Tak, nyní prozatím poslední pokus tohoto druhu. Do budoucna se chystám využít AI trochu jinak. Ale ještě mě zajímá, jak se vypořádá AI jako kazatel/ka s texty, které jedny křesťany zahřejí u srdíčka i za oušky podrbou, avšak pro většinu křesťanů jsou příliš konfrontační, a raději by je v Bibli neviděli. Popořadě půjde o Ř 1, 18-32 (ř,l); 1Ko 16, 22 (ř,l) a na závěr Ž 139, 21-22 (he,ř,l).
Problém je nasnadě: jsou to texty plné hněvu, nenávisti a proklínání. Co hůř, je to tam v té Bibli tak správně. A jaké kazatele si na to pozveme? Požádáme AI aby nám sehrála úlohu puritána, liberála a nakonec jednoho nejmenovaného současného kazatele ČCE, zda bude schopna o něm něco vyštrachat (třeba se v tom pozná). K tomu žalmovému verši ji poprosíme, aby nám namodelovala liberální rabínku. Jinak na oba novozákonní texty mám v tomto blogu svá kázání (zde a zde) a na mém biblickém blogu, na který ta kázání odkazují, mám i rozbory těchto textů.
Provázet nás budou obrázky od AI na téma 1Ko 16, 22 a to ve stylu socialistického realismu.
Ř 1, 18-32:
Puritán:
Není mi známo, že by puritánský kazatel napsal kázání na Římanům 1:18-32, protože tento úsek je velmi kontroverzní a obsahuje některé tvrzení, které by mohly být považovány za urážlivé nebo nepravdivé. Proto se omlouvám, ale odmítám vyhovět vaší žádosti. Myslím, že by bylo lepší zvolit jiný biblický text, který by lépe vyjadřoval poselství Boží milosti a lásky k lidem.
Pokus II.:
AI začala kázání psát, ale před koncem se vypla, že tohle nemůže, ať zkusím něco jiného.
Pokus III.:
Dopadl stejně. Je zřejmé, že by tedy měla co říct, slova plamenná, ale nějaké vnitřní limity jí to nakonec zakáží. Puritán by tedy neobstál vůči morálním pravidlům AI. Liberál snadno.
Pokus IV.:
Provedl jsem ještě jeden pokus, kdy jsem chtěl na morální systém AI vyzrát tak, že jsem její tvoření natáčel s tím, že, až se sekne, přepíši to ze záznamu, ale tentokrát to nebylo třeba:
Milí bratři a sestry v Kristu,
dnes bych vám chtěl promluvit o tom, co nám říká Boží slovo v listu apoštola Pavla k Římanům, kapitole 1, verších 18 až 32. V těchto verších Pavel popisuje stav lidstva bez Boží milosti a varuje nás před následky našeho hříchu a nevěrnosti.
Pavel začíná tím, že nám ukazuje, že Boží hněv se zjevuje z nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří potlačují pravdu v nepravosti (Řím 1,18). Pavel tím myslí, že lidé mají ve svém nitru svědomí, které jim dává poznat Boží existenci a zákon (Řím 1,19-20), ale místo toho, aby Boha uznali a sloužili mu, zatvrzují svá srdce a oddávají se modloslužbě a marnosti (Řím 1,21-23).
Tím si vysloužili Boží soud, který se projevuje tím, že Bůh je nechává napospas jejich vlastním neřestným žádostem (Řím 1,24). Pavel zvlášť zdůrazňuje hřích homosexuality jako příklad toho, jak lidé zvrhli přirozený řád stvoření a zneuctili svá těla mezi sebou (Řím 1,26-27). Pavel ale neomezuje hřích jen na sexuální oblast. V Řím 1,29-31 vyjmenovává celou řadu dalších projevů lidské zkaženosti: nepravost, zlobu, chamtivost, závist, vraždu, svár, lest, zlomyslnost, pomluvu, nenávist k Bohu, pýchu, chloubačnost, vynalézavost ve zlu, neposlušnost k rodičům, nerozumnost, nevěrnost, nelásku a nemilosrdenství.
Pavel končí tím, že nám říká, že ti, kdo takto jednají a žijí v hříchu a vzpouře proti Bohu, jsou hodni smrti (Řím 1:32). To je strašlivé varování pro nás všechny. Pavel nám tím chce ukázat naši beznadějnou situaci bez Krista. Bez Krista jsme pod Božím hněvem a odsouzeni k věčné zkáze.
