Další z meditací pro denní čtení Mana pro tento den .
Meditace nad Sk 27, 27-44 (na den 28. 9. 2016 - středa)
Ano, uprostřed
průšvihů tohoto světa, od kterých věřící, Pavel, nemá žádný dispens, se
odehraje něco, co nápadně připomíná Večeři Páně. Obřad ohraničený
v církvích mnoha ploty: kdo smí, kdo nesmí. Ale tady se lámání chleba,
eucharistie, neodehrávají ve shromáždění pokřtěných bratří a sester, nýbrž
v kruhu pohanů, vzorku tohoto světa. Jediným pokřtěným je tu Pavel, možná
někdo z jeho doprovodu. Ale převažují ti ostatní. Co je spojuje, je nouze
a beznaděj.
Jak se chovají
lidé včetně věřících v nouzi? Logicky se snaží přežít. Někdy i zachránit
tím, že opustí ostatní. Sami skočí do záchranných člunů. Dělejte si tu, co
umíte. Selžou dokonce i odborníci – laiky nechají plácat na moři, sami utečou.
Nyní však lidé začínají naslouchat té nejnepravděpodobnější osobě: vězni, který
má být po úspěšné záchraně souzen přímo v Římě. Bez nich se ani my
nezachráníme. Na ta slova seberou možnost soukromé záchrany ne jen
profesionálním námořníkům, ale i sami sobě. Je to závazek: vy nezdrhnete, ale
ani my vás už teď nebudeme moci opustit. Teď jsme v tom neodvolatelně spolu
až po uši. Dokonce se postupně zbavují všech prostředků ovládání lodi, takže
loď připomíná z kopce rozjeté auto, jehož osádka postupně vyhází
z okna volant, řadící páku, brzdu, plyn a doufá, že to nějak dopadne.
Jenomže jim jsou v bouřích tyto ovladače k ničemu, leda přítěží. Čím
méně mají loď ve svých rukou, tím více se opírají o ruku většího kapitána a
kormidelníka.
Situace je
zoufalá, že ani nemá nikdo chuť jíst. A teď je toho bláznění dost. Přestaňme
zachraňovat vrak, třást se o své životy, bojovat proti sobě o přežití, zrázet
se a utíkat! Zasedněme ke společnému stolu, a i když kolem nás fičí vítr a bijí
hromy, pojezme. Nálada na lodi se změní. Ne samozřejmě natrvalo. Zase bude
bláznění a pobíhání, zase se jedni budou snažit povraždit druhé, ale za tu
chvilku to stálo, a ta chvilka způsobí, že i konec bude dobrý, i když bez ztrát
a šrámů se to neobejde. A jak skončí Pavlova vlastní cesta, víme dobře také.
Ale pro tuto chvíli je tu bratrské obecenství lidí různých věr, národů a
společenských stavů.
Jo, tak nějak
takhle si představuji „hodné (vhodné)“ vysluhování Večeře Páně. Umí propojit
často protikladné a otevřít okno naděje v zoufalství. Ale kde ho člověk
najde?
Modlitba:
Tys, Pane,
vstoupil do našeho světa, abychom věděli, že ti naše starosti a zoufalství cizí
nejsou. My se bojíme nést svůj život, natož břemena druhých. Ty, který jsi nás
miloval i jako své nepřátele, nauč nás Tebe následovat. Amen
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pravidla diskuse:
1. mluvit věcně, výstižně a ne zbytečně dlouze.
2. mluvit k věci.
3. nechat mluvit i domluvit a vnímat druhé.
4. reagovat na řečené, ne na domněnky.
5. nepodsouvat, co druhý neřekl.
6. nevyvracet, co druhý netvrdí.
7. respektovat čest oponenta.
8. oponent není satan ani třídní nepřítel, ani není nemocný.
9. pravda se dokazuje argumenty, ne silou hlasu, velkými písmeny ani hrozbami a nadávkami.
10. jiný názor je třeba pochopit, i když ne nutně přijmout, zásadně však není tvým úkolem ho potřít.
" ... lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš." (Jk 1, 20)
SLUŠNÝ ČLOVĚK MÁ JMÉNO, ANONYM JE HNUSNÝ SRAB A JEN NICKY POUŽÍVAJÍ NICKY!