v nichž si zástupci různých oborů k sobě hledají cestu, vysvětlují si vzájemně pozice, hledají kořeny sporů i možnosti spolupráce víry a vědy.
Časopis je díky dnešním bankovním možnostem dostupný i na pár kliků na počítači u nás, lze si ho po zaplacení okamžitě i stáhnout ve formátu pdf. Jediným zádrhelem je, že je k tomu třeba znát němčinu, ale ani to není tak nepřekonatelné. Dovoluji si jej tedy i českému čtenáři vřele doporučit.