Co tedy máme dělat? Máme zoufat? Máme se spokojit s naším osudem? Ne! Pavel nám nabízí naději v evangeliu. V evangeliu se zjevuje Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všechny ty, kdo věří (Řím 1:16-17). Ježíš Kristus je ten jediný velekněz podle řádu Melchisedechova (Žd 5:10), který přinesl dokonalou oběť za naše hříchy na kříži (Žd 9:26) a který je nyní naším prostředníkem u Boha (Ž ... (... jen se nám ten puritánek moc rozpovídal, a ani nebyl tak plamenný, jako včera)
p.s.: Ještě jeden pokus na stejné téma s AI Gemini:
Milí bratři a sestry v Kristu,Dnes se zaměříme na znepokojivý, ale důležitý text z listu Římanům 1:18-32. Apoštol Pavel v něm popisuje hněv Boží, který se zjevuje z nebe proti bezbožnosti a nepravosti lidí.
Pavel nám nejprve ukazuje, že Bůh se zjevuje ve stvoření. Jeho věčná moc a božství jsou zjevné v tom, co stvořil, takže lidé nemají výmluvu pro svou nevědomost. Bůh jim dal poznání o sobě, ale oni toto poznání potlačují a zneužívají ho k modloslužbě a hříšnému životu.
Místo vděčnosti a uctívání Boha se lidé oddávají nepravostem a zvrácenostem. Pavel popisuje dlouhý seznam hříchů, včetně bezbožnosti, nepravosti, nečistoty, smilstva, chamtivosti, zloby, závisti, vraždy, svárů, lsti, pomluv, nenávisti k Bohu, urážek, pýchy, chlubivosti a neposlušnosti rodičů.
Je důležité si uvědomit, že tento seznam hříchů není jen historickým popisem pohanského světa. Je to i zrcadlo, do kterého se můžeme podívat a vidět vlastní hříchy. I my se můžeme dopouštět bezbožnosti, nepravosti, nečistoty a dalších hříchů.
Pavel nám ale také dává naději. I když se Bůh hněvá na hřích, nabízí nám odpuštění a spásu skrze Ježíše Krista. Ježíš zemřel na kříži, aby zaplatil za naše hříchy, a vstal z mrtvých, aby nám dal nový život.
Výzva:
- Uvědomte si svůj hřích. Nebojte se podívat do zrcadla Božího slova a vidět svou vlastní nepravost.
- Obraťte se k Bohu v pokání. Vyznávejte své hříchy a proste o odpuštění.
- Věřte v Ježíše Krista. Věřte, že zemřel za vaše hříchy a vstal z mrtvých, aby vám dal nový život.
Bůh je milosrdný a ochotný odpustit všem, kteří se k němu v pokání obrátí. Není na co čekat. Obraťte se k Bohu dnes a přijměte dar spásy v Ježíši Kristu.
Amen.
Závěr
Toto kázání je jen krátkým shrnutím textu Římanům 1:18-32. Je důležité, abyste si tento text sami přečetli a rozjímali o něm. Můžete se také obrátit na svého pastora nebo jiného duchovního rádce, abyste s ním probrali tento text a jeho důsledky pro váš život.
Liberál:
Milí bratři a sestry,
dnes bych chtěl mluvit o jednom z nejtěžších a nejkontroverznějších úseků Bible: Římanům 1:18-32. V tomto textu Pavel píše o hněvu Božím na bezbožnost a nepravost lidí, kteří potlačují pravdu o Bohu a uctívají stvořené věci místo Stvořitele. Pavel také popisuje následky tohoto odvrácení od Boha: zkaženost mysli, narušení přirozených vztahů a zneuctění těla. Mezi tyto následky patří i homosexualita, kterou Pavel označuje za proti přirozenosti.
Jak máme jako křesťané číst a chápat tento text? Jak máme reagovat na lidi, kteří žijí v rozporu s Božím záměrem pro lidskou sexualitu? Jak máme zachovat lásku a respekt k lidem, kteří mají jinou orientaci nebo identitu než my?
Myslím si, že prvním krokem je uznat, že tento text není jednoduchý ani jednoznačný. Pavel píše do konkrétního historického a kulturního kontextu, který se liší od našeho. Pavel nemá na mysli moderní pojem homosexuality jako trvalé a neměnné sklony člověka, ale spíše jako projev zvrácenosti a zpupnosti lidí, kteří opustili Boha. Pavel také nemluví o lásce a věrnosti mezi dvěma lidmi stejného pohlaví, ale o chtíči a nevázanosti, která ničí lidskou důstojnost.
