Prohledat tento blog

čtvrtek 15. března 2018

Otvírák na bibli 3.

Překladů je na trhu dost, také s různými praktickými doplňky
pro snadné užívání a rychlou orientaci 
Co budeme v bibli hledat?


V minulých dvou kursech jsme se naučili ujasnit si, co vlastně od četby bible očekáváme a vybrat si k další práci vhodný překlad.

Čím se budeme při výkladu řídit?

Nyní na oba kroky navážeme a zužitkujeme je. Ale také rozvineme. Jednak jsme si vybrali překlad, který nám další práci usnadní, budeme však dále pokračovat v ujasňování si toho, o co studiem bible vlastně usilujeme. Jestliže jsme si ujasnili a zaznamenali, co sami od bible očekáváme, jde teď o to zamyslet se nad tím, co bychom v bibli hledat měli, co nám ona chce sdělit a na co se při studiu bible soustředit, po čem se ptát? V zásadě jde o to, abychom se otevřeli i tomu, co sami nečekáme a nepředpokládáme. Nebudu zde mluvit o častém, biblí samotnou nepotvrzovaném tvrzení, že garantem správného výkladu je Duch Svatý. Za tímto tvrzením jsou často ambice těch, kdo se cítí být jeho nositeli. Buď si to církev, nebo jednotlivci. Duch Svatý je garantem víry (J 14, 26), v bibli je především tím, kdo otevírá "novou éru", věk (jak se mezi Židy věřilo) smíření po příchodu Mesiášově (Jo 3 || Sk 2), ale v žádném případě neomylnosti, nedává člověku do bible vstupenku bez rozumové práce (2Pt 3, 16), vůbec není na bibli, jako na nějakou esoterickou knihu, vázán. Tím operovali často blouznivci, kteří, když své nauky nemohli rozumem obhájit, prohlašovali je za vyšší, rozumu nedostupný, dokonce se jemu příčící, typ výkladu, proto se mu musí slepě věřit (Př 1, 7), ne o něm přemýšlet. Bůh však lidskou hloupost určitě nepotřebuje, vždyť je to on, kdo nám rozum do hlavy dal (Ef 5, 17). A ta slova z listu k Efezským by nás měla motivovat v dalším čtení. Duch Svatý nám pomáhá nalézt v příběhu Ježíše Nazaretského kosmický i osobní význam, zjevení boží vůle, jeho věčného záměru (Žd 1, 1-2). Tím se naše zkušenost propojí se zkušeností těch, kdo bibli, hlavně Nový zákon, psali a tak máme jistou výhodu při snaze o porozumění, ale rozhodně ne patent na všeznalství. Chci se soustředit na technickou stránku četby a výkladu bible, na to, co kromě modlitby pro to můžeme my sami udělat.


Čtení bible je poznamenáno mnoha výklady z dlouhé historie této činnosti. Vždyť musíme vzít v úvahu ne jen křesťanské potýkání s výkladem bible, ale už s židovským, na které rané křesťanství v podstatě plynule navázalo a obohatilo jej o další postupy, známé především z Alexandrie. Jako sněhová koule na sebe bible nabalila cestou dějinami spoustu výkladů, které se nám zadřely do podvědomí, ty nám porozumění usnadňují, ale nezřídka jsou i balastní, zavádějící, odvádějící od podstaty. My se nad tím nyní musíme kriticky zamyslet a udělat si v tom pořádek.

Trocha poučení z historie výkladu:

Vezměme si kupříkladu styl argumentace traktátu "Výroky otců" (Avot) z židovské Mišny, jehož III. kapitola obsahuje sérii výroků, odkazujících se s různými tvrzeními na Starý zákon. Teď není podstatné, jsou-li dobré či špatné, ale jak jsou na slova bible navázána. Např. 4. (V českém vydání ISBN 80-900895-7-7; v elektronickém 3.) výrok: "Rabi Šim'on řekl: Tři, kteří jedli u jednoho stolu a nepronesli nad ním slova Tóry, jako by jedli z obětí mrtvých, neboť je řečeno: 'Všechny stoly jsou samý zvratek a výkal, místa není (Iz 28, 8)'." Avšak tři, kteří jedli u jednoho stolu a pronesli nad ním slova Tóry, jako by jedli ze stolu Božího, neboť je řečeno: 'Promluvil ke mně: toto je stůl, který je před Bohem. (Ez 41, 22b)'" A podobných reflexí je tato kapitola plná. Nejde o to, že by bibli překrucovaly, ale že odkazovaná místa s tvrzením vůbec nesouvisejí.
Ovšem podobné reflexe najdeme třeba i v Novém zákoně, i když ne až tak odtažité. Především jsme si už od předkřesťanských dob navykli číst bibli v kratších úryvcích, často vytržených ze souvislosti. Pak máme pocit, že nám "něco říkají", nebo že "něco dokazují".

