Podmínky či překážky pro vysluhujícího?
(pokračování starší série)
 |
| Jeden z obrázků od AI, která dostala za úkol vytvořit steampunkový obrázek transsubstanciace. |
Většina církví, počínaje římskokatolickou, ale shodnou se s ní na tom většinou i evangelíci, zejména evangelikálové, je třeba vysluhujícímu udělit speciální pověření. V té katolické je to kněžské svěcení, které je též považováno za svátost, ale může ho suplovat i pověření jáhenské či pastoračního asistenta, v nouzi i kdokoliv, pokud možno věřící. Kněz je však reprezentuje samotného Ježíše. Tím, a také tzv. apoštolskou posloupností, se zvláštní funkce vysluhujícího vysvětluje. Podobné je to v pravoslaví. Evangelíci, třeba právě ČCE, má k tomuto účelu tzv. ordinaci, která ale jako svátost chápána být nemá. Evangelíci ostatně zdůrazňují všeobecné kněžství. Přesto, kněz, farář, či jiný pověřenec, je v postavení mysthagoga, který účastníkům, komunikantům, prostředkuje styk s čímsi nadpřirozeným, co je obestřeno mnoha tajemstvími, nejasnostmi a zároveň posvátnou hrůzu budícími zkazkami.
Je to skoro neuvěřitelné, ale i tohle někteří najdou v Bibli! Avšak ani Didaché, která zná podmínky pro křtitele, se osobou vysluhující eucharistii nezabývá vůbec! Stejně ani v Bibli nenajdeme jedinou zmínku o tom, kdo by měl být pověřený s chlebem a vínem nakládat. Abych řekl pravdu, ať jsem hrabal kde jsem hrabal, vždy jsem se setkal s tvrzením, že to tak "sám Pán poručil," aniž by se řeklo, kde. Například v Bratrském vyznání XIV/6 čteme:
"Také dále učí tomu, že s tou služebností neb svátostí Páně nic jiného nemá činěno býti, než to, což jest od samého Pána Krista oznámeno, ustaveno a zjevně přikázáno, kterýžto podávaje učedlníkům svým obzvláštně chleba, těmito přesvětlými slovy svými přikázati ráčil: Vezměte a jezte. Též podávaje obzvláštně kalicha poručil: Píte z něho všickni. A tak podle toho přikázaní Páně učí, že tělo a krev Pána Ježíše Krista má toliko rozdáváno od služebníků církve, a společně od věřících křesťanů přijímáno býti; a nemá býti za živé neb mrtvé znovu obětováno, ani ku poctě a pokloně vystavováno neb pozdvihováno, ani sem neb tam pověrně nošeno a v nějakých skrýších schováváno."
Je tam zjevný logický faul: bratří odkazují na tzv. ustanovující texty (podrobně viz zde), kde se ovšem nic takového neříká.
 |
| Česká synopse tzv. ustanovujících textů. |
"Když pán ustanovuje nad svou čeledí služebníka, aby jim včas dával pokrm, který služebník je věrný a rozumný? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu nalezne, že tak činí. Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším, co mu patří. Když si však špatný služebník řekne: ‚Můj pán nejde,‘ a začne bít své spoluslužebníky, hodovat a pít s opilci, tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi pokrytci; tam bude pláč a skřípění zubů."
"Τίς ἄρα ἐστὶν ὁ πιστὸς δοῦλος καὶ φρόνιμος ὃν κατέστησεν ὁ κύριος ἐπὶ τῆς οἰκετείας αὐτοῦ τοῦ δοῦναι αὐτοῖς τὴν τροφὴν ἐν καιρῷ; μακάριος ὁ δοῦλος ἐκεῖνος ὃν ἐλθὼν ὁ κύριος αὐτοῦ εὑρήσει οὕτως ποιοῦντα· ἀμὴν λέγω ὑμῖν ὅτι ἐπὶ πᾶσιν τοῖς ὑπάρχουσιν αὐτοῦ καταστήσει αὐτόν. ἐὰν δὲ εἴπῃ ὁ κακὸς δοῦλος ἐκεῖνος ἐν τῇ καρδίᾳ αὐτοῦ· χρονίζει μου ὁ κύριος, καὶ ἄρξηται τύπτειν τοὺς συνδούλους αὐτοῦ, ἐσθίῃ δὲ καὶ πίνῃ μετὰ τῶν μεθυόντων, ἥξει ὁ κύριος τοῦ δούλου ἐκείνου ἐν ἡμέρᾳ ᾗ οὐ προσδοκᾷ καὶ ἐν ὥρᾳ ᾗ οὐ γινώσκει, καὶ διχοτομήσει αὐτὸν καὶ τὸ μέρος αὐτοῦ μετὰ τῶν ὑποκριτῶν θήσει· ἐκεῖ ἔσται ὁ κλαυθμὸς καὶ ὁ βρυγμὸς τῶν ὀδόντων."