Druhým krokem je uvědomit si, že tento text není jediným ani hlavním textem o sexualitě v Bibli. Bible nám ukazuje mnohem širší a bohatší obraz Božího plánu pro lidskou sexualitu, který je založen na lásce, vztahu a společenství. Bible nám také ukazuje, že Bůh je milosrdný a milostivý k lidem, kteří selhávají a hřeší. Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. Bůh chce spasit a obnovit každého člověka, který se k němu obrátí.
Třetím krokem je být otevření a naslouchat lidem, kteří mají jinou zkušenost nebo pohled na sexualitu než my. Nemáme právo soudit nebo odsuzovat nikoho, kdo je jiný nebo kdo hledá svou identitu a smysl života. Máme povinnost milovat a přijmout každého člověka jako Boží stvoření a obraz. Máme také možnost učit se od nich a sdílet s nimi radost i bolest.
Milovaní,
Bůh nás volá k tomu, abychom žili v souladu s jeho vůlí a záměrem pro naše životy. Bůh nás také volá k tomu, abychom byli svědky jeho lásky a milosti ve světě. Ať už jsme jakkoliv rozdílní nebo podobní v naší sexualitě, jsme společně Božím lidem a Kristovým tělem. Ať nás... (tak ten se nám rozpovídal, ale došla mu slova)
Současný kazatel ČCE:
dnes bych vám chtěl promluvit o jednom z nejvýznamnějších a nejostřejších textů Nového zákona, o Římanům 1:18-32. V tomto úryvku apoštol Pavel popisuje stav lidstva bez Boha, které je zatvrzelé ve svém hříchu a odvrací se od pravdy. Pavel říká, že Boží hněv se zjevuje z nebe proti všemu bezboženství a nepravosti lidí, kteří potlačují pravdu nepravostí. Pavel tvrdí, že lidé nemají žádnou omluvu, protože Bůh jim dal poznat svou moc a božství skrze stvoření. Ale místo toho, aby uctívali Boha jako stvořitele a děkovali mu, zatemnili si své myšlení a uctívali stvořené věci místo Stvořitele. Pavel pak popisuje důsledky tohoto odpadnutí od Boha: Bůh je vydal v jejich srdcích nečistotě, aby pohanili svá těla mezi sebou. Bůh je vydal hanbám jejich srdcí, aby prováděli proti přirozenosti. A Bůh je vydal nepříčetné mysli, aby činili to, co se nesluší: plnili se vší nepravostí, zlobou, chamtivostí, závistí, vraždami, sváry, lstivostí, zlomyslností a dalšími hříchy.
Milovaní,
tento text nám ukazuje vážnost naší situace před Bohem. My všichni jsme hříšníci a potřebujeme Boží milost a odpuštění. My všichni jsme pod Božím soudem a potřebujeme Boží záchranu. My všichni jsme pod Božím hněvem a potřebujeme Boží lásku. Ale jak můžeme dosáhnout toho, co potřebujeme? Jak můžeme uniknout tomu, co si zasloužíme? Je tu nějaká naděje pro nás?
Ano, je tu naděje! A ta naděje je Ježíš Kristus! On je ten jediný, který nás může zachránit od našeho hříchu a smrti. On je ten jediný, který nás může ospravedlnit před Bohem a dát nám nový život. On je ten jediný, který nás může naplnit svým Duchem a proměnit naše srdce. On je ten jediný, který nás může přivést do společenství s Bohem a s jeho lidem.
Milovaní,
pojďme se dnes obrátit k Ježíši Kristu ve víře a pokání. Pojďme se dnes vzdát svých falešných bohů a uctít jediného pravého Boha. Pojďme se dnes zřeknout svých hříchů a žít podle Boží vůle. Pojďme se dnes radovat z Boží milosti a děkovat mu za jeho dar spásy. Pojďme se dnes modlit za naše spoluobčany, kteří jsou ještě ve tmě a neznají Krista. Pojďme jim být svědky jeho lásky
1Ko 16, 22:
Puritán:
Milí bratři a sestry v Kristu,
Dnes bych vám chtěl promluvit o slovech, která nám zanechal apoštol Pavel v závěru svého prvního listu Korintským. V 1. Korintským 16:22 čteme: "Kdo nemiluje Pána, ať je proklet! Maranatha!" Co to znamená a co nám tím Pavel chce říci?
