Prohledat tento blog

neděle 5. listopadu 2017

Laická práce s biblí

Na světě jsou tři náboženství, která mají v centru pozornosti místo idolu nebo přírodních sil a procesů knihu: židovství, křesťanství a islám. Všechna tři náboženství v podstatě řeší, jak historický text aplikovat v současných podmínkách. Nejdelší historickou zkušenost mají pochopitelně Židé, a to především díky Talmudu.

Už Talmud používá některých postupů, které přejdou do křesťanského i islámského užívání textů. Mnohé z nich předpokládají až zázračný, nadpřirozený původ takových textů. Nejtěžší zkušenost je to pro reformační podobu křesťanství. Evangelíci si někdy foukají totiž na to, že to reformace sebrala bibli kněžourům a universitním mistrům, a dala ji laikům. Ale není to tak úplně pravda. Pokud se výklad bible laicizoval, může za to víc Černá smrt, která nešetřila ani duchovenstvo, ani universitní komunity. Laici, tedy "nekněží", se museli obejít při výkladu, který byl pro jejich víru i praktický život důležitý, i bez nich. Evropou se rozlila vlna laického náboženství Devotio nova, reformace se spíš vyřinula, jako jeden z jejích proudů. Avšak proudů, který Písmo svaté postavil proti moci církevního magisteria. Nešlo tu o otázky pravdy a poznávání, nýbrž autority, kterou má být učení a rozhodování církevních úřadů měřeno, jí podřízeno i kritizováno.

Připomínáme si 500 let od vystoupení Martina Luthera, které pro Němce i mnoho dalších národů zahájilo reformaci. My, Češi, vidíme její kořeny v historii hlouběji. Němci dokonce Novověk datují nikoliv objevením Ameriky, nýbrž až údajným přibitím 95 thezí na dveře wittemberské katedrály. Jeden z typických luthereských důrazů je zásada sola scriptura. Už ale Luther narazil na to, jak nebezpečné je vydat bibli do rukou lidem, kteří si ji vykládají díky své neučenosti všelijak. Ostatně už 2Pt 3, 16 musí něco podobného řešit.

Ruku v ruce s reformací však také brala za své scholastika, tedy nazírání světa přes texty, směrem k větší smyslové evidenci, sensualismu a racionalismu. Mnohé talmudicko-scholastické postupy musely být odmítnuty, jako nelegitimní. Stejně tak ale i laický naivismus. Přicházejí "dějninně kritické methody" (historická, náboženská, literární, pragmatická, forma ...), které však dodnes budí odpor křesťanů, stavějících zásadu sola scriptura proti vědeckému poznání a racionalitě. Do popředí stavějí s levičáckou umanutostí "dělnicko rolnický" pohled na problém Písma, víry a poznání, obracejí se i proti závěrům vědecké theologie. To však Luther neměl vůbec v úmyslu.

Na neoficiálním webu Českobratrské církve evangelické, na Evangnetu, zuří už několik let nesmyslný boj o tzv. "laický výklad Písma", kde spolu s notorickými, psychopatickými trolly i někteří ne nevýznamní duchovní této církve vedou boj proti jejímu vstřícnému pohledu na homosexuály a homosexualitu. Marginální texty v bibli, které se staví proti stejnopohlavnímu pohlavnímu styku, mají své religionistické, historické i literární pozadí. V neposlední řadě je třeba přihlížet i k dobové funkci těchto textů, a ne je bezprostředně aplikovat na současné zkušenosti stylem, "co je psáno, to je dáno a basta". Člověk si musí klást i další otázky, oč biblickým autorům šlo, a to se tato církev pokusila, jenomže jaksi přes hlavy svých členů, dokonce i farářů. To ukazuje i případ faráře Aleše Wrany, který tvrdí, že tím sebrala laikům bibli, protože jim vzala sebedůvěru při jejím výkladu.

