#MeToo

Na sociálních sítích se rozjela jedna z mnoha kampaní, které mají samozřejmě udělat svět lepší tím, že se odstraní ze společnosti problém, který je strašný, ovšem nikdo si ho dosud prý nevšímal. Ženy jsou v naší společnosti obtěžované. No považte: když jde pěkná dívka parkem, dokonce na ní nějaký výrostek tu a tam pískne! Někteří muži jsou taková prasata, že se za ní dokonce i ohlédnou. Nemluvě o těch dobytcích, kteří i mrkají. Jak to má chudák žena vydržet?

Ano, po přečtení prvního odstavce mě jistě mravokárci obviní, že problém bagatelizuji, nebo popírám. Ale jistě, nepřehlížím, že se dějí i horší, vskutku odsouzení hodné věci. Jistý komentátor z Hospodářských novin na to šel od lesa - tvrdil, že proti této kampani brblají muži 40+, kategorie, do které sám patří. A tak se s nimi jakoby solidarizuje: "také jsem brblal, ale pak jsem si představil, že by se to vše dělo mým dcerám. No, chlapi, a co říkáte teď? Ještě pochybujete, že je to problém?" Já ovšem na sociálních sítích zaznamenal jiné brblání - brblání žen, kterým projevy sympatií a obdivu nevadí, jsou jim někdy i příjemné. Spíš mě tedy šokovala jistá dáma, která považovala za společensky únosné i poplácávání po zadnici.

V celé té kampani, jak jinak, jsme dostali do peří především my, Češi. Na západě jsou samozřejmě civilizovanější. Ženám z jedné země vadí, že jim někdo civí do výstřihu (proč tedy výstřih málem ke kolenům?), jiným i to, že na ně někdo mrkne. No hrůza. Kam se mají lidé dívat? Nejlépe na špičky bot, a to samozřejmě jen těch vlastních. Česká společnost je prý trestuhodně tolerantní k těmto zločinům. Nevím. Ano, byl jsem svědkem toho, jak se jakýsi pán v povznesené náladě pokoušel objímat děvčata na zastávce metra. Ta ho ale pěkně zpražila. A v tom to celé je. Tvrdit, že jsme všichni vinni, jako onen komentátor, a jak to mají ve zvyku kazatelé různých církví, odvádí pozornost od skutečných viníků. A ti jsou skutečně výjimkou zde i na tom bájném, civilizovanějším západě. Někdy je důležité spíš to, jak se k věci staví samotné "oběti".

I v cizině řeší problémy s tím, že si šéfové myslí o svých podřízených ženách, že jsou to vlastně jejich souložnice. Příslovečným se stalo ředitelské plácání sekretářek po zadku. Nevím, zda to stále funguje. Slyšel jsem ale o případu jedné sekretářky, kterou ředitel permanentně plácal po zadku. Když pak měl jednání s kolegy z jiných podniků, přede všemi ho plácla také. Pak už si nic nedovolil, dokonce ji ani nevyhodil. Někdy mě spíš udivuje odevzdanost, s níž to některé ženy přijímají. Pro některé profese je to dokonce skoro standard. Například ve zdravotnictví je nižší ženský personál považován za součást služebních požitků lékařů, zejména při nočních. Samozřejmě jen ty nejhezčí sestřičky. Myslel jsem si, že je to takové klišé nekonečných seriálů. Bohužel jsem se setkal osobně s případem, kdy jistý lékař vskutku kosil sestřičky, jako obilí, aniž by si připouštěl, že něco není v pořádku, a ty kosené také ne. Když pak jednu přivedl do jiného stavu, nemohl pochopit, že se s ním jeho zákonitá rozvedla. Prý nechápe, že on je schopný, je s to utáhnout dvě manželky i dvě rodiny. To, co je na tom pikantní je fakt, že kromě své profese je také evangelickým kazatelem. Konflikt se svojí vírou si nepřipouštěl (ani jeho postavením v církvi to neotřáslo), což ukazuje, jak samozřejmé to ve zdravotnictví je. Jenomže i v české společnosti takové chování budí běžně odpor. Věčné navážení se do Čechů vnímám spíš jako hanobení svého národa. Tomu bychom se měli také bránit, a ne sami sebe neustále očerňovat.

Jenomže je tu i druhá stránka věci: když například ženy takové jednání od mužů ve svém okolí očekávají, jsou dokonce i uražené, když nepřijde nějaká lascivní narážka, když se tomu podřizují, pak čemu se divit. Kupříkladu slavný a vážený herec Miloš Kopecký byl vyhlášený kanec. Kolem něj nemohl beztrestně projít ani Skot v sukni. V jeho okolí se to brzy bralo tak, že herečka, na kterou nic nezkusil, je asi méněcenná. Tak to popisovala jedna z těch, které marně čekaly, až i na ně dojde. Prý se jí omluvil (on jí, že jí neobtěžuje!) že nic, protože ale "nezlobte se, nejste můj typ." To je samozřejmě případ z prostředí "celebrit", ale v běžném životě to funguje někdy podobně. Ale zase je třeba dodat, že ne všeobecně.

Já nejsem žádný očumovač, porno nesleduji, jediná žena, které projevuji nějakou důvěrnou náklonnost, je moje vlastní. Dokonce ani nemám rád, když mě cizí ženy líbají, ale v některých kruzích se to tak nebere. Snažím se tomu vyhnout. Proto mi spíš vadí opačné věci. Jestli je některým ženám bytostně nepříjemné, že po nich muži koukají, může být naopak mužům nepříjemné, když je svým oblečením nutí uhýbat pohledem. Mnoho žen se ostatně snaží muže uvádět do rozpaků záměrně, zvláště, když od nich něco potřebují: žákyně učitele, žadatelka o něco úředníka, podřízená šéfa ... I matky dcerám bez obalu říkají, že si na zkoušku musejí vzít hodně hluboký výstřih, mají-li být úspěšné. O učení ani slovo. Považuji to také za sexuální násilí na zkoušejícím a takovým studentkám lze jen popřát, aby byl profesor homosexuál.

Onen komentátor psal, že prý, jak se mají naše dcery cítit, když je do tak svinské společnosti, jakou prý česká je, vypouštíme? Nevím. Svoji jsem marně vedl k tomu, alby zbytečně neprovokovala. Ne, aby chodila v nikábu, ale aby se nesnažila získávat svým vzhledem nepřiměřenou pozornost či výhody. V každém případě však žádná společnost není ideální. Jako nemůžeme své děti chránit před dalšími škodlivými vlivy, nýbrž musíme je učit odolávat pokušením a útokům. Nebezpečí je ve společnosti mnohem víc, pro děvčata, chlapce, i hermafrodity. Těžko je nějakými kampaněmi zcela vyloučíme. A neříkám, že se na to nemá upozorňovat. Ale některé způsoby budí dojem spíš samoúčelného aktivizmu. Když však mohou ženy, deprivované mužskými pohledy, mluvit o své zkušenosti, rozhodl jsem se, upozornit na jiný problém stejnou cestou. Me Too.

V příštím blogu poukážu na zkušenosti postiženého člověka třeba jen při nákupu v obchodě. Tam prožíváme skutečné problémy, proti kterým je nějaké písknutí puberťáka na prsaté děvče opravdu bagatelní. Mám však naději, že když na to upozorním, začnou se alespoň někteří lidé nad svým chováním snad více zamýšlet.

P.s.

Další zajímavý postřeh ->