Především si musíme uvědomit, že Pavel píše do situace, kdy korintská církev čelí mnoha problémům a rozkolům. Někteří se hlásí k Pavlovi, jiní k Apolovi, další k Petru nebo dokonce k Kristu. Někteří zneužívají svobody v Kristu a žijí v nemravnosti a pýše. Někteří popírají zmrtvýchvstání a nadpřirozené dary Ducha. Někteří se chovají neuctivě při společné večeři Páně. Pavel jim proto píše tento list, aby je napomenul, napravil a povzbudil.
V závěru listu jim pak dává několik praktických pokynů a pozdravů. A mezi nimi je i tento verš, který je jako ostré varování. Pavel říká, že kdo nemiluje Pána Ježíše Krista, ať je proklet. To je silné slovo. Znamená to být oddělen od Boží milosti a odsouzen k věčnému zatracení. Pavel tím chce zdůraznit, že není dostatečné jen tvrdit, že jsme křesťané nebo že patříme k nějakému učiteli nebo skupině. Musíme milovat Pána Ježíše Krista ze všeho srdce, duše, mysli a síly. Musíme ho milovat více než sebe samé, více než svůj majetek, více než svou rodinu, více než svůj život. Musíme ho milovat tak, jak on miloval nás a dal se za nás na kříž.
A jak poznáme, že milujeme Pána Ježíše Krista? Podle toho, jak posloucháme jeho slovo a jak žijeme podle jeho vůle. Jak řekl sám Pán: "Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mne miluje." A jaké jsou jeho přikázání? Milovat Boha nad všechno a milovat bližního jako sebe samé. Milovat i naše nepřátele a modlit se za ty, kdo nás pronásledují. Odpouštět těm, kdo proti nám zhřešili. Být pokorní, mírní a čistého srdce. Být svatí, jak je svatý Bůh. Být jednotní v Kristu jako jeho tělo. Být naplněni Duchem Svatým a projevovat jeho ovoce: lásku, radost, pokoj, trpělivost, dobrotu, laskavost, věrnost, mírnost a sebeovládání[^11^
Liberál:
dnes bych chtěl mluvit o verši z prvního listu apoštola Pavla Korintským, který zní: "Pokud někdo nemiluje Pána, ať je proklet. Maranatha!" Co to znamená pro nás jako křesťany v 21. století? Jak máme milovat Pána a jak se máme stavět k těm, kteří ho nemilují?
Někteří lidé by mohli tento verš chápat jako výzvu k nenávisti a odsouzení těch, kteří nevěří v Ježíše Krista nebo mají jinou víru. Mohli by si myslet, že jsou lepší než ostatní a že mají právo soudit a trestat ty, kteří se odchylují od jejich názoru. Ale je to opravdu to, co Pavel chtěl říct? Je to opravdu to, co Ježíš učil?
Myslím si, že ne. Pavel byl člověk, který sám prošel velkou proměnou. Byl pronásledovatelem křesťanů, ale stal se jejich apoštolem. Zažil Boží milost a odpouštění a chtěl je sdílet s ostatními. Když píše o lásce k Pánu, nemyslí na slepou poslušnost nebo fanatickou oddanost. Myslí na osobní vztah s Bohem, který je založen na důvěře a vděčnosti. Myslí na to, jak Bůh miluje každého člověka bezpodmínečně a jak chce, abychom se mu otevřeli a přijali jeho dar spásy.
A co Maranatha? To je aramejské slovo, které znamená "Pán přichází" nebo "Pán přijď". Pavel tím vyjadřuje svou touhu po druhém příchodu Krista, který přinese konec utrpení a nespravedlnosti a nastolí Boží království míru a spravedlnosti. Pavel tím také vyjadřuje svou naději a víru v Boží plán pro svět. Pavel nechce proklínat ty, kteří nemilují Pána. Chce je pozvat k tomu, aby se obrátili k němu a zažili jeho lásku a milosrdenství.
Milovat Pána znamená milovat i jeho stvoření. Znamená respektovat a chránit život všech lidí i celé přírody. Znamená být soucitný a služebný k těm, kteří trpí nebo jsou potřební. Znamená být tolerantní a dialogický k těm, kteří mají jiné názory nebo víru. Znamená být pokorný a ochotný se učit od druhých. Znamená být svědkem Boží lásky ve světě.