Vybíráme oddíl z bible:

Lidé (včetně theologů) většinou nedomýšlejí důsledky faktu, že bible je almanachem starých židovských a raně křesťanských spisů rozličného původu a žánrů, které vznikaly jen v lehké závislosti na sobě, žádný ovšem jako součást uzavřeného systému, kterým se bible stala definitivně až ve 4. století, nepočítáme-li fakt, že ke Starému zákonu přidala římskokatolická církev pár dalších na Tridentském koncilu v 16. století.

Obráceně je zvykem číst jen krátké pasáže: počínaje faktem, že kázat se nedá na celou bibli nebo biblickou knihu, nýbrž jen na úseky, a konče oblibou biblických citátů na záložkách a podobně. Čtenáři bible mívají dokonce své výtisky plné barevných podtržení, co se jim líbí, atd.

Ano, i my si to zkusíme na oddílku vytrženém z celku, ale nebudeme při tom zapomínat na několik důležitých faktů:
  • Oddílek patří do většího celku, proto musíme mít jasno, proč jsme vyjmuli právě ten a v rozsahu, jaký jsme použili?
  • Sám ten větší celek patří do celku nadřazeného (epistolář, Tóra, Žaltář, Starý či Nový zákon ...), proto je třeba myslet na to, jaké je jeho postavení v onom celku i v historii jeho vzniku?
  • Sám vyjmutý oddíl je v nějakém postavení v knize, ze které jsme ho vybrali. Jak do něj zapadá a jakou funkci v ní plní?
  • Aby to nebylo málo, protože nevznikal v uzavřeném systému, může čerpat i odkazovat na souvislosti, které jsou úplně mimo biblický text: na situace, zkušenosti, nebo literaturu, která součástí bible není, třeba se ani nedochovala.

Trochu jsem čekal, zda třeba nevyplyne nějaký návrh z komentářů a diskusí, bohužel, dosud nikdo nereagoval. Ale nevadí. Rozhodl jsem se použít oddíl Ř 1, 18-32, a to z těchto důvodů:
  • Jde o velmi diskutovaný oddíl, jímž bývá dokazována pravdivost všelijakých názorů:
    • dnes nejvíc v diskusi o křesťanském postoji k homosexualitě a homosexuálům,
    • je však i předmětem protestantsko katolických sporů o otázky svobodné vůle člověka a poznatelnosti Boha přirozeným rozumem.
    • dalším tématem, které s předcházejícím souvisí a které rádi řeší zejména evangeličtí theologové, je, zda zde apoštol Pavel podává obecnou anthropologii - nauku o zkaženosti člověka, nebo mluví o určité lidské skupině.
  • Tato pozice v křesťanském, dogmaticko věroučném diskursu nejlépe odhaluje fatality povrchní četby, proto se právě na něm dá nejlépe demonstrovat význam hlubšího studia.
  • Verš 18. odděluji od 17., protože přísudkem na počátku věty okázale nasazuje nové téma - zjevení (božího hněvu z nebe). Není to úplně jednoduché, ačkoliv jde o nejobvyklejší členění, ale třeba Bible 21 jej spojuje s vv. 16-17, protože už tam je téma zjevení uvedeno, a je jisté, že odtržením od předchozího verše může dojít k přehlédnutí souvislostí. Domnívám se však, že Pavel zde provedl dost výrazné nasazení nového tématu, takže si vystačíme jenom s tím, že nesmíme na širší souvislosti zapomínat.
Pro začátek výběr překladu: aktivnímu a hledajícímu čtenáři nabízím předně souhled většiny českých překladů tohoto místa ve formátu pdf. Možná se leknete, až to uvidíte, ale s dnešní technikou není moc složité a ani to dlouho netrvá si takovou pomůcku vyrobit. Hlavně už při tom si všimnete oněch překladatelských přístupů, o kterých jsem mluvil minule. Jako mnoho dalších činností při výkladu Písma Vás to přiměje k pozorné a detailní četbě.