Ale laická práce s biblí neznamená, že laický pohled je víc, než pohled odborníků. Reformaci nevedli žádní neučení prťáci. Hus, Luther a další, to byli universitní mistři. Než se Jan Blahoslav pustil do překladu nového zákona, prošel třemi universitami! Přesto se tito lidé zaštiťují reformací, když laický pohled stavějí proti odbornému. Odborník sice není neomylný, ale to neznamená, že je jeho pohled bezpředmětný. Je navíc schopen sebereflexe. Laik diletant, domnívající se, že odborné postřehy jen "odvysvětlovávají" Písmo a zbavují je jeho magičnosti, snadno podléhá naivním představám. Spíš tedy on je považován za neomylného, a je tak neschopen své pochopení reflektovat. Moudrý laik ale chápe, že postřehy odborníků mu v pochopení pomáhají. K sebedůvěře při výkladu Písma nemusí s odborníky soupeřit, považovat se za neomylného. Naopak, vědomí vlastní omylnosti a nedostatků v informacích jej nemusí vést k malomyslnosti, spíš k plodné spolupráci s odborníkem.

Reformace také kladla důraz na vzdělání i laiků. Mnoho lidí si plete pojmy laik (nekněz) či amatér (neprofesionál - milovník) s pojmem diletant. V případě bible pak stavějí diletantský pohled nad odborný - copak musí mít člověk universitní vzdělání, aby mohl číst bibli? Ne, nemusí, ale další informace si opatřit musí. Vzdělávání laiků je také reformačním výdobytkem. Zejména dnes vzniká i dost pomůcek, v nichž se laik, který nechce být při studiu Písma jen diletantem, může poučit. Nesmí samozřejmě poučením pohrdat, jako to dělají i sami absolventi theologických škol. "Hloupý" pak "věří každému slovu" (Př 14, 15). Dnešní vykladač bible, laik nebo profík, má k dispozici ne jen knihy, ale i internet, sice pohrdaný, ale velmi aktuální zdroj mnoha informací. Proč by tedy měl být laik nutně diletantem, tedy pitomocem, to bohužel ani církve svým členům vysvětlit neumějí.

Laický, ale možná i leckterý profesionální, pohled na bibli narážejí na sám fakt, že se v ní očekává "boží slovo", "boží oslovení". Pro mnohé to znamená, že k bibli přistupují s hrůzou a třesením, předem naladěni na to, aby všemu, co si tam přečtou, "věřili", snažili se i před sebou obhajovat vše, i kdyby jim to nešlo na rozum. Jeden stařičký učitel říkal svému žákovi, pozdějšímu významnému starozákoníkovi: "ty nad tou biblí moc přemýšlíš. Nad biblí nesmíš myslet, musíš ji nechat na sebe působit." Onen starozákoník selhal v osobním životě, ženy mu nějak nedávaly pokoje. Jeho učitel si to pochopitelně vysvětlil tím, že nad tou biblí "moc myslel". Samo Písmo svaté se však na mnoha místech lidského rozumu dovolává, vyzývá k jeho užívání, zejména v Žalmech a Příslovích; ostatně, proč by nám ho jinak Bůh dával, kdybychom jej neměli užívat? Cením si na Jednotě českých bratří, že přes různá zakolísání zaujali nakonec k racionalitě pozitivní stanovisko. I laik tedy musí nad biblí myslet.

Klíčovou otázkou pro obě strany ovšem zůstává, kde je to Slovo boží? Jak se pozná Co se líbí Pánu, jak se píše ve spisu, který dnes v bibli je, ale když byl sepsán, bible ještě nebyla, alespoň ne v dnešním rozsahu (Ef 5, 10)? Jen pouhým přečtením bible? Laik samozřejmě bibli rozumět může. Nemusí mít k jejím čtení a výkladu žádné zmocnění. Ale je-li moudrý, určitě se bude se svým pochopením radit s jiným laiky, především s odborníky. Odborné práci bude věnována příští úvaha. Následovat bude synthésa obou. Podrobnostem o možnostech laické práce se budu věnovat později, protože půjde o obsáhlejší studii. Metodika laické i odborné práce je velmi bohatá, a stále košatí.


Následuje úvaha na téma Odborná práce s biblí ->, dále synthésa obou ->

Žádné komentáře:

Okomentovat