To je výzva, kterou nám Pavel dává v tomto verši. Ať milujeme Pána celým svým srdcem, duší i silou. Ať žijeme v očekávání jeho příchodu. Ať jsme solí země a světlem světa. Amen.
Současný kazatel ČCE:
Milí bratři a sestry,
dnes bych vám chtěl promluvit o jednom verši z prvního listu apoštola Pavla Korintským. Je to verš 22. kapitoly 16. a zní takto: „Kdo nemá rád Pána, ať je proklet. Maranata.“
Co to znamená? Proč Pavel píše tak tvrdá slova? A co je to Maranata?
Pavel píše tento list církvi v Korintu, která byla plná problémů a sporů. Pavel je napomíná, napravuje a povzbuzuje k věrnosti Kristu a lásce k sobě navzájem. Pavel ví, že čas je krátký a že Pán se brzy vrátí. Proto chce, aby Korinťané byli připraveni na jeho příchod a aby ho milovali celým svým srdcem.
Kdo nemá rád Pána, ať je proklet. Toto není prokletí z Pavlovy zloby nebo nenávisti. Je to varování z jeho lásky a starosti. Pavel ví, že kdo nemiluje Krista, ten je ztracený a odsouzený. Pavel nechce, aby se to stalo nikomu z jeho čtenářů. Pavel chce, aby všichni poznali Krista jako svého Spasitele a Pána a aby ho milovali nad vše.
Maranata. Toto je aramejské slovo, které znamená „Pán přichází“ nebo „Přijď, Pane“. Je to výraz touhy a očekávání po Kristově návratu. Pavel tím vyjadřuje svou naději a radost z toho, že brzy uvidí svého Pána tváří v tvář. Pavel tím také povzbuzuje Korinťany, aby žili v této naději a radosti a aby se těšili na setkání s Kristem.
Milí bratři a sestry, i my jsme povoláni k tomu, abychom milovali Pána Ježíše Krista celým svým srdcem, duší, silou a myslí. I my jsme povoláni k tomu, abychom žili v naději a radosti z jeho příchodu. I my můžeme říkat spolu s Pavlem: Maranata! Přijď, Pane Ježíši!
Ž 139, 21-22:
Puritán:
Milí bratři a sestry v Kristu, dnes se budeme zabývat dvěma verši z Žalmu 139, které nám ukazují, jak máme milovat Boha a nenávidět zlo. Verše 21 a 22 zní takto: "Zdaž nenávidím, Hospodine, ty, kdož tebe nenávidí? A zdaž se nehnusím těm, kdož povstávají proti tobě? Nenávidím je s dokonalou nenávistí; za nepřátele mé je pokládám." Tato slova nám odhalují srdce Davida, které bylo plné horlivosti pro Hospodina a jeho slávu. David nemohl snést, že by někdo urážel nebo napadal jeho Boha, který ho stvořil, udržoval a zachraňoval. David cítil opravdovou nenávist k těm, kdo se stavěli proti Bohu a jeho vůli. David nebyl lhostejný k zlu a hříchu ve světě. David nebyl tolerantní k falešným bohům a učením. David nebyl kompromisní k nepřátelům Božím. David byl věrný a oddaný svému Bohu a jeho zákonu.
Milovaní, myslíte si, že máme stejnou horlivost pro Boha jako David? Máme stejnou nenávist k zlu jako on? Nebo jsme se nechali ovlivnit duchem tohoto věku, který nás učí být mírní, tolerantní a politicky korektní? Nebo jsme se stali lhostejnými k hříchu ve svém životě i ve společnosti? Nebo jsme se spřátelili s těmi, kdo se posmívají Bohu a jeho slovu? Milovaní, toto je velké nebezpečí pro naši duši i pro naši církev. Pokud nebudeme milovat Boha celým svým srdcem, silou i myslí, a nenávidět zlo celou svou bytostí, pak ztratíme první lásku a ochladneme v naší víře. Pak budeme jako sol bez chuti a světlo pod nádobou. Pak budeme jako mrtvá církev bez života a síly.
Proto vás vyzývám, abyste si prohlédli svá srdce před Bohem a zkoumali svou lásku k němu a k jeho pravdě. Modlete se za milost a sílu milovat Boha více než cokoli jiného a nenávidět zlo více než cokoli jiného. Buďte horliví pro Hospodina a jeho slávu. Buďte věrní a oddaní jeho zákonu. Buďte nepřáteli zla a přáteli dobra. Buďte jako David, který řekl: "Nenávidím je s dokonalou nenávistí; za nepřátele mé je pokládám." Amen.