Volba překladu:


Z vybraných textů jsem si pro další práci zvolil překlad Bible kralické z roku 1613. Není to proto, že by byl nejlepší nebo že ostatní jsou špatné. Naopak: souhled také odhaluje významovou bohatost pasáží, která četbou jednoho překladu unikne. Měl-li bych mluvit o vyloženě špatném překladu, tak je to Slovo na cestu, které ani není překladem, vůbec neodpovídá ani požadavkům "dynamického ekvivalentu", je to spíš velmi volná parafráze se svévolnými vsuvkami nepatřičných významů. I ten ale může někomu v základní orientaci po Bibli pomoct, asi jako některá "dětská" vydání bible. Ke studiu je ale naprosto nevhodný. Bibli Kralickou jsem vybral proto, že na rozdíl od ostatních (včetně Studijního překladu) zachovává přechodníky a tím i strukturu, která je pro další práci významná.

Problém s Kralickou biblí na internetu:

Zde musím na okraji zmínit problém s textem tohoto překladu na internetu: prakticky všude, kde se nabízí Bible kralická, ať už on line nebo v aplikacích, jde o stav z roku 1579 z překladu tzv. Šestidílky. To se týká i třeba Evangnetu. Může se zdát, že je to jedno. Avšak porovnáním obou překladů v souhledu zjistíme, že původní text je od toho definitivního z roku 1613 značně odlišný, významně se rozchází i s řeckým textem. Proto je třeba dále pracovat s tou poslední verzí. Ta je dostupná v mobilní aplikaci And Bible nebo na stránkách ETF UK.

Hrubá segmentace...
Struktura Ř 1, 18-32

... je nutná, protože naše mysl není skutečně schopná vnímat v celku, jen epizodicky. Podvědomě i zcela promyšleně ten, kdo něco sděluje, sám své sdělení strukturuje. Jediným problémem je, že je to jeho systém, ne náš, proto může text působit chaoticky. Abychom se v něm vyznali, musíme si ho zpřehlednit, uspořádat pro sebe. Autor mu systém dal, teď jde o to rozpoznat, jak to udělal:
  • gramatické prostředky: předložky, spojky, částice ...
  • obsahové: změny tématu nebo jeho rozvoj, dějové zvraty ...
  • vstupy či odchody osob, změna prostředí a kulis ve vyprávěních ...
  • změny rytmu atd. ...
Text Ř 1, 18-32 jsem nakouskoval na úvod - v. 18, dvojí paralelní nástin důvodu Božího hněvu - vv. 19n a 21n, Bůh je vydal vv. 24n a 26n, tedy opět paralelní texty, a konec: shrnutí důsledků Božího hněvu ve vv. 28-32, které připravují čtenáře na následující sdělení.

Postupoval jsem takto:

·        Dvojí „διοτι“ (nebo, proto) (vv. 19 a 21) odděluje gramaticky oba úseky od předchozího, čemuž odpovídá i téma.

·        Podobně dvě tematicky paralelní části vv. 24-25 a 26-27 odděluje fráze o tom, že „proto je Bůh vydal …“ (vv. 24 a 26), navíc je od sebe dělí doxologie zakončená „amen“ (v 25).

·        vv. 28-32 pak vše předchozí shrnují a připravují pokračování v následující kapitole.
Názorně si to můžete prohlédnout v příloze pdf nebo v prezentaci téhož.

Co dál?

  1. zkuste to po mně, třeba to pojmete jinak. Není jedna jediná možnost, každá má svá pro i proti. Už zde chci upozornit na důležitost debaty o postupech a výstupech.
  2. Udělejte to s jakýmkoliv jiným textem.
  3. Poznamenejte si do protokolu, který si vedete, jaká nová odhalení jste získali.
Získali jsme nyní přehled o vnitřních vztazích vybraného textu. Budeme sledovat dále jeho přesahy do celku i do jiných dokumentů.

Myslím, že už nyní je zřejmé, že tradiční otázky, které si čtenáři nad tímto textem kladou, mohou být zavádějící, že text je významově mnohem bohatší, navíc se v něm jedná o věcech, které máme sklony přezírat.

Příště se podíváme na to, jak se do textu ponořit hlouběji a začít klubko jeho významů rozplétat.
Odkaz k přístupu k pracovním a mnoha dalším materiálům

Žádné komentáře:

Okomentovat