CO BYCH DO JEŽÍŠE NIKDY NEŘEKL?

Další z meditací pro denní čtení  Mana pro tento den .

Meditace nad L 17, 5-10 (na den 2. 10. 2016 - neděle)

Snad, že mi bude dávat za příklad Boha typ člověka, který vždy budil u mě odpor: rozkydne se u stolu a čeká, že jej budou všichni obskakovat, lhostejno, co mají za sebou. To má být jako Bůh? My nemáme otroky; tady se dnešní člověk poněkud s Ježíšovým slovem míjí. Stejně ale známe lidi, kteří se ke svým bližním chovají, jako by tu byli pro ně a jejich pohodlí.

Ale ono je to trošičku potřeba: vždyť nám před tím pověděl něco o moci víry. Představte si, že bychom skutečně mohli říct nějaké hoře, aby se skácela do moře, a ona to udělala, asi jako v nějaké hře na počítači. Je to tak snadné? Ještě jsme to nezkusili, ale už přijde slovo korigující pokušení pýchy a velikášství: nejste ale páni světa, nebudete poroučet větru a dešti. Nezapomeňte, kde je Vaše místo.

Učedníci tedy pocítili jakousi slabost. Jako by jim Pán předložil nějaký nadlidský úkol – prokopat třeba tunel pod Prahou. A učedníci po něm chtějí „přispořit víru“. Upřímně, nevím, jak si to představit. Jak by to měl Ježíš udělat? Avšak potřebu povzbudit máme všichni. Jestli nám k tomu pomůže zrovna takové napomenutí: „kdybyste měli víru, jako zrnko hořčice …“, nevím … Mě to spíš uvrhává do ještě větší slabosti.

Avšak ještě nikdy nikdo neměl takovou víru, že by přemisťoval skály. A bylo by to vůbec potřeba? K čemu je taková víra? Učedníci prosí o ono přispoření v souvislosti s odpuštěním. Zvykli jsme si, že odpouštět je třeba. Je to ctnost. Ostatně v naší zemi lumpům nakonec vždycky všecko projde; když já pomlčím, oni třeba příště také o mých rošťárnách. A vůbec, i prezident umí podepsat amnestii, tak proč ne Bůh. Ale učedníci správně pochopí, že tím nadlidským úkolem je právě odpuštění a smíření. Zejména pro toho, kdo utrpí těžké ublížení a škodu. Inu, i proto musel Ježíš skutečně trpět, aby jeho odpuštění nebylo jen jalovou amnestií. Ke smíření je třeba zmocnění. Budeme-li mít víru v Kristovu moc, možná zůstane Sněžka na místě, ale my budeme někde jinde …

Modlitba:

„Pane, i nám přispoř víry. Ne, abychom se měli čím ukázat před lidmi, nechceme bourat skály a přemisťovat kopce, ale projít úzkou branou, kterou nám prošlapáváš…“