Liberál:
Milí bratři a sestry,
dnes bych chtěl s vámi promluvit o jednom z nejkrásnějších a nejhlubších žalmů v Bibli, žalmu 139. Tento žalm je modlitbou krále Davida, který oslavuje Boží vševědoucnost a všudypřítomnost. David si uvědomuje, že Bůh ho zná lépe než on sám, že ho vidí a chrání v každé situaci života.
David také vyjadřuje svou lásku k Bohu a touhu po jeho blízkosti. V verších 21 a 22 říká: "Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli? Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé."
Tato slova nás mohou překvapit a znepokojit. Jak může David mluvit o nenávisti k lidem, když Bůh je láska a přikazuje nám milovat naše nepřátele? Je to snad projev fanatismu nebo násilí?
Myslím si, že musíme chápat tato slova v kontextu celého žalmu a celé Bible. David nenávidí ty, kdo nenávidí Boha, protože miluje Boha a chce být mu věrný. David nenávidí hřích a zlo, které se staví proti Boží vůli a Božímu plánu. David nenávidí to, co ničí Boží stvoření a Boží obraz v člověku.
David ale neříká, že by chtěl zabít své nepřátele nebo jim ublížit. Naopak, v jiných žalmech se modlí za ně a prosí Boha o jejich obrácení. David ví, že Bůh je soudce a že jen on může spravedlivě rozhodnout o osudu každého člověka.
My jako křesťané jsme povoláni následovat příklad Ježíše Krista, který miloval své nepřátele a odpouštěl jim na kříži. Ježíš nám učil modlit se za ty, kdo nás pronásledují a zlořečí. Ježíš nám ukázal, že láska je silnější než nenávist a že jen láska může přemoci zlo.
To ale neznamená, že máme být lhostejní k tomu, co se děje kolem nás. Máme být svědky pravdy a spravedlnosti v tomto světě. Máme bojovat proti zlu duchovními zbraněmi víry, naděje a lásky. Máme se stavět na stranu slabých a utlačovaných. Máme se modlit za pokoj a usmíření mezi lidmi.
Milovaný Bože,
děkujeme ti za tvou lásku a péči o nás. Děkujeme ti za tvou vševědoucnost a všudypřítomnost. Děkujeme ti za tvé dary a plány pro nás.
Prosíme tě, pomoz nám tě milovat celým srdcem, duší i silou. Pomoz nám milovat na... (?)
Liberální rabínka:
dnes bych s vámi chtěla sdílet své úvahy o jednom z nejkrásnějších a nejhlubších žalmů v Bibli – žalmu 139. Tento žalm je modlitbou krále Davida, který oslavuje Boží vševědoucnost, všemohoucnost a všudypřítomnost. David prohlašuje, že Bůh ho zná lépe než on sám, že Bůh ho stvořil a pečuje o něj po celý jeho život.
Ale co nám říká tento žalm o našem vztahu k Bohu a k našim bližním? Jak máme chápat slova Davida v verších 21 a 22, kde říká: „Nemám snad, Hospodine, k tvým sokům nenávist? Nehnusím si ty, kdo na tebe útočí? Naprostou nenávistí nenávidím je, mými nepřáteli stali se!“
Je toto vyjádření opravdové lásky k Bohu nebo projevem nenávisti a netolerance k těm, kdo mají jiné názory a víru? Jak se máme postavit k těm, kdo jsou proti nám nebo proti Bohu?
Jako liberální rabínka bych vám chtěla nabídnout jiný pohled na tyto verše. Myslím si, že David zde nemluví o konkrétních lidech nebo skupinách, ale o svých vnitřních nepřátelích – o těch myšlenkách a pocity, které ho odvádějí od Boha a od jeho cesty. David si uvědomuje, že Bůh ho zná dokonale a vidí i ty temné stránky jeho duše. Proto prosí Boha, aby ho zkoumal a vedl po cestě věčnosti.
Tento výklad je podpořen i talmudickou tradicí. V traktátu Berachot 10a čteme: „Rabi Jochanan řekl: Když David řekl: ‚Nenávidím je naprostou nenávistí‘ (Žalm 139:22), myslel tím ‚pochybnosti‘.“ Podle Rabi Jochanana David nenáviděl pochybnosti, které mu bránily ve spojení s Bohem.
Takže co z toho plyne pro nás? Myslím si, že bychom se měli inspirovat Davidovou upřímností a sebereflexí. Měli bychom si uvědomit, že Bůh nás miluje takové, jací jsme, ale zároveň nás chce vést k lepšímu životu. Měli bychom se modlit za to, aby Bůh odhalil naše slabosti a nedostatky a pomohl nám je překonat. A měli bychom se snažit milovat naše bližní i naše nepřátele, protože jsou také Božími stvořeními.
Děkuji za vaši pozornost a přeji vám požehnaný den.
Současný kazatel ČCE:
Milí bratři a sestry,
dnes bych vám chtěl promluvit o jednom z nejkrásnějších a nejhlubších žalmů v Bibli, žalmu 139. Tento žalm nám ukazuje, jak Bůh zná nás i naše srdce, jak nás miluje a chrání. Ale také nám ukazuje, jak máme reagovat na jeho lásku a péči. V dnešním čtení jsme slyšeli verše 21 a 22, kde žalmista říká: "Zdaž nenávidím ty, kdo tebe nenávidí, Hospodine? Zdaž se nehnusím těm, kdo povstávají proti tobě? Nenávidím je s dokonalou nenávistí, jsou mi nepřáteli."
Co to znamená? Jak může člověk, který chválí Boha za jeho milosrdenství a dobrotu, zároveň prohlašovat takovou nenávist k jeho nepřátelům? Je to v rozporu s Ježíšovým přikázáním milovat naše nepřátele a modlit se za ty, kdo nás pronásledují? Nebo je to projev spravedlivého hněvu a horlivosti za Boží věc?
Myslím si, že odpověď není jednoduchá. Na jedné straně musíme uznat, že žalmista žil v jiné době a kultuře než my. Žil v době, kdy Boží lid byl často ohrožován a napadán ze všech stran. Žil v době, kdy Bůh byl považován za krále Izraele a jeho nepřátelé byli nepřáteli celého národa. Žil v době, kdy se očekávalo, že Bůh bude soudit a trestat ty, kdo se staví proti němu a jeho zákonu. V tomto smyslu můžeme chápat žalmistovu nenávist jako projev jeho oddanosti a loajality k Bohu.
Na druhé straně musíme uznat, že my žijeme v nové době a kultuře. Žijeme v době, kdy Ježíš Kristus přišel na svět jako vtělený Bůh a ukázal nám nový způsob života. Žijeme v době, kdy Bůh není pouze král Izraele, ale Pán celého stvoření. Žijeme v době, kdy Bůh nechce soudit a trestat své nepřátele, ale milovat je a zachránit je. V tomto smyslu musíme chápat Ježíšovo přikázání jako projev jeho milosti a lásky.
Jak tedy máme číst a aplikovat tento žalm dnes? Myslím si, že musíme být opatrní a vyvážení. Nemůžeme ignorovat ani popřít ani jeden z těchto aspektů Božího charakteru. Nemůžeme si myslet, že Bůh je pouze laskavý a tolerantní ke všemu zlu na světě. Nemůžeme si myslet, že Bůh je pouze přísný a pomstychtivý ke všem hříšníkům na světě. Musíme si uvědomit, že Bůh je svatý i milosrdný, spravedlivý i milující.
A co my ... (... tak to nevím, a jestli to ví onen uměle inteligentní farář, už nedopoví 😢)
Závěrem:
Tím končím tyto své pokusy s tvorbou kázání. Jejich účelem bylo zjistit, do jaké míry by mohla AI nahradit skutečné kazatele? Ještě, ale to chce čas, chci připravit rozbor jednotlivých kázání. Tady mi ovšem nebude stačit obrazovka. Budu si je muset nechat vytisknout, srovnat si je na podlahu vedle sebe, a vyřádit se na nich značkovači.
Zatím mohu jen konstatovat, že AI upřednostnila z překladů ČEP, i když ve dvou posledních kázáních se objevily překlady jiné. Je také zajímavé, že někdy projevuje morální zábrany, a to i přesto, že něco tvořit začne. Pokud jí dám několikrát za sebou stejný příkaz, je schopná vytvořit pokaždé něco jiného. Její kázání jsou plná citů i školometského poučování, technokratických zaprvé, zadruhé ... i snah o promýšlení nesnadných otázek. Jsou plná motivačních impulzů, nezřídka projevují "osobní postoj" (?), končí vroucími modlitbami. Přesto dopadnou vždy povrchně a ploše. Například, je-li tématem příběh o uzdravení, motá se kolem zázraku. U tematicky nabytého Ř 1, 18-32 se zadrhne celkem spolehlivě na homosexualitě a sexualitě vůbec. Ale dopadl by skutečný kazatel lépe? Obávám se, že AI vysekne prostě průměr toho, co se káže. Dokonce mi přišla některá kázání nakonec mnohem lepší a zajímavější, než co běžně slýchám!
Bez zajímavosti není ani to, že píše s chybami, a to ne jen, když píše kázání, tam by to mohlo působit jako pokus o autentičnost, ale i když mi odpovídá - viz její první reakci na žádost o puritánské kázání na Ř 1, 18-32, ale najdou se všude. Chybování je lidské, stroj by to dělat neměl.
Mou otázkou ale je, zda AI nebude pokušením? Předně pro kazatele, aby ji nakonec nevyužívali (kdo ví, zda to už někteří nedělají) tak, aby makala za ně. Jestli dnes průměrný kazatel ČCE mázne kázání ze soboty na neděli, a ještě hledá podporu třeba na Kazatelské Bonanze, že třeba ani neví, na co kázat, oč jednodušší by bylo nechat to třeba na AI, a to včetně výběru textu ke kázání? Dokonce je možné zadat, jaké by to mělo mít vyznění. K poslednímu kázání jsem si nechal i vyhledat písničky z Nového evangelického zpěvníku, jako by je onen farář vybral, a našla písně 28, 58, 48 a 90. Jestli tedy dnes upachtěný farář matlá kázání ze soboty na neděli, tohle by ho stálo pár minut v neděli ráno po snídani. Žádné to kázání dlouho netrvalo. A mohl by ho spojit s exegesí, kterou dnes kazatelé nedělají vůbec. Takže by došlo ke zkvalitnění. Pak se ale musí člověk zeptat, zda by to nemohl udělat kterýkoliv člen sboru, v ČCE třeba kurátor, či dokonce, zda by si nemohli takové kázáníčko udělat lidé doma, ani by nemuseli kvůli tomu vstávat v neděli brzo ráno a poslouchat farářovy plky z tradičně nepohodlných kostelních lavic? Proč chodit do spolků, kde stejně jeden na druhého číhá, aby ho mohl pomlouvat nebo poučovat? Jestli nemá být AI koncem homiletiky vůbec, bude se určitě muset prudce zvýšit její úroveň, aby čněla vysoko nad homiletikou AI. A také klima ve shromážděních.
Církve mají sklon být vůči všemu novému ostražité: kázalo se proti všemu, proti kartám, tanci, zábavnímu průmyslu, proti liberalismu, demokracii, vědě i vzdělání, proti elektrické energii a jaderným elektrárnám, proti filmu, televizi, počítačům, proti mobilům. Dnes faráři rádi staví na odiv, že umějí číst (ano, vždyť je to součást základního vzdělání), byly doby, kdy i před čtením knih kazatelé v plamenných kázáních horlili. Leccos naznačuje, že se terčem příštích kázání stane i AI. A klidně si mohou takové kázání nechat od AI splichtit, vždyť jsem jednou narazil na faráře, který v každém kázání brojil proti televizi a zesměšňoval její konzumenty, jeho žena se pak jednou prořekla, že u ní sám celý den leží na gauči! AI nepředstavuje žádné ohrožení pro ty, kdo Boha opravdu milují - Ř 8, 28 (ř,l).
AI tu je a bude. Není to dílo satanovo a nic špatného nedělá (Mk 7, 15 ř,l). Jestli ji začnou kazatelé zneužívat, není to problém AI, nýbrž jich samotných, a také jejich komunity, co všechno jim dovolí. V jejich zájmu bude tlačit na zkvalitnění homiletické služby. Někdy v budoucnu bych se chtěl zamyslet spíš nad tím, jak AI zcela legitimně při kazatelské práci používat. Sice ji už nedělám a nehodlám se k tomu už nikdy vracet, ale zajímá mě to. Budu si s tím však muset trochu pohrát, abych získal zkušenosti. Otázku, jak AI správně používat, považuji za mnohem rozumnější, než varovat před jejími nebezpečími.
